Jan Lukavec

Prizmatem životních osudů pěti hrdinů z různých dob moderní pražské historie zkoumá americký historik vztah aktuální většiny k příslušníku menšiny. Dobře se přitom ukazuje, že kdo je menšinou a kdo většinou, se v minulosti několikrát převrátilo.

Jako „hřiště zábavných spekulací“ pojímá ilustrátor Boardman ufologii pro dospělé i teprve dospívající čtenáře. Jemu samému kniha slouží jako prostředek, jak uchopit a snad i kategorizovat vizuální pestrost mimozemšťanů i jejich vesmírných lodí. Jen musí nechat stranou možnost, že jsou neviditelní nebo na sebe dokážou brát různé podoby včetně té nerozlišitelně lidské.

V široké, transkontinentální perspektivě líčí malajsijsko-norská antropoložka Long Litt Woon své pronikání do mykologické disciplíny, historii lidského potýkání se s houbami a jejich zkoumání. A přidává i praktické kulinářské recepty a několik pravidel správného houbaře.

„Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu,“ tvrdil G. K. Chesterton a Dacher Keltner přesvědčivě ukazuje, jak si každodenní údiv a úžas pěstovat a k čemu je to dobré. Coby psycholog byl Keltner mimochodem přizván ke konzultacím obou dílů výborného filmu V hlavě a v knize naznačuje, že v případném dalším pokračování by právě úžas mohl sehrát významnější roli.

Kniha nabízí užitečný přehled o myšlení – a někdy i životech – významných soudobých intelektuálů. Odpověď na otázku, jestli spíše než autoři učených knižních pojednání neovlivňují dnešní většinové mínění blogeři, youtubeři a tiktokeři, možná vedla k zařazení jednoho z nich do této publikace. Ale asi by si zasloužili vlastní svazek.

V úvodu života jsme ho pili všichni, ale různé kultury a doby si s ním pak spojovaly velmi odlišné věci. Jaké?

Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.

Co vše korunovační klenoty symbolizovaly? Jak jejich prostřednictvím panovníci deklarovali svoji moc? K odpovědím nejen na tyto otázky přidává autor až těžko uvěřitelný příběh o koruně vyorané v 19. století na jednom slovenském poli.

V kolika různých oblastech je možné pozorovat efekt placeba? Jak to může souviset s mariánským zázrakem ve Fatimě a slavnou povídkou o napraveném lakomci Vánoční koleda od Charlese Dickense? A v čem je pro nás výhodné chování, jež je na první pohled iracionální?

Kniha zčásti i objevně ukazuje, jak silně anglosaská kultura ovlivnila Voskovce a Wericha a jakou stopu naopak oni zanechali v ní. To, jak dvojice v určitou dobu současně propagovala i komunistický režim v Sovětském svazu, autor trochu bagatelizuje, nicméně to by bylo téma na samostatnou knihu.

Jak komentoval Havlíček Borovský používání prvních známek a Božena Němcová přílet obávané komety, mnohými spojovaný s koncem světa? Obsáhlá publikace líčí dobové nálady, teorie spiknutí i státní propagandu. Prostřednictvím dobových letáků či textů jarmarečních písní živě, či snad až autenticky evokuje mentální svět tehdejších lidí.

Kdo byl před sto lety řazen do elity národa? Jak byli dotyční zachyceni fotograficky? Kniha nedávno oceněná Magnesií Literou připomíná, kdo zde vytvářel myšlenkové a kulturní dědictví, ale současně se také sama stává jeho součástí.

Základní a poněkud zjednodušující přehled zdejších dějin vztahu ke stromům, který kniha nabízí, může nicméně být odrazovým můstkem k dalšímu pátrání.

První původní česká kniha upozorňující na emocionální dimenzi klimatické krize. Podněty ze zahraničí, hlavně od filozofa Davida Abrama, spojuje s domácími tradicemi, zvláště s myšlenkami klasičky zdejší environmentální sociologie Hany Librové.

