Jako „hřiště zábavných spekulací“ pojímá ilustrátor Boardman ufologii pro dospělé i teprve dospívající čtenáře. Jemu samému kniha slouží jako prostředek, jak uchopit a snad i kategorizovat vizuální pestrost mimozemšťanů i jejich vesmírných lodí. Jen musí nechat stranou možnost, že jsou neviditelní nebo na sebe dokážou brát různé podoby včetně té nerozlišitelně lidské.

Jan Lukavec
Vystudoval český jazyk – literaturu a kulturologii na FF UK v Praze, absolvoval půlroční stáž na univerzitě v Kostnici. Je autorem knih Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti (CDK), Zneklidňující svět zrcadel (Malvern), Od českého Tokia k exotické Praze (Malvern), Bytosti na pomezí. Texty o literární fantastice (Pulchra), Imaginární zoologie (Pulchra), Jižák, město panelů, snů a mýtů (Pulchra), Záchod, džíny, hostie. O kulturních dějinách věcí posvátných i zdánlivě obyčejných (Pulchra) a jedním ze čtyř spoluautorů Slovníku novější literární teorie (Academia). Ve svých recenzích, esejích a studiích se zaměřuje na témata ležící na pomezí přírodních a společenských věd. Pravidelně reportoval z knižních veletrhů, přispívá do řady českých periodik, příležitostně přednáší na vybraných vysokých školách a pracuje v Národní knihovně ČR. Pro časopis iLiteratura.cz píše od roku 2008, redaktorem sekce non-fiction na iLiteratura.cz se stal o rok později. Má rád hory, ženy a zpěv; je otcem dvou dětí.
V široké, transkontinentální perspektivě líčí malajsijsko-norská antropoložka Long Litt Woon své pronikání do mykologické disciplíny, historii lidského potýkání se s houbami a jejich zkoumání. A přidává i praktické kulinářské recepty a několik pravidel správného houbaře.
„Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu,“ tvrdil G. K. Chesterton a Dacher Keltner přesvědčivě ukazuje, jak si každodenní údiv a úžas pěstovat a k čemu je to dobré. Coby psycholog byl Keltner mimochodem přizván ke konzultacím obou dílů výborného filmu V hlavě a v knize naznačuje, že v případném dalším pokračování by právě úžas mohl sehrát významnější roli.
Kniha nabízí užitečný přehled o myšlení – a někdy i životech – významných soudobých intelektuálů. Odpověď na otázku, jestli spíše než autoři učených knižních pojednání neovlivňují dnešní většinové mínění blogeři, youtubeři a tiktokeři, možná vedla k zařazení jednoho z nich do této publikace. Ale asi by si zasloužili vlastní svazek.
V úvodu života jsme ho pili všichni, ale různé kultury a doby si s ním pak spojovaly velmi odlišné věci. Jaké?
Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.
Co vše korunovační klenoty symbolizovaly? Jak jejich prostřednictvím panovníci deklarovali svoji moc? K odpovědím nejen na tyto otázky přidává autor až těžko uvěřitelný příběh o koruně vyorané v 19. století na jednom slovenském poli.
V kolika různých oblastech je možné pozorovat efekt placeba? Jak to může souviset s mariánským zázrakem ve Fatimě a slavnou povídkou o napraveném lakomci Vánoční koleda od Charlese Dickense? A v čem je pro nás výhodné chování, jež je na první pohled iracionální?
Kniha zčásti i objevně ukazuje, jak silně anglosaská kultura ovlivnila Voskovce a Wericha a jakou stopu naopak oni zanechali v ní. To, jak dvojice v určitou dobu současně propagovala i komunistický režim v Sovětském svazu, autor trochu bagatelizuje, nicméně to by bylo téma na samostatnou knihu.
Jak komentoval Havlíček Borovský používání prvních známek a Božena Němcová přílet obávané komety, mnohými spojovaný s koncem světa? Obsáhlá publikace líčí dobové nálady, teorie spiknutí i státní propagandu. Prostřednictvím dobových letáků či textů jarmarečních písní živě, či snad až autenticky evokuje mentální svět tehdejších lidí.
Kdo byl před sto lety řazen do elity národa? Jak byli dotyční zachyceni fotograficky? Kniha nedávno oceněná Magnesií Literou připomíná, kdo zde vytvářel myšlenkové a kulturní dědictví, ale současně se také sama stává jeho součástí.
Základní a poněkud zjednodušující přehled zdejších dějin vztahu ke stromům, který kniha nabízí, může nicméně být odrazovým můstkem k dalšímu pátrání.
