Barbora Grečnerová

Hlavní literární cenu v Norsku neprovázelo žádné velké překvapení. Oceněni byli do značné míry již renomovaní autoři a autorky, z nichž je podstatná část známá i českému publiku. I tak ale letošní výběr poroty přináší nejednu inspiraci pro budoucí překlady.

Náměty knih hledá islandská autorka Sigríður Hagalín Björnsdóttir ve své novinářské praxi. V rozhovoru vysvětluje, že fikce jí umožňuje příběhy rozvíjet do míst, kde už fakta nestačí.

Díla zádumčivého norského autora jsou na hony vzdálena literární mainstreamu. Přesto Jon Fosse oslovil svými minimalistickými hrami a mystickými prozaickými díly divadelní režiséry, diváky i čtenáře po celém světě a v neposlední řadě i Švédskou akademii, která mu v roce 2023 udělila Nobelovu cenu za literaturu.

Rozhovor s islandským autorem Jónem Kalmanem Stefánssonem o tom, jak vznikají jeho poetické romány, proč se odehrávají na venkově nebo proč se znovu a znovu noří do hluboké minulosti svých hrdinů.

Ve filozofickém románu se třída sedmáků snaží dokázat svému spolužákovi, že život má význam. Cesta k nalezení významu se ale zvrtne, hrdinové přicházejí o morálku, respekt i přátelství.

Státní cenu za překladatelské dílo za rok 2023 obdržela Jarka Vrbová. Do češtiny převedla více než sedmdesát děl severských autorů.

Parta kamarádů z chudého předměstí krade za války v okupovaném Oslu, co se dá. Dospívat mezi kulkami, hladovět a bát se o své nejbližší není ideální start dospělosti, ale hrdinové nemají na vybranou.

Nobelovu cenu získal norský spisovatel a dramatik Jon Fosse.

Šesťačka Ina řekne před celou třídou, že stráví léto ve skvělém resortu někde na jihu. Neodváží se přiznat, že doma nemají na žádnou dovolenou peníze. Nakonec prázdniny přinesou nejen slunění na pláži a nové přátelství, ale také poznání, že není dobré ze sebe dělat někoho jiného, než kým ve skutečnosti jste.

V červenci zavítá v rámci festivalu Měsíc autorského čtení do Česka přes třicet norských autorů. Přinášíme stručného průvodce jmény spisovatelů a spisovatelek a tématy, jimž se současná norská literatura věnuje.

Vášnivý sběratel Polínek se obklopuje všemožnými nalezenými poklady tak dlouho, až mu dojde místo. Potom nezbývá než zapojit fantazii, aby jeho sbírka neskončila v koši. Příběh norské ilustrátorky o tom, že kdo se umí radovat z maličkostí, v životě vyhrává, si získal srdce malých i velkých čtenářů až v Japonsku.

Školní anatomická kostra si užívá zaslouženého důchodu na estonském venkově v domě staršího manželského páru a jejich vnoučat. Každý den přináší nová dobrodružství, nové radosti, ale i starosti, s nimiž mlčenlivý kostlivec Johan pomáhá svým klidem a trpělivostí.

Příběh devatenáctileté svobodné matky žijící na chudém předměstí Osla boří mnohé naše představy o skandinávské společnosti. Odehrávat by se ale mohl i kdekoli jinde v Evropě, protože příkopy mezi sociálními vrstvami jsou podobně hluboké všude.

Norsko je země známá rovným přístupem. Ten je uplatňován napříč všemi oblastmi života a nevyhýbá se ani literatuře, jak dokazuje připravovaný knižní zákon. Pomoci by měl například malým a středním knihkupcům a reguluje i vzrůstající segment audioknih.

Noirová variace na gangsterky a supermanovské příběhy vypráví o tom, jak se rodí superhrdinové i jejich protivníci. Vtipné i poučné vyprávění o věčném boji dobra proti zlu, jenž začíná už na školním hřišti, si najde čtenáře mezi staršími kluky i dospělými.

