Kamila Drahoňovská

Kamila Drahoňovská

Na začátku příběhu leží Amálie v posteli ve starém letenském bytě a nenapadá ji žádný důvod, proč by měla vstát. Jako čtenáři ji provázíme po sedm následujících let, kdy hrdinka dějiště rodinných traumat opustí a procestuje mnoho míst včetně milovaného Japonska. A přece se nakonec i pod tíhou názvu musíme ptát, nakolik k nějakému pohybu skutečně došlo.

Je mu třináct, ona mu říká Kohoutek a potkává ho, když vyzvedává svého syna ze školy. Jí je přes třicet a pracuje v korporátu. Anotace na čtenáře zdálky křičí, že tohle není Lolita naruby. A Hana Lundiaková do své jazykové performance zaplétá otázku, jestli nejsme náhodou všichni tak trochu pokrytci.

Co se stane, když smícháte dohromady pravěk, blanické rytíře a skupinu vesmírných padouchů z jiné planety? Pokud za touto třaskavou kombinací stojí Daniela Fischerová, pak je výsledkem neotřelý, chytrý humor, jazykové hříčky a nesmírně zábavné cesty, jak se různě vztahovat ke světu. I tomu současnému.

Audioknihy jsou pro mnohé z nás už samozřejmou součástí života, ale jejich kritice a reflexi se věnuje málokdo. Oslovili jsme jednu ze specialistek na toto téma, spisovatelku a lektorku Kláru Smolíkovou, která v rozhovoru mluví mimo jiné o potenciálu mluveného slova při vzdělávání a osvojování čtenářské gramotnosti.

Maloměsta jsou často hrdá na poklidný život a mají tendenci nad lecčím přivírat oči, a to i nad tím, když je ubližováno těm nejmenším. Lehečková líčí dění v jednom dětském „dramaťáku“ naivníma očima jedenáctileté dívky, přesto dospělému čtenáři běhá mráz po zádech. Tím spíš, že se autorka netají vlastními zkušenostmi s podobným predátorem.

Pozornost věnovaná audioknihám ve veřejném prostoru v posledních letech sice stoupá (stejně jako nabídka jednotlivých vydavatelů), ale jak o nich mluvit či psát zatím tolik vyjasněné není. Rozhovor se spisovatelem a audioknižním recenzentem Lukášem Vavrečkou se věnuje zejména audioknižní praxi v českých podmínkách i tomu, co všechno se pod pojmem audiokniha vůbec skrývá.

Jonáš by chtěl vyrazit do Ciziny, ale Nenáš na všechno odpovídá „ne“. Když se spolu přece jenom vypraví na cestu, díky Jonášovým zbrklým souhlasům se jim přihodí leccos nemilého i dobrodružného. Série knih pro nejmenší má za sebou úspěchy doma i v zahraničí a její první díl nyní mohou vyzkoušet i čeští čtenáři.

Zůstat v manželství udržovaném spíše ze zvyku, nebo riskovat samotu a ztrátu zdánlivého bezpečí? Obzvláště, když už nejde jen o dva životy, ale rovnou o čtyři. Základní situace nepříliš zalidněného románu je docela jednoduchá, ale pravidelné čtenáře Petry Soukupové nepřekvapí, že jde až na dřeň.

Když se král džungle rozhodne, že si postaví bazén, odvede všechnu vodu z řeky na svou zahradu, takže ostatní zvířata nemají co pít. Připomíná vám to něco? Jednoduchý příběh o zvířatech, která se proti lvímu útlaku rozhodnou bojovat pomocí demokratických voleb, předškolákům i školákům přehledně vysvětluje spoustu na první pohled nesrozumitelných pojmů. Zároveň je vede k přemýšlení, co to znamená si někoho zvolit jako svého zástupce a podle čeho bychom se měli rozhodovat.

Žena shlížející přes zábradlí do temné a prázdné výtahové šachty, dvanáctiletá dívka z okraje společnosti, fanatická běžkyně nebo muž, jehož život určují zdravotní handicapy. Sedmero povídek v nejnovější knize autorky volné trilogie o nefunkčním mateřství zalidňují postavy, které buď samy prožívají existenciální krizi, nebo jsou svědky toho, kam až může vést.