První původní česká kniha upozorňující na emocionální dimenzi klimatické krize. Podněty ze zahraničí, hlavně od filozofa Davida Abrama, spojuje s domácími tradicemi, zvláště s myšlenkami klasičky zdejší environmentální sociologie Hany Librové.
Dílo, které pro rok 2024 získalo hlavní cenu v soutěži M. Ivanova o nejlepší knihu literatury faktu, vyčerpávajícím způsobem líčí systém šlechtických hodností i to, jak šlo finanční kapitál „přetavit“ v sociální. Čili jak se prostřednictvím darů na dobročinné či státní účely dopracovat ke šlechtickému titulu. Nezamlčuje ani to, v čem spočívala rizika takového povýšení a proč o ně někteří žádali tajně.
Jak vypadá byt novinářky, úspěšného gay páru, studenta nebo staršího muže ze šlechtické rodiny? Na několika konkrétních příkladech kniha názorně ukazuje, jak se bydlí Pražanům za života i po smrti. Případně jak by ideálně bydlet chtěli.
Sexuoložka Kateřina Klapilová odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
Globalizace a digitální revoluce pro většinu lidí změnila svět nesčetnými pozitivními způsoby. Zlepšení s sebou ovšem často nese rozpad tradičních zvyklostí; hmotný pokrok zvyšuje průměrnou životní úroveň, ale může také rozbíjet jednotlivá společenství. Zakaria sice dává rady, co s tím, ale není přitom příliš konkrétní.
Nějakou formou alergie v současnosti trpí přibližně čtyřicet procent celé lidské populace a odborníci odhadují, že do roku 2030 tento podíl vzroste na procent padesát. Proč se to děje a v čem hledá řešení americká lékařská antropoložka? Podle ní není alergie pouze zlem, které doprovází imunitu, ale také odvrácenou stránkou našeho materiálního pokroku.
Literární vědec Václav Tille se pod pseudonymem Václav Říha uchyloval i do pohádkových světů. Je možné něco z této rozdvojenosti najít i v jeho obsáhlých denících?
Průkopnická kniha, která u nás jako první líčí česko-německé literární dějiny v jejich vzájemné souvztažnosti.
K biografiím velikánů světového písemnictví a filozofie, jako jsou Goethe, Nietzsche a Thomas Mann, přibyla kniha o fantasy spisovateli Michaelu Endem. Opravdu už i on patří mezi klasiky?
Česká badatelka zasazuje obrazy do kontextu svých obecnějších úvah, někdy až proklamací, v nichž velmi zřetelně vyjadřuje svoje ideové postoje. A je v jistém smyslu aktivistická.
Vizi oduševnělého veškerenstva, v němž spolu komunikují živočichové, stroje i skály nastiňuje konceptuální umělec a esejista James Bridle. Kombinuje přitom přístup sociologický, politologický, přírodovědecký, technologický i čistě poetický.
Jak se má historik vyvarovat zjištění, že „všechno souvisí se vším“? Inspirativní uvažování o tom, co znamená „dělat historii“ v současném světě, přináší Jakub Rákosník.
Neexistuje jeden způsob, jak být horou. Společná je jim však energie, kterou vyzařují, a duchovní úcta, kterou probouzejí, říká novinář Restelli. Ty, které sám považuje za celosvětově nejkrásnější, vybral do své knihy.
Potřeba přijímat potravu nás pojí s ostatními živočichy, ale zároveň jsme průběh tohoto procesu vycizelovali do takového množství rituálů, až je jistý druh přijímání dokonce označován jako „svatý“. Nová kniha historika France zatím nejobsáhleji a nejpečlivěji dokumentuje a analyzuje, jakou podobu mělo přijímání (jaké) potravy v minulém století po nástupu komunistů.
Co mají společného bratři Okamurovi, Jan Zábrana a Petr Čornej? Všichni prožili nemalou část svých životů v pražské městské čtvrti Malešice. I díky tomu se sešli ve výborné knize Malešická kronika: Z pole do metropole, jejíž editorkou je zkušená novinářka Karolína Vránková.
Vizuálně poutavé dějiny Labe líčí hlavně jeho proměnu od 19. století do současnosti. Jsou psány s rozhledem Evropana, který rozvoj česko-německé řeky vnímá v kontextu celoevropské spolupráce a ekologických snah, na které jednotlivé státy nestačí.
