Jan Lukavec

Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.

Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.

„Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp,“ stěžoval si s humorem Jaromír Nohavica. Jak se ale pozná skutečný tramp? A jaké jsou jeho hodnoty? Recenzovaný titul poskytuje možná trochu zjednodušující, ale přesto užitečné odpovědi.

Kdo jiný kolem sebe skutečně účinně generoval zájem o Česko, když ne mimořádné kulturní osobnosti jako Václav Havel, Josef Koudelka, Milan Kundera či David Černý? Podnětná kniha o kulturní diplomacii pokrývá širokou škálu témat a vybízí k zodpovězení otázky, čím se chceme v zahraničí prezentovat – a nakolik to odpovídá naší realitě.

Kniha o ženě, jejíž tělo se stalo „bojištěm“ svérázné studené války mezi Francií a Ruskem. A ona sama díky jakési medvědí iniciaci pak nepravděpodobným spojovníkem mezi světem lidí a přírody.

Břitce angažovaný text, který upozorňuje na motorismus jako závažný problém současného světa. Dělá to ale záměrně nadsazeně, s prvky grotesky a fantastična.

Klostermannovo dílo i pověst autoři přibližují navýsost hravým a tvořivým způsobem, zajímá je spisovatelův každodenní život i to, jak přispěl rozvoji turistiky. Současně je ale problematizují: ač byl prohlašován za „spisovatele Šumavy“, žil v Plzni, na Šumavě pobýval jen během prázdnin a podstatu tamních kůrovcových kalamit nechápal.

Život disidentky, překladatelky a novinářky Petrušky Šustrové byl bohatý na nejrůznější paradoxy. Ke svému účinkování v ÚSTRu, z hlediska veřejného působení nejvíce kontroverznímu, se už nedostala, ale i tak její kniha představuje důležité shrnutí části života nevšední a důležité osobnosti.

Eva Žilková sleduje, jaké místo chameleon zaujímal v různých světových mytologiích, náboženstvích a kulturách napříč lidskými dějinami, a dobové, často fantastické smyšlenky konfrontuje s poznatky současné vědy. Ve fanouškovské knize o autorčině domácím mazlíčkovi bohužel místy až afektovaný styl občas vítězí nad věcnou argumentací.

Jako cvičení v hledání literárních figur a tropů je mimo jiné možné pojmout četbu knihy, v níž autor našel k hospodářství jednotlivých států i základním ekonomickým mechanismům nevšední přirovnání.

Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.

Klasik historické sociologie klade na své čtenáře nemalé nároky, ale jeho dílo si pozornost a úsilí zaslouží.

Konspirační teorie jsou všude kolem nás, nikdo vůči nim není imunní, a navíc ke skutečným konspiracím někdy vážně dochází. Přesto ale má cenu snažit se jedno od druhého odlišit. Kniha k tomu může být čtivým průvodcem.

Kolektiv francouzských geografů a urbanistů se ve své publikaci zabývá vývojem a podobou současných měst. Přestože autoři používají příklady takřka z celého světa, především je ukázkou toho, jak problematiku vnímají Francouzi.

Historik Ohler představuje katedrálu komplexně a skutečně od podlahy: od koberců a lavic po varhany a zvony, od každodennosti kameníků až po její ideový obsah a jeho proměnu napříč staletími. Jeho kniha stojí za přečtení nejen v letošním roce, kdy si připomínáme kulaté výročí položení základního kamene nejvýznamnější katedrály v Česku, té pražské.

Nacionálním pojetím horolezectví je Boscarinova kniha poněkud anachronická, může však zaujmout originální grafickou úpravou.

Vnitřní drama slepce, který se stal se propojujícím článkem a morální autoritou i pro lidí zdravé a vidící – vypráví s empatií Pavel Kosatík v dalším čtivém životopisu.

Ohlédnutí slavného historika za nejnovějšími evropskými dějinami i vlastním životem vyznívá spíše temně. Přesto se Ash snaží hledat jiskřičky naděje a lituje těch, kteří v těch nejhorších okamžicích historie kontinentu svůj boj vzdali.