Dílo, které pro rok 2024 získalo hlavní cenu v soutěži M. Ivanova o nejlepší knihu literatury faktu, vyčerpávajícím způsobem líčí systém šlechtických hodností i to, jak šlo finanční kapitál „přetavit“ v sociální. Čili jak se prostřednictvím darů na dobročinné či státní účely dopracovat ke šlechtickému titulu. Nezamlčuje ani to, v čem spočívala rizika takového povýšení a proč o ně někteří žádali tajně.

Jak vypadá byt novinářky, úspěšného gay páru, studenta nebo staršího muže ze šlechtické rodiny? Na několika konkrétních příkladech kniha názorně ukazuje, jak se bydlí Pražanům za života i po smrti. Případně jak by ideálně bydlet chtěli.

Sexuoložka Kateřina Klapilová odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.

Globalizace a digi­tální revoluce pro většinu lidí změnila svět nesčetnými pozitivními způsoby. Zlepšení s sebou ovšem často nese rozpad tra­dičních zvyklostí; hmotný pokrok zvyšuje průměrnou životní úroveň, ale může také roz­bíjet jednotlivá společenství. Zakaria sice dává rady, co s tím, ale není přitom příliš konkrétní.

Nějakou formou alergie v současnosti trpí přibližně čtyřicet procent celé lidské populace a odborníci odhadují, že do roku 2030 tento podíl vzroste na procent padesát. Proč se to děje a v čem hledá řešení americká lékařská antropoložka? Podle ní není alergie pouze zlem, které doprovází imunitu, ale také odvrácenou stránkou našeho materiálního pokroku.

Literární vědec Václav Tille se pod pseudonymem Václav Říha uchyloval i do pohádkových světů. Je možné něco z této rozdvojenosti najít i v jeho obsáhlých denících?

Průkopnická kniha, která u nás jako první líčí česko-německé literární dějiny v jejich vzájemné souvztažnosti.

K biografiím velikánů světového písemnictví a filozofie, jako jsou Goethe, Nietzsche a Thomas Mann, přibyla kniha o fantasy spisovateli Michaelu Endem. Opravdu už i on patří mezi klasiky?

Česká badatelka zasazuje obrazy do kontextu svých obecnějších úvah, někdy až proklamací, v nichž velmi zřetelně vyjadřuje svoje ideové postoje. A je v jistém smyslu aktivistická.

Vizi oduševnělého veškerenstva, v němž spolu komunikují živočichové, stroje i skály nastiňuje konceptuální umělec a esejista James Bridle. Kombinuje přitom přístup sociologický, politologický, přírodovědecký, technologický i čistě poetický.

Jak se má historik vyvarovat zjištění, že „všechno souvisí se vším“? Inspirativní uvažování o tom, co znamená „dělat historii“ v současném světě, přináší Jakub Rákosník.

Neexistuje jeden způsob, jak být horou. Společná je jim však energie, kterou vyzařují, a duchovní úcta, kterou probouzejí, říká novinář Restelli. Ty, které sám považuje za celosvětově nejkrásnější, vybral do své knihy.

Potřeba přijímat potravu nás pojí s ostatními živočichy, ale zároveň jsme průběh tohoto procesu vycizelovali do takového množství rituálů, až je jistý druh přijímání dokonce označován jako „svatý“. Nová kniha historika France zatím nejobsáhleji a nejpečlivěji dokumentuje a analyzuje, jakou podobu mělo přijímání (jaké) potravy v minulém století po nástupu komunistů.

Co mají společného bratři Okamurovi, Jan Zábrana a Petr Čornej? Všichni prožili nemalou část svých životů v pražské městské čtvrti Malešice. I díky tomu se sešli ve výborné knize Malešická kronika: Z pole do metropole, jejíž editorkou je zkušená novinářka Karolína Vránková.

Vizuálně poutavé dějiny Labe líčí hlavně jeho proměnu od 19. století do současnosti. Jsou psány s rozhledem Evropana, který rozvoj česko-německé řeky vnímá v kontextu celoevropské spolupráce a ekologických snah, na které jednotlivé státy nestačí.

