Nizozemsky psaná literatura v roce 2014

Nizozemsky psaná literatura v roce 2014

přehled beletrie zahraniční

Přehled literárních události v nizozemské jazykové oblasti za uplynulý rok, včetně kapitoly o nizozemské literatuře u nás a o české literatuře v Nizozemsku a Vlámsku. Obsahuje také seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání i literární akce na rok 2015.

Nizozemsky psaná literatura v roce 2014

Jedním z dlouhodobějších trendů, který se ovšem v uplynulém roce projevil v nizozemském literárním světě ještě výrazněji, je znovuobjevování pozapomenutých literárních skvostů 20. století. Na počátku této vlny stál v roce 2000 maďarský spisovatel Sándor Márai (1900–1989), v posledních dvou letech se na vrchol popularity posmrtně vyšvihl americký autor John Williams (1922–1994) románem z roku 1965 Stoner. Letos nizozemští čtenáři znovu objevili dokonce vlastní autorku: klavíristka Ida Simons (1911–1960) se po skončení koncertní dráhy dala na psaní a výsledkem je román Een dwaze maagd (Pošetilá družička, č. vydání chystá nakl. Pistorius & Olšanská) z roku 1959. Autobiograficky laděný, střízlivý i humorný pohled dvanáctileté Gittel na nepříliš povznášející svět dospělých, zosobňovaný barvitými figurkami z prostředí antverpské židovské komunity ve 20. letech 20. století, napsala spisovatelka postižená holocaustem pro potěchu sobě i čtenářům. Po autorčině předčasné smrti upadla kniha na pětapadesát let v zapomnění. Od červnového vydání se překladatelská práva prodala do dvaceti zemí.

V nizozemské literatuře však letos nechybělo ani tajemství: De harpij (Harpyje), „neholandsky barvitý“ sedmisetstránkový opus s ďáblem v hlavní roli. Ukázalo se, že pod pseudonymem A. N. Ryst se skrývá uznávaný dětský autor a ilustrátor Daan Remmerts de Vries (1962). Na knize pracoval třiadvacet let a použitím pseudonymu chtěl předejít tomu, aby kritika román dětského autora přehlížela (stejně jako přehlížela jeho dosavadní tvorbu pro dospělé). Plán se zdařil: než se podařilo zjistit, kdo se za pseudonymem skrývá, přijala kritika jeho román s nadšením.

Výročí, úmrtí
Devadesáti let se dožil spisovatel a básník Sybren Polet (nar. 19. 6. 1924). Při té příležitosti vyšla sbírka veršů Het aaahh en ooohh van de verbonaut (Verbonautovo ááá a óóó) a sbírka esejů De noodzaak van het overbodige (Nezbytnost přebytečného). Svébytný autor, stojící stranou hlavního literárního proudu, je představitelem experimentální poezie a prózy (cítí se spřízněný např. s naší Zuzanou Brabcovou).

Pětaosmdesátiny oslavil básník a spisovatel Remco Campert (nar. 28. 7. 1929) knižními úvahami o stárnutí s názvem Te vroeg in het seizoen (Příliš časně v sezoně), v září pak vystoupením na legendární utrechtské Noci poezie. Za inspiraci mnoha generací nizozemských spisovatelů a básníků (Campert je literárně činný více než 65 let) mu byla v listopadu u příležitosti každoročního Večera mladých autorů v amsterodamském Městském divadle udělena zbrusu nová cena Zlatého psacího stroje (Gouden Schrijfmachine).

V únoru zemřel Hugo Brandt Corstius (1935–2014), výrazná osobnost kulturního a veřejného života. Matematik a jazykovědec, autor břitkých sloupků, se proslavil hravým přístupem k nizozemštině, který se projevil např. v legendární publikaci Opperlandse taal- & letterkunde (Hornozemská jazyková a literární věda). Pod jménem Battus, jedním z mnoha svých pseudonymů, v ní soustředil nejrůznější jazykové a slovní hříčky.