Poslední román největšího současného islandského spisovatele Jóna Kalmana Stefánssona zavádí čtenáře na zapadlý venkov. Vypravěč, jenž ztratil paměť, se noří do rodinné historie, aby v ní našel sám sebe. Příběhy jeho současníků i předků, plné lásky i zrady, jsou natolik univerzální, že se v nich pozná každý z nás.

Spisovatelka, jež se dokázala vymanit z chudého dělnického prostředí, ale také narkomanka a nepříliš příkladná matka a manželka. Více než čtyřicet let po prvním vydání svět znovu objevuje tvůrčí sílu dánské spisovatelky Tove Ditlevsenové a naléhavost výpovědi v její autobiografické trilogii.

Populárně naučná publikace přibližuje osudy dvou tisíc Čechů, kteří byli za druhé světové války nasazeni na nucené práce v Norsku. Díky nově objeveným pozůstalostem před čtenářem vyvstává plastický obraz toho, v jakých podmínkách Češi daleko na Severu pracovali, ale také jak trávili volný čas ve vzájemné pospolitosti, jež přetrvala až do konce jejich života.

Ve Skandinávii už dávno není pravda, že na vlastní náklady vycházejí jen knihy grafomanů a bizarních pisálků. Potvrzuje to i vítězka prestižní ceny Nordiskråds litteraturpris 2022 Dánka Solvej Balle, propagátorka udržitelné literatury.

Dnes již proslulá kniha švédského autora Svena Lindqvista v době svého vydání šokovala veřejnost tvrzením, že Evropa ve svých dějinách mnohokrát legitimizovala genocidu jako oprávněný nástroj k dosažení svých cílů. Český překlad vycházející s třicetiletým zpožděním ukazuje, že jde o dodnes aktuální dílo a že má smysl vydávat zapomenuté poklady.

Skandinávci svou láskou k detektivkám nakazili celý svět. V posledních letech propadli Norové novému literárnímu fenoménu, totiž vánočním románům. Ty se nejen překládají z angličtiny jako na běžícím páse, ale píší je a úspěšně vyvážejí i domácí autoři.

Truhlář Tormod stvoří v dílně oživlou hroudu hlíny se zvláštními schopnostmi. Vynález, jejž zprvu s radostí vítá celá rodina, však začne ohrožovat celou vesnici. Příběh současného norského autora přináší nejen napínavé čtení, ale především nevšední baladu o boji s démony v každém z nás.

Hlavní literární ceně v Norsku letos kralovaly autorky, mezi laureáty se probojoval pouze jeden muž. V tematickém ladění oceněných knih je zřejmý již několik let neutuchající zájem tvůrců o odkrývání smutných či tragických etap norských dějin a jejich přibližování nejen dospělým čtenářům.

Islandská novinářka a televizní moderátorka ve svém třetím románu vypráví o tom, jak ničivé důsledky může mít výbuch sopečných sil a sil lidského srdce. V dystopickém thrilleru totiž bojuje vulkanoložka jak s horkou lávou, tak se svými vášněmi. Kromě napětí nabízí příběh i mnoho pro nás neznámých informací o islandském vulkanickém systému a historii erozí.

Příběh knihovnice Marit, jež po letech mimo domov hledá cestu ke své matce, přináší další variaci na oblíbenou látku severské literatury, totiž nepříliš idylické rodinné vztahy. Ta již není jen doménou románů a filmů, ale funguje dobře i v komiksovém ztvárnění.

Osudy tisíců Litevců, kteří byli během druhé světové války deportováni na Sibiř, přibližuje autorka Jurga Vilé v příběhu svého otce, tehdy osmiletého kluka. Ilustrované vyprávění překračuje rámec dětské literatury a dospělé čtenáře staví před otázku, proč nedokážeme podobnému násilí a porušování lidských práv zabránit ani dnes.

Audioknihy jsou ve Skandinávii na vzestupu již řadu let. Norského autora Jana Kjærstada vede jejich masová obliba k otázce, nakolik audioformát pozmění tvář literatury. A protože je poslech knih stále populárnější i u nás, bude zajímavé sledovat tento vliv i u nastupující generace českých spisovatelů.

