Pstruhový frajer
Po obědě jsme chtěli vyrazit pro pstruhy do lesních sádek. Nebyly daleko, ale od rána jsme o tom mluvili jako o malém výletu. Vyklepávala sis dokonce ten větší batoh, zatímco jsem nemohl najít termokabelu.
Po obědě jsme chtěli vyrazit pro pstruhy do lesních sádek. Nebyly daleko, ale od rána jsme o tom mluvili jako o malém výletu. Vyklepávala sis dokonce ten větší batoh, zatímco jsem nemohl najít termokabelu.
Jaká jsou rizika populární psychologie? A nejčastější fauly psychologických experimentů? Odpovědi najdeme v knize věnované problémům oborového výzkumu, jejíž název by možná měl znít Proč nedůvěřovat psychologii.
Klasické literární psychologii je recenzovaný titul velmi vzdálen. Beletrie jako by autorovi spíše sloužila jako prostředek, jak si vyrovnat osobní účty s některými směry psychologie – tedy jeho vlastního oboru.
Po vzoru Augustinových Vyznání Merton tvrdě zúčtoval s hříchy svého mládí. Dnes už může být zarážející, jak některé bezmála přirozené jednání neváhá považovat za projevy metafyzického zla. Jeho chvála klášterního usebrání ale může v době vzestupu obliby mindfulness připomenout, že v Evropě máme i domácí tradici meditace.
Pokud je vám líto, že jsou prázdniny definitivně za námi, můžete se spolu s nadanou ilustrátorkou vypravit na podivuhodnou cestu po Evropě. Její obrazový atlas je napěchovaný nádhernými ilustracemi a novými informacemi. Sálá z něj nadšení, chuť cestovat a poznávat okolní svět – i když třeba jenom prstem po mapě.
„Nejlepší švédská detektivka všech dob“ v mnoha ohledech překvapí. Násilné činy v románu Černá voda nepředstavují nosný základ děje, spíše dotvářejí rámec pro zachycení lidských osudů, které jsou různým způsobem propojené.
Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít! Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, si nemohl přát lepší entrée na český trh. V knize Potřeby pro sebevrahy totiž čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
V nakladatelství Host vyšel první díl oceňované duologie inspirované čínskými dějinami 14. století. Román Jež se stala sluncem je doposud nejlepší podobně laděnou fantasy na našem trhu.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Německý autor opět zavádí čtenáře do svého světa plného dosti fantaskních postav. Zda je hlavní hrdinka, se kterou se život od začátku nemazlí, jednou z nich, nebo jen jejich vnější pozorovatelkou, to už si musí čtenář zodpovědět sám.
O zákulisí Velšské knihy roku, literárních ambasadorech, programu pro začínající spisovatele, o tom, kde leží Tŷ Newydd, nebo co je cynghanedd a Eisteddfod – rozhovor s kreativní manažerkou agentury Literature Wales, Petrou Bennett.
Moc, peníze a strašlivě vzácné knihy. Nad tím vším vládne na začátku 20. století hlavní knihovnice slavné Morganovy knihovny. Jenomže slečna Belle Greene není ani zdaleka tím, kým se zdá být...
Zavedený švýcarský autor se představuje českým čtenářům románem inspirovaným vlastním nelehkým dospíváním v klášterní škole.
Ondřej Lipár na sklonku loňského roku vydal třetí básnickou sbírku. Retro je zejména knížkou o hledání sama sebe v odosobněném světě. Tím autor do jisté míry navazuje na svou tradiční poetiku. Jen toho humoru trochu ubývá.
Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.
Po prázdninách do školy. Ale co mě tam čeká? Knížka plná obrázků, krátkých vyprávění a promyšlených úkolů či otázek poskytuje rodičům pomůcku, s níž můžou ratolest na velkou životní změnu připravit. Vznikla se zvláštním ohledem na romské děti, ale vstřícná je ke všem.
Posmrtně vydaný román českého spisovatele, inspirovaný jeho vlastními vzpomínkami na dětství, představuje více než jen další položku v seznamu románů na téma holocaust.