Trojnásobnou ztrátu zaznamenala nizozemská poezie: v únoru zemřel v Texasu v požehnaném věku devětadevadesáti let nizozemsko-americký básník a biolog Leo Vroman (1915–2014). V březnu nečekaně zemřel básník Erik Menkveld (1959–2014), manžel dlouholeté výkonné ředitelky nizozemského literárního fondu NLPVF Marie Vlaarové, známé i mnohým českým nakladatelům. Jeho jediný román Het grote zwijgen vyšel na podzim ve slovenském překladu Adama Bžocha pod titulem Veľké mlčanie. V září zemřel básník ze skupiny tzv. „padesátníků“ (Vijftigers), Campertův souputník Gerrit Kouwenaar (1923–2014).

Literární festivaly a další události
Na přelomu ledna a února se od roku 2013 koná Týden poezie, v němž se současně odehrává udělení nizozemské Ceny VSB za poezii a vlámské Ceny Hermana de Conincka (laureátem se letos stal Antoine de Kom, respektive Paul Bogaert) a jednou za tři roky i jmenování zemského básníka. Prémii k Týdnu poezie s titulem Buiten beeld (Mimo obraz) letos napsal K. Schippers a po vzoru březnového Týdne knihy ji zdarma dostal ten, kdo nakoupil poezii minimálně za 12,50 €.

Týden knihy se letos poprvé konal současně i ve vlámské části Belgie. Jeho tématem bylo cestování. Prémii s názvem Een mooie jonge vrouw (Krásná mladá žena) napsal Tommy Wieringa (č. Joe Kluzák). 

Podzimní dětská varianta Týdne knihy se konala letos po šedesáté, a tak jejím tématem byla „oslava“ (Feest!). Prémii nazvanou Zestig spiegels (Šedesát zrcadel) napsal Harm de Jonge. Součástí Dětského týdne knihy je i udělování cen za dětskou literaturu. Zlaté pisátko (Gouden Griffel) letos získal Jan Paul Schutten za vzdělávací publikaci o velkém třesku a vývojové biologii s názvem Het raadsel van alles wat leeft en de stinksokken van Jos Grootjes (Záhada všeho, co žije, a smradlavých ponožek Jose Grootjese).

Každoroční podzimní akce Nizozemsko čte (Nederland leest), v jejímž rámci se v nizozemských knihovnách rozdává zhruba milion výtisků vybraného titulu v sešitovém vydání zdarma, letos připomněla sedmdesátiny spisovatele a biologa Maartena ʼt Harta (1944) a jeho román Een vlucht regenwulpen (Tah kolih), jehož se od roku 1978 prodalo přes milion výtisků. Po vzoru zlatých či platinových desek hudebního průmyslu byla autorovi při té příležitosti udělena Diamantová kniha.

Čtvrtstoletí literární činnosti Arnona Grunberga připomíná výstava v prostorách archivu Amsterodamské univerzity (Bijzondere Collecties). Výstavu provází také publikace s názvem Ich will doch nur, dass ihr mich liebt.

Stále významnější roli v nizozemském literárním životě hraje časopis Das Magazin, který kolem sebe poslední tři roky soustřeďuje spisovatelskou generaci „beze snů, bez humoru, bez zaměstnání, bez přátel a bez ambicí“, jak současné mladé autory charakterizoval jeden z nich, Joost de Vries (dále sem patří např. Maartje Wortel, Philip Huff, Hanna Beervoets a další). Organizováním pravidelných literárních akcí s německým názvem Literaturfest (němčina působí v silně poangličtěném prostředí provokativně) a zdůrazňováním, že se od obecenstva neočekávají žádné literární znalosti, se tvůrcům podařilo podchytit mladou čtenářskou generaci.

Průřez literárními cenami
Dvě hlavní ceny udělované za dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. První z nich se uděluje střídavě za prózu, poezii a esejistiku. Laureátkou byla v prosinci vyhlášena básnířka Anneke Brassinga (1948) – cena jí bude slavnostně předána v květnu 2015. Huygensovu cenu získává prozaička Mensje van Keulen (1946), proslavená zejména povídkami.

