Martin Liška

Navzdory tolik zdůrazňované vzájemné blízkosti dokáže patrně jen málokterý Čech vyjmenovat více než několik málo slovenských politiků, kteří od rozpadu společného státu spoluurčovali vývoj Slovenska, natož se blíže vyznat v zákoutích slovenské politiky. Známý publicista podává srozumitelný přehled, který českým čtenářům umožní leccos pochopit, veselé čtení to ale vskutku není.

Který chlapec si nepřál být pilotem? V Sovětském svazu však mohla fascinace létáním jedince snadno vynést do oblačných výšin i srazit do horoucích, respektive mrazivých pekel, jak ve svém prvním do češtiny přeloženém románu ukazuje finský autor.

Nejednoho čtenáře Záhady hlavolamu jistě napadlo, jak a proč se malý bezejmenný chlapec ocitl jednoho dne na ulici a proč u sebe měl záhadného ježka v kleci. Jihočeský básník a spisovatel nyní předkládá možný příběh tajemstvím obestřeného chlapce, jehož odkaz ovlivnil několik desítek tisíců čtenářů i milovníků mechanických hlavolamů.

Rakouský dramatik rozšířil jeden ze svých dřívějších textů do podoby románu. Pod povrchem, pokrytým leckdy až morbidní absurditou, se zamýšlí nad otázkami týkajícími se přípravy na vlastní smrt – nebo spíše nad přípravou vlastní smrti.

I přes omezení kontaktů po roce 1948 lidé museli – a také chtěli – v rámci svých pracovních povinností cestovat do zahraničí, a to i do zemí nepatřících k východnímu bloku. Rozsáhlá monografie přibližuje systémové struktury, v jejichž rámci se takovéto cesty konaly, i konkrétní příběhy lidí pracujících pro československý stát mimo jeho vlastní území.

Dorazily k nám domů, stejně jako do dalších milionů českých domácností. Ne, nemyslím dopisy od poskytovatelů energií ohlašujících zvýšení záloh. Myslím obálku bez uvedení jména odesílatele i příjemce, totiž obálku s hlasovacími lístky.

Výpravná publikace sice o vybraných tratích neprozradí zdaleka vše, co by si milovník železnic přál, avšak díky úchvatným fotografiím se k ní bude rád vracet.

Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.

Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.

Při snaze vypořádat se s hodnocením komunistické totality bychom neměli zapomínat, že zejména mladší čtenáři často nemusí mít dostatek informací k tomu, aby vůbec minulý režim relevantně zhodnotit mohli.

Rotmistr Anton Schmid, Vojín W., Zabil jsem generála Franca, Paní plukovníková – na všechny tyto knihy naleznete na iLiteratuře recenzi. Na žádného svobodníka nebo praporčíka ale ne. Proč?

Portrét slovenské šlechtičny znovu ukazuje, že věrnost zásadám neubírá na důstojnosti, zatímco smlouva s ďáblem se vždy obrátí v neprospěch toho, kdo ji podepsal.

Ačkoliv mnoho laiků klade mezi pojmy „genocida“ a „zločin proti lidskosti“ rovnítko, jedná se o odlišné právní kategorie, nadto ne zcela jednoznačně přijímané. Na pozoruhodné geografické souvislosti jejich vzniku upozorňuje britsko-francouzský autor, jehož předci patřili mezi oběti těchto zločinů.

Často duchem nepřítomný válečný veterán s amputovanou nohou, milovník knih, správce ozdravovny pro válečné invalidy, ale také táta. Rakouská autorka pokračuje ve snaze pochopit svůj vlastní původ a vnitřně zpracovat různé problémy a tragédie, které její rodinu v průběhu let postihly.

Na velkých nebo alespoň těch větších nádražích není problém v rozumnou dobu zakoupit pro plánovanou cestu vlakem jídlo a pití. Někdo se na tyto služby spoléhá automaticky, někomu vytrhnou trn z paty, když se výjimečně předzásobit zapomene nebo nestihne. Kdo se ale spolehne na možnost koupit si na cestu i něco na čtení, obvykle se dočká nemilého překvapení…

Kolektivní monografie českých a slovenských odborníků poněkud reviduje obraz meziválečného Československa jako průmyslové velmoci, zároveň upozorňuje i na některé málo známé problémy, které s sebou rozpad habsburské monarchie přinesl.

