ML

Martin Liška

Literární pozůstalost krkonošského patriota vydala další román, v němž autor zachytil nelehký život na horských chalupách. Tentokrát ho zasadil do předvečera průmyslové revoluce a prusko-rakouské války.

Nad stránkami vyzrálého debutu českého autora čtenář snáze pochopí, proč tolik Židů po skončení druhé světové války lákala představa zpřetrhat svazky se starým kontinentem a odjet do Izraele budovat novou domovinu.

Spoluautor známé Balady pro banditu v knižním rozhovoru vzpomíná nejen na své působení v divadle Husa na provázku. Popisuje také svůj vztah k Leoši Janáčkovi, Jaroslavu Haškovi i to, jak se na sklonku života stal vyhledávaným pohřebním řečníkem.

Známé i pozapomenuté události, které před sto lety hýbaly Československem, autor nenásilně propojil dějovou linkou, v níž sice nedochází k zásadním zvratům, ale přesto čtenáře pohltí.

Island v posledních letech přilákal k návštěvě mnoho Čechů, většinou ovšem jen jako dovolenková destinace. Jaké ale je poznávat Island po dobu několika let, být pracovně v každodenním kontaktu s jeho obyvateli a postupně odhalovat zákonitosti fungování tamní venkovské pospolitosti?

Český čtenář by mohl snadno získat pocit, že všechna velká jména severské detektivní literatury už dávno zná, jeden z nejproduktivnějších a ve Švédsku nejčtenějších autorů však v Česku zůstává téměř neznámý. V jeho bohaté bibliografii zároveň nalezneme i mnoho jiných žánrů než jen čistokrevné detektivky.

Připravovat se na maturitu nebylo nikdy snadné. Ale jaké to je, připravovat se na maturitu v době, kdy se kolem člověka hroutí údajně tisíciletá říše, si dnes dovede představit jen málokdo. A právě tehdy si mladík se zájmem o hudbu začíná psát deník, na jehož stránkách po dobu následujících tří let zachycuje krátký záblesk svobody a následnou cestu do hlubin další totality.

Možnost překonat alespoň na chvíli omezení daná nutností dýchat patřila po staletí k velkým výzvám, lákajícím dobrodruhy, vojenské stratégy, průzkumníky i podnikatele. Odhalování tajemství mořských hlubin lákalo i spisovatele, ať už čerpali ze zkušeností vlastních, cizích nebo jen ze své fantazie. Mnoho z nich skončilo na dně literárního moře, jiní se však dodnes drží na hladině čtenářského zájmu.

Příběh prosazování zákona, na jehož základě lze cizím oligarchům zmrazit majetek, se čte téměř jako bondovka. Hlavní roli v něm ale nesehrál vyškolený tajný agent ani odvážný novinář, ale zpočátku vcelku nenápadný finanční investor.

Ulice umístěná přímo do dějiště Nerudovy nejznámější knihy, totiž na Malou Stranu, představuje patrně nejznámější tuzemský příklad veřejného prostranství nesoucího jméno nějakého spisovatele. Napadlo vás ale někdy, kolik Nerudových ulic asi po celém Česku máme? A jak si v tomto ohledu stojí ostatní spisovatelé? Výprava za názvy ulic a náměstí, ať už prstem po mapě nebo v nadcházejícím období dovolených i skutečná, může přinést nejedno překvapení…

Vedle západních filmů a hudebních nahrávek proudily do Československa i počítačové hry. Na rozdíl od filmů a hudby je bylo možné často i zásadním způsobem předělat, díky čemuž se kolem nich vytvořila specificky podvratná subkultura. Když už se do ní člověku podařilo dostat, bylo možné téměř všechno.

Královnám bylo v dějinách obvykle souzeno zpečetit svým sňatkem spojenectví mezi zeměmi či dynastiemi a následně porodit následníka trůnu. Švédsko nepředstavovalo výjimku, monografie věnovaná oblíbené zemi obou autorů ale ukazuje, že historiografie má v řadě ohledů vůči královnám a jejich leckdy zajímavým osudům stále velký dluh.