Anna je ve věku na hranici dětství a dospívání, žije na norském venkově v kraji fjordů a její dny se točí kolem kamarádek, s nimiž to není vždy jednoduché. Komiks u nás dosud neznámé norské spisovatelky vypráví o dívčích přátelstvích, která umějí být formující i hodně bolestivá.

Příběhů z holocaustu jsou nejen na pultech knihkupectví stovky a také v mnohých rodinách jde o stále živou historii. Dokazuje to i kniha norské dokumentaristiky, jež od mládí pátrala po stopách své tajemné babičky Fridy. Jde o vyprávění výjimečné svou obyčejností, šlo totiž o ženu z nejspodnějších vrstev společnosti. Což neplatí o Fridině synovi a autorčině otci, proslulém norském psychiatrovi a sexuologovi.

„Často toužíme po jednoduchých řešeních, jednoduchých vysvětleních připomínajících titulky bulvárních novin. To je nebezpečné. Neexistuje nic jako rychloopravna demokracie,“ říká v rozhovoru norská dokumentaristka Nina F. Grünfeld, která napsala knihu o své židovské babičce Fridě, jež se narodila v Československu.

Osmdesátiletá žena pozoruje za dvojitým sklem svého okna okolní život, její osamělé a monotónní dny naruší nečekaný vztah. Úvahy o lásce i o právu na lásku v jakémkoli věku doplňuje přemítání o budoucnosti islandské přírody, zruinované lidským konzumem. Intimní a melancholický text v sobě spojuje hned několik velkých témat současné severské literatury.

Dlouho jsme si mysleli, že ledovce jsou věčné. Při pohledu na svatební fotografie svých prarodičů však Andri Snær Magnason zjišťuje, jak moc jsme se mýlili. Bestseller islandského spisovatele a (neúspěšného) prezidentského kandidáta kombinuje vědecká fakta s rodinnou historií a mýty. Je psaný emotivním jazykem, jemuž porozumí každý.

Láska patří k mládí stejně jako ke stáří. Když ale starý člověk ztratí životního partnera, přichází tím nejen o lásku, ale i o identitu. Monolog ženy, jež po manželově smrti upadá do hlubokého smutku, nabízí sugestivní příběh jednoho vztahu i života po životě.

Analýza nezdravého vztahu, v němž má ona příliš dlouho na očích klapky a on se ze zoufalství dělá jiným, než ve skutečnosti je. Román současné norské autorky si klade otázku, kde je hranice lásky k druhému.

Dokumentární román o autorově praprababičce, která byla jednou z prvních vyškolených porodních bab v Norsku, přináší syrový obraz chudého norského venkova 19. století i pro Skandinávce typickou emancipovanou hrdinku, která se pere za svůj osud i za svá práva.

Příběh praktické lékařky, která ironicky glosuje rozpad vlastního manželství a nemoci svých pacientů, oslovil norské publikum a kritiku tím, jak přesně popisuje krizi středního věku i zdravotní a psychické problémy bohaté společnosti, jež si zdánlivě nemá na co stěžovat.

Všechny žebříčky a výběry toho „nej“ jsou vždy diskutabilní, ale umístění v nich potěší. Norská literatura v minulém roce zabodovala mezi redaktory prestižního časopisu The New Yorker a to hned dvakrát, přitom jde o národ a jazyk ještě menší než ten náš. Třeba jednou dojde i na některého českého autora.

Osmdesátiletá Islanďanka leží v garáži na okraji Reykjavíku v posteli a čeká na smrt. Čas si krátí vzpomínáním na svůj neuvěřitelný život, sarkasticky přitom glosuje historii své země i současnost. Román inspirovaný osudy vnučky první islandského prezidenta vynesl autorovi pozornost kritiky i rozporuplné reakce domácích čtenářů.

Próza Zuzany Říhové přináší novodobou baladu o lidském údělu a zvířeti v každém z nás. Temné, uhrančivé až apokalyptické vyprávění o touze začít jinde a znovu, rámované pohádkou o Červené karkulce, nabízí díky výrazně metaforickému jazyku výjimečný čtenářský zážitek.

