Nový román Dana Browna jistě potěší pražské hoteliéry a incomingové agentury. Jestli potěší také čtenáře, není tak jisté. Od spekulativní detektivky s historickým pozadím se totiž opět odklání k technothrilleru.
Trochu polemika s otcovým prozaickým dílem, kvůli kterému bude už navždy vnímán jako „Balabán mladší“, trochu sekvence slohových cvičení na různá zadání, je ale třeba přiznat, že zdařilých. Lukáš Balabán ve své prozaické prvotině ukazuje vztahové karamboly a prokletí výchovy a sarkasticky komentuje dnešní společenské diagnózy. Je to román? A záleží na tom?
V novém komiksu se Liv Strömquistová rozhodla prozkoumat téma self-help příruček. Zatímco stylově se pevně drží v závěsu své předchozí tvorby, tematicky tentokrát vrávorá.
„Smrt je absence hlasu“, píše Annie Ernaux v jednom ze tří nově vydaných autobiografických textů, ve kterých se vrací ke svému dětství, dospívání i k smrti své matky. Hlasem, jímž udržuje vzpomínky a lidské osudy naživu, je pro ni psaní.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Zdařilé porovnání národních mýtů a statistických dat. Kniha, která může být návodem k řešení společenských problémů i skvělou ukázkou bezpředsudečné a nečernobílé argumentace.
Léto končí a moji nejmilejší známí – mám takové, jaké jsem si udělal – píšou smutné vzkazy a zlomené reportáže z letovisek, v nichž se uklízí. Čtu je s přemáháním, vždyť čekám spíš novinky a nabídky, život, život. Ale i všude kolem mě už trčí židle nohama vzhůru, vytírá se a slunce olizuje černé lino, které ne a ne vyschnout.
Válečná špionáž, láska a hlavně cestování v čase. Poetický román v dopisech, v němž se stírají hranice mezi válečnými stranami, historickými obdobími, nepřítelkyněmi a milenkami – mezi Červenou a Modrou.
Komunistická utopie se stala jedním z hlavních architektů 20. století, ale s odstupem času se zdá být stále obtížnější její myšlence porozumět. Byl komunismus iluzí, omylem, ba lží, nebo prostě nadějí člověka v lepší svět? A může k lepšímu pochopení pomoci nahlédnutí do mysli komunistů v pulzující době přelomu padesátých a šedesátých let?
Republika obou národů je často spojena s představou o šlechtické svévoli, politickém úpadku a tmářství, jež logicky měly přivést tuto podivnou směsici království a republiky k jejímu zániku. Historik a politolog Jan Květina odkrývá odlišný a v Česku dlouhodobě nedoceněný obraz polského raného novověku s jeho originálním republikánským a parlamentaristickým étosem.
Surová dystopie plná ironie a nadsázky, kritiky a absurdna odkazuje na Ruské impérium a nechává nahlédnout do příběhu Oblomovů, mocné rodiny odhodlané trýznit svět a vytvořit svou vlastní říši.
Knihou o počátcích moderního policejního aparátu v Čechách otevírá Pavel Himl jeden z velkých interpretačních problémů dějepisectví: jakou roli hrála represe v rámci procesu formování občanské společnosti. Nahlédnutím do osvícenských kořenů policie tak umožňuje poodkrýt známou janusovskou tvář modernity a aktuálně možná pomoci s reflexí naší ochoty podřídit se kontrole a dohledu ve jménu veřejného blaha a obecného zdraví.
.jpg)
Druhé pokračování neapolské tetralogie Geniální přítelkyně s názvem Příběh nového jména osudy věrných přítelkyň rozděluje. Která ze dvou tak odlišných cest přinese víc štěstí? Stejně jako zůstává neznámá pravá totožnost autorky (či autora?) této celosvětově úspěšné tetralogie, ani nové peripetie obou žen nevyznívají zdaleka jednoznačně. Což ostatně patří k atributům literatury pro náročnější čtenáře.
Jednoho dne se legendární cestovatel rozhodl pozvat novináře z celého světa do svého venezuelského domova. Napínavá, emotivní a promyšlená cesta do hlubin nejen divoké džungle, ale i lidské duše. Příběh o tom, jak jeden telegram může vést k dobrodružství, kterému málokdo uvěří.
Mohly ženy získat v prvních staletích křesťanství kněžské, či dokonce biskupské svěcení? Historik umění se snaží tuto otázku zodpovědět na základě možností vlastního oboru, aby pak knihu zakončil poněkud překvapivou otázkou: Záleží na tom v dnešní debatě vůbec?
Co číst, co darovat, co doplnit do vlastní knihovny? Co nezapomenout uplatnit ve vášnivé debatě o letošní nadílce knižního trhu? Nabízíme redakční výběr nejlepších knih vydaných v uplynulém roce. Je předem roztříděný do různých poliček: podle žánru, námětu a cílového čtenáře.
Jak se otevírá dějinnost a jak se liší dějiny od historie? To jsou jedny z průvodních tázání Anny Hogenové v knize Filosofie a dějiny. Nabídnou texty filozofů a filozofek Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy nové podněty pro filozofickou reflexi dějin?
