ML

Martin Liška

Nad stránkami vyzrálého debutu českého autora čtenář snáze pochopí, proč tolik Židů po skončení druhé světové války lákala představa zpřetrhat svazky se starým kontinentem a odjet do Izraele budovat novou domovinu.

Spoluautor známé Balady pro banditu v knižním rozhovoru vzpomíná nejen na své působení v divadle Husa na provázku. Popisuje také svůj vztah k Leoši Janáčkovi, Jaroslavu Haškovi i to, jak se na sklonku života stal vyhledávaným pohřebním řečníkem.

Známé i pozapomenuté události, které před sto lety hýbaly Československem, autor nenásilně propojil dějovou linkou, v níž sice nedochází k zásadním zvratům, ale přesto čtenáře pohltí.

Island v posledních letech přilákal k návštěvě mnoho Čechů, většinou ovšem jen jako dovolenková destinace. Jaké ale je poznávat Island po dobu několika let, být pracovně v každodenním kontaktu s jeho obyvateli a postupně odhalovat zákonitosti fungování tamní venkovské pospolitosti?

Český čtenář by mohl snadno získat pocit, že všechna velká jména severské detektivní literatury už dávno zná, jeden z nejproduktivnějších a ve Švédsku nejčtenějších autorů však v Česku zůstává téměř neznámý. V jeho bohaté bibliografii zároveň nalezneme i mnoho jiných žánrů než jen čistokrevné detektivky.

Připravovat se na maturitu nebylo nikdy snadné. Ale jaké to je, připravovat se na maturitu v době, kdy se kolem člověka hroutí údajně tisíciletá říše, si dnes dovede představit jen málokdo. A právě tehdy si mladík se zájmem o hudbu začíná psát deník, na jehož stránkách po dobu následujících tří let zachycuje krátký záblesk svobody a následnou cestu do hlubin další totality.

Možnost překonat alespoň na chvíli omezení daná nutností dýchat patřila po staletí k velkým výzvám, lákajícím dobrodruhy, vojenské stratégy, průzkumníky i podnikatele. Odhalování tajemství mořských hlubin lákalo i spisovatele, ať už čerpali ze zkušeností vlastních, cizích nebo jen ze své fantazie. Mnoho z nich skončilo na dně literárního moře, jiní se však dodnes drží na hladině čtenářského zájmu.

Příběh prosazování zákona, na jehož základě lze cizím oligarchům zmrazit majetek, se čte téměř jako bondovka. Hlavní roli v něm ale nesehrál vyškolený tajný agent ani odvážný novinář, ale zpočátku vcelku nenápadný finanční investor.

Ulice umístěná přímo do dějiště Nerudovy nejznámější knihy, totiž na Malou Stranu, představuje patrně nejznámější tuzemský příklad veřejného prostranství nesoucího jméno nějakého spisovatele. Napadlo vás ale někdy, kolik Nerudových ulic asi po celém Česku máme? A jak si v tomto ohledu stojí ostatní spisovatelé? Výprava za názvy ulic a náměstí, ať už prstem po mapě nebo v nadcházejícím období dovolených i skutečná, může přinést nejedno překvapení…

Vedle západních filmů a hudebních nahrávek proudily do Československa i počítačové hry. Na rozdíl od filmů a hudby je bylo možné často i zásadním způsobem předělat, díky čemuž se kolem nich vytvořila specificky podvratná subkultura. Když už se do ní člověku podařilo dostat, bylo možné téměř všechno.

Královnám bylo v dějinách obvykle souzeno zpečetit svým sňatkem spojenectví mezi zeměmi či dynastiemi a následně porodit následníka trůnu. Švédsko nepředstavovalo výjimku, monografie věnovaná oblíbené zemi obou autorů ale ukazuje, že historiografie má v řadě ohledů vůči královnám a jejich leckdy zajímavým osudům stále velký dluh.

Příběhy o mučednické smrti svatých Petra a Pavla, svatého Štěpána, svatého Šebestiána nebo třeba svatého Valentýna svědčí o velmi obtížných počátcích existence křesťanské církve. Německý církevní historik zasazuje tyto i další příklady raných mučedníků do širšího kontextu právního systému římské říše, přičemž koriguje leckteré z rozšířených představ, které o pozdní antice máme.

Životní příběh muže, který většinu života prožil jako lékař na českém venkově, je dalším příkladem toho, jak víry velkých dějin zasáhly do osudu konkrétního jedince. Kromě toho poodhaluje mnohé o ruském způsobu myšlení, v mnohém tolik odlišném od našeho.

Jeden z nejpřekládanějších moldavských autorů současnosti se žánrově posunul od dystopií k magickému realismu, zůstává však věrný kišiněvským kulisám a opět čtenáři nabízí i malé nahlédnutí do zákulisí.

Lidé žijící ve svobodné zemi si jen těžko dovedou představit, jakým překážkám čelí ti méně šťastní, kteří kvůli svobodě opouští domov. A nejinak tomu bylo i dříve. Na příkladu dvou rodin československých uprchlíků dánský novinář připomíná svým krajanům, jaká byla ještě nedávno každodenní realita rozdělené Evropy.

