Kritika překladu

Kritika překladu

... tehdy se objevil lišák

dětská
Jovanka Šotolová

Ocenění Zlatá stuha letos putovalo do rukou překladatele Jiřího Pelána za nejnovější verzi slavné knížky Malý princ, kterou francouzský autor Antoine de Saint-Exupéry poprvé vydal už roku 1943. V češtině si dnes u tohoto titulu můžeme vybrat z mnoha variant jazykového převodu, pestré škály ilustrací a nejrůznějších způsobů grafického ztvárnění. Nejnovější publikace mezi nimi suverénně vítězí.

Kritika překladu

Zlato chtít snad pozlacovat, slunce svící osvěcovat

Dnes již pozapomenutý klasický filolog a pedagog Jan Šprincl (1917–1989) působil jako překladatel nejen z antických jazyků do češtiny, ale překládal i z češtiny do latiny. Jeho celoživotní alma mater, brněnská univerzita, vydala jeho překlad Erbenovy Kytice. Tu převedl do latiny tvůrčím způsobem, v němž se nedržel striktních pravidel, ale využil širokých možností, které mu latina nabídla.

Kritika překladu

Rwandské předtím a potom z ženského pohledu

Deset povídek rwandské autorky není depresivní četba zaměřená na líčení traumat, která zbyla po genocidě. Motivy jako hrůza, bezmoc, zoufalství, naděje, boj o přežití a smíření jsou doplňovány i tématy čistě ženskými, jako jsou mateřství, menstruace, těhotenství, ženská pospolitost a zranitelnost. Ve rwandském jazyce kinyarwanda znamená „ejo“ včera i zítra; příběhy jsou autentická, upřímná a přímočará svědectví o tom, co se dělo předtím i potom. Český překlad je však víc než nepodařený.

Kritika překladu

Zpěvy rolnické

Čtenářský zážitek je jiný než u překladu Otmara Vaňorného, který byl dosud jako jediný k dispozici. Uvidíme, který překlad bude u čtenářů oblíbenější. Klasičtí filologové však jistě ocení, že v případě potřeby mohou nyní pracovat již se dvěma moderními českými převody.

Kritika překladu

Flašinet

Flašinet není komiks, jedná se o předlohu scénáře k doposud nerealizovanému animovanému filmu. Čtenář však získá velmi konkrétní představu, jak by měl výsledný film vypadat. Proč nakladatelství vybralo k vydání právě tento titul, není jasné. I tak by si ale kniha zasloužila pečlivější redakci.

Kritika překladu

Převod exotických prvků v českém překladu románu Meursault: contre-enquête Kamála Dáwuda

Román Kamála Dáwuda Meursault : contre-enquête se odehrává v severoafrickém prostředí, a proto se v něm objevuje také lokální lexikum, odrážející specifickou realitu oblasti. Tyto exotické prvky představují pro překladatele nelehkou výzvu: kromě transkripce musí řešit i problematiku odlišných presupozic u původního francouzského a nově též českého čtenáře.

Kritika překladu

Ve třech čtvrtinách cesty

Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.

Kritika překladu

Jistý nejmenovaný hrdina...

literární věda
Jiří Hron

V souladu s pravidly žánru má i text historického románu Wolf Hall Hilary Mantelové tři výrazné součásti: dialogy, vyprávění a popis. Dokáže český překlad vystihnout to, co je v původním textu přirozené, nápadné, anebo případně upozaděné? Komentář vychází z detailního srovnání jedné kapitoly.

Kritika překladu

Dort není květina, slon není nosorožec aneb Jak nepřekládat z finštiny

Český překlad románu Až vyprší čas finské autorky Eliny Hirvonen je jednoznačně kandidát na anticenu Skřipec. Překladatelka přecenila své znalosti finštiny a nakladatel zcela zanedbal redakční práci – nejen že na knize zřejmě nepracoval redaktor, který by uměl finsky, což je (nejen) u začínajícího překladatele více než potřeba, ale postrádá dokonce i základní kontrolu z hlediska češtiny.

Kritika překladu

Překlad Thomasovy básně v próze

U překladu povídky se musí překladatel vyrovnat se specifickým poetickým stylem originálu. Text se vyznačuje dlouhými, často poměrně komplikovanými souvětími, která však nepůsobí nikterak krkolomně. Ba naopak, povídka příjemně plyne ve svém charakteristickém pomalém rytmu a čtenáře unáší s sebou, nechává ho plnými doušky nasávat jedinečnou vánoční atmosféru. Neotřelé fráze, sousloví a obrazná pojmenování čtenáři před očima vykreslují ty nejjemnější detaily zimních scenérií.

