Potrestán i bez soudu
I zdánlivě neškodné drobnosti mohou mít zničující následky. V případě spolupráce s StB to platilo obzvlášť, jak ukazuje román Milana Tesaře.
I zdánlivě neškodné drobnosti mohou mít zničující následky. V případě spolupráce s StB to platilo obzvlášť, jak ukazuje román Milana Tesaře.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Trik Mariji Stěpanovové zachycuje tíhu provizorní existence v emigraci: řadí se tak do kontextu dlouhé tradice (mimo jiné ruské) exulantské literatury, v níž autoři ohledávají identitu, jazyk i myšlení ve vztahu k opuštěné zemi i současnému domovu.
In memoriam Julek Neumann (22. 4. 1953–22. 9. 2018), divadelník, překladatel, novinář. Připomínáme ho rozhovorem z roku 2009, kde vypráví o svém zajímavém rodinném původu, o svých barvitých osudech doma i v emigraci, o tom, jak se dostal k překládání, i o svém pohledu na českou divadelní scénu v porovnání se zahraničím. Jeho překladatelské i divadelní počiny by si zasloužily podrobnější zmapování.
Filmový režisér Pavel Juráček se ve vlastním Deníku (dosud vyšly tři části) stylizoval do role zásadového Umělce, ovšem Daňa Horáková, jedna z jeho manželek, zpřítomňuje jeho skutečnou tvář – sebestředného člověka, v němž háraly běsy pramenící z nenaplněné seberealizace a alkoholismu.
Se třemi hrdinkami poznáváme, co obnášelo francouzské osidlování delty Mississippi: Geneviève, Pétronille a Charlotte sem byly vyslány, aby se staly manželkami francouzských osadníků. Pohled na dějiny ženskýma očima je jiný – a pokud někde pokulhává, je to spíš vinou autorky románu.
Kreativní Evropa, Culture Moves Europe – co tyto výzvy nabízejí pro české spisovatele a překladatele? Je možné žádat i o dva miliony eur, ale vždy za přesně stanovených podmínek. Viktor Debnár z Kanceláře Kreativní Evropy představuje hlavní rysy různých dotačních programů; administrativa složitá není, větším oříškem pro žadatele bývá správně definovat obsah a koncepci projektu.
Slavný komiksový experiment amerického kreslíře vychází z netradičního nápadu: každé okno zachycuje stejný prostor, jen v různých časových rozmezích. Někdy je mezi nimi vteřina, jindy roky nebo miliony let.
Mungo vyrůstá v dělnické čtvrti Glasgow v době, kdy tam většina lidí nemá práci a jejich frustrace vybublává v násilných konfliktech. V těch se realizuje i hrdinův bratr, vůdce protestantského gangu. Mungo žije se sestrou, která sní o vysoké škole, a alkoholickou matkou, jež se o děti stará, jen když na to má náladu. Jeho neutěšenou existenci však projasní první láska – ke katolíku Jamesovi.
„Je zvláštní, že v kultuře, která má Stanisława Lema, Andrzeje Sapkowského a Jacka Dukaje, musí fantastika pořád prokazovat, že není horším žánrem literatury,“ říká polský spisovatel Radek Rak, který si svým napůl magickým a napůl historickým příběhem o Haliči z 19. století získal přízeň čtenářů i uznání kritiků. Jaké funkce může plnit fantastická literatura a co nám dnes přináší vyprávění o minulosti?
Je jisté, že s digitálními médii budeme žít i v budoucnosti, jde jen o to jak. Nežli je démonizovat, zdá se v takové situaci přínosnější hledat způsoby, jak posilovat jejich pozitivní působení a oslabovat onen vliv negativní, i když je jistě také důležité si ho uvědomovat a upozorňovat na něj. A pokud vaše děti neshledávají třeba v digitálních hrách žádné velké zalíbení, asi není nutné je do nich nějak zvlášť nutit…
Je díra v trdelníku jeho součástí? Pokud si myslíte, že ano, palec nahoru. Pokud si myslíte, že ne, palec dolů. Pokud si říkáte, co je to za podivnou otázku, vězte, že během rozhovoru na téma filozofie pro děti zazní podobných otázek víc.
Český autor podává věcnou a chmurnou diagnózu stavu současného Ruska. Erudovaností obstojí i v zahraniční konkurenci.
