Ve snaze vyjmenovat co nejvíce umělců, kteří v městech působili, je kniha místy až příliš encyklopedická, mnoho námětů zůstává jen naznačených, například význam Marie Terezie pro feminismus. Autorův pokus stručně popsat kulturní dějiny Prahy, od kněžny Libuše po filmovou novou vlnu, a dalších sousedních metropolí přesto většinou nepůsobí banálně ani učebnicově nudně.
Pětici krátkých komiksových románů hvězdného amerického dua vydalo české nakladatelství v jediném rozsáhlém svazku. Případy kalifornského soukromého detektiva pracují s tím nejlepším ze špiček i pokleslých románů americké drsné školy.
Lars Mytting potvrzuje svou pověst podmanivého vypravěče, který dokáže čtenáře uchvátit i popisem prosté výměny náboje v komoře lovecké pušky.
Staré čínské přísloví říká: „Je prokletí žít v zajímavé době.“ Hannah Arendtová se nepovažovala za člověka, jenž by k zajímavosti své doby přispěl rolí, kterou v ní sehrál. Svůj význam viděla v díle, jímž tuto dobu obohatila a kterým přispěla k porozumění zajímavosti doby 20. století.
Kniha plná působivých akvarelových ilustrací ukazuje, že vrcholy najdete nejenom v horách, ale také pod mořem, v nížinách nebo třeba ve vesmíru.
Voda, dětství, úzkost i rytmus říkanek se v básnické sbírce Vzpomínka na soutok spojují do pevně vystavěného celku. Zaplouvání pod hladinu obrazů, paměti i verše ukazuje, jak promyšleně Anna Gažiová pracuje s hlasem, zvukem a napětím.
Americký spisovatel pokračuje v rozšiřování svého kosmírského projektu. Nejnovější česky vydaný román funguje i samostatně, ale se znalostmi alespoň dalších deseti autorových knih prostě vyzní lépe.
V románu Návrat se autorka vyrovnává s jizvou, kterou do kolektivní duše vypálil rozpad portugalského impéria a následná migrační krize roku 1975. Dospívající Rui, vržený vírem dějin z tropické Luandy do nehostinné reality Lisabonu, ztělesňuje deziluzi statisíců zámořských Portugalců, kteří jsou po „návratu“ do vlasti cizinci a nevítanými hosty.
Biolog a nositel Nobelovy ceny pátrá po evolučních i fyziologických příčinách stárnutí a shrnuje výsledky dosavadního snažení tento proces zpomalit, nebo dokonce zvrátit. Přináší opatrnou naději, ale varuje před nekritickým optimismem i nesmírnou složitostí problému.
Filmová verze ceněného románu nasbírala sedm oscarových nominací včetně té za nejlepší film. Zaujme působivými záběry a hereckými výkony, příběh však vyznívá poněkud kýčovitě.
Po více než čtvrtstoletí se do rukou českým čtenářům dostává debutový román nobelistky Olgy Tokarczuk. Autorka v něm rozehrává magickou cestu za knihou, která možná neexistuje – a přesto dokáže změnit ty, kdo ji hledají. Sedmnácté století, alchymie, láska i podivuhodné bytosti ve zkumavkách tu skládají příběh, jehož síla neleží v cíli, ale v tom, co se cestou začne drolit i odkrývat.
Kdy Inuité nechtějí sluneční svit a proč běžci v Keni budí sousedy? Věda začala zkoumat noc a odkrývá ji jako prostor pro lov, rituální běh i filmový horor. Společenské vědy v Česku tak dohánějí světový trend, i když někteří jako by před „tmou“ utíkali k tradičnějším a ověřenějším tématům.
Azilo Bazileus je panovník krutosti tak nevídané, že to v knize pro prvočtenáře skoro překvapí. Úspěšná autorka ale ví, že kolem dětí není třeba vždy našlapovat po špičkách. Na názorném, a přitom svěže odvyprávěném příběhu ukazuje, že tyran bez těch, kdo by ho poslouchali, je jen vzteklý mrňous.
Druhý román Eliho Beneše se od vydařeného debutu liší téměř vším: dobou, prostředím i dojmy, které si čtenář z jeho četby odnese.