Zoja shrnuje dějiny paranoie na pozadí celosvětové historie. Často se přitom dopouští nepřesností, jak upozorňuje i český doslov. Nezpochybnitelné ovšem zůstává to, že projekce příčin všeho špatného do jiných vede do bludného kruhu a vhodnou obranou proti této nákaze je „přijetí zodpovědnosti za náš vlastní osud, včetně toho zlého uvnitř nás a kolem nás“.

„Sice jsem o přesvědčování napsal bestsellerovou příručku, ale většinu sporů se svými dvěma kočkami prohrávám“, přiznává novinář Heinrichs. Co se ale při těchto hádkách od koček naučil a je obecně aplikovatelné, a to prý i na lidi?

Jsou dnes pokrývky hlavy hlavně kulturním dědictvím? A jak náležitě slavit jejich svátek?

Český autor podává věcnou a chmurnou diagnózu stavu současného Ruska. Erudovaností obstojí i v zahraniční konkurenci.

Kulturní a komunitní „buditelství“ prováděl David Kašpar po léta na periferních pražských sídlištích. Svoje zážitky teď v knize zobecňuje a vyvozuje z nich návody přenositelné i jinam.

Známý moderátor se někdy i vtipně zamýšlí nad úskalími, jimž v dnešní digitální době čelí. Probíhající změny se ale snaží vnímat pozitivně, například uvažuje, jak své nové auto na hybridní pohon využít k duchovnímu růstu.

Co vyplývá pro naše dějiny z toho, že jsme pětiprstí lidoopi? Nekonvenčně pojatá kniha bohužel některé odpovědi jen naznačuje, a některé otázky si ani neklade.

Christianizaci Evropy můžeme začít vyprávět od legendárního příchodu apoštola Petra do Říma, nebo líčením postupné konverze germánských a slovanských kmenů. Historik Veyne si jako zásadní moment obratu vybral konverzi kontroverzního císaře Konstantina.

Filozofové, teologové a duchovní, vědci i filmoví či literární kritici i umělci jako představitelé soudobé inteligence. Další výběr a hodnocení renomovaného autora tentokrát nemůže nevybízet k polemikám a skeptickým otázkám.

Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.

V globalizovaném světě se rychleji než v minulosti šíří zboží, viry, bacily, návody na výrobu zbraní, chytlavé melodie, svůdné obrazy i extrémistické ideologie. Epidemiolog Kucharski ukazuje, co mohou mít všechny tyto „nákazy“ společného a v čem jsou ty sociokulturní specifické.

Břitkou filipiku proti nepřátelům feminismu autor roztáhl na více než devět set stran. Překvapivá je na ní především míra expresivity.

Politici malující obrazy; umělci, kteří na protest proti poměrům v nejvýznamnější české galerii na její půdě demonstrativně defekují, protože její ředitel je alergický na všechno současné umění. Ti všichni se scházejí na stránkách knihy, která zdejší současnou výtvarnou scénu líčí barvitě a živě, v jejích polohách nízkých i vysokých.

Šídla v knize poznáváme jako suverénního ironika a glosátora nad věcí, „ministra odpadového hospodářství“ (jeho role v rodinném fungování), ale hlavně jako citlivého člověka, jenž se vyrovnává s traumaty a čelí pokušením dát se do služeb některých mocných boháčů, kteří si to nezaslouží.

V autorově podání se jednoho dne Sisyfovi podaří dovalit balvan na vrchol hory a zjistí, že zůstává na místě. Po chvíli uvolnění se cítí stále méně příjemně. Nakonec se tedy postaví, přikročí k balvanu a strčí ho ze svahu. Sejde dolů a začne balvan znovu valit do kopce… Kniha určená těm, kteří touží mít smysl života racionálně zdůvodněný, a navíc mají rádi beletrii.

Kniha přibližuje svět současné módy coby zrcadlo odrážející obecné společenské trendy a zároveň zpětně urychlující jejich rozšíření. Mimo jiné hledá odpovědi na otázku, jestli je pravda, že „kdo nosí tepláky, rezignoval na život“, a jestli jsou v oblasti módy zvýhodněni muži, či ženy.