Zoja shrnuje dějiny paranoie na pozadí celosvětové historie. Často se přitom dopouští nepřesností, jak upozorňuje i český doslov. Nezpochybnitelné ovšem zůstává to, že projekce příčin všeho špatného do jiných vede do bludného kruhu a vhodnou obranou proti této nákaze je „přijetí zodpovědnosti za náš vlastní osud, včetně toho zlého uvnitř nás a kolem nás“.
„Sice jsem o přesvědčování napsal bestsellerovou příručku, ale většinu sporů se svými dvěma kočkami prohrávám“, přiznává novinář Heinrichs. Co se ale při těchto hádkách od koček naučil a je obecně aplikovatelné, a to prý i na lidi?
Jsou dnes pokrývky hlavy hlavně kulturním dědictvím? A jak náležitě slavit jejich svátek?
Český autor podává věcnou a chmurnou diagnózu stavu současného Ruska. Erudovaností obstojí i v zahraniční konkurenci.
Kulturní a komunitní „buditelství“ prováděl David Kašpar po léta na periferních pražských sídlištích. Svoje zážitky teď v knize zobecňuje a vyvozuje z nich návody přenositelné i jinam.
Známý moderátor se někdy i vtipně zamýšlí nad úskalími, jimž v dnešní digitální době čelí. Probíhající změny se ale snaží vnímat pozitivně, například uvažuje, jak své nové auto na hybridní pohon využít k duchovnímu růstu.
Co vyplývá pro naše dějiny z toho, že jsme pětiprstí lidoopi? Nekonvenčně pojatá kniha bohužel některé odpovědi jen naznačuje, a některé otázky si ani neklade.
Christianizaci Evropy můžeme začít vyprávět od legendárního příchodu apoštola Petra do Říma, nebo líčením postupné konverze germánských a slovanských kmenů. Historik Veyne si jako zásadní moment obratu vybral konverzi kontroverzního císaře Konstantina.
Filozofové, teologové a duchovní, vědci i filmoví či literární kritici i umělci jako představitelé soudobé inteligence. Další výběr a hodnocení renomovaného autora tentokrát nemůže nevybízet k polemikám a skeptickým otázkám.
Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
V globalizovaném světě se rychleji než v minulosti šíří zboží, viry, bacily, návody na výrobu zbraní, chytlavé melodie, svůdné obrazy i extrémistické ideologie. Epidemiolog Kucharski ukazuje, co mohou mít všechny tyto „nákazy“ společného a v čem jsou ty sociokulturní specifické.
Břitkou filipiku proti nepřátelům feminismu autor roztáhl na více než devět set stran. Překvapivá je na ní především míra expresivity.
Politici malující obrazy; umělci, kteří na protest proti poměrům v nejvýznamnější české galerii na její půdě demonstrativně defekují, protože její ředitel je alergický na všechno současné umění. Ti všichni se scházejí na stránkách knihy, která zdejší současnou výtvarnou scénu líčí barvitě a živě, v jejích polohách nízkých i vysokých.
Šídla v knize poznáváme jako suverénního ironika a glosátora nad věcí, „ministra odpadového hospodářství“ (jeho role v rodinném fungování), ale hlavně jako citlivého člověka, jenž se vyrovnává s traumaty a čelí pokušením dát se do služeb některých mocných boháčů, kteří si to nezaslouží.
V autorově podání se jednoho dne Sisyfovi podaří dovalit balvan na vrchol hory a zjistí, že zůstává na místě. Po chvíli uvolnění se cítí stále méně příjemně. Nakonec se tedy postaví, přikročí k balvanu a strčí ho ze svahu. Sejde dolů a začne balvan znovu valit do kopce… Kniha určená těm, kteří touží mít smysl života racionálně zdůvodněný, a navíc mají rádi beletrii.
Kniha přibližuje svět současné módy coby zrcadlo odrážející obecné společenské trendy a zároveň zpětně urychlující jejich rozšíření. Mimo jiné hledá odpovědi na otázku, jestli je pravda, že „kdo nosí tepláky, rezignoval na život“, a jestli jsou v oblasti módy zvýhodněni muži, či ženy.
Stále více lidí se stěhuje do měst, a proto je dobré se v mezioborové perspektivě ptát na to, jak je stavět i spravovat tak, aby byla odolná vůči krizím a dalo se v nich dobře žít. A právě to dělá tato kniha.
Životní osudy mnoha zpovídaných osobností jsou obdivuhodné, ale místy jsou jejich odpovědi předvídatelné, dokonce až frázovité. To však neznamená, že by nemohly pozitivně inspirovat. U některých témat může být totiž patos dokonce namístě.