Islandský novinář Egill Bjarnason sice ani zdaleka nehlásá „Za vším hledej Island“, ale stopa jeho rodné země je ve světových dějinách přeci jen výrazně zřetelnější, než většina čtenářů tuší.

Chudoba poválečného Brna, hantec, Franta Kocourek a další očekávatelné náměty se ve vyprávění Karla Fuksy propojují s posledními Habsburky, běháním maratonů a vzpomínkami na vlastní i nevlastní prarodiče. Výsledkem je pestrá mozaika, která poodhaluje mnohé z kulturního dění v Brně let minulých.

Houževnatost a odvaha ještě automaticky nezakládají nárok na úspěch, což ukazuje i příběh prvního pokusu o dobytí vrcholu nejvyšší hory světa. Přestože hrdinové knihy svého cíle nedosáhli, anglický autor přináší dostatek důvodů, proč si i tak zaslouží po sto letech náš obdiv.

Tragičnost válek, hladomorů a dalších katastrof vynikne vždy o to více, jsou-li jejich následkům vystaveny děti. Přesvědčivě to dokazuje i nový román rusky píšící autorky, přičemž kromě hrůz dopadajících na děti klade před čtenáře i nesnadné otázky týkající se nutnosti dokázat přijmout správné rozhodnutí.

Navzdory tolik zdůrazňované vzájemné blízkosti dokáže patrně jen málokterý Čech vyjmenovat více než několik málo slovenských politiků, kteří od rozpadu společného státu spoluurčovali vývoj Slovenska, natož se blíže vyznat v zákoutích slovenské politiky. Známý publicista podává srozumitelný přehled, který českým čtenářům umožní leccos pochopit, veselé čtení to ale vskutku není.

Který chlapec si nepřál být pilotem? V Sovětském svazu však mohla fascinace létáním jedince snadno vynést do oblačných výšin i srazit do horoucích, respektive mrazivých pekel, jak ve svém prvním do češtiny přeloženém románu ukazuje finský autor.

Nejednoho čtenáře Záhady hlavolamu jistě napadlo, jak a proč se malý bezejmenný chlapec ocitl jednoho dne na ulici a proč u sebe měl záhadného ježka v kleci. Jihočeský básník a spisovatel nyní předkládá možný příběh tajemstvím obestřeného chlapce, jehož odkaz ovlivnil několik desítek tisíců čtenářů i milovníků mechanických hlavolamů.

Rakouský dramatik rozšířil jeden ze svých dřívějších textů do podoby románu. Pod povrchem, pokrytým leckdy až morbidní absurditou, se zamýšlí nad otázkami týkajícími se přípravy na vlastní smrt – nebo spíše nad přípravou vlastní smrti.

I přes omezení kontaktů po roce 1948 lidé museli – a také chtěli – v rámci svých pracovních povinností cestovat do zahraničí, a to i do zemí nepatřících k východnímu bloku. Rozsáhlá monografie přibližuje systémové struktury, v jejichž rámci se takovéto cesty konaly, i konkrétní příběhy lidí pracujících pro československý stát mimo jeho vlastní území.

Dorazily k nám domů, stejně jako do dalších milionů českých domácností. Ne, nemyslím dopisy od poskytovatelů energií ohlašujících zvýšení záloh. Myslím obálku bez uvedení jména odesílatele i příjemce, totiž obálku s hlasovacími lístky.

Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.

Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.

Ačkoliv mnoho laiků klade mezi pojmy „genocida“ a „zločin proti lidskosti“ rovnítko, jedná se o odlišné právní kategorie, nadto ne zcela jednoznačně přijímané. Na pozoruhodné geografické souvislosti jejich vzniku upozorňuje britsko-francouzský autor, jehož předci patřili mezi oběti těchto zločinů.

Často duchem nepřítomný válečný veterán s amputovanou nohou, milovník knih, správce ozdravovny pro válečné invalidy, ale také táta. Rakouská autorka pokračuje ve snaze pochopit svůj vlastní původ a vnitřně zpracovat různé problémy a tragédie, které její rodinu v průběhu let postihly.

Na velkých nebo alespoň těch větších nádražích není problém v rozumnou dobu zakoupit pro plánovanou cestu vlakem jídlo a pití. Někdo se na tyto služby spoléhá automaticky, někomu vytrhnou trn z paty, když se výjimečně předzásobit zapomene nebo nestihne. Kdo se ale spolehne na možnost koupit si na cestu i něco na čtení, obvykle se dočká nemilého překvapení…

Kolektivní monografie českých a slovenských odborníků poněkud reviduje obraz meziválečného Československa jako průmyslové velmoci, zároveň upozorňuje i na některé málo známé problémy, které s sebou rozpad habsburské monarchie přinesl.

Vyrostly v posledních letech jako houby po dešti, najdete je snad i v té nejzapadlejší vesničce. Zprostředkují leckdy nečekaný kontakt s knihami při cestě na chatu, na čundr nebo i na zmíněné houby. Lákají k prohrabání a objevení pokladů, často skrytých v haldě hlušiny – co je poklad a co hlušina, je pochopitelně otázka individuální volby (vy byste se snad dobrovolně zbavili pokladu?). Knihobudky!

Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.

Sondu do raně novověké medicíny pojal švédský spisovatel a dramatik jako dějově i prostorově velmi úsporný román. O skutečném anatomovi a učenci Vesaliovi se čtenář mnoho nedozví, Dahlström ale na scénu uvádí archetyp myslitele, který v mnohém předběhl svou dobu.

Zatímco Švédsko bývá vnímáno jako společnost schopná integrovat statisíce lidí přicházejících z dalekých zemí, v otázce přístupu k některým částem vlastního obyvatelstva má stále do značné míry máslo na hlavě. Jak ukazuje román autorky, která se k sámskému původu aktivně hlásí, nejde přitom zdaleka jen o rozdílné vnímání role a významu sobích stád.

Dosavadní skromné penzum dostupných překladů ázerbájdžánské literatury rozšířila sbírka povídek tamních autorů představující průřez celým 20. stoletím. I když výběr zařazených autorů může vzbuzovat určité otázky, úlohu průvodce po této, nám téměř neznámé, jazykové oblasti splňuje antologie Sari gelin více než dobře.

Za několik týdnů tomu bude přesně padesát let, kdy Pardubice přišly o jednu ze svých dominant, hotel Veselku. Právě ten hraje významnou roli v novém románu tamní spisovatelky; stejně jako Jan Kašpar, obě světové války a nedoceněná obětavost.

Mezi historická povolání, o nichž se traduje nejvíce klišé a realitě vzdálených představ, patří bezesporu kat. Mladá česká historička se s pomocí dosud nevyužitých pramenů snaží odhalit, které z těchto představ jsou zcela mylné a které je třeba poopravit.

Ačkoli se pozornost amatérských zájemců i odborníků obvykle zaměřuje na jiné aspekty staroseverské literární produkce, existovala i v této oblasti bohatá tvorba zabývající se křesťanskou tematikou. Nejnovější počin ustálené skupiny překladatelů tak nabízí staroseverskou literaturu do značné míry odlišného ražení, než na jakou jsme dosud byli zvyklí.

Kateřina Tučková se po několika letech vrací s dalším obsáhlým románem čerpajícím námět z nedávné minulosti. Tentokrát zavádí čtenáře mezi staré řeholnice, do jejichž osudů dramaticky zasáhla druhá polovina dvacátého století i jedna životem zlomená novinářka, která jednoho dne zaklepe na fortnu jejich rozpadajícího se kláštera.

Někdy by člověk mohl mít dojem, že kultivovaně diskutovat v Česku o politice snad ani není možné. Kniha dvou amerických badatelů – i navzdory určitým odlišnostem mezi oběma kulturami – podává návody a rady, jak tyto debaty vést s úctou a jak se nechat lidmi s odlišnými postoji i obohatit.

Co stojí za popularitou Vladimira Putina mezi prostými Rusy a lze očekávat, že po jeho odchodu se Rusko nějak zásadně změní? Kniha novináře ruského původu jasně vysvětluje, proč bychom si ani o dnešní zemi, v níž „zítra znamenalo včera“, neměli dělat iluze.

Vzpomínky na první návštěvy Islandu, které na sklonku života na základě vlastních deníkových záznamů a poznámek z cest sepsala Helena Kadečková, osloví nejen skandinavisty, ale všechny, kdo jsou ochotni se zamyslet nad otázkou, jak moc se náš svět od konce padesátých let proměnil.

Co si vlastně máme (nebo můžeme) pod leckdy zprofanovaným či vyprázdněným pojmem liberalismus představit a nakolik se od sebe liší liberalismus 19., 20. a 21. století, nad tím se v době, kdy Donald Trump pevně držel v rukou opratě, zamyslel americký novinář, který se hrdě hlásí k tomu, že vyrostl ve světě konsenzuálního liberalismu.

Mladoboleslavské Letecké muzeum Metoděje Vlacha připravilo pro návštěvníky krátkodobou výstavu, věnovanou postavě válečného pilota Bigglese, který se ve světě literatury pohybuje již úctyhodných devadesát let.

Výrok rabína vedeného spolu s jeho soukmenovci na popravu propůjčil název knize, v níž se americký autor snaží přiblížit sobě i čtenářům prostředí, z něhož pocházel jeho otec a po kterém bychom v dnešní krajině nenašli žádné viditelné památky.

Jak se Rusko zbavuje nepohodlných osob? Nejnovější román ruského spisovatele není zajímavý jen tím, že se inspiroval skutečnými případy vražd politických emigrantů, ale také důrazem na psychologii hlavních postav. Ta se nakonec ukáže jako důležitější než motivy, které bychom u špionážního thrilleru očekávali.

Mnozí spisovatelé hned po nástupu Adolfa Hitlera k moci pochopili, že v Německu pro ně již není bezpečno, známé pálení knih v květnu 1933 jim mělo dát za pravdu. Jak známí literáti prožívali první týdny po jmenování Hitlera kancléřem, přibližuje kniha s výmluvným podtitulem „Zima literatury“.