Stále více lidí se stěhuje do měst, a proto je dobré se v mezioborové perspektivě ptát na to, jak je stavět i spravovat tak, aby byla odolná vůči krizím a dalo se v nich dobře žít. A právě to dělá tato kniha.

Životní osudy mnoha zpovídaných osobností jsou obdivuhodné, ale místy jsou jejich odpovědi předvídatelné, dokonce až frázovité. To však neznamená, že by nemohly pozitivně inspirovat. U některých témat může být totiž patos dokonce namístě.

Přepychově upravená a invenčně sepsaná kniha komplexně mapuje dějiny českého grafického designu, jeho současnost i vyhlídky, a to i v oblastech, kde jeho přítomnost běžně nevnímáme. Přibližuje, jak spolu vizuálně komunikujeme formou univerzálně srozumitelných orientačních systémů tak, aby fungování společnosti bylo na globální úrovni co nejplynulejší. Nebo se to alespoň učíme.

Zombie klíšťata, včely-zlodějky, paranoidní kočky, velrybí matka neváhající při výchově používat tělesné tresty. A také badatelé, kteří se nechávají záměrně bodnout komárem, nebo vědkyně, která byla odhodlaná vydat se kvůli výzkumu v sedmnácti letech sama do Afriky. Kniha rozhovorů srozumitelně i zábavně přibližuje poznatky českých vědců.

Americká historička a novinářka poutavě vypráví o dějinách USA, o prehistorii a postupném vývoji současného stavu, kdy se její národ ztratil v politice vzájemně zaručené epistemologické destrukce. Už neexistuje všemi uznávaná pravda, ale jen pomluvy a předsudky. Není žádné rozumné vysvětlení, pouze spiknutí.

Citlivě napsaná a pečlivě vypravená kniha rozvíjí transhistorické téma kolaborace s vyšší mocí i to, jak se s poklesky rodičů musí bolestně vyrovnávat jejich potomci. Přitom už samotná nerealistická očekávání nastavená slavnými otci můžou být přetěžké břemeno. Autorka nezpochybňuje velikost Nezvalova talentu, ale nesmlčuje ani „pružnost jeho charakteru“.

Jaké příběhy o založení svých států vyprávěli historici z Československa, Jugoslávie či Polska? Odborně pojatá práce mimo jiné řeší, jak konstruovat mýtus o vzniku státu, aby jej to legitimizovalo v očích jeho občanů i navenek. Není přitom třeba zdůrazňovat, že dva ze zmíněných státních útvarů se nakonec téměř současně rozpadly…

Publicista Veselý napsal „milostný dopis milostným písním“. Upíná se v ní k představě lásky, hudby a tance, při nichž se iracionálním prožíváním slasti rozrušují hranice identity, individualizované „já“ na parketu splývá s dalšími do kolektivní masy těl zažívajících spoluúčast ve světě. Ale nezamlčuje ani to, jaké šrámy si lidé z nepodařených vztahů odnáší, když se pro ně láska stane jedinou absolutizovanou hodnotou.

Po kolik staletí teologové tvrdili, že blaženost duší v nebi bude umocňována jejich pohledem na utrpení hříšníků v pekle (a jak je to s náboženskými základy etiky)? Kdy začal pojem humanismu zohledňovat i ženy a příslušníky neevropských národů? Poučná kniha pojednává o historii a budoucnosti pojmu, který už mnozí pohřbili.

Po knize o těch, kterým selhal důležitý vnitřní orgán, a oni museli na transplantaci, přišla novinářka Kalenská se souborem rozhovorů s lidmi, kteří prožili znásilnění. Návody, jak takové duše léčit a jak předcházet a bránit se útoku potenciálního agresora, se přitom mohou hodit každému.

Různé rituály najdeme v našem každodenním životě i u zvířat. Například námluvy u mnoha ptáků vznikly z původně potravního chování: namlouvající jedinci si totiž náznakově nabízejí části rostlinné potravy typickými pohyby hlavy. Právě ale vyšla u nás asi první kniha, která zkoumá symbolickou moc a sílu rituálů ve středověké společnosti.