Knihkupecké ceny udělované v televizním přenosu (jarní Libris, podzimní AKO a vlámská Gouden Boekenuil – Zlatá knižní sova) připadly autorům známým z naší loňské literární ročenky: cenu Libris získal Ilja Leonard Pfeijffer (1968) za román La superba (současně vyhrál cenu Tzum za nejlepší literární větu roku). Široký domácí i mezinárodní ohlas románu Oorlog en terpentijn (Válka a terpentýn) vlámského spisovatele Stefana Hertmanse (1951), v němž autor zpracovává životní osudy svého dědečka a dopad, jaký měla na jeho další život první světová válka, završila po jarní čtenářské ceně Zlaté knižní sovy na podzim cena AKO v hodnotě 50 000 eur. Vítězem Zlaté knižní sovy se stal Joost de Vries (1983) s románem De republiek (Republika). Také o letošní laureátce ceny BNG Nieuwe literatuurprijs (pro autory do 40 let, kterým se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) jsme psali už loni: Wytske Versteeg (1983) řeší v románu Boy vztah matky k adoptivnímu synovi.

Nová jména na literární scéně podchycují debutantské ceny: cenu Antona Wachtera získala Niña Weijers (1987) za příběh výtvarnice Minnie, v němž se autorka zamýšlí nad otázkami identity i osudu umělce, s názvem De consequenties (Následky). Academia Literatuurprijs připadla letos románu De kermis van Gravezuid (Gravezuidská pouť), který napsala Hannah van Wieringen (1982).

Historickou odnož knihkupecké ceny Libris získal Dik van der Meulen (1963) za monografii Koning Willem III 1817–1890 (Král Vilém III. 1817–1890).

Nizozemskou laureátkou Ceny EU za literaturu se v tříletém cyklu letos stala Marente de Moor (1972) románem De Nederlandse maagd (Nizozemská panna) z roku 2010. Dcera i u nás známé a hojně překládané Margriet de Moorové získala za tento román v roce 2011 knihkupeckou cenu AKO a její následující román z roku 2013 Roundhay, tuinscène (Roundhay, zahradní scéna) se dostal do finále knihkupecké ceny Libris 2014.

V kategorii populárního čtiva letos opět zabodoval Michel van Egmond (1968) autentickým příběhem vzestupu a pádu známého fotbalisty Wima Kiefta s názvem Kieft: čtenáři mu internetovým hlasováním přiřkli cenu NS Publieksprijs, sponzorovanou nizozemskými železnicemi. V červnu – Měsíci napínavé knihy – byla udělena každoroční cena Zlaté oprátky (Gouden strop) dokumentárnímu thrilleru Donalda Noleta s názvem Versleuteld (Zakódováno) o vnukově pátrání po dědečkových osudech v souvislosti s útokem na Pearl Harbor.

Z nových knih
Z autorů, kteří jsou díky překladům známí i českým čtenářům, přišli letos s novým titulem například Gustaaf Peek (č. Byli jsme Amerika), Hafid Bouazza (č. Abdullahovy nohy), Herman Koch (č. Večeře),Anna Enquist (č. Návrat domů, Kontrapunkt), z vlámských autorů Dimitri Verhulst (č. Úprdelný dny na úprdelný planetě), Kristien Hemmerechts (č. Čtvrtek odpoledne, půl čtvrté/páté), Peter Terrin (č. Hlídač) či Herman Brusselmans (č. Bývalý bubeník).

Gustaaf Peek (1975) zaujal milostným příběhem založeným na erotických scénách a vyprávěným v obráceném pořadí Godin, held (Bohyně, hrdina). Hafid Bouazza (1970), v jehož stylu se snoubí ohlasy nizozemské „moderny“ z konce 19. století (tzv. hnutí Osmdesátníků) s vlivy klasické arabské literatury, ztvárnil svou závislost na alkoholu (zejména absintu) v knize Meriswin. Herman Koch (1953) se inspiroval postavou nizozemské literární veličiny Harryho Mulische v románu Geachte heer M. (Vážený pane M.). Anna Enquistová (1945) si za použití svých ústředních témat (hudba, ztráta dítěte) pohrává s napínavým žánrem v knize Kwartet (Kvarteto). Dimitri Verhulst (1972) volně zpracovává své zkušenosti z dětského domova i autentický příběh dvojice bývalých chovanců, která později zavraždila vlastní děti, v knize Kaddisj voor een kut (Kaddiš za kundu). Pobouření vzbudila v Belgii Kristien Hemmerechtsová (1955) románem De vrouw die de honden eten gaf (Žena, která krmila psy), psaným z perspektivy Michèle Martinové, manželky belgického pedofila a vraha Marca Dutrouxe. Peter Terrin (1968) napsal román Monte Carlo o anglickém montérovi Formule 1. Nesmírně plodný Herman Brusselmans (1957) paroduje detektivní žánr v knize Zeik, nazvané podle hlavního hrdiny detektiva Jeana-Pierra Zeika.