Ve čtvrtek 20. května se v prostorách Vrtbovské zahrady na Malé Straně předávaly ceny za nejlepší audioknihy roku 2020. Na rozdíl od loňského vyhlašování se vše mohlo odehrát naživo a počet nominovaných v každé kategorii se ze tří opět zvýšil na pět titulů. Přestože rozrůstající se audioknižní trh prochází za poslední měsíce až roky zajímavými změnami (a bude to jistě i zajímavější!), většina prvních míst letos skončila u zástupců vydavatelství OneHotBook.

Ačkoliv jde o nezkrácenou verzi, audiální adaptace poválečného románu pro mládež sází na zvukové efekty obvykle spojované s dramatizací a dětskou stylizaci ze strany interpretky. Kromě budování atmosféry tak tvůrci usnadňují dětskému posluchači orientaci v textu a oživují bohatý vnitřní svět vyprávějící hrdinky.

Přečetla jsem novou knihu Aleny Mornštajnové. A protože asi to úplně nejzajímavější na jejích románech je (pro mě) jejich recepce, vzápětí zapínám počítač a do vyhledávače zadávám: „Listopád recenze“. Přestože od vydání románu uběhlo teprve pár dnů, odkazů mi přistane hned několik. Rozklikávám hned první a smíšené pocity vyvolané čtením se prohlubují. Tentokrát ale z jiného důvodu.

Poslední výprava do tajemné neosvětlené čtvrti s sebou nese obvyklou dávku napětí a nebezpečí. Do hry se vracejí postavy z obou předchozích dílů a schyluje se mezi nimi k závěrečným střetům. Jen je to všechno nakonec překvapivě rychle hotové.

Slavný text o planetě obývané inteligentními opicemi za necelých šedesát let od svého vzniku inspiroval filmová zpracování, která jej co do věhlasu většinou překonala. Posluchačům audioknih se nyní otevírá nová možnost, jak se s knižní předlohou seznámit. Nedostanou sice naservírovanou filmovou velkolepost, ale zato ocení nadčasovost varovného a tak trochu ironického vyprávění o lidské povaze.

Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.

O tom, že se o Vánocích dějí, když už ne zázraky, tak alespoň podstatné změny k lepšímu, přesvědčuje sbírka povídek, zaměřená na publikum takzvaných mladých dospělých. Texty jsou poplatné svému žánru, a přestože vůči jejich literárním kvalitám můžeme mít spoustu výhrad, nelze popřít, že autoři některých z nich si na českém knižním trhu vysloužili své místo.

Malá modrovlasá holčička žijící v krajině pozoruhodných magických stvoření se původně zrodila v komiksovém světě. Její věrní fanoušci se možná budou podivovat nad tím, kde se postava tak těsně spjatá se svou vizuální stránkou vzala ve světě audioknih. O smysluplnosti zvukového zpracování však svědčí ocenění v soutěži, jejímiž porotci jsou samy děti.

Obraz dívky, jež sestoupila k ústí tunelu metra a položila hlavu na koleje, vyvolá u mladé hrdinky zdánlivě nepřehledný sled vzpomínek a úvah o vlastním osudu a sourozeneckých vazbách. Próza rámovaná a rytmizovaná zvukovými kulisami jedoucího vlaku vyniká stejně osobitým vypravěčstvím jako autorčina prvotina.

Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.

V románové grotesce s lehkou detektivní zápletkou a silným důrazem na téma rodičovství stál interpret před úkolem poradit si s velkým množstvím různorodých a často hašteřivých postav. Zejména ženské party se místy potácejí na hranici karikatury, ale posluchači, který ví, že Backman se stereotypními vzorci chování pracuje zcela záměrně, to pravděpodobně vůbec nebude vadit.

Na povídkové sbírce Jana Štiftera, autora bytostně spjatého s českobudějovickým regionem, jsou nejpoutavější okamžiky, kdy minulost a současnost splývají do jediného časoprostoru. Ze čtenářského hlediska je atraktivní i to, že spolu povídky, mapující různá zákoutí posledního století, komunikují i prostřednictvím vracejících se témat a motivů.