Soubor studií o u nás ještě nepříliš známém popkulturním fenoménu se detailně zabývá několika současnými spotřebními seriály. Autoři se ale vyhýbají jejich hodnocení.
Konečně vyšel česky román Milana Kundery Totožnost z roku 1997. Přijetí každé autorovy nové knihy bude asi v českém kontextu ještě dlouho poznamenáno složitým vztahem určité části kulturní obce k intelektuálovi, jenž hrál v druhé polovině 20. století tak důležitou roli.
Pokud jste netušili, že se pod podzemní dráhou může ukrývat ještě další a podivuhodný svět, pak se seznamte s obrázkovou knížkou Jany Šrámkové a Filipa Pošivače, která nahlíží do tohoto prostoru slovem i obrazem. Průvodcem vám bude malý Kuba, toho času bez tuby.
„Každý pták se raduje ze svého jazyka,“ praví staré velšské přísloví. Jaký osud čekal nejstarší keltský jazyk britských ostrovů, proč se ocitl na pokraji zániku a jak je na tom dnes?
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
Svět knihy, který se letos dočkal již 29. ročníku, je nejvýznamnější knižní a literární událostí v České republice a každý rok na něj zavítají četní mezinárodní hosté: spisovatelé, novináři, zástupci nakladatelství a ostatní pracovníci z oboru. Rozhovor s italským spisovatelem Mariem Desiatim vznikl v těchto kulisách.
Letadlo nad Paříží hrká a trochu se natřásá. Mám zavřené oči, na klíně držím knihu. Svírám ji prsty, tepe.
Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.
Jeho ideologie měla své limity, jeho vyjadřování bylo někdy až obhroublé, neměl vyšší školy. Přesto však patřil k nejschopnějším politikům první republiky, otupoval ostří (například Masarykova boje proti církvi a Vatikánu) a dokázal nacházet kompromisy.
Identita obyvatel malé oblasti na severozápadním německém pobřeží čelí v globalizujícím se světě mnoha výzvám. Jakou roli hrají při jejím zachování tamní veřejné knihovny a s čím se musí jejich pracovníci vyrovnávat?
Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.
Interpretka románové kroniky o ztraceném městě odhodlaně vytěžuje svůj herecký repertoár a díky citlivé práci s textem dotváří atmosféru, kterou román přirozeně vládne.
Příběh jednoho z nejznámějších českých odbojářů nezaujme akčními scénami, ale především tím, o čem se v Morávkově příběhu příliš nemluví. Neobvyklý je vysoký počet vysvětlujících faktografických poznámek pod čarou.
Když se děti setkávají s prvními knížkami, k dispozici mají bezpočet jednoduchých pohádek a ilustrovaných vyprávění, které je k nelehkému souboji s písmenky povzbudí. Složitější je to pro začínající čtenáře, jejichž mateřštinou je romština.
Ve Velké Británii žije a pracuje ilustrátor a autor knih pro děti Petr Horáček, původem z České republiky. Jak se mu podařilo se v zahraničí prosadit? Nakolik je jeho tvorba specificky česká a co to vlastně znamená? A jakými tématy by se podle něj měly zabývat dětské knihy?
Vcelku nenápadná, leč o to pozoruhodnější kniha portugalských autorek bere malé i velké čtenáře na dobrodružnou pouť světem představivosti a kreativity, lemovanou příběhy vědců i umělců, s odbočkou do hlubin mozku a nespočtem rad, jak popustit uzdu vlastní fantazii a hledat nová, neotřelá řešení.
Plánujete ho? Může být studené i horké, deštivé i suché, klidné i divoké, smutné i rozjásané, odpočinkové i adrenalinové, osamocené i hodně společenské... Ať bude vaše verze léta jakákoli, kniha by v ní chybět neměla. A konec výmluv na nepřehlednou nabídku: s redakčním výběrem to bude hračka.
