Nejčtenější články

Popularita nacistů coby ultimátních padouchů stále neopadá. Zvláště ve fantastice, kde je možné pořádně vytěžit obsesi Třetí říše okultismem. Dokazuje to i nový román Jakuba Maříka.

Snad každá stránka textu prozrazuje, že známý literární historik zpracovává jedno ze svých srdečních témat, a to způsobem, který má šanci stvořit další podobné srdcaře.

Babí léto je manifestem stárnoucí ženy, která se rozhodla přijmout svůj věk nikoliv jako prohru, ale jako nově nabytou formu svobody. Ačkoliv se autorčina pozornost přesouvá k podzimu života, energie textů neztrácí na intenzitě.

„Jsouc švarnější co do oděvu a postavy než její příbuzní, jemnější, opatrnější, rozumnější, obezřetnější, pružnější, veliké paměti místné, vynalézava, trpěliva, spojuje v sobě všecky vlastnosti dokonalé zákeřnice a činí na nás, připočítáme-li k tomu její duchaplný humor, dojem dokonalé virtuosky.“ Takto velebil rezavého tvora spisovatel von Tschudi, a zoolog Brehm dokonce napsal, že liška „jest ve své způsobě zvířetem dokonalým“. Kdy Evropané získali k liškám takový postoj? A mají ho dodnes?

V pondělí 16. 3. byly vyhlášeny užší nominace ocenění Magnesia Litera.

Nesbø je suverénní vypravěč, který nás tentokrát vodí za nos méně než posledně, a přestože se série vražd vyznačuje až přehnanou rafinovaností a některé Harryho kousky vzbuzují podezření, že se autor příliš často dívá na akční filmy (po střeše za bouřky vstupuje do cizích bytů snad jen James Bond), ve výsledku je Pentagram detektivka jako lusk.

Karel Gott a Richard Krajčo se před časem dohodli, že si zažertují se Smrtí, a na Vánoce nám ji přilepenou lepidlem k sesli (i s kosou) přivezli ukázat. Vánoční hit s názvem, o němž se nepochybuje, jsme slyšeli a viděli skoro všichni.

Dvanáctý díl ze série o vyšetřovateli Harrym Holeovi je temnější a vážnější než všechny předcházející. Jeho děj je o něco pomalejší a v některých pasážích ztrácí tempo, přináší však nečekané dějové zvraty, zásadní pro další vývoj hlavního hrdiny i celé série.

Venku se citelně ochladilo, jen člověk vstane, už se zase stmívá, viry řádí o sto šest – přichází čas, kdy začínáme mnohem častěji vyhledávat společnost knih. Spokojíte se s tou očtenou a odřenou z loňska? Nebo si dopřejete nějakou novější, neokoukanou? Jenže kterou? Chcete poradit? Redaktoři časopisu iLiteratura vybrali pro každého něco.

Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta.

Baker zasazuje lidské dějiny do rámce veledlouhého kosmického vývoje. V duchu konceptu Big History sleduje vzestup komplexity od velkého třesku po digitálně propojenou civilizaci a tvrdí, že jsme „pralidé v módních botách“. Jeho optimistická vize lidstva jako sebeuvědomělé části vesmíru však vyvolává otázku, zda už nejde spíše o metafyziku než o dějiny.

V Zemičce nabízí francouzsko-rwandský rapper Gaël Faye výlet do Burundi, země oplývající mangovníky a ptačím zpěvem. U jezera Tanganika, v bezpečí slepé uličky a ve stínu rozkvetlých lián objevuje malý Gaby svět. Na obzoru se ale pomalu rýsuje rwandská genocida, jejíž důsledky zasáhnou i Burundi a jako tlaková vlna rozmetají zbytky nejen jeho dětství.

V potřebné, poučné a uživatelsky vstřícné publikaci zpřístupňuje Jan Bažant řecké bájesloví pro čtenáře, jejichž zájem není přednostně badatelský. Antické báje předkládá v netradičním pojetí, poučeně a přitom zábavně.