Liberální demokracie je v krizi. Nadešla doba postpravdy, populismu, fake news a velká část společnosti se přiklání k autoritářství. Jak ale čelit této palčivé výzvě? Podaří se v budoucnosti vůbec uhájit demokratické ideály vybojované v krvavém 20. století? Na to se snaží odpovědět také Yascha Mounk ve své knize Lid versus demokracie.
V útlé novele vydané vlastním nákladem autor zachycuje na příkladu zemědělské školy proměnu, jíž prošel Tábor a jeho obyvatelé v prvních poválečných letech – a především trpký úděl těch, kdo se proměnit odmítli.
Co tvořilo hranice mezi tzv. šedou zónou a komunistickým režimem? Jakým způsobem je vzpomínání na minulost formováno spíše touhou po vzdoru a nonkonformitě vůči totalitní moci než skutečným životem daného člověka v pozdním socialismu? Přemysl Houda tyto a další interpretační problémy představuje na příkladu folku coby „protestního hnutí“.
Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.
Vzpomínky jednoho Evropana, jak zní podtitul těchto memoárů, jsou nostalgickým ohlédnutím za zmizelou Evropou, protože ta Zweigova se právě utápěla v největším barbarství, ale i autorovou zásadní generační výpovědí. „Povinnost vydat svědectví o tomto našem dramatickém životě“ vyjadřuje předsvědčení, že právě jeho generace, která vyšla z humanistických ideálů dávno ztraceného „světa jistoty“ starého Rakouska může tyto nadnárodní a nadčasové ideály věrohodně reprezentovat.
Proč dodnes milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? A v čem mají čeští zájemci o dávné severské texty mimořádné štěstí? O světě staroseverské literatury i jejím vztahu k dnešku diskutují nordistka a překladatelka Marie Novotná a religionista a překladatel Jiří Starý.
Nový sborník plzeňských mezioborových sympozií se věnuje kapitálu a kapitalistům, tomu, jak se umělci dokázali uplatnit na ekonomickém trhu i jak podnikatele ve svých dílech zobrazovali a hodnotili.
Představte si, že jste možná posledním představitelem vývojové větve homo sapiens na Zemi. Svět zkolaboval, ostatní lidé zahynuli během pandemie neznámého viru. V opuštěných domech s trochou štěstí narazíte na zbytky prošlých potravin, a když máte kliku, i na nedopitou láhev skotské. Jste Sněžný, hrdina post-apokalyptického románu Margaret Atwoodové Gazela a Chřástal. A cítíte se strašně sám, i když vlastně nejste.
Co mají společného fantastický román z úsvitu 20. století, současná povídková antologie, filozoficky laděná sci-fi inspirovaná biblickým příběhem, dobrodružná space opera, vzdělávací komiks a monografie česko-amerického autora z první poloviny minulého století? Vše jsou to české překladové knihy představené na letošním Worldconu v Seattlu, a tím jejich výčet zdaleka nekončí.
Mungo vyrůstá v dělnické čtvrti Glasgow v době, kdy tam většina lidí nemá práci a jejich frustrace vybublává v násilných konfliktech. V těch se realizuje i hrdinův bratr, vůdce protestantského gangu. Mungo žije se sestrou, která sní o vysoké škole, a alkoholickou matkou, jež se o děti stará, jen když na to má náladu. Jeho neutěšenou existenci však projasní první láska – ke katolíku Jamesovi.
Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.
O literárním díle osobnosti známé především díky redakční práci v rozhlase.
Na podlaze bytu znenadání leží zahraniční noviny psané v jazyce, jemuž majitel nerozumí. U postele se zjeví neznámá postava. Pravda, nebo mámení? Krátké povídky islandského autora Gyrđira Elíassona nás nutí přehodnotit nazírání na svět a skrze iracionální momenty nám připomínají, kým jsme a po čem toužíme.
Představte si vypravěčku, mladou ženu, ačkoli je ve skutečnosti starší, než si ji představujete. Je krutě otevřená a upřímná. A občas lže. Lucie Faulerová přichází s pozoruhodným prozaickým debutem, v němž bohatě využívá své odborné znalosti o nespolehlivosti ve vyprávění. Vysloužila si za něj nominaci na cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Knihy Aleny Mornštajnové spojují příběhy „obyčejných“ lidí v mechanismech tzv. velkých dějin 20. století a nejinak je tomu i u jejího nejnovějšího románu Hana. Ani zde se autorka nevěnuje pouze titulní hrdince, ale vystavuje okolo ní složitou románovou kroniku. Více než dříve se Mornštanjnová snaží nahlížet na lidské osudy z více stran, ne vše se ale tak docela daří.
Slavný spisovatel přestane psát a nový smysl života najde po jisté době v galerii plné portrétů nahých lidí. V nahotě aktů postupně objevuje pravdu, vidí portrétované zbavené všech masek, předsudků i mylných představ. Tak vypadá výchozí situace románu A. Baricca, známého italského autora, jenž rozhodně nemá nouzi o čtenáře, avšak není právě miláčkem literární kritiky.