Skvělý průvodce po současném světě se zaměřuje na to, jak se jednotlivé země či regiony ideově utvářely a jaké symboly si volily pro vyjádření své identity.

Když David Miřejovský v říjnu v Českém rozhlasu prezentoval svoji knihu o amerických masových střelcích, vyjádřil přání, aby byla kniha i pro nás varováním a pobídkou k úvahám o podobných hrozbách. Asi sám netušil, jak aktuální se jeho slova stanou už za dva měsíce.

Arthur Conan Doyle jako člověk, v němž rozpory viktoriánské doby přežívaly hluboko do 20. století. A také jako vyšetřovatel, který s využitím metod Sherlocka Holmese pomáhal očistit nespravedlivě odsouzené.

Kartousovy obecné úvahy většinou vyjadřují současný liberální pohled na svět a zhruba odpovídají tomu, co by se dalo čekat od mluvčího Českých elfů. Svěží je autorův text hlavně tam, kde se od teoretických úvah dostává ke konkrétnějším příkladům a jeví se jako vynalézavý a odpovědný otec.

I když už má polská literatura pět nositelů Nobelovy ceny, v současnosti se u nás nejvíce vydávají – kromě knih Olgy Tokarczukové – (literární) reportáže. Jejich u nás nejznámější žijící představitel podává v knize zanícenou obhajobu žánru, rozbor a částečně i návod.

Ta hezká od husitů – toto si prý poprvé pomyslel herec Tomáš Novotný, když se chystal na krátký rozhovor s farářkou Martinou V. Kopeckou. Zaujala ho však natolik, že s ní připravil celou knihu. Stejně jako on si i čtenáři můžou upřesnit či rozbít představu, kterou si o této nevšední ženě dříve vytvořili.

V každodennosti starých Římanů se prolínal svět všední a mytický. Jejich náboženský život přitom netvoří jen obecně známá božstva, některá tehdejší proroctví dokonce mohou připomínat současné konspirační teorie.

Dva evoluční biologové píší nejen o dávném vývoji našich těl, ale i o evolučních aspektech naší kultury a spoustě dalších věcí. Dostávají se přitom někdy dost daleko za hranice své specializace a na výsledku je to znát.

Stalinova smrt přinesla do ruské společnosti duševní zmatek, očekávání i liberalizaci. Při čtení poutavé publikace o diktátorových posledních dnech se vtírá otázka, co asi nastane po odchodu diktátora současného. A (ne)bude se historie v něčem opakovat?

Může kniha vznikat kolektivně v rámci uzavřené facebookové skupiny? Který redaktor si s vámi v jedenáct večer mile pohovoří o vašem rukopisu? A které autorské skupiny mají takříkajíc specifické potřeby? Několik neotřelých pohledů do krás a hrůz každodenního života nakladatelského redaktora.

Komunikace s vědci má mnohá úskalí: někteří odborníci popularizační knihy nevydávají vůbec a s novináři nekomunikují, jiní zase publikují až přehnaně často a vyjadřují se ke všemu, nač jsou tázáni. První soustavná česká kniha o komunikaci vědy hledá mezi těmito extrémy zlatou střední cestu. V některých oblastech je velmi podrobná, jiné problémy opatrně obchází.

O době svobody, ale i hodnotového zmatení, rasistických útoků a vzrůstu kriminality. Multidisciplinární a mezigenerační kniha zevrubně zkoumá, co přinesla devadesátá léta. Ta jsou přitom zásadní i pro naši současnost.

Brilantně formulované eseje české filozofky ukazují, jak lze konzervativní postoje hájit nejen provokativně, ale i sofistikovaně a s humorem. Jakkoliv jsou některé její polemiky dost zaujaté.

