Nejčtenější články

Díky němu se němečtí čtenáři můžou těšit na román Emila Hakla Umina verze nebo na komiks Zatím dobrý Jana Nováka a Jaromíra 99: obě knihy budou uvedeny v březnu 2019 na knižním veletrhu v Lipsku. Překladatel Mirko Kraetsch se v rozhovoru mimo jiné zamýšlí nad tím, co tento svátek české literatury přinese.

Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Citlivě a s pochopením pro všechny zúčastněné předkládá Dostálová čtenářům příběh několika „obyčejných“ a zdánlivě i spokojených lidí ze současné české metropole. S odvahou zpracovává až příliš skutečné téma; hrozbu, tiše se vkrádající i tam, kde bychom to nečekali.

Autoři jednoho z nejslavnějších psychologických experimentů ve společné knize představují šest iluzí, s nimiž se naše mysl takřka dennodenně potýká, a radí, jak jim podléhat co možná nejméně.

Může dítě potkat něco horšího než smrt matky? Pokud vyrůstá v provinčním městě v současném Rusku, tak ano. Dětství malého Mikiho se přitom neliší od dětství dalších dětí. Ani jeho dospívání se nevymyká tomu, co zažívají ostatní teenageři. Ale Miki má jedno tajemství. Svou rodinu, kterou nesmí nikomu ukázat. Nemít matku je možná smutné, ale přípustné. Mít dva otce je nemožné.

Zápisky litevské lékařky představují další otřesné svědectví o tom, jak nízkou cenu měl v období stalinismu lidský život. Přeživším pak úřady nedaly klid ani dlouhá léta po oficiální rehabilitaci.

Jak hodnotí účast na tchajwanském knižním veletrhu ředitelka Českého centra v Tchaj-peji Markéta Lipold Záhumenská? „U nás na stánku bylo téměř nepřetržitě živo a velký zájem vzbudilo například několikametrové leporelo Na pouti od Robina Krále a Andrey Tachezy z nakladatelství Meander. K leporelu jsme pro naše nejmenší návštěvníky měli tematické doplnění: cukrovou vatu ve tvaru lvíčka.“

Svědectví jednoho z nejznámějších psychiatrů 20. století o jeho životě v koncentračním táboře Osvětim. Na začátku šedesátých let v anglické verzi nejprodávanější kniha po Bibli.

Čeští čtenáři mají poprvé k dispozici samostatné a úplné české vydání přelomové básně amerického beatnického spisovatele Allena Ginsberga Kvílení (Howl) v překladu Jana Zábrany. Básnická skladba, která ve své době vzbudila značnou kontroverzi, je zároveň nářkem, extatickým zpěvem i rozzuřeným řevem nad stavem Spojených států v padesátých letech dvacátého století.

Co má společného Stravinskij s 78otáčkovou deskou a šaman s falešným zpěvem? Knižní esej bourá mýty o hudebním géniu a hudbu popisuje jako výsledek toho, pro jaký prostor byla objednána, čím bude hrána či kdo to zaplatí… Může být součástí rituálů, které dokážou stmelit komunitu, ale také přivodit popravu. Je to pozvánka do světa, kde zpívají i budovy.

Do knižní podoby převedený youtubový vzdělávací cyklus znalcům původního seriálu sice nic nového nenabízí, ale má potenciál oslovit mnoho nových malých i velkých zájemců o vědu. Těm poodkryje, jak funguje svět kolem nás, a ukáže jim, že věda rozhodně není žádná nuda.

Cestopisy představují pro dějiny cestování jeden z klíčových písemných pramenů. Co ale mohou prozradit o svém autorovi a co může pokládat za vhodné či naopak nevhodné prozradit on sám?

Jeden frajer stál celé odpoledne u bufetu jenom v trenkách a olizoval oranžový prášek z bramborových lupínků s příchutí grilovacího koření. Vedle něj zase jiný frajer namáčel čips jako malou naběračku do cibulové omáčky a tu z něj pak ocucával. Pořád stejný, prosáklý lupínek, nabrat, ocucat.

Během několika měsíců, které uplynuly od rozchodu s Hughesem do jejího skonu, napsala obrovské množství básní, které později vytvořily základ její nejslavnější sbírky Ariel (1965), jež vyšla v roce 1984 v Mladé Frontě v kongeniálním překladu Jan Zábrany; řadu básní z této sbírky zhudebnila v devadesátých letech slovenská skupina Tornádo Lue.