Našich potoků a řek si nejvíce všímáme tehdy, když se rozvodní. Týká se to i pražského Botiče, jehož současný název prý příznačně souvisí s „botněním“, nabýváním objemu, tedy rozvodňováním. Jeho dlouhá historie, odrážející se ve změnách názvu, si ovšem zaslouží pozornost i poté, co vysoká hladina zase opadne.

Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.

Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.

Ve své nové knize Vojtko přibližuje dilemata, jež řeší naši současníci: jak vyvážit/propojit práci a soukromý život, jak se vypořádat s „instagramovou dysmorfií“ nebo zda přistoupit k eutanazii domácího mazlíčka. A navíc tentokrát více než dříve odkrývá i svoje rodinná traumata a prozrazuje, proč na nějakou dobu musel přerušit fyzický kontakt s vlastními rodiči.

Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.

Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.

Jako lidé utváříme životní prostředí a současně jsme jím sami utvářeni. Popularizátor konceptu globální historie vypráví tento celoplanetární příběh lidského rodu a nabízí i pár pesimistických výhledů do budoucna.

Magické předměty v krajině, před nimiž se musí sklonit i developeři, interiérová pískoviště, klanící se batolata, demonstrativně rozbíjená japonská auta. Dvě Středoevropanky, které tamní prostředí poznaly na vlastní kůži, ukazují různé tváře Jižní Koreje.

Hrách se u nás jedl od nepaměti; huspenina, klobásy, šípková omáčka či kyselice se dočkaly popisu již v prvním českém kuchařském rukopise z 15. století. Dršťky a chřest byly použity v receptech ze 16. století a věnečky, řízky, rajská a bramborové knedlíky nejpozději začátkem 19. století. Jak se vyvíjela česká kuchyně a na co z ní navazovat?

Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.

Vtipné a lehce nahozené lingvistické sloupky sledují proměny současné slovní zásoby a naznačují, co vypovídají o proměnách společnosti.

Drastické a rozjitřené reportáže o lidském utrpení, ale i o tom, jak uprostřed těch nejstrašlivějších hrůz nacházet naději.

Jak se česká literatura dostávala ke korejským čtenářům a jaká je situace dnes? Těží z globálního úspěchu korejské popkultury i tamní literatura? Co doporučuje korejská bohemistka Yu Sunbee ke čtení z korejské literatury – a proč?

Jak vietnamské děti učily svoje rodiče, co to jsou české Vánoce? Z jakých důvodů odcházejí či utíkají Vietnamci do Česka dnes? Na osudech čtyř odlišných českých Vietnamců kniha ukazuje různé podoby integrace a v závěru si pak česká spoluautorka na den zkouší, jaké to je pracovat jako vietnamská prodavačka.

Tržby z videoher už dnes často převyšují tržby z filmů (a výdaje na vývoj her rostou rychleji než výdaje na filmy), a tak jde o odvětví, jež se vyplatí sledovat a analyzovat. Autor esejisticky přibližuje úskalí i krásu počítačových her i to, co vše mohou vypovědět o napětích a dilematech současné společnosti.

Jižní Korea se u nás nejen díky Nině Špitálníkové profiluje jako ta druhá Korea, do níž se snaží dostat občané té Severní. Celosvětově je ale známá hlavně díky televizním seriálům a populární hudbě: to bylo patrné i na knižním veletrhu v Soulu.

Co znají Korejci z české literatury a jakým způsobem ji v Soulu prezentujeme? Michal Emanovský, současný ředitel Českého centra Soul, má přehled i o zajímavých titulech korejských spisovatelů. Když hájí čtenářské zkušenosti mladých Korejců, odvolává se na detailní univerzitní seznam doporučené četby.

Kniha poutavě odkrývá pozadí vzniku čtyř textů, které demaskovaly násilnickou a imperialistickou povahu sovětského režimu. Vyzvedává odvahu a statečnost autorů, aniž by jejich osobní vlastnosti a soukromé životy idealizovala.