Porota letošní Ceny Lipského knižního veletrhu hledala „nejlepší vyprávění s přesahem do současnosti“. A podle jejího verdiktu je jím román Goldstrand Kateriny Poladjan, o jehož vzniku autorka prohlásila: „Protože když ve fantazii rozložíme svět a pak ho zkusmo znovu poskládáme, vždy se otevřou nečekané perspektivy.“

Jakou strategii si člověk mohl zvolit při výslechu gestapem? I o tom uvažuje historik Petr Koura. Ve své knize se zabýval Vladislavem Vančurou jako člověkem i osobností využívanou politiky. Zjistil také novinky o interbrigadistovi a odbojáři Jaroslavu Klecanovi, s nímž se Vančurův příběh osudově protkl.

Varšava, rok 1937. Doba vyhrocených politických bojů a sílících antisemitistických nálad – a vedle toho svět židovských gangsterů, hýření a nevázaného života. Twardoch v románu Král mistrně propojuje lákavá témata a klade filozofické otázky na pozadí akčních scén, které se mísí s meditativními zamyšleními. Jeho třicátá léta ukazují a zároveň demaskují romantizovaný život na hraně.

Britský autor bestsellerů pro děti změnil formu, svému stylu však zůstává věrný. A vesmír v jeho podání není zas tak pustý a nepřívětivý, jak by se dalo čekat.

Zima ne a ne skončit, jaro se stále nevrací. Vydejte se spolu s Eevi na cestu tajemným lesem a ještě dál. Komiksový příběh seznamuje dětské čtenáře s baltofinskými mýty.

„Smrt je absence hlasu“, píše Annie Ernaux v jednom ze tří nově vydaných autobiografických textů, ve kterých se vrací ke svému dětství, dospívání i k smrti své matky. Hlasem, jímž udržuje vzpomínky a lidské osudy naživu, je pro ni psaní.

Nový román Dana Browna jistě potěší pražské hoteliéry a incomingové agentury. Jestli potěší také čtenáře, není tak jisté. Od spekulativní detektivky s historickým pozadím se totiž opět odklání k technothrilleru.

Pavel Novotný ve své prozaické prvotině s básnickým citem podrobuje nesmlouvavému zkoumání upachtěnou mezilidskou blízkost tvořenou společnými jídly, domácími pracemi a více či méně nenápadným terorem.

Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.

Odysea za ztracenými rodiči zavede protagonisty na šlapací drezínu i do nočního klubu. Příběh plný svěžích nápadů navazuje na nejlepší tradice švédské literatury pro děti.

V průběhu staletí historického vývoje byly k různým cílům „stvořeny“ četné osobnosti a zařazeny do historických souvislostí, v nichž mnohdy sehrály významnou úlohu, ačkoli ony samy fakticky nikdy neexistovaly.

když příbuzní zesnulého bachmaiera, zbožného to muže, jemuž v jinak zdravém těle nemoc rozežrala hrdlo, hledali ve starých kusech jeho nábytku košili co nejvíce ke krku, do níž by tělo mrtvého uložili, narazili na zamčenou truhlu.

Každá postava tu líčí po svém setkání se záhadnými mladými básníky, kteří vydávání knih financují z prodeje marihuany a pátrají po již zcela zapomenuté poetce, která zmizela kdesi v poušti Sonora.

Česky psané myšlení o literatuře a kultuře nehýří zrovna politickými duchy. Vladimír Macura byl autorem, kterého politické aspekty zajímaly a byl pro jejich sémiotickou artikulaci výjimečně vybaven už biograficky

Asi před čtrnácti lety začala Anna Bolavá publikovat básně. Bylo zapotřebí napsat její medailónek. Uvedla jsem v něm, že fotografuje zemědělské stroje a pěstuje červenou řepu. Zkopírovala to Wikipedie a od té doby se mě na to na autorských čteních pravidelně ptají.