Příběh bytostně spjatý s Českými Budějovicemi se postupně spřádá ze tří linií zasazených do třicátých až čtyřicátých let, jednoho poválečného roku a současnosti. Trojici interpretů se podařilo zejména zachytit a prohloubit náladu jednotlivých období, která autor konkretizuje nejen skrze historické události, ale i volbou jazyka a hlediska vyprávění.

Pokud je na povídkové knize nominované na Magnesii Literu něco problematického, pak jsou to nesplněná čtenářská očekávání, navozená názvem a anotací knihy. Pětice volně propojených příběhů se totiž spíš než na paměť jednoho místa soustřeďuje na příkoří, jichž se na člověku dopouštějí historické události.

Skutečnost, že literaturu lze objevovat i dobývat různými způsoby, není nikterak překvapivá ani nová, o to víc ji můžeme ocenit v současné době, kdy je čtenář zatím stále ještě limitován zavřenými dveřmi kamenných knihkupectví. Jedním z formátů, který se v posledních letech těší vzrůstajícímu zájmu, je audiokniha. Na otázky o jejích specifikách, vývoji audioknižního trhu i o ocenění Audiokniha roku odpovídal audioknižní publicista a zakladatel této ceny Jakub Horák.

Být divný je v pořádku. Toto celkem jasné a jednoduché sdělení si cestu k těm, kteří ho skutečně potřebují slyšet, obvykle hledá těžko. Zároveň se z něj může snadno stát klišé. Petra Soukupová jej naštěstí zprostředkovává s odzbrojující vypravěčskou přímočarostí a díky komplexní povahokresbě.

Mladý a literárně nadmíru produktivní polský spisovatel slaví úspěchy nejenom v rodném Polsku, ale díky slušnému počtu překladů i v zahraničí. Koncem roku 2018 se jeden z jeho románů dostal i do rukou českých čtenářů. Po převážně zdařilé ochutnávce jménem Nenalezená nezbývá než doufat, že u jednoho nezůstane.

V české próze, v poslední době tak bohaté na rozličné literární hrdinky kolem třicítky, se na podzim objevil muž ve středním věku. Z pera Petry Dvořákové se zrodil tak trochu zkrachovalý lékař, jehož příběh je svižný, působí velmi autenticky, ale bohužel se občas neubrání stereotypu souvisejícímu právě s protagonistovým věkem. Zřejmě o to ale ani neusiluje.

Po roce od vydání románu s tajemným názvem Prašina zve Vojtěch Matocha dětské čtenáře na další výpravu do záhadné pražské čtvrti, kde nefunguje elektřina ani jiné vymoženosti moderní doby. Nové dobrodružství je možná ještě nebezpečnější než to předcházející a autorovi se daří prohlubovat dříve naznačená témata. Navzdory tomu, že základní zápletka Černého merkuritu dojde rozřešení, působí druhý díl jako nakročení k dalšímu příběhu, ostatně třetí díl už byl nakladatelem avizován.

Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.

Jak by vypadal svět Kafky, Kundery nebo Millera očima vedlejších ženských postav? Slavická na tuto otázku odpovídá sbírkou apokryfních povídek, vycházejících ze slavných děl moderní světové literatury. A činí tak se sympatickou autorskou hravostí a lehkostí, přitom však poučeně a s respektem k předloze.

Pro Jendu Vosiku je fotbal nejdůležitější na světě. Důležitější než Masarykův portrét, který tatínek s  hrdostí věší na stěnu, a mnohem důležitější než důvody, kvůli kterým se musí rodina odstěhovat z Mostu, daleko od kamarádů. Dějinné pohyby prvních dnů, týdnů a nakonec i let nové republiky Jendovu rodinu zavedou přes Prahu a Brno až na daleké Podkarpatsko. I tam se však naštěstí hraje fotbal.

Velkoformátová kniha Áďa spadla do kanálu je autorským počinem výtvarnice, fotografky a ilustrátorky Sylvy Francové. V příběhu holčičky, která ve společnosti svérázných zvířecích průvodců objevuje historickou a vlastně tak trochu kouzelnou tvář našeho hlavního města, autorka dokonale využila bohaté ilustrátorské zkušenosti.