Dvě sbírky autora povídkové předlohy k filmu Příchozí (2016) zvou čtenáře k alternativnímu pohledu na naši historii, společnost i místo člověka ve vesmíru. Chiang si razí vlastní cestu mořem science fiction a otevírá hranice naší představivosti v oblastech kosmogonie, matematiky, paralelních světů, paměti, mysli i svobodné vůle.
Ve svém novém románu Poslední lanovka se americký spisovatel John Irving vrátil k řadě svých ikonických motivů. Nepodařilo se mu z nich však vystavět působivý literární celek, jako tomu bylo například v knize Svět podle Garpa, která mu téměř před půlstoletím zajistila světovou proslulost. Během četby Poslední lanovky člověka napadá otázka, kam se vytratil Irvingův spisovatelský um.
Když se řekne Chorvatsko, většině se vybaví azurové moře, vynikající jídlo a malebná příroda – zkrátka symboly, které zemi vtiskly přesvědčivou masku bezstarostné dovolenkové destinace. Co se ale skrývá pod ní? Reportáž z desetiletého putování za odpovědí na tuto otázku nyní vychází v českém překladu.
Poslední sbírka Jiřího Dynky zve čtenáře k únikům i návratům: pryč z hlavního města, zpátky k sobě samému. Cesty však často končí ve slepých uličkách a cíl se snadno ztratí ze zřetele: „Vraťme se domů (odkud jsme nikdy neodjeli)“.
Krásné, pomalé a přitom strhující vyprávění, jež se namísto hrdinného zápasu a věhlasného vítězství věnuje tomu, co přijde poté, když mrtvoly nepřátel vychladnou, oslavné fanfáry utichnou a cesty úspěšných bojovníku se musejí rozejít.
Velké dějiny, pocity, sny, prchavé imprese i nikdy nezahojené bolesti. Téměř neznámá spisovatelka vypráví o svém životě a nebojí se být – zejména k sobě samé – nelítostně upřímná.
Převod prvních komiksových příběhů Rychlých šípů do textové podoby plní svou roli úvodu do foglarovského světa nejen díky modernizaci jazyka i reálií. Dospělé čtenáře pak potěší skryté odkazy.
Po životním příběhu cukrovarské dcerky z první poloviny minulého století přináší čtenářsky oblíbená autorka příběhy tří žen obklopených vůní medu. Může ale sladkost kombinovaná s brutalitou druhé světové války fungovat i napodruhé?
Román úspěšné italské autorky dlouho čtenáře znejišťuje až irituje. I proto, že chvíli trvá, než vyjde najevo, že jde vlastně o specifickou variantu amerických brakových románů 60. a 70. let.
Kniha pro ty, kteří jdou raději oklikou než přímo a dávají přednost abstraktním úvahám před obsáhlým dějem.
Dánský bohemista Bugge zkoumá, co mají společného dánští konzervativci se zdejším odporem k rock’n’rollu, proč byla Bratislava symbolicky „přejmenována“ dříve, než se stala slovenskou, a proč Karel Čapek v závěru života už nevěřil v polidštění mločí civilizace. Buggeho pohled nabízí srozumitelnou diagnózu národa, který se stále trochu hledá na mentální mapě mezi Východem a Západem.
V prvních dvou dílech aktuální série francouzský kreslíř opět demonstruje své kresebné mistrovství. A také to, že jako scenárista se lepší, i když dokonalé to stále ještě není.
Jak dlouho byste se dokázali schovávat v tramvaji a předstírat, že jste normální cestující? Právě tak se Emanuel Di Porto jako chlapec skrýval před nacisty. Kniha vycházející z jeho vzpomínek bohatě naplňuje jak žánr literatury pro děti i mládež, tak historického vyprávění pro dospělé.
V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.
Kriminální román mladé autorky začíná zmizením matky od rodiny. Působivý psychologický thriller posiluje i u nás málo využívaný vypravěčský trik: hlavní zločin se odehraje až v poslední třetině knihy.
„Zažíváme chronický nedostatek představivosti, která by nám umožnila uvidět, jak výrazně lepší by svět mohl být,“ říká autor knihy, jež nemá být pouhou příručkou ke šťastnému životu, ale náročným a nepříjemným čtením. Nutí nás ptát se, čím můžeme přispět světu.