Z generace čtyřicátníků jmenujme román Roxy Esther Gerritsenové (1972), v němž autorka rozvíjí svůj smysl pro absurdní situace a odvrácené stránky lidské duše i dokonale odposlouchané dialogy (v lednu vychází v nakl. Argo její předchozí román Žízeň). S dalším románem, tentokrát s názvem De linkshandigen (Leváci), přišel autor zmiňovaný už v loňské ročence Christiaan Weijts (1976).

Ani starší spisovatelská generace však nezahálí. Adriaan van Dis (1946) se vyrovnává s matkou v románu Ik kom terug (Vrátím se). Jeroen Brouwers (1940) se věnuje aktuálnímu tématu pohlavního zneužívání v katolické církvi v románu Het hout (Dřevo). Za nejvtipnější románu roku kritici označili Teatro Olimpico Keese ʼt Harta (1944), v němž si autor bere na mušku grantový systém v divadelním světě.

Dvě velké nizozemské spisovatelky připomněl výbor z veršů pro děti i pro dospělé Annie M. G. Schmidtové (1911–1995) s názvem Die van die van u (Ten toho vašeho) a kniha Margot Dijkgraafové (1960) Spiegelbeeld en schaduwspel (Odraz v zrcadle a stínová hra), v níž autorka přináší nový, dlouholetým přátelstvím podložený pohled na Hellu S. Haasseovou (1918–2011, č. Páni čajových plantáží a Černé jezero).

Z kategorie pozoruhodných autorů, kteří však svou tvorbu obezřetně dávkují, se po dvacetileté odmlce vrátil na scénu Wessel te Gussinklo (1941) románem Zeer helder licht (Velmi jasné světlo) a rázem pronikl do finále nakladatelské ceny AKO.

Z mladých autorů budí pozornost např. bratři Daan (1986) a Thomas (1990) Heerma van Vos: starší románem Het Land 32 (Země 32) a mladší povídkovou sbírkou De derde persoon (Třetí osoba).

Z vlámské větve nizozemské literatury čerstvě zaujala a široký čtenářský ohlas vzbudila Griet Op de Beeck (1973) debutem z roku 2013 Vele hemels boven de zevende (Mnoho nebí nad sedmým) i letos následujícím románem Kom hier dat ik u kus (Pojď sem, ať tě políbím), v němž sleduje hrdinku Monu ve třech životních stadiích: jako dítě, jako čtyřiadvacetiletou a jako pětatřicetiletou.

Literární provoz
Neklid v nizozemském knižním světě trvá. Hladinu nedávno zčeřila například debata o smyslu pevných cen knih (tj. zákonem stanovená praxe, kdy nakladatel nebo distributor určí cenu knihy a té se pak musí držet všichni prodejci): toto opatření má zaručovat rozmanitost knižní nabídky tím, že zisk z bestsellerů se dá využívat k vydávání hodnotných, ale komerčně vzato nepřitažlivých titulů (a do této kategorie spadají prakticky všichni čeští autoři vydávaní v Nizozemsku), na druhé straně vede k poměrně vysokým cenám, což se v současné obtížnější ekonomické situaci odráží v tom, že obrat z nákupu tištěných knih neustále klesá. Tento pokles není kompenzován ani rostoucím prodejem elektronických knih.

