Poslední rok života básnířky Sylvie Plath očima současné autorky, která stejně jako její literární předchůdkyně bojuje s problémem, jak skloubit roli umělkyně a matky. Román získal ve Švédsku prestižní Augustovu cenu.
Důvěřovat, nebo nedůvěřovat statistikám? Po téměř třech letech celosvětové pandemie neznámého viru je tato otázka aktuálnější než kdykoliv předtím. Jak se v číslech zorientovat a rozhodnout, zda přinášejí důležité svědectví, nebo se nás snaží zmanipulovat?
Adaptace působivého bestselleru o mlčenlivé dívce z jižanských močálů se bohužel nepovznesla nad pouhou ilustraci románového děje. Převažují hezké obrázky, pokrytecká cudnost a dojímavost.
Místo do Singapuru na sever Německa, z kouzelníkovy bedny přes rozvod do náruče chovatele vepřů. Druhý román oceňované německé povídkářky Judith Hermannové se vyznačuje strohým vypravěčským stylem a pomalým, melancholicky laděným příběhem. Přesto je próza v mnoha ohledech nabitá – emocemi bublajícími pod povrchem, drobnými dějovými epizodami i interpretačními možnostmi.
Chození do školy není jednoduchá věc, když jste holčička z chudé osady, která by sice chtěla být chytrá, ale maminka nemá peníze ani na sešit, paní učitelka je spíš podezřívavá a romské děti smějí sedět jedině v nejzadnější lavici. Děvčátko přezdívané „Velká Hlava“ se ale jen tak nevzdává.
Z potřeby nalézt vlastní identitu mohou vzniknout dvě věci: radikální hnutí nebo vynikající kniha. Polský novinář Zbigniew Rokita naštěstí zvolil druhou možnost. Knižní reportáž, před rokem oceněná literární cenou Nike, pojímá z širší perspektivy osudy Slezanů, Němců a Poláků na území, kde dějiny neustále narušují prostor paměti.
Neobvyklý básnický debut Radka Touše získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena za rok 2021. Specifická poetika je od prvních veršů založena na fragmentárnosti. Nedokončenost se stává tvůrčím principem, v němž se čtenář buď ztratí, anebo najde.
Může se v nevelké jihočeské vsi objevit sériový vrah, jaké známe převážně z anglosaských nebo skandinávských thrillerů? Jiří Březina ho tam přivedl neokázale a velmi věrohodně.
Tenká hranice mezi genialitou a šílenstvím, průsečíky vědeckého bádání a komponování hudby, oběti na oltář umění i honba za ideály krásy a ztělesněnými múzami. Příběhy pěti Balzacových povídek nastiňují autorovu filozofii uměleckého génia, přičemž nejsou ochuzené ani o jeho charakteristická líčení mravů tehdejší doby.
Od nádeníků k úspěšným řemeslníkům a zpět k dělnictví. Vzpomínky českých Vídeňanů, kteří po roce 1945 odešli zpět do vlasti, záslužně přibližují dnes už mizející komunitu s nejednoznačnou identitou.
Biografický audioseriál přináší portréty osmi převážně nekonvenčních hrdinek. Hlasy dvou hereček společně rekonstruují jednotlivé osobnosti, jejichž příběhy stojí za pozornost nejen zájemců o dějiny feminismu. I když inspirace by se z nich měla čerpat jen velmi opatrně.
Druhý sešit krátkých i delších příběhů atypického komiksového superhrdiny už nepřekvapí tolik jako ten první. Pohrávání se schématy komiksového média ale i tentokrát funguje skvěle.
Toby Obed se probouzí a zjišťuje, že mu chybí většina končetin. Právě prožil skutečné peklo, které však bylo jedním z mnoha v jeho životě. Touto scénou nezačíná hororový román, ale reportážní kniha, zachycující pouhý zlomek z mnoha osudů zničených ve jménu importu křesťanské morálky v Kanadě.
Vynálezy a inovace jsou hnacím motorem pokroku. Ne vždy je ale lidé musejí vymýšlet zcela od píky. Řešení některých spletitých problémů našla příroda dávno před námi. Stačí otevřít oči a nechat se inspirovat.
„Olgo, kdo nosí básním slova?“ ptá se hlas v jedné z básní. Otázka, jež v sobě spojuje zvědavost dítěte, které své okolí teprve objevuje, a úzkost člověka, jenž není s to nalézt odpověď na to nejzásadnější, je pro třetí sbírku Josefa Kučery nanejvýš příznačná. V poezii o poezii se mísí uvažování o povaze jazyka a jeho možnostech s imaginativními obrazy a vzpomínkami starými několik tisíc let.
Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.
Píše se rok 1976. Tomu, kdo se hodně soustředí a bude koukat na nebe, se zjeví pyramida Pink Floydů. A naváže kontakt s kapelou. Toto přesvědčení si hýčká desetiletý hrdina románu, který si pomocí rockové hudby a revoltující starší sestry utváří vlastní pohled na svět.
Můžou státy EU společně existovat jako „evropské společenství vin“? Vznikne jednou evropská republika, v níž budou všichni mít stejná sociální práva? Některé návrhy politoložky Guérotové se zatím zdají jako utopické, ale snad nejsou zcela nereálné. A určitě stojí za úvahu.
Monografie slavného prvorepublikového herce se v podstatné míře věnuje také Nového kariéře v poválečných budovatelských filmech. Ta nebyla ani vynucená, ani vnucená.
Podobně jako v ostatních knihách nobelisty Orhana Pamuka je středobodem jeho poslední přeložené prózy město Istanbul. Nejednoznačný a matoucí melancholický charakter megalopole na pomezí Východu a Západu má pandán v životních příbězích jeho „malých hrdinů“, přištěhovalců z Anatolie, kteří se do Istanbulu dnes stejně jako kdysi houfně stěhují za lepším životem.
Anna je ve věku na hranici dětství a dospívání, žije na norském venkově v kraji fjordů a její dny se točí kolem kamarádek, s nimiž to není vždy jednoduché. Komiks u nás dosud neznámé norské spisovatelky vypráví o dívčích přátelstvích, která umějí být formující i hodně bolestivá.
Autobiografické vyprávění dětské zdravotní sestry líčí její práci na lodi uprostřed Středozemního moře. Autorka se přitom vyrovnává nejen s hromadnými úmrtími běženců, ale i se smrtí ve vlastní rodině.
Dora Kaprálová se v nové knize tematicky ani formálně příliš nevzdaluje od svých předchozích povídkových souborů. Mnohem intenzivněji však ohledává otázku domova, vlastního exilu, dostává se i k úvahám o životě či smrti. Také se často vrací ke vzpomínkám a snům, skrze něž utíká do mnohem lyričtější polohy.
I v osmém díle volného cyklu detektivních příběhů z časů Rudolfa II. se Juraj Červenák vytasil se zajímavým případem perfektně těžícím z dobových reálií. Především je však nový román poháněn rozkolem mezi trojicí hlavních postav.
Jak po válce pražské rodiny chodily prát prádlo do Vltavy, jaké mívali – a snad dosud mají – Romové svatební či pohřební tradice, jaké to je, dodělávat si po šedesátce řidičák a maturitu a přitom provozovat úspěšný folklorní soubor s dětmi z tzv. vyloučených lokalit: to všechno a mnohem víc se čtenář dozví z čerstvě vydaných memoárů známé osobnosti romské kulturní scény Olgy Fečové.
Kdyby se Demokracie dočkala filmového zpracování, první scénou z traileru by mohly být siluety členů mileneckého trojúhelníku na pozadí atomového hřibu. Navzdory tomu se nejedná o nijak bombastický román. Autorka využívá filmových technik, ale výsledné dílo je podobně úsporné a pronikavé jako její ostatní romány.
Na Jiráskovo Temno se bohužel mnozí odvolávají, aniž by ho kdy otevřeli. Čornejová v sumarizující práci velmi přesvědčivě dokládá, že barokní „temno“ mělo i světlé stránky, a o Jiráskově románu plným právem konstatuje, že je to skvělé a velmi čtivé dílo.
Po příznivém přijetí třetího románu Dity Táborské vycházejí Černé jazyky rovněž jako audiokniha. Odkrývání karet jedné rodiny na pozadí historie Tchaj-wanu s sebou však nepřináší komplikovanou sondu do mezigeneračních vztahů, ale spíš příběh o rozpadu světa jednoho muže. Díky procítěné dramatizaci ztvárněné třemi různými hlasy dává audiální verze vyniknout charakterovým nuancím jednotlivých postav.
Nejslavnější série ceněného kanadského tvůrce se odehrává ve světě po apokalyptické epidemii a svádí dohromady bezbranné malé zrůdy se zdivočelými přeživšími lidmi.
Románů věnovaných dění v meziválečném Rusku vyšlo i v češtině již mnoho. Jen málokterý ale dokáže čtenáře opakovaně rozesmát a přitom neztratil ze zřetele tragičnost a ponurost tehdejší atmosféry.