Autorčiny teze, že Marie Terezie byla první panovnicí, která se upřímně starala o své děti, nebo dokonce první vlaštovkou všech moderních matek, jsou poněkud sporné. Což ale neznamená, že by její kniha nebyla podnětná a hodná dalších diskuzí. V hledání podob ženského asertivního sebeuplatnění snad může být i aktuální.
V povídce na téma Změna, kterou napsala pro mezinárodní projekt CELA, zavádí baskická spisovatelka Aixa de la Cruz čtenáře do blíže neurčeného venkovského prostředí. Čas v něm plyne zvláštním způsobem (spíše jako by neplynul vůbec) a důležitější než interakce se světem „venku“ je zde vztah člověka a přírody, pozoruhodný svět rostlin a zvířat.
Miroslav Žamboch se vrací do světa svého románu Seržant. A už obálka, která obsahuje oblíbené autorovy motivy (hrdinu, krásnou ženu, zbraně a především víno), slibuje, že se alespoň částečně vrací i ke kvalitě knih, které jej proslavily.
Co může česká literatura nabídnout světu? Otázka v souvislosti s blížícím se Lipským knižním veletrhem, kde bude Česká republika hlavním hostem, více než případná. O tom, jak organizátoři k této jedinečné příležitosti i výzvě přistupují, jsme si povídali s vedoucím projektu a ředitelem Moravské zemské knihovny Tomášem Kubíčkem.
Žebříček nejvýznamějších románů světové literatury, jak jej sestavil britský deník The Observer.
Jako lidé utváříme životní prostředí a současně jsme jím sami utvářeni. Popularizátor konceptu globální historie vypráví tento celoplanetární příběh lidského rodu a nabízí i pár pesimistických výhledů do budoucna.
Třináctiletý Jamie mezi své vrstevníky nezapadá. Miluje fyziku a matematiku a chce sestrojit stroj, který obrátí tok času a přiblíží ho k matce, jež zemřela nedlouho po jeho narození. Učitel dílen Tadhg ale s plánem nesouhlasí. Navrhuje, že spolu s Jamieho spolužáky místo toho postaví tradiční irský člun. Obyčejné „spolu“ se tak stává lékem na mnohoznačné „sám“.
Výpravná kolektivní monografie přibližuje osudy pražských purkmistrů, starostů a primátorů. Nad faktograficky nabitou publikací si přitom čtenář uvědomí, že doba a kulisy se sice mění, avšak lidé zůstávají ve své podstatě stále stejní.
Když se samozřejmostí říkáte věci zcela nesamozřejmé, když jste citlivý, a přesto ironik, jehož ironii je občas těžké odhalit, pak možná žijete soustředěně jako hráč Mikáda…
Náhlá smrt otce vyvolá u dcery příval barvitých vzpomínek na dětství v poválečných Helsinkách viděných očima holčičky, která se, až vyroste, chce stát spisovatelkou a tátou. První díl autofikční trilogie finské autorky (znovu)oslovuje po čtvrtstoletí od svého vydání čtenáře po celém světě.
S romským spisovatelem Michalem Šamkem (nar. 1967) o začátcích jeho psaní, motivacích k tvorbě, specifikách romštiny i knižní prvotině Májky a totemy, která sbírá úspěchy a nominace na významná ocenění.
O profesním životě Aleny Bláhové, která zemřela letos 5. května, autorky úctyhodné řady překladů z němčiny a francouzštiny, nositelky několika významných ocenění, doufám napíše (nebo touto dobou už napsal) někdo k tomu povolanější nežli já.
Poezie moderního japonského beatnika Nanaa Sakakiho je doslova napěchovaná motivy zvířat a rostlin stejně jako souhvězdí a galaxií. Básně burcují k záchraně přírody a varují před tím, aby se z naší planety stalo vrakoviště robotů.