Co číst, co darovat, co doplnit do vlastní knihovny? Co nezapomenout uplatnit ve vášnivé debatě o letošní nadílce knižního trhu? Nabízíme redakční výběr nejlepších knih vydaných v uplynulém roce. Je předem roztříděný do různých poliček: podle žánru, námětu a cílového čtenáře.
Moc, peníze a strašlivě vzácné knihy. Nad tím vším vládne na začátku 20. století hlavní knihovnice slavné Morganovy knihovny. Jenomže slečna Belle Greene není ani zdaleka tím, kým se zdá být...
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Edice Club Bizzare je vlajkovou lodí hororového nakladatelství Carcosa. Zatím zde vyšlo šest knih Carltona Mellicka III. Jsou to vesměs knihy bizarní, přepálené a dle míry čtenářského vkusu buď odvážné, nebo prostě nechutné. Přesto i v tomto kontextu dokáže nejnovější Magořina místy nadchnout.
Inscenace jedné z divadelně nejvděčnějších Sofoklových tragédií v pražském Divadle v Dlouhé se vyznačuje precizní dramaturgickou prací, absencí antické stylizace a snahou pojmenovávat věci pravými jmény. V kontextu současných interpretací antických her je překvapením, když se vyskytne divadelní tým, který nekompromisně předvede, že je možné vzít antického autora absolutně vážně.
Prožíváte hluboký smutek nad odchodem drahého člověka na onen svět? Možná by stálo za to sáhnout po beletristickém titulu Georgiho Gospodinova Zahradník a smrt. Vedle silného literárního zážitku by vám mohl přinést i útěchu…
„O něze a přátelství mezi muži by se mělo rozhodně mluvit víc,“ říká španělský spisovatel Luis Díaz, který se poprvé představuje českým čtenářům. Autor dvou básnických sbírek a experimentální poetické prózy byl v květnu hostem Světa knihy Praha.
Básník Miroslav Sosoi vydává sbírku, která je názvem i obálkou nepřehlédnutelná. Čtenář v ní nalezne přesně to, co titul slibuje, v básních je toho ale schováno mnohem víc. Za promiskuitou je cítit láska, za prohýřenými nocemi vykukuje touha po pochopení. Jedná se o ucelenou a syrovou výpověď, která ovšem postupem času ztrácí na intenzitě.
Kateřina Pokorná vydala debutovou sbírku, které žalostně chybí důkladná redaktorská práce. Silné osobní básně střídají rýmovánky, ostré slamy zase motivační proklamace. Výsledkem je jedna velká nesourodá skrumáž.
Sonety alžbětinského autora patří do literárního kánonu jako málokteré jiné dílo a jejich české verze, ať už zahrnují celou sbírku, nebo jen část, spolutvoří domácí překladovou literaturu už více než půldruhého století.
Šesťačka Ina řekne před celou třídou, že stráví léto ve skvělém resortu někde na jihu. Neodváží se přiznat, že doma nemají na žádnou dovolenou peníze. Nakonec prázdniny přinesou nejen slunění na pláži a nové přátelství, ale také poznání, že není dobré ze sebe dělat někoho jiného, než kým ve skutečnosti jste.
Po dlouhých dvou letech se objevil třetí příspěvek do Halloweenské knihovny nakladatelství Carcosa. Tentokrát antologie – a v českých knihkupectvích to je zatím nejzajímavější knižní oslava nejstrašidelnějšího svátku.
Ve své první knize napsané poté, co získala Nobelovu cenu, zve polská spisovatelka Olga Tokarczuk čtenáře do „přírodně léčivého hororu“ Empuzjon, který se odehravá v někdejších sudetských lázních. Je v nich trochu děsivo, lehce groteskně, ale především velmi tokarczukovsky.
Z potřeby nalézt vlastní identitu mohou vzniknout dvě věci: radikální hnutí nebo vynikající kniha. Polský novinář Zbigniew Rokita naštěstí zvolil druhou možnost. Knižní reportáž, před rokem oceněná literární cenou Nike, pojímá z širší perspektivy osudy Slezanů, Němců a Poláků na území, kde dějiny neustále narušují prostor paměti.
Učitel psaní mívá ustláno na velice sporných růžích a odporné rysy jeho povahy vyplouvají ke konci letního semestru na hladinu. Nikoho nic nenaučil, studenti si dál pletou povídku se vzpomínkou a báseň s kostelní zpovědí – vztek a ješitnost kantora veršů leží na vodě jako rybí zdechliny a proud s nimi nehýbe.