Příběh muže, který se pokusil zabít Ježíše Krista jen několik dní po jeho narození, je mnohem složitější a pestřejší, než by se podle zmínek v Bibli dalo očekávat.

Další část populárního seriálu historických příběhů a pověstí, který vycházel v časopise Mateřídouška v sedmdesátých letech, se dočkala knižního vydání. Tentokrát to jsou vesměs pověsti, obecně známé i regionální.

Kateřina Tučková vysvětluje, proč román Žítkovské bohyně zaujal tchajwanského nakladatele i překladatelku: „Na Tchaj-wanu existují mezi příslušníky původních obyvatel vědmy, které vykonávají podobné praktiky jako bohyně z Moravských Kopanic. Místní si jich však cení, jsou součástí běžného života vesnic.“

Největší asijský knižní veletrh v Tchaj-peji letos navštívilo přes půl milionu čtenářů a literárních profesionálů – mezi nimi také české autorky, které se věnují tvorbě pro děti a mládež.

Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.

Poslyšte strašlivý příběh z časů AI! Odevzdal jsem před pár dny po čtyřech měsících tlustý překlad – možná na delší dobu svůj poslední –, a protože bych chtěl v následujících měsících psát hlavně „svoje věci“, napadlo mě zkusit, jak je na tom s psaním umělá inteligence. Abych viděl, jestli to má vůbec ještě cenu…

Rozsáhlá biografie Toyen si hned po vydání vydobyla první místo v anketě Kniha roku Lidových novin. Slibný start knihy byl však bohužel falešnou nadějí. Téměř šestisetstránkový text je zmatečnou sbírkou dojmů míchaných s fakty, kde nad pátráním po osudech malířských pláten a náhodnými vhledy do historie surrealismu převažují lascivní popisy a v kulisách plačící a hučící Vltavy vystupuje „koketní“ Toyen.

Šedesátá léta, nevelký ostrov na jihu Británie, dva muži a jedna love story. Veronika Opatřilová napsala romanci, která voní nostalgií po telefonních budkách, ale zároveň přibližuje realitu zakázané lásky – zlatá šedesátá totiž raději dělala, že homosexualitu nevidí.

Dvě významné literární osobnosti: Češka Božena Němcová a Bulhar Angel Karalijčev. Žili a tvořili v různých zemích, psali různými jazyky, působili v různé době. A přece mají tito dva pohádkáři dost společného.

Shakespearův život je opředen mnoha tajemstvími, a to zvláště období, kdy ve Stratfordu založil rodinu a posléze odešel za prací do Londýna. Této skutečnosti ve svém fiktivním vyprávění autorka umně využila, vyplňuje prázdná místa dramatikova života a jako hlavní téma si vybírá smrt Shakespearova syna Hamneta a její zásadní vliv nejen na život dramatikovy manželky, hlavní postavy románu, ale také na Shakespearovu tvorbu.

Ocenění Zlatá stuha letos putovalo do rukou překladatele Jiřího Pelána za nejnovější verzi slavné knížky Malý princ, kterou francouzský autor Antoine de Saint-Exupéry poprvé vydal už roku 1943. V češtině si dnes u tohoto titulu můžeme vybrat z mnoha variant jazykového převodu, pestré škály ilustrací a nejrůznějších způsobů grafického ztvárnění. Nejnovější publikace mezi nimi suverénně vítězí.

Knižní rozhovor s neklidným člověkem, ve kterém se střetávají různé vášně, mezi nimiž se bolestně snaží hledat rovnováhu, přináší pohled na novinářství v současném rozbouřeném světě.

Autor grandiózních postmoderních eposů David Mitchell přichází s útlým hororovým románem, v jehož centru stojí tajuplný dům. I v Domu za zdí však čtenář nalezne typické mitchellovské ingredience: propletenou mozaiku příběhů, několik časových rovin a exotická dějiště.

Přehled literárních událostí spojených s českou literaturou v nizozemské jazykové oblasti za uplynulý rok, ohlasy v médiích. Obsahuje také seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání na rok 2016.

Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.

Dvacet let po nizozemském vydání vychází opus magnum, mnohasetstránkový (v češtině je těch stránek 750) román žijícího klasika Harryho Mulische Objevení nebe.