Vyrostly v posledních letech jako houby po dešti, najdete je snad i v té nejzapadlejší vesničce. Zprostředkují leckdy nečekaný kontakt s knihami při cestě na chatu, na čundr nebo i na zmíněné houby. Lákají k prohrabání a objevení pokladů, často skrytých v haldě hlušiny – co je poklad a co hlušina, je pochopitelně otázka individuální volby (vy byste se snad dobrovolně zbavili pokladu?). Knihobudky!

Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.

Románů věnovaných dění v meziválečném Rusku vyšlo i v češtině již mnoho. Jen málokterý ale dokáže čtenáře opakovaně rozesmát a přitom neztratil ze zřetele tragičnost a ponurost tehdejší atmosféry.

Sondu do raně novověké medicíny pojal švédský spisovatel a dramatik jako dějově i prostorově velmi úsporný román. O skutečném anatomovi a učenci Vesaliovi se čtenář mnoho nedozví, Dahlström ale na scénu uvádí archetyp myslitele, který v mnohém předběhl svou dobu.

Vzpomínky nejznámějšího vrchního velitele finské armády přehledně vysvětlují složité postavení Finska v rámci druhé světové války, člověk Mannerheim v nich ale zůstává dosti upozaděn.

Zatímco Švédsko bývá vnímáno jako společnost schopná integrovat statisíce lidí přicházejících z dalekých zemí, v otázce přístupu k některým částem vlastního obyvatelstva má stále do značné míry máslo na hlavě. Jak ukazuje román autorky, která se k sámskému původu aktivně hlásí, nejde přitom zdaleka jen o rozdílné vnímání role a významu sobích stád.

V roce desátého výročí úmrtí prvního porevolučního česk(oslovensk)ého prezidenta vyšla publikace polského bohemisty, jejíž hlavní devizou není skutečnost, že by byla objevná, ale že je srozumitelná.

Po téměř dvacetileté pauze se přední český medievista opět představuje jako romanopisec. Tentokrát si předsevzal srozumitelně a čtenářsky přístupnou formou popsat složité spory o moc, které české knížectví zachvátily okolo jubilejního roku 1000.

Dosavadní skromné penzum dostupných překladů ázerbájdžánské literatury rozšířila sbírka povídek tamních autorů představující průřez celým 20. stoletím. I když výběr zařazených autorů může vzbuzovat určité otázky, úlohu průvodce po této, nám téměř neznámé, jazykové oblasti splňuje antologie Sari gelin více než dobře.

Za několik týdnů tomu bude přesně padesát let, kdy Pardubice přišly o jednu ze svých dominant, hotel Veselku. Právě ten hraje významnou roli v novém románu tamní spisovatelky; stejně jako Jan Kašpar, obě světové války a nedoceněná obětavost.

Mezi historická povolání, o nichž se traduje nejvíce klišé a realitě vzdálených představ, patří bezesporu kat. Mladá česká historička se s pomocí dosud nevyužitých pramenů snaží odhalit, které z těchto představ jsou zcela mylné a které je třeba poopravit.

Ačkoli se pozornost amatérských zájemců i odborníků obvykle zaměřuje na jiné aspekty staroseverské literární produkce, existovala i v této oblasti bohatá tvorba zabývající se křesťanskou tematikou. Nejnovější počin ustálené skupiny překladatelů tak nabízí staroseverskou literaturu do značné míry odlišného ražení, než na jakou jsme dosud byli zvyklí.

Kateřina Tučková se po několika letech vrací s dalším obsáhlým románem čerpajícím námět z nedávné minulosti. Tentokrát zavádí čtenáře mezi staré řeholnice, do jejichž osudů dramaticky zasáhla druhá polovina dvacátého století i jedna životem zlomená novinářka, která jednoho dne zaklepe na fortnu jejich rozpadajícího se kláštera.

V románu o osudech své vlastní babičky, která za první světové války zůstala sama na výchovu a obživu početné rodiny, poukazuje rakouská spisovatelka na přínosy i nástrahy spojené s hledáním vlastní identity.