Polský historik líčí dění předcházející druhé světové válce jako pestrý sled reportážních skečů. Dozvíte se nejenom, s jakým gólovým rozdílem bylo v roce 1938 ve finále mistrovství světa v hokeji Německo poraženo Československem, ale také co přispělo k tomu, že ve světě reálné politiky souboj obou států dopadl jinak než na ledě.

19. století bylo mimo jiné dobou prudkého rozvoje cestování i masové turistiky. Jak se tehdy proměňovalo a jakých nových podob nabývalo, to z mnoha úhlů pohledu líčí další sborník ze známých každoročních plzeňských sympozií.

„Veškeré lidstvo je jednotného původu“, stojí dodnes na pomníku vlivného česko-amerického antropologa Aleše Hrdličky v jeho rodném Humpolci. Co to ale pro české antropology znamenalo v praxi? A jak se lišili od svých nacistických kolegů?

Zůstane převažujícím obrazem Afriky scenerie, ve které neexistuje nic než savany a postavy bez vlastního příběhu, jejichž štěstí je odstupňováno blízkostí k laskavému cizinci? Novinář Faloyin podobná schémata se sarkastickým humorem dekonstruuje.

Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.

„Otevřeli jej sedmého listopadu, byl jsem tam a žasl jsem. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Něco tak krásného, vkusného a velkolepého jsem si nikdy nedovedl v Příbrami představit… V předsíních klozetů jsou elektrické osušovače rukou! A ve vstupní hale kina jsou hliníkové sloupy! Kavárna je tak moderní, že mi až přecházely oči. V Praze není ani jedna taková.“

Housle v rukách vrahů i obětí, pokusy o jejich rozbíjení, respektive hledání jejich nového tvaru. O historii tohoto „nejvšestrannějšího“ nástroje a jeho souvislostech s národním obrozením, sexualitou i nadpřirozenem.

Po cyklistickém titulu pro dospělé zaměřil Ondřej Buddeus svou pozornost na děti. Za pomoci technicky detailních i hravých ilustrací Jindřicha Janíčka malým čtenářům ukazuje, že bicykl je vhodný prostředek k poznávání světa, trénování těla i budování zdravějších komunit.

„Když odsoudíte básníka Brasillacha k trestu smrti, jaký trest budete požadovat pro obchodníky s děly?“ hájil advokát svého klienta po osvobození Francie. Prokurátor trval na svém: „My nesoudíme literáta, ale zrádce a udavače, který svým jednáním přispěl k velkým tragédiím.“ Podobný postoj zaujímá i autorka, která líčí cestu několika literátů ke kolaboraci i cenu, kterou za to posléze museli zaplatit.

Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.

Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.

„Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp,“ stěžoval si s humorem Jaromír Nohavica. Jak se ale pozná skutečný tramp? A jaké jsou jeho hodnoty? Recenzovaný titul poskytuje možná trochu zjednodušující, ale přesto užitečné odpovědi.

Kdo jiný kolem sebe skutečně účinně generoval zájem o Česko, když ne mimořádné kulturní osobnosti jako Václav Havel, Josef Koudelka, Milan Kundera či David Černý? Podnětná kniha o kulturní diplomacii pokrývá širokou škálu témat a vybízí k zodpovězení otázky, čím se chceme v zahraničí prezentovat – a nakolik to odpovídá naší realitě.

Kniha o ženě, jejíž tělo se stalo „bojištěm“ svérázné studené války mezi Francií a Ruskem. A ona sama díky jakési medvědí iniciaci pak nepravděpodobným spojovníkem mezi světem lidí a přírody.

Břitce angažovaný text, který upozorňuje na motorismus jako závažný problém současného světa. Dělá to ale záměrně nadsazeně, s prvky grotesky a fantastična.

Klostermannovo dílo i pověst autoři přibližují navýsost hravým a tvořivým způsobem, zajímá je spisovatelův každodenní život i to, jak přispěl rozvoji turistiky. Současně je ale problematizují: ač byl prohlašován za „spisovatele Šumavy“, žil v Plzni, na Šumavě pobýval jen během prázdnin a podstatu tamních kůrovcových kalamit nechápal.