Neokázalá, ale působivá sonda do prostředí, do kterého se většinový Čech zdráhá vkročit. O to důležitější je číst o něm autentické zprávy. Autorka nepředstírá, že by po jejím měsíčním pobytu v roli sociální pracovnice mohlo dojít k rychlému zlepšení situace tamních obyvatel, nebo u ní k náhlému prohlédnutí. Naopak s pronikáním do tamního světa stále více chápe, jak je problematika nejednoznačná.

Na pozadí prolínajících se ideových, politických, ekonomických, genderových i ryze osobních faktorů autor plasticky líčí střetávání i sporadické pokusy o spolupráci dvou významných exilových nakladatelství. Ta se dopouštěla profesionálních prohřešků, ale pro české nezávislé myšlení (a podvracení zdejšího totalitního režimu) celkově udělala neskutečně mnoho.

Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.

Autorka čtenáře provází světy zaplněnými vesmírnými bytostmi s chapadly či nestvůrnými psy pohlcujícími svět, ale i jogíny a šamany. Představuje časoprostory, v nichž je možné komunikovat s „duší bambusu“ nebo být svědkem scény, při níž Ježíš káže dinosaurům. Přitom je kniha především zprávou o tom, jak Rónovu tvorbu vnímá sečtělá a vzdělaná česká antropoložka.

Na proměně charakteru Matějské pouti se odráží hluboká proměna české společnosti za poslední dvě století. Kniha o pozoruhodném tématu, které by si ale zasloužilo širší a ideologicky méně zaujaté uchopení.

Jaké to asi je být chobotnicí? Inteligentním hlavonožcem, jehož chapadla ho poslouchají při manipulaci s věcmi, ale zároveň se chovají částečně autonomně. Tvorové, jejichž realita je zřejmě velmi nepodobná lidskému vědomí, se teoreticky nabízejí jako názorný příklad, jak by mohla vypadat mimozemská inteligence.

Nová příručka o nejvlivnějších knihách světa vybírala titul podle problematického klíče. Zato se v ní ale čtenář dozví, proč musel slavný americký malíř ztvárňovat plameňáky s nepřirozeně ohnutým krkem nebo jak vypadá publikace, která může současně sloužit jako filtr na vodu.

O tématu smrti a společenském pohledu na ni už v češtině vyšla celé řada knih. V té poslední se třeba dočtete, že skotská horolezecká rada požádala pozůstalé, aby se při pietních aktech vyhýbali nejoblíbenějším místům na skotských vrcholech, protože se obávají, že množství rozptýleného popela způsobuje půdní změny.

První česká kniha o zdejších vládcích hor zevrubně zkoumá vznik a vývoj pověstí o těchto fascinujících bytostech, které procházejí napříč různými kontexty i jazykovými oblastmi – často totiž nesou výraznou německou stopu. A předpovídá, že budou přibývat další pokusy znovuoživit různé pozapomenuté lokální postavy nebo také vytvářet zbrusu nové.

Důmyslný pokus katolického kněze a biologa vyrovnat se se současným stavem přírodovědného a antropologického poznání. Ovšem poněkud sporný.

Dawkins se jako obvykle (a někdy nepříliš poučeně) vysmívá těm, kteří podle něj propadli nevědecké iracionalitě, a následně už více informovaně vysvětluje, jak se nezávisle na sobě vyvinulo létání u dosti rozdílných druhů živočichů. A jak se o ně, omezeni týmiž fyzikálními zákony, pokoušíme i my lidé.

Snobství může být užitečné a pokrytectví posiluje liberální demokracii. Americká filozofka a politoložka popisuje, jak se proměňovala evropská mentalita, a některé tradiční neřesti přitom poněkud relativizuje.

Stručný, avšak čtivý multiperspektivní přehled pojednává o přírodě kolem Pradědu, o jeho historii i skutečných a fiktivních obyvatelích. Nechybí ani recepty na stará jesenická jídla.

Hlavní hrdinkou této knihy je liška coby nejúspěšnější suchozemský predátor planety, obývající všechny biotopy od ledové tundry po pouště a města. Kniha oslavuje její hravost a inteligenci. A naznačuje, jak může vypadat městské prostředí viděné liščíma očima.