Michel Jean vypráví příběh svého rodného kmene skrze životní osudy své kukum, prababičky, která musela s celou komunitou nuceně opustit kočovný život v okolí quebeckého jezera Pekuakami. Strasti původních obyvatel Kanady ve střetu s koloniální mocí vám dá prožít takřka na vlastní kůži.

Co dělá ženu ženou a muže mužem? Jak se liší biologické pohlaví od genderu? Je homosexualita lidským vynálezem? Na základě vědeckých poznatků i vlastních pozorování proslulý primatolog zkoumá, do jaké míry je naše chování produktem genů a nakolik je formuje výchova.

Turecký spisovatel Saygın Ersin předkládá čtenáři legendu o pánovi chutí, ve které si víc než příběh samotný vychutnáte jeho kulisy a jazyk.

Tématem obsáhlé biografie ruského režiséra a scenáristy, první, která vyšla v češtině, je nejenom život a tvorba, ale také potíže s orgány sovětské státní kinematografie, emigrace na Západ, úspěchy i nerealizované projekty a hledání domova.

Jako každoročně nabízíme i letos redakční výběr nejlepších knih daného roku. Chceme hlavně připomenout tituly, kterým se nedostalo hlučné propagace – a přesto by neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.

Roku 1929, tři roky po úspěchu I slunce vychází, vydal pozdější nobelista Ernest Hemingway román z italské fronty nazvaný Sbohem, armádo! Zachytil v něm nejen autobiograficky zabarvený příběh milostného vzplanutí amerického poručíka k anglické ošetřovatelce, ale též rozpad dříve stabilních jistot.

Syn je ideální na první seznámení s Jo Nesbøm pro ty, kdo s norským autorem ještě neměli tu čest. Nesbø v něm netouží být uvěřitelný a nemá ambice psát velkou, důstojnou literaturu. Chce balancovat na pomezí braku, chce napínat, chce bavit. A to umí skvěle.

Teprve loni vyšel český překlad jedné z klíčových raných próz často opomíjeného britského klasika Lawrence Durrella. Stejně jako ve svém mistrovském díle Alexandrijský kvartet se v něm autor zabývá různými podobami lásky, identitou Angličana na sklonku koloniální éry i teorií relativity.

Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.

Thriller a romance: kniha Yvese Raveye se rouhá proti pravidlům dvou oblíbených žánrů a nabízí podivně spletený příběh, jehož kulisy jsou nám velmi povědomé, ale děj se dá těžko předpovídat, natož pochopit. Nejhorší je, že takové historky život psát umí. Leckdo z nás něco podobného slyšel nebo i zažil, a těžko uvěřit, že by to celé byl jenom vtip.

Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Existuje skutečný román o Jižním Městě? Co jsou to sídlištní stereotypy? Jak současní čeští spisovatelé předvídají budoucí vývoj sídlišť a jejich vztah ke „staré“ Praze? Dá se identifikovat specifická sídlištní spiritualita ztvárněná v krásné literatuře? A existují dnes nějací autoři, kteří by vytvářeli cosi jako „poetické sídlištní apologie“?

José María Arguedas je nejuznávanější peruánský prozaik. To platí v Peru, jinde je známější Mario Vargas Llosa. Prózy José Maríi Arguedase – romány, povídky, eseje – mají vždy osobní záruku: autor nemusí hlásat, že to vše má zažité a myslí na dané téma „po mnoho let“. Je z těch mála spisovatelů, u nichž platí jednota díla a života, z jeho knih a z jeho osobnosti – dnes už mýtu osobnosti – charismaticky působí opravdovost, něžná senzibilita, prožitek dramatu andské kultury a vesmírné krásy.

Stálé změny místa, život bez trvalé adresy demonstrují jednu z vlastností odkazujících na žánr, na nějž Topol ve své knize zřetelně navazuje – pikareskní („šibalský”) román.