Kritika překladu

Velký Gatsby ve dvou českých překladech

Rok poté, co přestal Fitzgeraldův román Velký Gatsby spadat pod ochranu autorského práva, vyšel „v novém, moderním překladu“ (Rudolfa Červenky a Alexandra Tomského) v nakladatelství Leda – Rozmluvy. Při bližším zkoumání ale vychází najevo, že k překladu, pod nějž se roku 1960 podepsal Lubomír Dorůžka, nemá nová verze tak daleko, jak bychom mohli předpokládat.

Kritika překladu

Rozmarná italština a Saturnin. Italské překlady V. Vančury a Z. Jirotky

Vančurovo Rozmarné léto a Jirotkův Saturnin vyšly letos italsky v českém nakladatelství. V jednom případě šlo o text vytažený ze šuplíku po více než dvaceti letech, ve druhém o upravené vydání překladu z roku 2006. Jak přišly takové knihy na svět? Komu jsou vlastně určeny? Co znají italští čtenáři z české literatury a jaké to je, adaptovat pro ně Vančurův a Jirotkův humor? Na podobné otázky odpovídali překladatelé Dario Massimi a Letizia Kostnerová.

Kritika překladu

Podfuk na čtenáře

„Pan Francis mluví o svém údu. Pojďme!“ – O překlad této knihy se iLiteratura.cz začala zajímat na podnět jisté paní knihovnice, která žádala o radu, jak se stavět ke knize obsahující podivné pasáže. Některé na ukázku rovnou vypsala...

Kritika překladu

Jak (ne)překládat současného čínského spisovatele Mo Jena

životní styl
Dušan Andrš

Mo Jen (nar. 1955) je čínský prozaik, autor desítky románů a kolem stovky povídek a novel. S jeho dílem se český čtenář mohl zatím seznámit prostřednictvím pětice povídek. K nim ale nepochybně přibudou další překlady, Mo Jen totiž na podzim roku 2012 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proto stojí za to upozornit na některé aspekty Mo Jenova autorského stylu a poukázat na úskalí, s nimiž se překladatel Mo Jenových próz setkává.

Kritika překladu

Velmi divný rok

Sledujeme tápání mladé studentky filozofie a říkáme si: tak takhle to tedy vypadá, když se zamiluje vnučka Françoise Mauriaca a herečka z filmu Roberta Bressona! Jako mnohé jiné devatenáctileté dívky si píše deník a přemítá o tom, zda ji miluje, nebo nemiluje. Jenže všechno to působí tak nějak jinak, nevěrohodně. Anne používá zvláštní slova a podivné výrazy, její zpověď chvílemi vyznívá dost strojeně, zmateně a neupřímně.

Kritika překladu

Největší ponorka na světě

Český překlad bohužel v detailech za originálem hodně pokulhává a někdy ho přímo shazuje: hloupými chybami, nelogickými či nesrozumitelnými větami. Je to škoda, protože horší pasáže bohatě vyvažují stránky, které se čtou dobře, a v knize nacházíme mnohá řešení, kde se překladatel projevuje jako kreativní a nápaditý spolutvůrce textu.

Kritika překladu

Hněv a hrdost

U příležitosti desátého výročí teroristických útoků na Spojené státy americké se českému čtenáři poprvé dostal do rukou překlad kontroverzní knihy Hněv a hrdost (La rabbia e l’orgoglio), kterou roku 2001 sepsala významná italská novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová (1929–2006). Česká verze vznikla z anglického textu, který – naneštěstí – pořídila z italštiny sama Fallaciová v touze udržet si text pod kontrolou.

Kritika překladu

Prohraná překladatelská válka: K novému překladu Vojny a míru

Podle Dvořáka je nový překlad nutný, protože starší už zastaraly a něco je třeba „udělat s tou francouzštinou“. Delší francouzské pasáže nahradil českým překladem vyvedeným kurzívou – z francouzských součástí vyprávění tak vznikly poznámky „vzadu“. Tím byla narušena autenticita originálu, text byl mechanicky zploštěn, ochuzen stylisticky i sémanticky.

Kritika překladu

Překladatelský výstřel naslepo

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, napětí však rozhodně nepostrádá a autor je dokáže čtenáři dobře dávkovat. Kvalita překladu je však zoufalá, v tiráži uvedená překladatelská dvojice Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec odvedli práci skutečně velice nekvalitní. Prohřešili se proti veškerým zásadám češtiny, na které si lze vzpomenout.