Život disidentky, překladatelky a novinářky Petrušky Šustrové byl bohatý na nejrůznější paradoxy. Ke svému účinkování v ÚSTRu, z hlediska veřejného působení nejvíce kontroverznímu, se už nedostala, ale i tak její kniha představuje důležité shrnutí části života nevšední a důležité osobnosti.

Eva Žilková sleduje, jaké místo chameleon zaujímal v různých světových mytologiích, náboženstvích a kulturách napříč lidskými dějinami, a dobové, často fantastické smyšlenky konfrontuje s poznatky současné vědy. Ve fanouškovské knize o autorčině domácím mazlíčkovi bohužel místy až afektovaný styl občas vítězí nad věcnou argumentací.

Jako cvičení v hledání literárních figur a tropů je mimo jiné možné pojmout četbu knihy, v níž autor našel k hospodářství jednotlivých států i základním ekonomickým mechanismům nevšední přirovnání.

Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.

Klasik historické sociologie klade na své čtenáře nemalé nároky, ale jeho dílo si pozornost a úsilí zaslouží.

Konspirační teorie jsou všude kolem nás, nikdo vůči nim není imunní, a navíc ke skutečným konspiracím někdy vážně dochází. Přesto ale má cenu snažit se jedno od druhého odlišit. Kniha k tomu může být čtivým průvodcem.

Kolektiv francouzských geografů a urbanistů se ve své publikaci zabývá vývojem a podobou současných měst. Přestože autoři používají příklady takřka z celého světa, především je ukázkou toho, jak problematiku vnímají Francouzi.

Historik Ohler představuje katedrálu komplexně a skutečně od podlahy: od koberců a lavic po varhany a zvony, od každodennosti kameníků až po její ideový obsah a jeho proměnu napříč staletími. Jeho kniha stojí za přečtení nejen v letošním roce, kdy si připomínáme kulaté výročí položení základního kamene nejvýznamnější katedrály v Česku, té pražské.

Nacionálním pojetím horolezectví je Boscarinova kniha poněkud anachronická, může však zaujmout originální grafickou úpravou.

Vnitřní drama slepce, který se stal se propojujícím článkem a morální autoritou i pro lidí zdravé a vidící – vypráví s empatií Pavel Kosatík v dalším čtivém životopisu.

Ohlédnutí slavného historika za nejnovějšími evropskými dějinami i vlastním životem vyznívá spíše temně. Přesto se Ash snaží hledat jiskřičky naděje a lituje těch, kteří v těch nejhorších okamžicích historie kontinentu svůj boj vzdali.

Skvělý průvodce po současném světě se zaměřuje na to, jak se jednotlivé země či regiony ideově utvářely a jaké symboly si volily pro vyjádření své identity.

Když David Miřejovský v říjnu v Českém rozhlasu prezentoval svoji knihu o amerických masových střelcích, vyjádřil přání, aby byla kniha i pro nás varováním a pobídkou k úvahám o podobných hrozbách. Asi sám netušil, jak aktuální se jeho slova stanou už za dva měsíce.

Arthur Conan Doyle jako člověk, v němž rozpory viktoriánské doby přežívaly hluboko do 20. století. A také jako vyšetřovatel, který s využitím metod Sherlocka Holmese pomáhal očistit nespravedlivě odsouzené.

Kartousovy obecné úvahy většinou vyjadřují současný liberální pohled na svět a zhruba odpovídají tomu, co by se dalo čekat od mluvčího Českých elfů. Svěží je autorův text hlavně tam, kde se od teoretických úvah dostává ke konkrétnějším příkladům a jeví se jako vynalézavý a odpovědný otec.

I když už má polská literatura pět nositelů Nobelovy ceny, v současnosti se u nás nejvíce vydávají – kromě knih Olgy Tokarczukové – (literární) reportáže. Jejich u nás nejznámější žijící představitel podává v knize zanícenou obhajobu žánru, rozbor a částečně i návod.