„Narodil jsem se v Bukurešti 9. března 1907 (25. února podle juliánského kalendáře).“ Tak začíná své Paměti Mircea Eliade, rumuský vědec, novinář a spisovatel. Paměti vyšly v českém překladu Jiřího Našince v roce 2007 u příležitosti stého výročí autorova narození.

Dědictví ztráty je především román o mnoha podobách současné Indie. O svérázných obyvatelích horských úbočí posetých čajovými plantážemi, o prostých snech místních lidí, kteří neváhají kvůli jejich splnění obětovat i to nejcennější, co mají, sami sebe.

Již v době, kdy román Nesnesitelnou lehkost bytí vyšel poprvé, vyvolal řadu polemik.

Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu; v mládí chtěl být dokonce víc skladatelem než spisovatelem.

Moderní hindská literatura v českých překladech

Filip Topol, jehož jméno je spojováno spíše s muzikou, konkrétně s kapelou Psí vojáci, nedávno vydal v nakladatelství Maťa knihu Tři novely. Nakladatel se tváří, že jde o vydání nové Topolovy knihy. Každopádně je nutné zmínit nenápadný dodatek v tiráži - v tomto souboru první. Tím poukazuje na fakt, že dvě ze tří novel, Karla Klenotníka cesta na Korsiku a Mně 13, již vyšly. K předešlým novelám byly nově přiřazeny Zápisky milencovy. Proč se všechny Topolovy prozaické počiny sešly v jedné knize?

Hollywoodská adaptace další sci-fi Andyho Weira je opět spíše komorním dramatem. Ale nechybí velké ohrožení a přátelský mimozemšťan.

Zápisky litevské lékařky představují další otřesné svědectví o tom, jak nízkou cenu měl v období stalinismu lidský život. Přeživším pak úřady nedaly klid ani dlouhá léta po oficiální rehabilitaci.

V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.

Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.

Nakladatelství Crew pokračuje ve vydávání letité, nicméně v Evropě mimořádně úspěšné španělské komediální série. Aktuální příběh bohužel patří k těm průměrnějším.

Hrdinství může mít mnoho podob: někdo zakládá školy, jiný léčí nemocné, další cestuje napříč kontinenty jen s deníkem a otevřenou myslí. Hrdinové Orientu učí děti, že skutečná velikost se nemusí měřit počtem dobytých měst, ale odvahou přemýšlet jinak. A také ukazují oblast Blízkého východu jako pradávnou křižovatku kultur a vědění, z kterých čerpala i Evropa.

Málokdo toho v životě poznal tolik jako americká spisovatelka Lucia Berlinová. Divoké lásky i bolavé pády, prosluněné kalifornské pobřeží i zasněženou aljašskou krajinu, prestižní univerzity i dělnická města, na něž vrhá stín hustý dým z dolů. Tyto zkušenosti vtělila do živelných povídek, které se sice za autorčina života velkého ocenění nedočkaly, o to víc ale konvenují nám, moderním čtenářům.

Vážení autisté, v této knize se dozvíte, jak rozumět leckdy absurdnímu chování neurotypiků (tedy takzvaných normálních lidí) a přežít ve světě, který je bohužel přizpůsoben právě jim. Knihu ovšem neváhejte šířit i mezi neurotypiky, aby lépe pochopili, v čem se svou normálností (za kterou ostatně nemohou) liší od autistického prožívání.

Útlá a nenápadná básnická sbírka zrozená při toulkách Islandem má velkou hloubku. Spolu s autorem putujeme mytickou zemí obrů i valkýr, nádhernou, zároveň však nevlídnou a nelítostnou krajinou. Její obyvatelé vždy čelili krutým životním podmínkám a stále hrozící smrti. Cesta ostrovem je i cestou do duší lidí, kteří snášejí utrpení trpělivě a s hlavou vztyčenou, včetně samotného autora.

O práci na kompletním slovníku velštiny, o jeho vzniku, vyhlídkách, přechodu na digitalizaci, ale i o tom, jak vlastně vypadá taková práce slovníkáře, jsme si povídali s jeho hlavním editorem Andrewem Hawkem, který se na vytváření slovníku podílí od roku 1983.