Shakespearův život je opředen mnoha tajemstvími, a to zvláště období, kdy ve Stratfordu založil rodinu a posléze odešel za prací do Londýna. Této skutečnosti ve svém fiktivním vyprávění autorka umně využila, vyplňuje prázdná místa dramatikova života a jako hlavní téma si vybírá smrt Shakespearova syna Hamneta a její zásadní vliv nejen na život dramatikovy manželky, hlavní postavy románu, ale také na Shakespearovu tvorbu.
Venku se citelně ochladilo, jen člověk vstane, už se zase stmívá, viry řádí o sto šest – přichází čas, kdy začínáme mnohem častěji vyhledávat společnost knih. Spokojíte se s tou očtenou a odřenou z loňska? Nebo si dopřejete nějakou novější, neokoukanou? Jenže kterou? Chcete poradit? Redaktoři časopisu iLiteratura vybrali pro každého něco.
Kniha Ladislava Šerého s názvem Nikdy nebylo líp se v soutěži Magnesia Litera 2017 dostala mezi šestici finalistů v kategorii próza. Na nejvyšší post však nakonec nedosáhla. Přestože v předešlém roce asi skutečně patřila k tomu lepšímu, co se v české prozaické produkci objevilo, a přinejmenším stylovou nápaditost nelze autorovi upřít, v některých aspektech přece jen vzbuzuje jisté pochybnosti.
I když je tu řeč o utrpení a nebytí, nemluví se jen o ztrátách. I tragické scény jsou pojaty s jistou špetkou grotesknosti. Ani práce v hospicu nemusí být podle Nezbedy jen depresivní, najdou se v ní i chvíle srozumění a smíchu. Autor připomíná známou pravdu, kterou je ale dobré si stále připomínat – že blízkost smrti nám může pomoci uvědomovat si to podstatné.
Jeden z nejznámějších anglických gotických románů, Záhady Udolfa od Ann Radcliffové, je i přes autorčin nesporný vypravěčský talent radno číst poučeně a s rezervou. Nechat se bavit dobovým překombinovaným dějem, nečekanými zvraty a přepjatými citovými výlevy.
Jedno je jasné: nikomu ve světě širém už nevysvětlíte, že přestože Argonautika Valeria Flacca nepatří k nejlepším římským eposům, je v něm mnoho pěkných míst, a že by možná stálo za to přeložit (tedy opravdu přeložit, přebásnit) aspoň některé části. Obávám se, že Antická knihovna, kdysi potupně zvaná „šedý mor“, tímto „překladem“ vstoupila do fáze, kterou bych nazvala „pohřbívání antické literatury v Čechách a na Moravě“.
Kočce dát jméno je obtížná práce. / Musí se provádět jaksepatří. / Neblázním, řeknu-li, že každý macek / či micka může mít TA JMÉNA TŘI.
Jaký vzkaz o Češích by dostal příchozí z vesmíru, kdyby zhlédl nejznámější český film Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela podle Hrabalovy povídky?
Knížka s tajuplným názvem Hruškadóttir, debut Jany Šrámkové, je zvláštní, nesnadno uchopitelné čtení.
Slavný český turkofil (a výtvarník) Adolf Born opakovaně běduje nad tím, že Turci nakonec nedobyli Vídeň. Podle tvrzení filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, které značně odporuje zažitému stereotypnímu obrazu Turka, ovšem k jakémusi kulturnímu dobytí Vídně stejně došlo: dodnes se tu podle něj dají najít četné stopy Osmanské říše - kávu, sladkosti, perské koberce nebo zdvořilé chování.
Román Jonathana Littella Laskavé bohyně tematicky čerpá z nejotřesnější kapitoly 20. století – z holocaustu.
Existují četné interpretace této Bachtinovy knihy a karnevalového principu. Ale ať již na něj budeme pohlížet jakkoli, jedná se i desítky let po prvním ruském vydání o velmi podnětný koncept, a ne náhodou je podle prof. Petruska dnes Bachtin na Západě nejcitovanějším ruským vědcem.
Zdokonalená variace na předchozí Rijneveldův román? „Reinterpretace Lolity“? Rijneveld opět upoutal pozornost.