Ta hezká od husitů – toto si prý poprvé pomyslel herec Tomáš Novotný, když se chystal na krátký rozhovor s farářkou Martinou V. Kopeckou. Zaujala ho však natolik, že s ní připravil celou knihu. Stejně jako on si i čtenáři můžou upřesnit či rozbít představu, kterou si o této nevšední ženě dříve vytvořili.

V každodennosti starých Římanů se prolínal svět všední a mytický. Jejich náboženský život přitom netvoří jen obecně známá božstva, některá tehdejší proroctví dokonce mohou připomínat současné konspirační teorie.

Dva evoluční biologové píší nejen o dávném vývoji našich těl, ale i o evolučních aspektech naší kultury a spoustě dalších věcí. Dostávají se přitom někdy dost daleko za hranice své specializace a na výsledku je to znát.

Stalinova smrt přinesla do ruské společnosti duševní zmatek, očekávání i liberalizaci. Při čtení poutavé publikace o diktátorových posledních dnech se vtírá otázka, co asi nastane po odchodu diktátora současného. A (ne)bude se historie v něčem opakovat?

Může kniha vznikat kolektivně v rámci uzavřené facebookové skupiny? Který redaktor si s vámi v jedenáct večer mile pohovoří o vašem rukopisu? A které autorské skupiny mají takříkajíc specifické potřeby? Několik neotřelých pohledů do krás a hrůz každodenního života nakladatelského redaktora.

Komunikace s vědci má mnohá úskalí: někteří odborníci popularizační knihy nevydávají vůbec a s novináři nekomunikují, jiní zase publikují až přehnaně často a vyjadřují se ke všemu, nač jsou tázáni. První soustavná česká kniha o komunikaci vědy hledá mezi těmito extrémy zlatou střední cestu. V některých oblastech je velmi podrobná, jiné problémy opatrně obchází.

O době svobody, ale i hodnotového zmatení, rasistických útoků a vzrůstu kriminality. Multidisciplinární a mezigenerační kniha zevrubně zkoumá, co přinesla devadesátá léta. Ta jsou přitom zásadní i pro naši současnost.

Brilantně formulované eseje české filozofky ukazují, jak lze konzervativní postoje hájit nejen provokativně, ale i sofistikovaně a s humorem. Jakkoliv jsou některé její polemiky dost zaujaté.

Neokázalá, ale působivá sonda do prostředí, do kterého se většinový Čech zdráhá vkročit. O to důležitější je číst o něm autentické zprávy. Autorka nepředstírá, že by po jejím měsíčním pobytu v roli sociální pracovnice mohlo dojít k rychlému zlepšení situace tamních obyvatel, nebo u ní k náhlému prohlédnutí. Naopak s pronikáním do tamního světa stále více chápe, jak je problematika nejednoznačná.

Na pozadí prolínajících se ideových, politických, ekonomických, genderových i ryze osobních faktorů autor plasticky líčí střetávání i sporadické pokusy o spolupráci dvou významných exilových nakladatelství. Ta se dopouštěla profesionálních prohřešků, ale pro české nezávislé myšlení (a podvracení zdejšího totalitního režimu) celkově udělala neskutečně mnoho.

Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.

Autorka čtenáře provází světy zaplněnými vesmírnými bytostmi s chapadly či nestvůrnými psy pohlcujícími svět, ale i jogíny a šamany. Představuje časoprostory, v nichž je možné komunikovat s „duší bambusu“ nebo být svědkem scény, při níž Ježíš káže dinosaurům. Přitom je kniha především zprávou o tom, jak Rónovu tvorbu vnímá sečtělá a vzdělaná česká antropoložka.

Na proměně charakteru Matějské pouti se odráží hluboká proměna české společnosti za poslední dvě století. Kniha o pozoruhodném tématu, které by si ale zasloužilo širší a ideologicky méně zaujaté uchopení.

Jaké to asi je být chobotnicí? Inteligentním hlavonožcem, jehož chapadla ho poslouchají při manipulaci s věcmi, ale zároveň se chovají částečně autonomně. Tvorové, jejichž realita je zřejmě velmi nepodobná lidskému vědomí, se teoreticky nabízejí jako názorný příklad, jak by mohla vypadat mimozemská inteligence.