Proč si zrovna Norové oblíbili český film Tři oříšky pro Popelku? A proč je pochopitelné, že se v jeho remaku políbí dva mladí muži?

Některé ilustrace obrázkové knihy Jak se dělají děti? vzbudily v Norsku rozruch, byť Skandinávci jsou obecně ve vztahu k sexu poměrně otevření. Anna Fiskeová se ve své publikaci nevyhýbá přímým označením, ale především učí děti respektu k ostatním, toleranci k jakékoli jinakosti a lásce k sobě samým.

Knihy oceněné letošní norskou literární cenou Brageprisen spojují nadčasová témata s aktuálními výzvami a problémy světa. Mezi držiteli ceny jsou jak osvědčení autoři, tak literární nováčci.

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

Norsko je sociálně spravedlivá země s vysokou životní úrovní, která podporuje různé typy menšin. Nebylo tomu tak ale vždy. Zde bude řeč o Sámech, ugrofinské menšině původně obývající nejsevernější části Norska, Švédska, Finska a Ruska, a o postavení sámské literatury v Norsku.

Rozvod, nový vztah, děti, které každý týden mění domov, a děti, jež se do slepované rodiny rodí. Realita mnoha dnešních rodin proniká i do české literatury. V románu Dominiky Prejdové sledujeme náročnou vztahovou mozaiku očima ženy, která navazuje vztah k nevlastním dětem, ale současně si přeje ubránit si vlastní prostor a splnit si svá přání.

Norové si váží svých spisovatelů a dalších kulturních osobností natolik, že jim je již téměř sto let vyhrazeno bydlení v sousedství královského zámku v Oslo. Nenašla by se v areálu Pražského hradu také možnost, jak ukázat, že jsme kulturní národ?

„Nejvíce mě ovlivnili autoři z východní a střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Gunstein Bakke. Není mnoho severských literátů, kteří by za své vzory považovali tvůrce z naší části Evropy. Bakke mluví samozřejmě i o své tvorbě, a to především o dvou románech přeložených do češtiny.

Norský spisovatel Roy Jacobsen rozšířil původně plánovanou trilogii o obyvatelích malého ostrova u polárního kruhu o čtvrtý díl. Rozvíjí v něm osudy svých postav, ale současně vypráví o cestě poválečného Norska k sociálnímu blahobytu. Rodinná sága, zachycující věrně a zároveň s notnou dávkou poetiky dějiny země i svérázného kraje rybářů, udělala z autora žijícího klasika, přirovnávaného ke Knutu Hamsunovi.

Moderní pohádka o svérázné německé vesnici oslovila čtenáře po celém světě svou melancholickou atmosférou i odvahou vrátit se k vyprávění příběhů, v nichž vítězí dobro nad zlem. K realitě má sice román daleko, ale literatura tu není jenom od toho, aby děsila.

Co to je domov? Skrývá se pod tímto pojmem nutně soužití s druhými a nakolik je domov spojen s krajinou a rodinnou historií? V deníkových zápiscích touží islandská autorka po návratu rodného ostrova v podobě nezasažené průmyslem a turismem, ale současně si přeje zachovat po generace budovanou ženskou nezávislost.

V Norsku vyšel první instagramový román na světě. A dokazuje to, co je zřejmé již delší dobu - Norové se nebojí experimentovat. Využívání technologií napříč uměleckými formami je jednou z cest, kterou se v posledních letech ubírají často - a nutno říci, že i úspěšně.

„Literární scéna se fragmentuje a je stále těžší dostávat k širšímu publiku i jiné knihy než ty z plakátů v metru,“ říká v rozhovoru o tom, jak pandemie poznamenala nezávislý knižní trh, zakladatelka platformy Knihex Anna Štičková.