V posledních letech získávají na českém knižním trhu výrazný prostor audioknihy, a to jak v případě novinek souběžně vydávaných s tištěnou verzí, tak v podobě nového kabátu pro staré známé klasiky. Může však akt čtení představovaný audioknižním zpracováním přinést přidanou hodnotu prokazatelně svébytnému textu? Nové zpracování románu Nesnesitelná lehkost bytí představuje jednu z nejlepších příležitostí se nad touto otázkou zamyslet.

Po roce 1945 se svět kluků zdivočelých válkou stále ještě striktně dělí na hrdiny a nepřátele. Při svých dobrodružstvích na internátní škole v poděbradském zámku hoši zjistí, že hrdinství často leží jinde než na bitevním poli. Za skvělé spolupráce textu a obrazu v knize neokázale, zato půvabně ožívá česká historie.

Protagonistou románu je bývalý český novinář, který na rodičovské dovolené ve Francii píše román. Vypráví v něm o ženě, jejímž životním posláním (či prokletím?) je tvořit zázemí rodině stěhující se po celém světě podle toho, kam manžela zrovna vyslal nadnárodní zaměstnavatel. Koncept románu v románu zdůrazňuje akt psaní a zároveň, jak už je u Platzové zvykem, násobí, kombinuje a převrací řadu motivů a situací, z nichž opakovaně vyvstává hledání vlastního sebeurčení.

Pokud máte chuť podívat se do okouzlujícího hotelu, kde potkáte mluvící maxikočku, upířího trpaslíka nebo pokoj plný ožívajících stínů, můžete se tam vydat společně s knihou Nikdyuš. Průvodce vám bude dělat Morrigan, jedenáctiletá prokletá dívka, která má před sebou čtyři zkoušky do výjimečné Divinské společnosti.

Autorský debut mladého slovenského výtvarníka Macha zaujme výraznými barvami a nezaměnitelnými obrazy podmořského světa. Poutavý a působivý příběh však srážejí slabá místa v textu, jež narušují jinak podmanivou atmosféru pod mořskou hladinou.

Rozhlasová a televizní scenáristka Hana Roguljič ve svém debutovém románu Norské děti sleduje nerovný boj Češky Jany Sýkorové s norskou sociální službou Barnevernet. Zdařile vystavěný román skrze hrdinčin příběh nabízí fikčně zpracovaný kompilát zkušeností lidí, jimž Barnevernet odebral děti, a nastoluje otázky, co je pro dítě nejlepší. Je to skutečně ono harmonické prostředí, které úředníci v zájmu bezpečí dítěte požadují?

„Miř výš. Per se s vervou. Popusť uzdu svým snům.“ Tato slova najdete na zadní straně knihy i v úvodním věnování malým čtenářkám. Velmi dobře ilustrují záměr výpravného titulu dvou autorek a šedesáti ilustrátorek, které předkládají stovku medailonků žen z celého světa, aby ukázaly, že s odvahou a odhodláním se ženy navzdory překážkám mohou zapsat do historie.

Takřka paralelně s uvedením divadelní hry Kateřiny Tučkové Vitka, režírované Annou Petrželkovou v brněnském divadle Husa na provázku, vyšla v (taktéž brněnském) nakladatelství Host knižní verze tohoto dramatu. Ačkoliv jsou mnozí čtenáři či recenzenti zklamaní volbou jiné formy, než na kterou byli u Tučkové zvyklí, útlá kniha ukazuje, že původem divadelní Vitka může i ve své tištěné podobě čtenářsky zafungovat.

Hrdina první dětské knihy Aleny Mornštajnové je strašidlo. Jenže se bojí všeho, co si jen dovedete představit – tmy, hlasitých zvuků, dokonce i vlastního jména. Když ho někdo osloví, honem se běží schovat. A protože je takový strašpytel, všichni mu přezdívají Stráša. Teď ale bude muset Stráša překonat sám sebe, aby zachránil ztracenou kamarádku kočku Luisu.