Ako báseň – rébus, báseň – dobrodružstvo, cez ktorú sa spoznáva nielen autor, ale i čitateľ, označil Dušan Mitana vo svojom liste uverejnenom v Mladej tvorbe v roku 1965 poetické výstupy skupiny nazvanej „osamelí bežci“.

Michal Viewegh je český spisovatel, publicista a scénárista, v současnosti nejprodávanější český prozaik.

John Updike (*1932), americký prozaik, básník a esejista, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů dneška.

Připomeňme si, že jen v Praze se konaly v měsících dubnu a květnu tři akce, které si kladly za úkol seznámit širší čtenářskou obec se slovinskou literaturou a jejími překlady do češtiny.

První signály byly patrné na každém kroku: Knihkupectví a knihkupecké pouliční stánky byly od samého počátku 90. let zavaleny nejen dospělým, ale i dětem určenou umělecko-naučnou a encyklopedickou produkcí rozličné úrovně - od seriózních projektů, jakými byla např. ediční řada nakladatelství Albatros České dějiny, po ledabyle přeložené, na koleně spíchnuté a leckdy nevkusné knihy...

V jedné z kapitol vyzve profesorka narativní techniky své studenty oboru fotografie, aby popsali, co vidí na daguerrotypii před sebou. Přitom dobře ví, že přehlédnou to nejdůležitější. Když jim to ukáže, naopak to nelze nevidět.

Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod třetího dílu trilogie Život Vernona Subutexe získala s přihlédnutím k prvním dvěma dílům série Tvůrčí prémii Obce překladatelů.

Viktorie Hanišová není jen spisovatelka, ale také učitelka na plný úvazek a překladatelka z němčiny a angličtiny. Za převod románu Džinové německé autorky Fatmy Aydemir letos získala Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů.

S ukrajinskou spisovatelkou Jevhenijou Kuzněcovou o potřebě zachytit obyčejnost uprostřed chaosu, o síle detailů, které mizí z paměti, i o tom, proč se také v době tragédií musí psát s humorem.

Military sci-fi není české fantastice neznámá. Autorské duo Merglová-Payrok ovšem přichází s takřka parodickým pojetím, které ovšem nezapře obdiv ke klasikám, jako jsou Vetřelci Jamese Camerona nebo knižní i filmová verze Hvězdné pěchoty.

Mělo by to zaznít rovnou zkraje: kniha s názvem Vnitřní tvrz. Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia vydaná na začátku roku 2025 (s vročením 2024) nakladatelstvím Dauphin se nepovedla. A to je ještě eufemismus.

Alastair Reynolds se na chvíli odklonil od svých oblíbených space oper a napsal krátký, sevřený příběh o cestování časem a záchraně světa. Přes pro autora netypickou střídmost v rozsahu i vyjadřování nabízí kniha vtahující zážitek.

Jaké jsou současné trendy v knihách pro dětské a mladé čtenáře? Ohlédnutí za uplynulým rokem.

Nejvyšší finské literární ocenění skončilo již podruhé v rukou spisovatele s kosovsko-albánskými kořeny Pajtima Statovciho. Další nominované romány zpracovávají již tradiční historická traumata nebo vedou malé čtenáře k překonávání předsudků.

Poté, co se letos knihou Písně temnoty čeští fanoušci Anthonyho Ryana rozloučili s autorovým nejslavnějším cyklem o Vélinovi al Sorna, mohou nyní plynule přejít na nejnovější trilogii Úmluva oceli. Její první díl, Vyvrhel, je mimořádně slibný.

Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.

Sonety alžbětinského autora patří do literárního kánonu jako málokteré jiné dílo a jejich české verze, ať už zahrnují celou sbírku, nebo jen část, spolutvoří domácí překladovou literaturu už více než půldruhého století.

Jak si v druhém roce pandemie vedla česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Jak ji hodnotí nizozemští a vlámští recenzenti? Kteří čeští autoři se v roce 2021 představili v Nizozemsku a Vlámsku osobně nebo prostřednictvím videokonference? Které tituly v nizozemštině v roce 2021 vyšly a co se chystá v roce 2022?