Román Ony přední dánské autorky Helle Helle, který aktuálně vychází v českém překladu, vypráví o lásce, nemoci, konci života a loučení, aniž by kterékoli z těchto slov zmínil nebo se k nim jenom přiblížil. Helle Helle dokáže popisovat přípravu květákového nákypu, a přitom ve skutečnosti vyprávět o něčem mnohem podstatnějším a bolestnějším.

Dánsko uspělo na letošních Oscarech bytostně severským tématem, totiž zálibou v popíjení alkoholu. Tím však úspěch snímku Chlast nekončí, filmoví diváci se mohou těšit na jeho americký remake. Když jde udělat úspěšný remake filmu, nešel by napsat remake literární? Recyklace je jasný trend současnosti – nezahazujme staré dobré příběhy.

Několik let před vypuknutím hnutí Fridays for Future napsal islandský autor Andri Snær Magnason knihu pro mladé čtenáře. Prostřednictvím pohádkově laděného příběhu je nabádá k tomu, aby vzali do rukou odpovědnost za svět, ve kterém žijí. Už není čas čekat na následky dlouho přetrvávající přezíravosti rodičů a prarodičů. Dílo, v němž se mísí sci-fi s fantasy, vyslovuje důvěru nastupující generaci a vidí v ní jedinou šanci na záchranu naší planety.

Moje děti nechápou, k čemu jsou na světě filozofové. Ve světě on-line výuky, on-line koníčků a skypových rodinných setkání se zdá existence některých profesí absurdnější než kdykoli předtím. Jak vysvětlit všem pochybovačům, že i to, co se nedá spočítat, se počítá?

O Velikonocích Češi malují vajíčka a pečou beránka. Norové lyžují a propadají detektivkám, a to doslova. Detektivkám se totiž v době velikonočních svátků nelze v této severské zemi vyhnout, číhají všude – v knihkupectvích, televizi, rádiu, a dokonce i na obalech potravin. Prostě co Nor, to Jo Nesbø.

Umírá poezie, nebo nabírá druhý dech? Asi záleží na tom, co všechno si pod touto literární formou představujeme a kde ji hledáme. Přinášíme trochu inspirace ze Severu, kde básně ovládají Instagram a vyjadřují rozporuplné pocity přistěhovalců, kteří v této části Evropy našli druhý domov.

Božena zachránila depresivní leden. Nechala nás zapomenout na COVID, zimu a tmu a oživila naše ložnice. Alespoň na českém internetu to tak vypadá.

Dle vědců zanikne do deseti let třetina profesí – účetní, listonoš, pokladní. A co knihkupec?

Fascinující deník mladé Rakušanky s českými kořeny, která se v roce 1934 odvážila strávit rok na Špicberkách, vychází poprvé v českém překladu. S humorem, ženským pragmatismem, ale současně s nebývalým pozorovatelským talentem v něm tato výjimečná cestovatelka popisuje své zážitky i arktickou krajinu.

Boj o norskou literární cenu Brageprisen ovládly knihy o stavu klimatu, nemoci a obezitě. Ani v jednom případě nejde o dílo příliš veselé, ale jsou to témata, kterým se současní norští autoři věnují již více než desetiletí.

Příběh ze současného Reykjavíku napovídá, že nové technologie neznamenají jenom pokrok, ale i velkou hrozbu. Především tedy pro mezilidské vztahy. Lidé se jejich prostřednictvím možná snáze seznamují, ale stejně jednoduše si jejich pomocí i ubližují.

Uprostřed změti knih, hraček a domácích potřeb jsem si uvědomila, že smysl literárních recenzí a našeho časopisu není jen v tom psát o knižních novinkách, ale možná spíše v tom, že dáváme starým titulům druhou šanci.

Když poskytneme dětem důvěru a smíříme se s tím, že si své vzdělávání mohou do velké míry řídit samy, budeme možná příjemně překvapeni. Platí to o výchově k občanství stejně jako o literatuře. Alespoň tedy v Norsku.

Syrové vylíčení života spisovatele, který utápí čas na dně sklenky, na židli baru a nad stránkami knih, říká cosi obecného o mužích po rozvodu a vlastně o všech mužích, kteří nevědí, co se životem. Pettersonův autobiografický hrdina je sebeironický, otevřený a mlčenlivý zároveň.