Sehraná dvojice badatelů splácí svou monografií dluh, který má dosavadní historiografie vůči těm nejbezbrannějším obětem nacistického boje za čistou rasu.

V Lausanne skončila dvoutýdenní oslava komiksu. Festival BDFIL se zde konal už po osmnácté a letos se zaměřil na švýcarskou a belgickou tvorbu, práci komiksových koloristek nebo také na humor.

Při nedávných literárních diskusích, zda upravovat staré texty podle současného vnímání „korektnosti“, padlo i jméno Robinsona. A to v tom smyslu, že se sice jedná o všeobecně známý titul, ale dávno neaktuální, vždyť „kdo z nás ho četl“?

Život Rudolfa Slánského zaujme macbethovskou tragikou smrti tyrana v atmosféře paranoie, kterou sám spoluvytvářel. Jeho biografie ale nabízí mnohem více. Srozumitelně čtenáře seznamuje nejenom se životem generálního tajemníka, ale i se základními mechanismy fungování KSČ od jejího založení až po vrcholnou fázi stalinismu padesátých let.

Učitel psaní mívá ustláno na velice sporných růžích a odporné rysy jeho povahy vyplouvají ke konci letního semestru na hladinu. Nikoho nic nenaučil, studenti si dál pletou povídku se vzpomínkou a báseň s kostelní zpovědí – vztek a ješitnost kantora veršů leží na vodě jako rybí zdechliny a proud s nimi nehýbe.

Německy důkladný rozbor se snaží postihnout co nejvíce protikladných fazet díla proslulého filozofa, ale také psychologa, na kterého je dodnes neprávem svalována zodpovědnost za největší zločiny 20. století.

Podtitul publikace s lapidárním názvem Terst zní Identita na hranici. Právě hraniční identita je nepochybně nápadným rysem přístavního města, které za své pokládali či pokládají Italové, Slovinci a Rakušané, a právě na ni se zaměřila dvojice navýsost povolaných autorů. V knize popisují dějinný proces, jímž se přístavní město proměnilo – zhruba řečeno – z několikanásobné výspy v několikanásobnou periferii.

Posmrtně vydaný svazek Campo Santo z díla německého spisovatele W. G. Sebalda v lecčems navazuje na jeho jiné, českému čtenáři již známé knihy. Elegicky laděné, motivicky koncentrované a žánrově rozličné texty se skládají v soudržný, pozoruhodný celek, v němž kultovní spisovatel mimo jiné reflektuje tvorbu druhých i svou vlastní.

Paulina Świst se vrací na scénu s další sérií románů z prostředí polské advokacie, slibuje však netradiční zvrat v podobě hrdinů-záporáků, kteří se místo boje s podsvětím vrhají do jeho svůdné náruče. To vše samozřejmě s notnou dávkou akce a erotiky. Vlastně nic víc a nic méně, než co si čtenáři zvykli od autorky očekávat. Je na co se těšit?

Populární řecký prozaik, překladatel a scenárista Petros Markaris (*1937) upozorňuje na palčivá témata řecké společnosti detektivními romány. V rozhovoru autor představuje hlavní postavu svých děl, komisaře Charitose, popisuje svůj způsob psaní nebo odhaluje, čím zaujal zahraniční čtenáře.

Již čtvrtého českého vydání se dočkala kniha, kterou alespoň podle názvu zná každý zájemce o historii. Změnil se od doby vzniku díla pohled na válku a liší se nejnovější vydání od těch předchozích?

Debutovou knihou Andraže Rožmana je román Trije spomini: Med Hajfo, Alepom in Ljubljano (Tři vzpomínky: Mezi Hajfou, Aleppem a Lublaní). Hlavní dějové linie tvoří osudy syrského uprchlíka Muhammada a jeho rodiny a také nově vznikající přátelství se samotným spisovatelem. Román byl nominován na prestižní cenu Kresnik, která se každoročně uděluje nejlepšímu slovinskému románu předešlého roku. V ukázce se autor románu vydává do Palestiny, aby zjistil, jestli ještě vůbec stojí Muhammadův rodný dům.