O současném Slezsku, vlivu dospívání na život, tvůrčím procesu a vnímání české literatury s mladou a nadějnou polskou spisovatelkou Annou Cieplak.
Modlitba k městu, pobožná zvířata, skrytá mystika, postavy podobající se Kristu a přejímající jeho roli, to vše M. C. Putna nachází v tvorbě Karla Čapka. Vykládá ji v kontextu pozdějšího vývoje křesťanské teologie i s ohledem na to, v čem může být Čapkova „plachá zbožnost“ a jeho důraz na obecnější antropologické konstanty aktuální dnes.
Greta Thunberg má pravdu a její činnost zpětně legitimizuje skandinávský model, který mnohým doteď mohl lézt na nervy. Trvalo to, ale dočkali jsme se, stát sociálního blahobytu a kulturní namyšlenosti konečně vydal hmatatelný plod v podobě globálního ováda v tom nejlepším Sókratově smyslu.
Sborník prací Václava Havla, které nějak souvisely s filmem, ukazuje, že autor by uspěl jako samorostlý, osobitě uvažující filmový vědec. Ale nejspíš už ne jako filmař.
V zahraničí ceněný autor hororových povídek nabízí koncentrovaný děs, který bohužel občas postrádá fikční zázemí. Skvělá vizualita navíc příliš často trpí nedostatkem míry.
Česká autorka Renáta Fučíková navlékla nový kabát klasickým a snad i stále populárním hrám francouzských dramatiků. Publikace se zajímavým formátem a ilustracemi, jež v letošním roce získala ocenění Zlatá stuha, představuje mladému čtenáři francouzské dějiny, a zvědavce dokonce nechává nahlédnout do jejich zákulisí.
Jak vidí Němci Čechy a jak Češi Němce? Mohou imigranti ve své nové vlasti zazářit? A proč jsou dnešní Evropané i přes své životní úspěchy bezradní? David Zábranský se v nové knize Za Alpami nezdráhá otevřít nejedny zamčené dveře.
Sociálněkritický román Američana Ryana Gattise Šest dní hněvu je o ghettoizaci měst, násilí a mladistvých gangsterech. Sedmnáct monologů jeho aktérů, z kterých se kniha skládá, se čte jedním dechem.
Kolik nových významů je možné najít v dílech pro někoho snad až banálních, pokud je jejich recipient zajatcem diktátorského režimu: život ve svobodě není samozřejmý, ale je potřeba se mu učit a leckdo jej může pociťovat jako příliš těžké břemeno.
Při jízdě vlakem z Prahy na Lipský knižní veletrh člověk chtě nechtě několik desítek minut projíždí úchvatnými partiemi mohutně se tyčících skal Českosaského Švýcarska. Letos na něj ovšem Švýcarsko, to skutečné, či alespoň jeho knižní vyslanci, čekalo přímo v srdci veletrhu, bylo totiž hlavní hostující zemí.
Tweetovat z kapsy telefonu; dělat umění, zatímco je člověk v práci a zkouší nedostat padáka; vytvořit sochu, která se přemístí pokaždé, když ji trefí ptačí trus. Básně norského autora Auduna Mortesensena (nar. 1985) vypovídají o posouvajících se hranicích umění, o životě v době digitálních technologií a sociálních sítí, ale i o samotě.
Poezie Ivana Martina Jirouse je poezie protichůdnosti. Bezděčně krásná, neuměle dokonalá. Jirous hází perly svých průzračných veršů na umaštěné hospodské stoly, mezi půllitry a popelníky. Z její neuspořádanosti se rodí zvláštní harmonie, spočívající ve spojení hospodské obhroublosti a nevázanosti s jemností a pokorou vyvěrající z přesvědčení, že v nejzaplivanějším prostředí se dokáže zaskvět prostá a čistá krása, z umění tuto krásu nalézt a zachytit.
Knihy Orhana Pamuka (1952) bývají často označovány za svorník mezi Východem a Západem. V řadě západních médií se o jeho textech referuje jako o působivém spojení euroamerické modernistické literatury s technikami literatur „orientálních“ a Pamuk sám bývá – až příliš snadno – ukazován jako ten, kdo evropskému publiku v jemu přístupné formě zprostředkovává příběhy Východu a současně je pro miliony čtenářů interpretem turecké historické, společenské – a občas i politické – zkušenosti.