Na první český překlad klasika norské literatury pro děti Tormoda Haugena jsme si museli počkat více než čtyřicet let. Poetický příběh o prázdninovém přátelství, složitých rodinných vztazích a hledání sebe sama ale ani po tolika letech nezestárl a má co nabídnout i dnešnímu čtenáři.

Obliba populárně naučné literatury o koexistenci člověka a přírody roste. Pro skandinávské autory jde o téma hodně osobní, současně o něm umí psát jednoduše a poutavě. To je i případ norské novinářky Sigri Sandberg a její knihy pojednávající nejen o tmě, ale také o strachu z neznáma a lidské touze zbavit se všeho, co nejsme schopni pochopit a ovládnout.

Hravá encyklopedie o Antarktidě pojednává nejen o tomto studeném kontinentu, ale i o člověku – dobyvateli, cestovateli a také nebezpečném konzumentovi, který zanechává stopy i tam, kde bychom to nečekali.

Kdo rozhoduje o tom, kdo je a není normální? Někteří lidé vypadají jinak už na první pohled, jiní se rozhodnou svým způsobem života nepodvolit společenským konvencím. Román norského autora Gunsteina Bakkeho spojuje zdánlivě rozdílné osudy tří postav v jeden příběh o lidství, samotě, smrti i narození. Užijí si ho především náročnější a přemýšlivější čtenáři.

Julián letos asi nebude mít Vánoce – doma je všechno naruby a on je jediný, kdo o ně stojí. Norský bestseller o rodině, smrti a přátelství ukazuje, že síla pohádek neslábne ani v dnešní technologiemi ovládané době.

Novinka norského spisovatele Josteina Gaardera ničím nepřekvapí, ale můžeme si díky ní uprostřed uspěchanosti dnešních dnů uvědomit, že život je dar a že ho nemáme napořád.

Åsne Seierstadová zmapovala téměř každý krok teroristy, který v roce 2011 zastřelil na malém ostrově nedaleko Osla desítky nevinných mladých lidí. Odpověď na to, proč k útoku došlo, se navzdory shromážděným faktům hledá stále ještě těžce.

Dramatické vyprávění o střetu islandského trauleru s ledovou bouří je založeno na reálné historické události z roku 1959. V útlé novele vzdává Einar Kárason hold rybářskému řemeslu, které je neodmyslitelně spjato s jeho rodnou zemí.

Ulice norského hlavního města vypadaly po druhé světové válce o poznání chudší než dnes. Norský autor Lars Saabye Christensen zavádí čtenáře do doby bez ropného bohatství i technologických vymožeností a ve svém osudovém Oslu rozehrává další z nenápadných příběhů obyčejných lidí.

Aby člověk mohl psát o skutečných lidech, musí je učinit fiktivními. Jedině tak jim lze vdechnout život. Těmito slovy popisuje norská spisovatelka Linn Ullmannová způsob, kterým se rozhodla zachytit své rodiče a sebe samu v románu Neklidní. Podařilo se jí tak vyrovnat se se slavným jménem a zároveň vytvořit svébytný literární text.

Byli by současní Islanďané schopni přežít bez kontaktu se zbytkem světa a vrátit se k původnímu zemědělskému způsobu života? Ve své dystopické prvotině otevírá islandská novinářka řadu nepříjemných otázek, jako jsou ty týkající se naší závislosti na technologiích a přístupu západního světa k imigrantům, což je v její rodné zemi aktuálně velmi výbušné téma.

Ranami osudu notně zkroušený Jonas se rozhodne opustit rodný Island a ukončit dobrovolně život v daleké cizině. Do cesty mu nečekaně vstoupí rozbořený hotel a jeho oprav chtiví majitelé. Příběh o druhých šancích sice příliš připomíná autorčiny minulé tituly, ale i tak patří k tomu kvalitnějšímu, co současná feelgood literatura nabízí.