Neklid a nejistota panují i v nakladatelstvích: dlouhodobé ekonomické problémy vedly v lednu letošního roku k tomu, že nakladatelství Wereldbibliotheek (které se mj. už přes čtvrtstoletí systematicky věnuje vydávání českých autorů, v posledních letech zejména Karla Čapka) se stalo majetkem komerčněji zaměřeného nakladatelství Nieuw Amsterdam. Skupina významných literárních nakladatelů Querido, De Arbeiderspers, Nijgh & Van Ditmar a Atheneum momentálně opouští legendární adresu Singel 262 na jednom z hlavních amsterodamských grachtů a stěhuje se do menších prostor na náměstí Spui.

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
Letošní žeň nizozemských titulů v českém překladu je žánrově pestrá. Obsahuje moderní klasiku (Černé jezero Helly S. HaasseovéErasma Johana Huizingy), úspěšný román Petera Buwaldy Bonita Avenue, ale i dětské tituly (Paní Apolenka a velká jitrnicová záhada Stern Nijlandové, Opak starostí Bennyho Lindelaufa či další díl ze série Francine Oomenové o Leně Notýskové). K problematice holocaustu v Nizozemsku se vztahuje studie Davida Barnouwa a Gerrolda van der Strooma Kdo udal Anne Frankovou? či Tanec s nepřítelem, v němž Paul Glaser vypráví příběh své židovské tety Roosje (autor na podzim navštívil Prahu). Tematicky sem patří i německá monografie Anne Frankové od Matthiase Heyla. Nechybí ani čtivo – přes angličtinu přeložená Dívka s devíti parukami Sophie van der Stapové.

Nizozemsky psaná literatura byla už tradičně zastoupena na květnové Noci literatury – nizozemským románem Večeře Hermana Kocha a vlámským románem Spaste ryby Annelies Verbekeové (autorka opět představila svou knihu osobně). Nizozemský film Večeře, natočený podle Kochova mezinárodního bestselleru, se promítal během Dnů evropského filmu v Praze a Brně; na podzim se dočkal i divadelní podoby v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Podpora českých překladů ze strany nizozemského literárního fondu NLF a vlámského fondu VFL v posledních letech stále častěji zahrnuje i mentorát překladatele. Nástroj určený k podpoře debutu mimořádně nadaných a nadějných překladatelů se však často mění v poslední pokus o záchranu nekvalitního překladu a z nouze se někdy poskytuje i překladatelským matadorům. Fond přitom může nakladateli nabídnout seznam prověřených překladatelů, u nichž je udělení grantu prakticky jisté, kdežto práce neprověřených překladatelů či notorických neumětelů nejprve prochází odborným posouzením. Čeští nakladatelé tak neuváženým výběrem překladatelů způsobují, že se náklady na překlad zbytečně zvyšují a vydání se protahuje. Výjimku mezi mentorovanými překlady tvoří debut Hany Kulišanové (Gerbrand Bakker: Nahoře je ticho), oceněný letos tvůrčí odměnou v rámci Ceny Josefa Jungmanna. Z jiných letošních ocenění získala Všehokniha Guuse Kuijera (přel. Magda de Bruin Hüblová) výroční cenu Albatrosu za překlad, tento titul se také dostal do finále Zlaté stuhy v kategorii překlad a ilustrace (Nanako Ishida).

Internetové odkazy:
nizozemské a vlámské literární časopisy  
fundovaný recenzní web (v niz.)  
autoři a tituly doporučovaní Nizozemským a Vlámským literárním fondem (bližší informace v angličtině)
podmínky grantu NLF
podmínky grantu VFL

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti
Pro současnou situaci české literatury v Nizozemsku je typický přesun k malým nakladatelům. Jsou odvážnější při uvádění méně známých literatur, ale současně jsou zcela závislí na finanční podpoře: nakladatelské smlouvy jsou vesměs podmiňovány získáním grantu. Týká se to např. titulu Konec punku v Helsinkách, k jehož vydání se podmínečně odhodlalo malé nakladatelství Nobelman z Groningenu (na severu země): přestože uplynulý rok prakticky proběhl ve znamení Jaroslava Rudiše (účast na festivalu Crossing Border v Haagu a Antverpách v listopadu 2013, vystoupení s Kafka Bandem v amsterodamském filmovém muzeu EYE v únoru 2014, účinkování na Noci evropské literatury v květnu 2014), širší zájem o jeho literární tvorbu to u nizozemských nakladatelů nevyvolalo. V rámci Noci evropské literatury vyšel letos už podruhé sborník textů, které účastníci k této příležitosti napsali, avšak Rudišova povídka Konec světa (Het einde van de wereld, přel. Edgar de Bruin) bohužel nevybočila z průměru, a tak recenzentce významného deníku NRC Handelsblad nestál Rudiš jako jeden z devíti zúčastněných autorů ani za zmínku.