Obhajovat Šrámkův překlad, svého času českými filology odmítnutý, dnes již na základní rovině není třeba. Skvělým způsobem tak učinil Petr Peňáz ve své recenzi na Šrámkovu Odysseiu.
K dvacetiletí novodobého samostatného českého státu přichází publicista Aleš Palán s caesarovsky nazvaným svazkem, prezentovaným jako příspěvek k reflexi sdílené historie a varování dnešní generaci. Oním zlomovým momentem, společným traumatem, o jehož detailní nasvícení autor usiluje a jež prostřednictvím dobových novinových výpisků sleduje až k jeho kořenům, je konflikt mezi českou a slovenskou stranou.
Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.
Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta.
Slovinský román založený na Jarmuschově cestě (vlakem) jednou nocí, která je místem setkávání, protínání a přehodnocování.
Dousková debutovala v roce 1992 v básnické sbírce Pražský zázrak. Doktor Kott přemítá je po knihách Goldstein píše dceři (1997), Hrdý Budžes (1998) a Někdo s nožem (2000) jejím zatím posledním literárním opusem.
O Tchaj-wanu slýcháme v českých médiích poměrně často, zejména v souvislosti s lidskoprávními otázkami. Vedle historické a politické roviny je ale obohacující věnovat se i spojitostem kulturním.
Havlíček chápe běh v souvislostech evolučních, ale někdy až metafyzických. Současně přináší pestrou beletristickou a filmovou mozaiku děl, které běhání nějak tematizují. Jeho kniha navzdory paradoxnímu názvu dokazuje, nakolik je během fascinován a kolik toho o něm ví.
Někteří spisovatelé o záhadách píší, u jiných je záhadou jejich identita, u dalších třeba zdroj inspirace, u některých pak datum jejich úmrtí.
Poezie v próze, popisné útržky bez interpunkce, nespoutaný rytmický řetězec slov a pocitů mladého muže, který by mohl být kdokoliv a který nám ovlivněn životem na madridském sídlišti nastiňuje, co cítil, ale nevyslovil. Nostalgický pohled na obyčejné chvíle party kluků, nějaké léto, nějaké město, nějací kluci, blíže neurčené hlasy a názory.
Román, jemuž hlasování švédských čtenářů vyneslo nálepku „kniha roku 2024“, citlivě vypráví o bezmoci stáří.
Jedna z nejvýraznějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek odvážně experimentuje s jazykem, provokuje k novému vnímání světa a s nevídanou naléhavostí zkoumá hlubiny lidských tužeb. Zajímá se o bytosti žijící na okraji, zapomenuté a bez životních perspektiv. Na kontě má Zyta Rudzka dlouhou řadu románů, povídek, divadelních her a scénářů.
Daniela Spenser rekonstruuje příběh vlastní rodiny v kontextu dvacátého století s výjimečnou badatelskou střízlivostí, která přináší mnohovrstevnatý pohled na dějiny Československa. Jak se mohou přenášet zkušenosti mezi generacemi v podmínkách holocaustu, exilu a ideologické deziluze?
Myslel jsem si, že jsem vyléčený špatný volič, ale pletl jsem se. Přitažlivost špatné volby je v mém případě silná, smiřme se s tím. Jsem ale v tomhle ohledu poněkud raubířské sui generis, nebo jsem naopak zcela typický?
Caroline Wahl je v současnosti na německém knižním trhu synonymem pro bestseller. Coming-of-age romány této mladé autorky se prodávají po statisících, pozornost budí i její sebevědomé vystupování a upřímné výroky na účet literárního provozu. Debutový román o vztahu sester z dysfunkční rodiny vyšel loni na podzim v českém překladu Viktorie Hanišové.
Dospívání čtyř chlapců ve stínu ulic východního Osla se veze na vlně adrenalinu. Jejich dětství vzalo za své a nahradily je drogy. Debut mladého norského autora vykresluje syrovou, ale upřímnou výpověď generace Z.
V souvislosti s blížícím se vyhlášením dvou vítězů Drážďanské ceny za poezii odpovídají na otázky časopisu iLiteratura.cz básníci nominovaní za českou stranu. Jak vnímají některé aspekty vlastní tvorby? A jak magnetismus knih, zájem o přírodu nebo mezinárodní kulturní a literární spolupráci?
Zemřel jeden z největších moderních levantských spisovatelů Iljás Chúrí, neúnavný bojovník za právo Palestinců na sebeurčení, za demokracii a sekularismus, který cítil jako povinnost nazývat věci pravými jmény.
Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.