Dospívající Marit se musí vyrovnávat se smrtí dvou malých sestřiček, které zemřely dříve, než se sama narodila. Román o nelehkém dětství a chybějícím zázemí představuje bolestný portrét lidské vykořeněnosti.

Dánsko není pro každého ideální místo k životu, jak ukazuje psycholožka Andrea Hejlskov, která se rozhodne spolu se svými čtyřmi dětmi odstěhovat mimo civilizaci. V otevřené zpovědi se svěřuje s mnoha bolestmi i malými vítězstvími, které jí nový začátek uprostřed lesů přinesl.

Dechberoucí road trip napříč Norskem, kde po skončení druhé světové války svobodná matka s dítětem na hrudi hledá svého milého, představuje mrazivé podobenství o nevyřčené vině a snaze zapomenout na minulost.

Novodobá pohádka o čtyřech přítelkyních, které se rozhodnou strávit podzim života na exotickém ostrově, ničím nepřekvapí. Přináší až příliš předvídatelný příběh o ženách, které za pět minut dvanáct dohánějí svůj zpackaný osud.

Životní kotrmelce čtyřicátníka Dopplera, jenž se rozhodl vzdát všech hmotných statků a výdobytků moderní společnosti, jdou do finále. Norský humorista Erlend Loe uzavírá svou úspěšnou trilogii vskutku velkolepě. Bláznivá jízda napříč fenomény současnosti – od sociálních sítí po kancelářské open spacy – nastoluje mezi řádky otázku, zda se dnešní svět ubírá tím správným směrem.

Na podlaze bytu znenadání leží zahraniční noviny psané v jazyce, jemuž majitel nerozumí. U postele se zjeví neznámá postava. Pravda, nebo mámení? Krátké povídky islandského autora Gyrđira Elíassona nás nutí přehodnotit nazírání na svět a skrze iracionální momenty nám připomínají, kým jsme a po čem toužíme.

Norové byli na dary okolních vod odkázáni odjakživa. Vývoj technologií v mnohých oblastech přírodu zdánlivě překonal, síla moře je však stále stejná a člověk se před ní musí pokorně sklonit i dnes. S respektem, obdivem i touhou překonat jeho výzvy přistupuje k oceánu i norský spisovatel Morten A. Strøksnes.

Reportážní knihy jsou dobrou cestou, jak osvětlit běžným čtenářům složité historické, politické či společenské problémy. Příklon mladých muslimů k radikálnímu islámu je skutečnost, kterou chápeme jen těžko. Norská novinářka Åsne Seierstadová se pokusila ve svém dokumentárním románu Dvě sestry přiblížit příběh dvou mladých somálských dívek, které se rozhodly odejít z Norska a zasvětit svůj život Alláhovi.

Kniha Jón Ófeigura Sigurðssona zavádí čtenáře do poloviny 18. století na Island, kde panují velmi tvrdé životní podmínky. Ostrov je stíhaný nemocemi, hladomorem a výbuchy sopky Katla, lidé jsou odkázáni na zvůli přírody. Na tomto pozadí se odvíjí sugestivní vyprávění o lásce a lidské touze pochopit a zlepšit svět.

Tajemství spokojeného Švéda je podobné jako spokojeného Dána. To může být trochu zklamání pro ty, kdo doufali v objevení nové dimenzi štěstí. Na druhou stranu se potvrzuje, že v jednoduchosti je síla.

Návod na to, jak docílit štěstí národa, nelze jednoduše přenést z jednoho konce mapy na druhý. Dánové si umějí bez výčitek užívat volného času, jezdí rádi na kole, tráví víkendy s přáteli a po páté hodině jejich kanceláře zejí prázdnotou. Jaký bude náš recept?

Nejšťastnější země světa je kromě lega vynálezcem dalšího fenoménu – hygge. Pocit spokojenosti si lze, dle Meika Wikinga, poměrně snadno navodit a jeho spouštěče si můžeme za pár korun koupit v každém obchodě. Dánové jsou vyznavači jednoduchosti a funkčnosti nejen v designu, ale i v životě.