Podobně – s podmínkou finanční podpory – pokračuje po edici Moldaviet (převážně z finančních důvodů uzavřené v roce 2013) ve vydávání českých autorů nakladatelství Voetnoot (se sídlem v Amsterodamu a Antverpách): v prosinci tu vyšel román Miloše Urbana Stín katedrály (De schaduw van de kathedraal). Po dvou titulech Emila Hakla (Zoon & Vader, 2009, Kerkhof aan zee 2013 – nizozemská verze románů O rodičích a dětech a Pravidla směšného chování) hodlá nakladatel pokračovat novelou Skutečná událost (pokud získá překladatelský grant MK ČR) – všechny zmíněné tituly v překladu Edgara de Bruina.

Nevelké amsterodamské nakladatelství Cossee navázalo na podzim na předchozí úspěch knih Jiřího Weila jeho třetím titulem v nizozemštině De hartslag van Moskou (Moskva – hranice, přel. Kees Mercks). K letošním Mercksovým překladům ovšem patří také tři Haškovy povídky v malém nakladatelství a knihkupectví Pegasus, zaměřeném na slovanské literatury (příležitostné vydání k překladatelovým dubnovým sedmdesátinám) a nizozemský překlad Babičky Boženy Němcové v malém rotterdamském nakladatelství Ad. Donker, projekt Nadace Babička.

Větší nakladatelé jeví o české autory stále menší zájem. Výjimku tvoří nakladatelství De Geus z Bredy (na jihu země), které v červnu vydalo román Markéty Pilátové Má nejmilejší kniha (Mijn lievelingsboek). Navázalo tak na její předchozí román Žluté oči vedou domů (Mijn ogen leiden je naar huis), který tu vyšel v roce 2011 – oba tituly v překladu Edgara de Bruina.

K 85. narozeninám Milana Kundery připravilo nakladatelství Ambo-Anthos zvláštní, vázané vydání románu De ondraaglijke lichtheid van het bestaan (Nesnesitelná lehkost bytí, přel. Jana Beranová). Z francouzsky psané větve jeho tvorby následovalo na podzim nejnovější dílo Het feest der onbeduidendheid (La Fête de lʼinsignifiance, Oslava bezvýznamnosti) v překladu Martina de Haana.

V překladu z angličtiny vyšel životopis Václav Havel. Een leven od Michaela Žantovského a De piloot en de kleine prins (Pilot a Malý princ) Petra Síse. Z angličtiny se také začaly překládat další a další díly knížek o Krtkovi.

Při čekání na knižní zakázku se překladatelé snaží umístit alespoň časopisecky povídky. Ve vlámském časopise NY letos vyšla Een intieme aangelegenheid (Intimní záležitost) z knihy Hříchy pro pátera Knoxe od Josefa Škvoreckého (č. 21) a Deernis en sneeuw (Ubohé vločky) Jáchyma Topola (č. 23) – obě povídky v překladu Edgara de Bruina. Nově založený časopis Bühne vydal v prvním čísle úryvky z deníků Jana Zábrany v překladu Richarda Ernesta. Články o české literatuře a povídky pravidelně publikuje literární časopis TSL (Tijdschrift voor slavische literatuur, vydává slavistika Amsterodamské univerzity). Součástí odměny pro vítěze překladatelské soutěže pořádané v různých Českých centrech k výročí Bohumila Hrabala byla v Nizozemsku publikace vítězného překladu v TSL: Hrabalovu povídku Bílý koníček (Het Witte Paardje) v překladu Petra Hory přineslo TSL č. 68 z října 2014.