Žijící klasik tentokrát píše o svém okouzlení Českým Švýcarskem. Jeho styl je silně patetický a postoje někdy až archaické, ale jeho důraz na osobní skromnost a obdivné přijímání divů přírody jsou stále podnětné.

Poutavá kniha pojednává o tom, jak bylo dědictví starého Egypta zapomenuto a poté pozvolna znovuobjevováno. Slavný egyptolog v ní představuje hlavní milníky svého oboru. Svoje předchůdce egyptology, hlavně ty z 19. století, líčí často kriticky. Současně ale připouští, že práce egyptologů nikdy nebyla snadná.

Z reprodukcí dobových plakátů, které lákaly na vystoupení sester Blažkových, je zřejmé, jak byla znázornění nejslavnějších českých siamských dvojčat přehnaně idealizovaná. Stejně tak se jejich osobní životy ztrácely pod vrstvami ideologie, které na ně navršila dobová publicistika.

Kněz a entomolog uvažuje o povaze vědy či o světu současných digitálních technologií a někdy přitom poněkud zachází do krajností. Hlavně ale hledá cesty, jak i v současném křesťanském myšlení najít důstojnější místo pro (ne)lidské živočichy, a snaží se čtenáře vyburcovat kvůli probíhající ekologické krizi.

Sofistikovaná obhajoba toho, že lidé můžou žít ve společnostech organizovaných na různých základech a že ta, ve které žijeme, není jediná možná. Otázkou je, jestli náhlá civilizační změna nutně přinese režim, který bude celkově spravedlivější a harmoničtější.

Jaké to bylo, když komunističtí revolucionáři učinili strážcem ruského kulturního dědictví obávaného futuristu, který hlásal, že Puškin či Dostojevskij „musejí letět přes palubu Parníku současnosti“?

Stručný text slavného psychoterapeuta, který člověka chápal jako bytost hledající smysl a sám za sebe ho hledal i v lezení po skalách.

Chovat se při nákupu potravin eticky uvědoměle a zároveň racionálně je obtížnější, než si umíte představit. Kniha je určena těm, kteří se nebojí paradoxů současného konzumu a chtějí si dát pozor na nezřídka zavádějící informace od potravinářských firem.

Vícevrstevnatá výpověď, založená na autentických a někdy i dosti syrových rozhovorech, přibližuje období, kdy ženy ztrácejí to, co je podle mnoha lidí činí ženami. Musí proto nově definovat svoji identitu i životní roli.

Srozumitelný a názorově umírněný přehled o tom, jak se žije ženám v Čechách. A proč je feminismus užitečný, i když si to autorka vždycky nemyslela.

Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.

Může dekolonizace souviset se zemí, která žádné kolonie neměla? Provokativní kniha přináší užitečné podněty k přemýšlení o pozicích utlačovatele a utlačovaného a vyniká tím, že v zahraničí známé koncepty aplikuje na zdejší prostředí.

Autoři vyvrací (už dávno vyvrácené) pomluvy o satanismu zednářů. Argumentují mimo jiné tím, že ani v oficiálních církevních dokumentech nikdy nepadlo výslovné obvinění ze satanismu. Otázkou je, jestli je mezi současnými spikleneckými teoriemi právě tato ta nejnebezpečnější.

Autor se od drobných detailů typu indické kuchyně dostává k obecným úvahám o tamní kultuře a civilizaci. V některých ohledech ji kritizuje, ale jaksi vlídně, protože coby Mexičan cítí s Indy určitou spřízněnost.

Elementární slušnost, nebo smrtelné ohrožení svobodné společnosti? Spisovatelé si mohou dovolit i politicky silně nekorektní výroky, které by v nefiktivním textu porušovaly právní řád, tvrdí literární vědec. A někdy údajný útlak politické korektnosti jen předstírají či inscenují coby reklamní trik.