Děti z krechtů

Mokré dny se drží u země. Jsou uplácané z hlíny, husté a lepkavé, stačí jen trochu je stisknout v dlani, a už z nich kape. Neplodná tráva slehla, unavená sama sebou, svou tíhou, jazyky listů olizují asfalt a nahnilá jablka čekají na podrážku nebo na havrana.

Je to jenom hra. Prolézt krechty, prolézt školu, prolézat prací, prolézt vším, co ti někdo přichystal, a přitom dodržovat pravidla. Jenom hra. Ale nemůžeš nehrát.