Po mimořádně bohaté a úspěšné žni roku 2012 prochází česká literatura v Nizozemsku a Vlámsku klidnějším obdobím. Knihy z produkce malých nakladatelů pronikají do recenzních rubrik obtížně, naděje vkládané do slavisty Michela Krielaarse ve funkci vedoucího literární rubriky deníku NRC Handelsblad se nenaplnily: jeho zájem se omezuje na ruské autory. Zejména knihy současných českých autorů zůstávají prakticky bez mediální odezvy – s příslušnými následky pro prodejnost, a tedy i pro ochotu nakladatelů ve vydávání těchto autorů pokračovat.

Návštěvy českých autorů v nizozemské jazykové oblasti z iniciativy ČC Haag/Rotterdam a Brusel nebo ve spolupráci s nimi v uplynulém roce nebyly vázané na nizozemské vydání jejich knih (v Bruselu např. před rokem Ivan Klíma a Radka Denemarková a nejčerstvěji v říjnu Petr Šabach, zmíněná vystoupení Jaroslava Rudiše v Nizozemsku a Belgii, rozhovor Sylvy Fischerové s nizozemsko-českou básnířkou a překladatelkou Janou Beranovou v Českém centru Rotterdam v rámci literární akce Woordnacht v květnu, podzimní návštěva Petra Prouzy na rezidenci velvyslance v Haagu). V případě Ivana Klímy by bylo možné se opírat o četné nizozemské překlady jeho díla, nejnověji v roce 2008 povídka Svatební cesta v edici Moldaviet v překladu Irmy Pieperové (viz také související článek); této možnosti však organizátoři bohužel nevyužili. Bezprostřední vliv takové návštěvy na prodejnost sice nelze prokázat, ale návštěva autora, jehož dílo do daného jazyka přeložené není, mívá smysl nanejvýš pro krajany.

Po mimořádně úspěšném Opusu XX, dramatizaci European Patrika Ouředníka z roku 2009, pokračuje vlámský divadelní soubor Zuidpool z Antverp v inscenování českých autorů Příliš hlučnou samotou (Al te luide eenzaamheidBohumila Hrabala v překladu Keese Merckse a v podání Koena van Kaama s hudebním doprovodem Jorgena Cassiera (trailer: http://vimeo.com/108333973).

Budoucnost bohemistiky jako univerzitního oboru je v nizozemské jazykové oblasti ohrožena – viz rozhovor s docentkou Magdou van Duijkeren Hrabovou o nizozemské bohemistice.

Přehled titulů

Nizozemsky psaná literatura v češtině:
Francine Oomenová: Tajemství Leny Notýskové (Het geheim van Lena Lijstje), přel. Jana Broekman Minářová, Mladá fronta, Praha 2014
Peter Buwalda: Bonita Avenue, přel. Jana Pellarová, doslov Veronika ter Harmsel Havlíková, Euromedia Odeon, Praha 2014
Hella S. Haasseová: Černé jezero (Oeroeg), přel. a doslov Magda de Bruin Hüblová, Plus, Praha 2014
Benny Lindelauf: Opak starostí (Negen open armen), přel. Jana Pellarová, Albatros, Praha 2014
Johan Huizinga: Erasmus, přel. Jiřina Holeňová, Oikúmené, Praha 2014
Sophie van der Stap: Dívka s devíti parukami (Meisje met negen pruiken), z angl. přel. Helena Hartlová, Mladá fronta, Praha 2014
Stern Nijland: Paní Apolenka a velká jitrnicová záhada (Mevrouw Dientje en het leverworstmysterie), přel. Adéla Elbel, Meander, Praha 2014
Paul Glaser: Tanec s nepřítelem (Tante Roosje), přel. Jana Červenková a Lenka Strnadová, Triton, Praha 2014
David Barnouw, Gerrold van der Stroom: Kdo udal Anne Frankovou? (Wie verraadde Anne Frank?), přel. Jana Mitáčková, Academia, Praha 2014
Kryštof Krijt, Pieter J. Goedhart: Sýrové pivo (Tsjecholand), Lidové noviny, Praha 2014