Stephen Chbosky vydává dvacet let po svém debutu druhý román. Rozsáhlý horor, nepřehlédnutelně inspirovaný Stephenem Kingem. Má čím oslovit čtenáře, nebo se autor jen dopouští prázdného epigonství?

Příběh bytostně spjatý s Českými Budějovicemi se postupně spřádá ze tří linií zasazených do třicátých až čtyřicátých let, jednoho poválečného roku a současnosti. Trojici interpretů se podařilo zejména zachytit a prohloubit náladu jednotlivých období, která autor konkretizuje nejen historickými událostmi, ale i volbou jazyka a hlediska vyprávění.

Jiří Weil zaznamenal v posledních desetiletích v zahraničí důstojný ohlas. V Nizozemsku roku 2012 vyšel v reedici jeho Život s hvězdou (poprvé vydaný 1989 pod názvem De ster van Josef Roubíček) a nově byly přeloženy romány Na střeše je Mendelssohn a Moskva-hranice, přičemž v souhrnu tyto knihy vzbudily nebývalý ohlas v médiích. V angličtině vyšel Mendelssohn on the roof s doslovem Philipa Rotha. Ve Francii se tento román letos dočkal třetího vydání (poprvé vyšel už v roce 1993).

Knižní rozhovor s neklidným člověkem, ve kterém se střetávají různé vášně, mezi nimiž se bolestně snaží hledat rovnováhu, přináší pohled na novinářství v současném rozbouřeném světě.

Otázek kolem aktuální non fiction je bezpočet. V recenzované knize, která se místy až příliš utápí v nářcích na Ministerstvo kultury, kritiky a vůbec na současné poměry, ale mnoho relevantních odpovědí bohužel nenajdeme.

U odborného spisu nebývá zvykem rozebírat jej z hlediska stylistiky. Ovšem Gramofon, film, typewriter z tohoto hlediska není standardní vědecký text, je to spíš esej, kde se autor snaží o překvapivé pointy a paradoxy, nešetří sarkasmem a používá prostředky až beletristické.

Svým druhým románem Mor z roku 1947 navázal Albert Camus na téma absurdna, představené v Cizinci. Jak se lidé vyrovnávají s náhlou změnou ve svých životech a s hrozbou smrti?

Osmadvacátého srpna slavíme v Evropě významný den, respektive významnou noc netopýrů. Netopýři byli dlouho vnímáni jako spojenci ďáblů, upírů, vyslanci pekel či převtělené duše zemřelých. Málokdy chyběli na vyobrazeních čarodějnických sabatů. Lidé je pomyslně trestali za to, že se vymykají jejich představě přírodního řádu: ani myš, ani pták. Jak se daří ponurý lidský obrázek netopýra měnit?

Lze mýtus prostě definovat jako příběh, který má na své stoupence mocný vliv? Lišíme se v potřebě věřit v nadosobní příběhy od lidí žijících před několika tisíci lety? Chápali naši předci mýty doslovně, a co pro ně přesně znamenaly? Je mýtus čímsi bytostně protivědeckým, nebo moderní věda z mýtu vzešla? A jaký je vztah mýtu a náboženství? Nahlédněte rozličné teorie.

Na pozadí pohnutého příběhu o trnité pouti Evy od generála Iosifa k tulákovi Levovi španělský spisovatel Jesús Carrasco připomíná cestu evropských dějin s jejími nemilými kulisami: hrůzami druhé světové války, transporty do koncentračních táborů, nelidskými podmínkami pracovních lágrů, zločiny španělské občanské války i evropskou kolonizací Afriky. Důrazem na pozapomenutý vztah k půdě dílo připomíná venkovský román, obsahuje i jednoznačný ekologický apel.