Někdy by člověk mohl mít dojem, že kultivovaně diskutovat v Česku o politice snad ani není možné. Kniha dvou amerických badatelů – i navzdory určitým odlišnostem mezi oběma kulturami – podává návody a rady, jak tyto debaty vést s úctou a jak se nechat lidmi s odlišnými postoji i obohatit.

Co stojí za popularitou Vladimira Putina mezi prostými Rusy a lze očekávat, že po jeho odchodu se Rusko nějak zásadně změní? Kniha novináře ruského původu jasně vysvětluje, proč bychom si ani o dnešní zemi, v níž „zítra znamenalo včera“, neměli dělat iluze.

Vzpomínky na první návštěvy Islandu, které na sklonku života na základě vlastních deníkových záznamů a poznámek z cest sepsala Helena Kadečková, osloví nejen skandinavisty, ale všechny, kdo jsou ochotni se zamyslet nad otázkou, jak moc se náš svět od konce padesátých let proměnil.

Co si vlastně máme (nebo můžeme) pod leckdy zprofanovaným či vyprázdněným pojmem liberalismus představit a nakolik se od sebe liší liberalismus 19., 20. a 21. století, nad tím se v době, kdy Donald Trump pevně držel v rukou opratě, zamyslel americký novinář, který se hrdě hlásí k tomu, že vyrostl ve světě konsenzuálního liberalismu.

Mladoboleslavské Letecké muzeum Metoděje Vlacha připravilo pro návštěvníky krátkodobou výstavu, věnovanou postavě válečného pilota Bigglese, který se ve světě literatury pohybuje již úctyhodných devadesát let.

Žánrově těžko zařaditelný román s velmi spletitým dějem umně spojuje tolik oblíbené detektivní motivy s láskou ke dřevu a řemeslnému umění, pod povrchem ale jasně cítíme, že jeho poselství spočívá v usmíření s rodinnou minulostí.

Longlist Německé knižní ceny za rok 2021 potěšil nejednoho milovníka železnic, přestože v románu týkajícím se nejtragičtější železniční nehody v německých dějinách vlastně ve výsledku o železniční tematiku až tolik nejde.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

Jak se Rusko zbavuje nepohodlných osob? Nejnovější román ruského spisovatele není zajímavý jen tím, že se inspiroval skutečnými případy vražd politických emigrantů, ale také důrazem na psychologii hlavních postav. Ta se nakonec ukáže jako důležitější než motivy, které bychom u špionážního thrilleru očekávali.

Mnozí spisovatelé hned po nástupu Adolfa Hitlera k moci pochopili, že v Německu pro ně již není bezpečno, známé pálení knih v květnu 1933 jim mělo dát za pravdu. Jak známí literáti prožívali první týdny po jmenování Hitlera kancléřem, přibližuje kniha s výmluvným podtitulem „Zima literatury“.

Snad každý Čech ví o někom ve svém okolí, kdo z jakéhokoli důvodu opustil domov a usadil se v zahraničí. Autorský kolektiv pod vedením etnografa, který se zahraničními Čechy zabývá již téměř pět desítek let, několika dílčími studiemi upřesňuje historii i současné postavení těchto lidí; zasadit vše do hlubšího rámce bilaterálních vztahů se ale podařilo jen částečně.

Nejnovější knižní rozhovor s matadorem české politiky se netočí jen kolem jeho dlouhého života, ale alespoň částečně také kolem aktuálních témat.

Působivý příběh Janusze Korczaka nepřestává inspirovat spisovatele, dramatiky a filmaře i daleko za hranicemi jeho rodného Polska. Nad stránkami nejnovějšího zpracování Korczakova života z pera anglické autorky se čtenář neubrání myšlence, nakolik jsme se od Korczakovy smrti ve vztahu k dětem jako společnost posunuli.

Navštívit všechny hroby československých vojáků ve Velké Británii je jistě krásné gesto, je ovšem otázkou, zda samo o sobě vystačí na celou knihu.