Nizozemská tematika:
Matthias Heyl: Anne Franková (Anne Frank), z něm. přel. Veronika Dudková, Triáda, Praha 2014

Česká literatura v nizozemštině:
Miloš Urban: De schaduw van de kathedraal (Stín katedrály), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy 2014
Michael Žantovský: Václav Havel. Een leven (Havel. A Life), z angl. přel. Fred Hendriks, De Bezige Bij, Antverpy 2014
Jiří Weil: De hartslag van Moskou (Moskva – hranice), přel. Kees Mercks, Cossee, Amsterdam 2014
Milan Kundera: Het feest der onbeduidendheid (La fête de lʼinsignifiance), přel. Martin de Haan, Ambo/Anthos, Amsterdam 2014
Peter Sís: De piloot en de kleine prins (The Pilot and the Little Prince, Pilot a Malý princ), z angl. přel. ?, Clavis, Amsterdam 2014
• Božena Němcová: Grootmoeder (Babička), přel. Kees Mercks, il. Vladimír Tesař, Ad. Donker, Rotterdam 2014
Jaroslav Hašek: Drie verhalen (Het kynologisch instituut, Wat er met de Lieve-Heer geschiedde, Hoe ik de auteur van mijn necrologie ontmoette – ze sbírky Třetí dekameron. Reelní podnik.), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam 2014
Markéta Pilátová: Mijn lievelingsboek (Má nejmilejší kniha), přel. Edgar de Bruin, De Geus, Breda 2014
Tessy Wiesner (Tereza Václavková): Julie van het moestuintje (Jůlinka z jedlé zahrádky), přel. Renata Heerink, Benjamin, Borne 2014
Zdeněk Miler, Kateřina Miler: Het molletje in de herfst (Krtek na podzim), přel. ?, Gottmer, Haarlem 2014
Zdeněk Miler, Kateřina Miler: Het molletje in de zomer (Krtek v létě), přel. ?, Gottmer, Haarlem 2014
Zdeněk Miler, Kateřina Miler: Het molletje in de lente (Krtek na jaře), přel. ?, Gottmer, Haarlem 2014
Zdeněk Miler, Kateřina Miler: Het molletje in de winter (Krtek v zimě), přel. ?, Gottmer, Haarlem 2014
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová: Het molletje en de adelaar (Krtek a orel), z angl. přel. J. H. Gever, Gottmer, Haarlem 2014

Připravuje se v roce 2015

Česká literatura v nizozemštině:
Emil Hakl: Skutečná událost, přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách, přel. Edgar de Bruin, Nobelman, Groningen
Ludvík Vaculík: Caviaʼs op proef (Morčata), revidovaný překlad Kees Mercks, Leesmagazijn
Karel Čapek: Krakatit, přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam

Nizozemsky psaná literatura v češtině:
Esther Gerritsenová: Žízeň (Dorst), přel. Adéla Elbel, Argo, Praha
Barbara Stok: Vincent, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha (komiks)
Rodaan al Galidi: Autista a holub (De autist en de postduif), přel. Jitka Růžičková, Dauphin, Slavonice
Eric Heuvel: Rodinné tajemství (De ontdekking), přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha (vzdělávací komiks Nadace Anne Frankové)
Eric Heuvel, Ruud van der Rol, Lies Schippers: De zoektocht, přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha (vzdělávací komiks Nadace Anne Frankové)
Ida Simons: Pošetilá družička (Een dwaze maagd), přel. Magda de Bruin Hüblová, Pistorius & Olšanská, Příbram

Literární akce:
EKG O Lásce a Nizozemí, 14.–15. ledna 2015, Divadlo Archa, dvoudenní literární festival s účastí těchto autorů: Peter Buwalda, Esther Gerritsen, Barbara Stok, Annelies Verbeke, Pieter De Buysser, Auke Hulst, Guus Kuijer, Benny Lindelauf, Francine Oomen, Markéta Pilátová, Jáchym Topol. Moderují Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský. O překládání české literatury do nizozemštiny promluví Kees Mercks.

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2187x

Inzerce