Přepychově upravená a invenčně sepsaná kniha komplexně mapuje dějiny českého grafického designu, jeho současnost i vyhlídky, a to i v oblastech, kde jeho přítomnost běžně nevnímáme. Přibližuje, jak spolu vizuálně komunikujeme formou univerzálně srozumitelných orientačních systémů tak, aby fungování společnosti bylo na globální úrovni co nejplynulejší. Nebo se to alespoň učíme.
Zombie klíšťata, včely-zlodějky, paranoidní kočky, velrybí matka neváhající při výchově používat tělesné tresty. A také badatelé, kteří se nechávají záměrně bodnout komárem, nebo vědkyně, která byla odhodlaná vydat se kvůli výzkumu v sedmnácti letech sama do Afriky. Kniha rozhovorů srozumitelně i zábavně přibližuje poznatky českých vědců.
Americká historička a novinářka poutavě vypráví o dějinách USA, o prehistorii a postupném vývoji současného stavu, kdy se její národ ztratil v politice vzájemně zaručené epistemologické destrukce. Už neexistuje všemi uznávaná pravda, ale jen pomluvy a předsudky. Není žádné rozumné vysvětlení, pouze spiknutí.
Citlivě napsaná a pečlivě vypravená kniha rozvíjí transhistorické téma kolaborace s vyšší mocí i to, jak se s poklesky rodičů musí bolestně vyrovnávat jejich potomci. Přitom už samotná nerealistická očekávání nastavená slavnými otci můžou být přetěžké břemeno. Autorka nezpochybňuje velikost Nezvalova talentu, ale nesmlčuje ani „pružnost jeho charakteru“.
Jaké příběhy o založení svých států vyprávěli historici z Československa, Jugoslávie či Polska? Odborně pojatá práce mimo jiné řeší, jak konstruovat mýtus o vzniku státu, aby jej to legitimizovalo v očích jeho občanů i navenek. Není přitom třeba zdůrazňovat, že dva ze zmíněných státních útvarů se nakonec téměř současně rozpadly…
Publicista Veselý napsal „milostný dopis milostným písním“. Upíná se v ní k představě lásky, hudby a tance, při nichž se iracionálním prožíváním slasti rozrušují hranice identity, individualizované „já“ na parketu splývá s dalšími do kolektivní masy těl zažívajících spoluúčast ve světě. Ale nezamlčuje ani to, jaké šrámy si lidé z nepodařených vztahů odnáší, když se pro ně láska stane jedinou absolutizovanou hodnotou.
Po kolik staletí teologové tvrdili, že blaženost duší v nebi bude umocňována jejich pohledem na utrpení hříšníků v pekle (a jak je to s náboženskými základy etiky)? Kdy začal pojem humanismu zohledňovat i ženy a příslušníky neevropských národů? Poučná kniha pojednává o historii a budoucnosti pojmu, který už mnozí pohřbili.
Po knize o těch, kterým selhal důležitý vnitřní orgán, a oni museli na transplantaci, přišla novinářka Kalenská se souborem rozhovorů s lidmi, kteří prožili znásilnění. Návody, jak takové duše léčit a jak předcházet a bránit se útoku potenciálního agresora, se přitom mohou hodit každému.
Různé rituály najdeme v našem každodenním životě i u zvířat. Například námluvy u mnoha ptáků vznikly z původně potravního chování: namlouvající jedinci si totiž náznakově nabízejí části rostlinné potravy typickými pohyby hlavy. Právě ale vyšla u nás asi první kniha, která zkoumá symbolickou moc a sílu rituálů ve středověké společnosti.
Našich potoků a řek si nejvíce všímáme tehdy, když se rozvodní. Týká se to i pražského Botiče, jehož současný název prý příznačně souvisí s „botněním“, nabýváním objemu, tedy rozvodňováním. Jeho dlouhá historie, odrážející se ve změnách názvu, si ovšem zaslouží pozornost i poté, co vysoká hladina zase opadne.
Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.
Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.
Ve své nové knize Vojtko přibližuje dilemata, jež řeší naši současníci: jak vyvážit/propojit práci a soukromý život, jak se vypořádat s „instagramovou dysmorfií“ nebo zda přistoupit k eutanazii domácího mazlíčka. A navíc tentokrát více než dříve odkrývá i svoje rodinná traumata a prozrazuje, proč na nějakou dobu musel přerušit fyzický kontakt s vlastními rodiči.
Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.