Na praotce Čecha a na to, že děti nosí čáp, dnes už nikdo nevěří. Obě tyto představy a mnohé další dokázal do své knižní prvotiny zahrnout brněnský popularizátor historie, který zároveň neváhá použít metody poněkud neobvyklé i v rámci populárně-naučné literatury.

Recenzent čte knihy a píše na ně recenze, není těžké si to představit. Ovšem co někdy recenzent musí udělat pro to, aby se k němu recenzní výtisk dostal, na to lidská představivost nestačí…

Pokračování jednoho z nejstarších románů Jaroslava Foglara se snaží skloubit moderní témata s foglarovským světem. Výsledek není nepodařený, i když oproti Jestřábovu stylu nalezneme v knize řadu odlišností.

Lze vůbec ještě v případě nacistického Německa objevit nezpracované výzkumné téma? Práce tří historiků pardubické univerzity ukazuje, že ano, a že každá akce zákonitě vyvolá reakci.

Litevský spisovatel Alvydas Šlepikas v působivém historickém románu Jmenuji se Maryte připomněl široké čtenářské veřejnosti příběhy takzvaných vlčích dětí – osiřelých dětí německé národnosti, které se v bývalém Východním Prusku musely v nelehkých časech po skončení druhé světové války postarat samy o sebe. V rozhovoru se k tématu vrací a říká, že jeho kniha sehrála roli jakéhosi ledolamu, který odkryl tabuizovanou minulost.

Ke čtení používáme zrak, to ví každé malé dítě (audioknihy a knihy v Braillově písmu teď ponechme stranou). Jedna glosa na tom nic nezmění, ale napadlo vás někdy zkusit do čtení zapojit i další smysly?

Agent britské MI6 zamíří v létě 1939 do Protektorátu Čechy a Morava, aby vypátral zmizelého židovského průmyslníka. Byť to zní jako zápletka béčkového špionážního thrilleru, je příběh Paula Dukese skutečnou sondou nejen do protektorátní reality, ale i do mezinárodněpolitické atmosféry posledních týdnů před vypuknutím druhé světové války.

Po téměř desetileté odmlce se nizozemský spisovatel Arthur Japin vrací na český trh románem o jednom z nejznámějších impresionistů, ale hlavně o křehkosti mezilidských vztahů.

Ve svém nejnovějším románu se známý švédský spisovatel vydává hlouběji do historie, než jsme u něj zvyklí, svému stylu však zůstává věrný a čtenářům klade obdobně znepokojivé otázky jako ve svých předchozích dílech.

Téma romského holocaustu sice není v české společnosti zcela neznámé, knih o něm je ale stále dostupných velice málo. Vzpomínky německé Sintky, která se příští rok dožije rovných sta let, tak představují zajímavý zdroj informací nejen pro historiky; nadto je kniha obohacena o doprovodné texty připravené speciálně pro české vydání.

Představovaly nezbytné pomocníky, které měl doma snad každý. Časy se ale mění a určité knihy nenápadně zmizely nejen z domácích knihoven, ale i ze slovní zásoby nastupující generace.

Britský kunsthistorik se českému čtenáři představuje pozvánkou na neotřelou exkurzi německými dějinami – ne zcela shodnými s dějinami Německa.

Známý ruský spisovatel se konečně dočkal českého knižního překladu. Jeho román nabízí nejen zdařilou kombinaci detektivního motivu, rodinné kroniky a jevištního dramatu, ale také neotřelý pohled na ruské dějiny 20. století skrze osudy slavné herečky, třebaže i ty jsou ztvárněny v převážně tragickém duchu.

Hlavní švédská domácí literární cena udělena – v kategorii literatury pro děti, pro dospělé a non-fiction. Na scéně se při tom objevili Sámové, medvědi i Sylvia Plath.

Většinu spisovatelů potěší, když vidí své jméno na obálce knihy. Jenže z každého pravidla existují výjimky – a často mají souvislost s českým prostředím…

Jak česká společnost obstála v boji s covidem? Jakým výzvám čelí Česko i bez problémů způsobených pandemií a proč není dlouhodobě dobré žít v pasivní občanské společnosti? Sborník úvah autorů sdružených kolem Deníku N není právě příjemným počtením, bezpochyby ale přiměje čtenáře k zamyšlení.