Příběhy o mučednické smrti svatých Petra a Pavla, svatého Štěpána, svatého Šebestiána nebo třeba svatého Valentýna svědčí o velmi obtížných počátcích existence křesťanské církve. Německý církevní historik zasazuje tyto i další příklady raných mučedníků do širšího kontextu právního systému římské říše, přičemž koriguje leckteré z rozšířených představ, které o pozdní antice máme.

Životní příběh muže, který většinu života prožil jako lékař na českém venkově, je dalším příkladem toho, jak víry velkých dějin zasáhly do osudu konkrétního jedince. Kromě toho poodhaluje mnohé o ruském způsobu myšlení, v mnohém tolik odlišném od našeho.

Jeden z nejpřekládanějších moldavských autorů současnosti se žánrově posunul od dystopií k magickému realismu, zůstává však věrný kišiněvským kulisám a opět čtenáři nabízí i malé nahlédnutí do zákulisí.

Lidé žijící ve svobodné zemi si jen těžko dovedou představit, jakým překážkám čelí ti méně šťastní, kteří kvůli svobodě opouští domov. A nejinak tomu bylo i dříve. Na příkladu dvou rodin československých uprchlíků dánský novinář připomíná svým krajanům, jaká byla ještě nedávno každodenní realita rozdělené Evropy.

Islandský novinář Egill Bjarnason sice ani zdaleka nehlásá „Za vším hledej Island“, ale stopa jeho rodné země je ve světových dějinách přeci jen výrazně zřetelnější, než většina čtenářů tuší.

Chudoba poválečného Brna, hantec, Franta Kocourek a další očekávatelné náměty se ve vyprávění Karla Fuksy propojují s posledními Habsburky, běháním maratonů a vzpomínkami na vlastní i nevlastní prarodiče. Výsledkem je pestrá mozaika, která poodhaluje mnohé z kulturního dění v Brně let minulých.

Houževnatost a odvaha ještě automaticky nezakládají nárok na úspěch, což ukazuje i příběh prvního pokusu o dobytí vrcholu nejvyšší hory světa. Přestože hrdinové knihy svého cíle nedosáhli, anglický autor přináší dostatek důvodů, proč si i tak zaslouží po sto letech náš obdiv.

Tragičnost válek, hladomorů a dalších katastrof vynikne vždy o to více, jsou-li jejich následkům vystaveny děti. Přesvědčivě to dokazuje i nový román rusky píšící autorky, přičemž kromě hrůz dopadajících na děti klade před čtenáře i nesnadné otázky týkající se nutnosti dokázat přijmout správné rozhodnutí.

Navzdory tolik zdůrazňované vzájemné blízkosti dokáže patrně jen málokterý Čech vyjmenovat více než několik málo slovenských politiků, kteří od rozpadu společného státu spoluurčovali vývoj Slovenska, natož se blíže vyznat v zákoutích slovenské politiky. Známý publicista podává srozumitelný přehled, který českým čtenářům umožní leccos pochopit, veselé čtení to ale vskutku není.

Který chlapec si nepřál být pilotem? V Sovětském svazu však mohla fascinace létáním jedince snadno vynést do oblačných výšin i srazit do horoucích, respektive mrazivých pekel, jak ve svém prvním do češtiny přeloženém románu ukazuje finský autor.

Nejednoho čtenáře Záhady hlavolamu jistě napadlo, jak a proč se malý bezejmenný chlapec ocitl jednoho dne na ulici a proč u sebe měl záhadného ježka v kleci. Jihočeský básník a spisovatel nyní předkládá možný příběh tajemstvím obestřeného chlapce, jehož odkaz ovlivnil několik desítek tisíců čtenářů i milovníků mechanických hlavolamů.

Rakouský dramatik rozšířil jeden ze svých dřívějších textů do podoby románu. Pod povrchem, pokrytým leckdy až morbidní absurditou, se zamýšlí nad otázkami týkajícími se přípravy na vlastní smrt – nebo spíše nad přípravou vlastní smrti.

I přes omezení kontaktů po roce 1948 lidé museli – a také chtěli – v rámci svých pracovních povinností cestovat do zahraničí, a to i do zemí nepatřících k východnímu bloku. Rozsáhlá monografie přibližuje systémové struktury, v jejichž rámci se takovéto cesty konaly, i konkrétní příběhy lidí pracujících pro československý stát mimo jeho vlastní území.