Kritika překladu

Učesaný ježek

Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?

Kritika překladu

Tajný posel Jan Karski

Nemyslím, že překlad je celý špatný, některé obraty mi naopak připadaly skvělé. Spíš mě udivila jeho nevyrovnanost. Byla bych ráda, kdyby mých pár výtek k překladu přispělo k upozornění na nezbytnost redakční práce: mnohé z nedostatků mohly být odstraněny redaktorem, kdyby se více zaměřil na smysl textu s přihlédnutím k originálu, případně na ověření reálií.

Kritika překladu

Život po francouzsku

Život po francouzsku je úspěšný francouzský román z roku 2004, za nějž autor Jean-Paul Dubois obdržel cenu Prix Femina. Hlavní postavou a vypravěčem je Paul Blick, na pozadí jehož života a rodinných vztahů autor mapuje 2. polovinu 20. století ve Francii i ve světě a společenské a politické změny, jež se během této historické éry odehrály. Paul na svůj život nahlíží s až lakonickým odstupem, který vyzdvihuje banálnost lidské existence a ztracenost jednotlivce v davu podobně „nedůležitých“ jedinců

Kritika překladu

Dvojjazyčná edice Bilingua crimi nakladatelství Garamond

Nakladatelství Garamond vydává dvě ediční řady knížek ve dvojjazyčných zrcadlových vydáních – Bilingua a Bilingua crimi. V edici Bilingua crimi vycházejí až na výjimky (Georges Simenon) anglické a americké detektivky. Dvojjazyčná vydání čtenářsky přístupné literatury, to je počin jistě záslužný a prospěšný. Zřejmě i úspěšný, neboť v této edici už vyšly od jejího počátku v roce 2004 tři desítky knížek, a dvě z nich se už dočkaly i druhého vydání.

Kritika překladu

Traduzione, tradimento aneb Bolaño přeložen a zrazen v Praze

Staré italské přísloví praví, že když se překládá určitá kniha, stává se překladatel zrádcem. Vzhledem k nedávné prezentaci českého překladu románu Roberta Bolaña Divocí detektivové bych se rád pokusil o reflexi některých aspektů autorova literárního života a oné pomyslné zrady, vše v duchu Bolañova nezaměnitelného stylu.

Kritika překladu

Božská komedie

Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka. Poprvé ji přeložil Jaroslav Vrchlický (1879-1882), po něm Karel Vrátný (1930) a Otokar František Babler spolu s Janem Zahradníčkem (1952). S trochou velkorysosti a s přihlédnutím k hendikepu čtyřicetileté devastace české kultury komunisty lze říci, že stejně jako u nejvyspělejších národů i u nás si každá generace znovu Danta přeložila a interpretuje.

Kritika překladu

Bludiště Buritiště aneb chvála překladatelky

Překlad Rosových próz stojí a padá s jazykem a Burití je toho dokonalým příkladem. Obtížné není jen převedení řady výrazů odkazujících ke specifickým reáliím, především k místní fauně a flóře, ale i uchování velkého množství filozofických a náboženských konotací, odkazů a skrytých významů. Současně – a především – je třeba přetlumočit silný emoční náboj, který z příběhu vyvěrá a činí jej tolik přitažlivým.

Kritika překladu

Barvitá mnohovrstevnatost

Koltèsova hra Le Retour au désert byla česky vydána v roce 1991 pod názvem Návrat do pouště v nakladatelství Dilia. Znovu vyšla ve vydavatelství Divadelního ústavu v českém souboru autorových „zralých“ děl v roce 2006, tentokrát však upravena redakčními zásahy Václava Jamka.

Kritika překladu

Milan Kundera: autor i editor překladu svého díla

Analýza a kritika překladu literárního díla se může zaměřit také otázku autora knihy jako editora vlastního textu – v tom případě se nám přímo nabízí dílo Milana Kundery. Jedná se o jev poměrně vzácný a samozřejmým předpokladem je autorova dostatečná znalost cizího jazyka. Hlavním důvodem zásahů je potom přirozeně nespokojenost s úrovní původního překladu.

Kritika překladu

Purpurové řeky

Jean-Christophe Grangé ve Francii proslul už svým prvním románem – Let čápů. Thriller/detektivka Purpurové řeky ho však proslavil i v zahraničí. Román ve Francii získal cenu čtenářů za nejlepší detektivní román roku 1998 RTL/Lire a byl podle něj natočen stejnojmenný film (Jean Reno). „Francouzský Stephen King“ při jeho psaní využil zkušeností ze své novinářské praxe.