Zchátralé vesnické stavení, kdysi prázdninové sídlo pětičlenné rodiny, ukrývá dívku, jejíž životní rovnováha se opírá o jedinou činnost – sběr hub. Po úspěšném debutu Anežka přichází Viktorie Hanišová s dalším příběhem selhávajících rodičů. Vězení stereotypů, jež bylo tématem prvního románu, střídá v Houbařce neschopnost čelit realitě a jednat, když je třeba změnit život.

Tajemná pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina a jejíž křivolaké uličky skrývají mnohá nebezpečí, jen málokterému čtenáři dobrodružné literatury nepřipomene slavná Foglarova Stínadla. Pošlete však do ní děti 21. století, a poetika se trošku promění. S pomocí postupů vypůjčených z thrilleru či vědecko-fantastické literatury autor předkládá napínavý příběh, který nenásilně upozorňuje na míru důležitosti všemožných vynálezů v našich životech.

Představte si vypravěčku, mladou ženu, ačkoli je ve skutečnosti starší, než si ji představujete. Je krutě otevřená a upřímná. A občas lže. Lucie Faulerová přichází s pozoruhodným prozaickým debutem, v němž bohatě využívá své odborné znalosti o nespolehlivosti ve vyprávění. Vysloužila si za něj nominaci na cenu Magnesia Litera v kategorii próza.

Druhá dětská kniha populární české spisovatelky předkládá zdánlivě jednoduchý příběh s detektivní zápletkou, za nímž se skrývají okolnosti mnohem složitější, než malá vyšetřovatelka očekávala. Příběh se v závěru převrací v „dětskou“ úvahu nad mezilidskými vztahy a hranicemi osobní zodpovědnosti. Dílo je čerstvě nominováno na cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež.

Petra Soukupová s obvyklou podmanivostí svého vypravěčského umění na příběhu tří hrdinů ukazuje, jak těžké a často bolestné je klamat okolí a především sebe v zájmu toho, co je údajně nejlepší pro všechny. Její nová próza spolu s knihou Kdo zabil Snížka? vytváří neobvyklý koncept dvou knih, které sice vyšly krátce po sobě a odehrávají se ve stejném fikčním světě, ale cílí na dvě velmi rozdílné skupiny čtenářů – děti a dospělé.

Autorka na příbězích hrdinů napříč generacemi ukazuje, že navzdory proměňující se podobě rodiny a partnerských vztahů je samota pro všechny stejně tísnivá. Díky vyvážené směsici karikatur a postav nahlížených vážně působí svět povídek Lenky Sobotové velmi uvěřitelně.

Název nové prózy Jaroslava Formánka lze chápat jako osudové označení té, která musí zemřít. Jádro textu skutečně tvoří vražda mladé ženy, její smrt však v textu neslouží jako předmět vyšetřování, ale jako hraniční situace, v níž jsou obyvatelé jedné pražské čtvrti konfrontováni se svými vnitřními pohnutkami.

V době, kdy v české próze často postrádáme reflexi současnosti a celospolečenských témat, je velice osvěžující, když se objeví kniha, která nejenom dalekosáhle překračuje zeměpisné hranice České republiky, ale zároveň se pokouší odhalit stereotypy našeho uvažování o světě, o tom, co to znamená být šťastný, i mnohé další.

Na konci loňského roku se na pultech knihkupectví objevil povídkový soubor Jeden z milionu Martina Reinera. Žánrově pestrou paletu textů sdružuje rozvíjení obdobných motivů, brněnské reálie či hrdinové, kteří ve své obyčejnosti, snad až zaměnitelnosti sdělují jedinečně prožívanou zkušenost.

Anna Zonová předkládá v knize Lorenz, zrady antiutopický příběh jednoho vzestupu a následného pádu. Tento příběh je sice zakotven v konkrétních historických a kulturních souvislostech, ale autorka se zároveň jeho prostřednictvím pokouší o obecnější úvahu nad otázkou vládnutí, moci a schopnosti vmanipulovat sebe sama do bezmezné a okázale hloupé představy o vlastní neomylnosti.