Švýcarský umělecký kritik William Ritter se na přelomu 19. a 20. století zajímal o prostředí „orientální“ Evropy, tedy zejména o prostor Balkánu a zemí Rakouska-Uherska. Kniha Krajiny umění, kterou sestavil francouzský bohemista Xavier Galmiche, vykresluje Ritterův portrét, ale dává nám také možnost poznat, jak tento teoretik a nadšený podporovatel místních autorů reflektoval dobový kvas ve výtvarném umění, architektuře i hudbě.

Co může být dobrodružnější než příběhy o indiánech? Přece zasvěcený pohled na jejich každodenní život, historii a kulturu! Bohatě ilustrované shrnutí celoživotního díla českého antropologa a amerikanisty čtenáře seznamuje s minulostí a současností původních obyvatel Jižní Ameriky. Mnohé kmeny autor poznal osobně a odhalil tajemství jejich šamanských rituálů, sexuálního života i jejich starost o budoucnost planety Země, aniž by jejich život idealizoval.

Pozoruhodný pohled do zákulisí práce i myšlení skutečného českého mentalisty vyvolává znepokojivé otázky po tom, jestli se podobnými schopnostmi nedá vysvětlit i vznik náboženství. Nejen těch novodobých, ale i tradičních, celosvětových. Až děsivě se tu navíc ukazuje, jak snadno jsou lidé manipulovatelní.

Kunsthistorik Kroutvor citlivě propátrává dějiny Novohradských hor i to, jaké stopy jednotlivé historické vrstvy – od dob vlády Buquoyů až po dnešek – zanechaly v tamní krajině. Balancuje přitom na hraně mezi mytizací a kýčem.

Paulina Świst se vrací na scénu s další sérií románů z prostředí polské advokacie, slibuje však netradiční zvrat v podobě hrdinů-záporáků, kteří se místo boje s podsvětím vrhají do jeho svůdné náruče. To vše samozřejmě s notnou dávkou akce a erotiky. Vlastně nic víc a nic méně, než co si čtenáři zvykli od autorky očekávat. Je na co se těšit?

Stereotypy o Židech se možná mění, ale jsou takřka nevykořenitelné. Široce rozkročená historická publikace sleduje obrazy židovství ve středoevropském prostoru od středověku po současnost. Analyzuje přitom zcela zjevné antisemitské postoje, ale i ty, které není tak snadné na první pohled dešifrovat.

Jak si – navzdory pandemii – v uplynulém roce vedla česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Jak ji hodnotí nizozemští a vlámští recenzenti? Kteří čeští autoři se v roce 2020 představili v Nizozemsku a Vlámsku osobně, přesněji řečeno prostřednictvím videokonference? Které tituly v nizozemštině v roce 2020 vyšly a co se chystá v roce 2021?

Radost a uznalé pokyvování hlavou na straně jedné, vztek a zděšení na straně druhé. Loňské udělení Nobelovy ceny za literaturu rakouskému prozaikovi, dramatikovi a esejistovi Peteru Handkemu pořádně rozvířilo poklidnou hladinu evropských literárních vod. Vášnivá debata o rozhodnutí Švédské akademie uzavřela nebývale plodný rok rakouské literární scény.

Finský lingvista Kai Donner neputoval na Sibiř za exotikou, ale za poznáním dávné minulosti svého národa. Na základě jeho dvou cest uskutečněných v letech 1912–14 a věnovaných výzkumu jazyků, tradiční kultury i každodenní reality původních obyvatel, tehdy vznikla kniha, již lze dnes považovat za nadčasovou.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Po románu, který bude „společensky angažovaný“, kritikové dlouho volali. Teď ho tu máme a je to evidentně problém. A to i pro ony kritiky, kteří po něm volali a teď mu nemůžou přijít na jméno. Jak vyšlo najevo, nevolali totiž po „společenské angažovanosti“ jako takové, ale po společenské angažovanosti určitého zcela konkrétního typu. To to nemohli říct rovnou? Ha ha ha. Tak veselé to bohužel není.

Kniha o knihách, především o sobě samé a také o čtenáři, který ji právě čte: Italo Calvino pojal román Když jedné zimní noci cestující jako ukázkový otevřený román, vycházející ze závratně abstraktních teorií i ze stokrát propraných literárních archetypů a klišé existujících v naší kultuře od nepaměti. Román z roku 1979 se záhy proslavil po celém světě, česky letos vyšel po dvaceti letech znovu.