Co se stane, když si mafián puzovského ražení obleče plášť laponského střihu? Finský román Poromafia (Sobí mafie) vypráví o souboji dvou sámských gangů a o vzpouře syna proti otci. Původních obyvatel Laponska je příliš málo na to, aby tekly potoky krve, ale přesto padají hlavy (sobí), létají kulky (a dřevění medvědi) a dvoučlennému policejnímu týmu (jediná) cela v Utsjoki praská ve švech.

Román Geniální přítelkyně byl českému čtenáři představen jako „světová senzace“ a „bestseller“. Nejde však o vylhaný marketing: první díl „neapolské tetralogie“ je vskutku uchvacující čtení, zavede vás do světlých chvil i temných hlubin přátelství dvou dívek žijících na neapolském předměstí v 50. letech minulého století. Jakmile v příběhu Lily a Elen otočíte poslední stránku, budete netrpělivě očekávat vydání následujícího dílu. A to i přesto, že se při četbě ani jedinkrát nezasmějete.

Ušatá hnědá myška čeká návštěvu tetiček z Prahy a chce se na ni důkladně připravit. Prozkoumá život kolem nory, v lese, u rybníka i na zahradě a vyrobí si vlastní obrázkovou encyklopedii. Velkoformátová autorská kniha Terezy Vostradovské Hravouka obsahuje poutavě podaný výklad školní prvouky, se kterým se díky věrohodným a přitom hravým ilustracím dá začít už v batolecím věku. Co je medovice, rdest a šmel? A králíček že je pták?

Řada Dílo Pavla Juráčka, v níž bude péčí Knihovny Václava Havla a editora Pavla Hájka zpřístupněna pozůstalost tohoto spisovatele, režiséra a scenáristy, představuje první vážný pokus zasadit tohoto uznávaného filmaře též do kontextu české literatury. Druhým svazkem se stala kniha Situace vlka, do níž editor zařadil několik Juráčkových textů inspirovaných povídkou Jacka Londona Neočekávané.

Dílo švédského autora Klase Östergrena zaujme osobitým jazykem i mistrnými fabulacemi, v nichž se mísí realita s fikcí. Autorova kritikou vysoce ceněná tvorba by si jistě zasloužila i český překlad, na který však stále čeká.

Sedm dosud nepublikovaných pohádek Hanse Christiana Andersena představuje truchlivé, až erbenovské příběhy o lidech, jimž se nad hlavou vznáší heslo Memento mori. Zneklidňující texty v moderním a věrném překladu Františka Fröhlicha dokazují, že Andersenovy pohádky rozhodně nejsou čtení pro děti.

Mistr ironie Fredrik Backman, autor úspěšného románu Muž jménem Ove, tentokrát líčí, co se stane, když stárnoucí nedobrovolná sociální pracovnice dostane na starosti bandu fotbaluchtivých svěřenců. Ve své humoristické knize se vyrovnává mimo jiné s tématem předsudků.

I přes svou přílišnou komplexnost je Spasitel jedním z nejlepších dílů autorovy série. Nesbø v něm vypráví o téměř dokonalém zločinu, propracovaném do nejmenších detailů inteligentním, leč zoufalým lidským mozkem.

V románu Múza z lodi Argó se islandský autor Sjón vrátil do světa starých řeckých bájí, konkrétně k pověsti o Iásónovi a argonautech, kteří na lodi Argó brázdili moře na cestě za zlatým rounem. Věříte-li spolu s autorem, že dávní řečtí bohové nikdy nezemřeli a ještě přijde jejich čas, držíte v ruce tu správnou knihu.

Vydání druhého románu Makarionissi oder Die Insel der Seligen (Makarionissi aneb Ostrov blažených) úspěšné mladé rakouské autorky Vey Kaiser se časově sešlo s českým překladem její prvotiny Popdechovka aneb Jak věda přišla do hor. Co mají obě rodinné ságy společného a není takové srovnávání spíše na škodu? Vea Kaiser v rozhovoru s překladatelkou Popdechovky Jitkou Nešporovou.