Studie anglisty Ladislava Nagye zaměřená na téma historie v anglických románech posledních desetiletí pohotově reaguje na nadále vzrůstající trend v literární produkci – zájem o nové zpracování a pojetí historické látky v literatuře. Publikace nemá ambici postihnout toto téma v celé jeho šíři, ale zajímavě popisuje jednotlivé tendence u vybraných autorů a hledá mezi nimi logické souvislosti.
Nové dvoujazyčné vydání třiceti básní Rainera Marii Rilka nese název V cizím parku. Výsledný tvar překladů Radka Malého je, tak jak si žádá povaha originálu, obdivuhodně propracovaný. Ponor, kterým překladatel a potažmo každý čtenář Rilka prochází, je ilustrován přebalem knihy, kterou navrhl malíř a grafik Vít Ondráček.
Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta.
Také zde nacházíme prvky nadpřirozena naroubované na současný neromantický svět, podivínské postavy trpící nejroztodivnějšími obsesemi i štědrou dávku motivů a scén erotických – na všechny tyto znaky je v podstatě odkázáno už v samotném podtitulu.
Proč byla Astrid Lindgrenová milována, překládána, čtena? Protože každá obyčejná všednodenní událost se pod jejím perem proměnila v dobrodružství a protože psala pro děti, ne o dětech, ale pro ně. A psala tak, že jí rozuměly a věřily jí každé slovo.
Literatura je nástroj. K útoku, pomstě, ale i k obraně. Využít ji dokázala francouzská autorka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti letech navázala s padesátiletým mužem. Dávnou zkušenost popisuje ze svého pohledu: jinak než tehdejší partner, oceňovaný spisovatel Matzneff.
Nakladatelství Crew pokračuje ve vydávání letité, nicméně v Evropě mimořádně úspěšné španělské komediální série. Aktuální příběh bohužel patří k těm průměrnějším.
V nejnovějším románu Veroniky Opatřilové nalezneme podobná témata jako v jejích předchozích knihách. Věnuje se zakázanému vztahu v minulosti, hledání sebe sama a hranicím svobody. Právě svobodu zde nalézají postavy pouze v přírodě. Les v tomto historicko-ekologickém příběhu hraje zásadní roli. Nejen jako prostředí děje, ale jako místo bezpečí, terapie a – jak hlavní postava několikrát sama zmiňuje – domova.
Naomi Klein se ve své nové knize Dvojnice vydává na znepokojivou cestu, která propojuje celosvětový politický vývoj s intimním vyprávěním. Autorka, známá jako nekompromisní kritička neoliberalismu a korporátní moci, zde navazuje na svou předchozí tvorbu, ale tentokrát obrací pozornost směrem k sobě samé – a k tomu, co vidí „za zrcadlem“.
K nedožitým osmdesátinám Libuše Moníkové, které připadají na 30. srpna letošního roku, publikujeme stať germanobohemistky Dany Pfeiferové, která spolupracuje na komentovaném vydání jejího díla v němčině. Rodačku z Prahy, jež odešla počátkem sedmdesátých let minulého století do Západního Německa, charakterizuje jako spisovatelku evropského formátu píšící německy o českých tématech.
Jak vzniká ilustrovaná kniha nebo co je třeba překreslit pro jiné jazykové mutace? Ilustrátorka Madalena Matoso popisuje své vlastní zkušenosti i zákulisí ediční práce v portugalském nakladatelství Planeta Tangerina.
Novinka veterána americké krimi opět prolíná tři pátrání. Přičemž v průběhu jednoho z nich hrdinky vyřeší slavný pomníček losangeleské policie, případ Černé Dahlie.
Ve třetím dílu detektivní série předkládá autorka znepokojivý obraz interpersonálních vztahů panujících mezi příbramskými obyvateli. V centru města byla na podivném místě nalezena mrtvola opilého muže, a tak vidina poklidných svátků pozvolna mizí.
„Ty jsi ale odvážná, že ses sem vypravila!“ Takové a podobné věty jsem slýchala několik dnů, které jsem na konci května strávila v Kyjevě na knižním veletrhu. Připadala jsem si přitom nesmírně hloupě.
Významy, s nimiž si lidé spojují hlavní pařížskou katedrálu, se napříč stoletími proměňovaly. Dva historici ve své publikaci polemizují s tím, který jí při znovuotevření připisoval prezident Macron, a nabízí vlastní. Téměř jisté ovšem je, že další pokolení přenesou akcenty zase jinam, například k ekologické perspektivě.
Pavel Novotný ve své prozaické prvotině s básnickým citem podrobuje nesmlouvavému zkoumání upachtěnou mezilidskou blízkost tvořenou společnými jídly, domácími pracemi a více či méně nenápadným terorem.
Irská spisovatelka Claire Kilroy, která přijela na letošní veletrh Svět knihy představit svůj nový román Pozor! Pohov!, s námi hovořila o návratu ke psaní po desetileté pauze a přiblížila, jaké to je, když se spisovatelka stane matkou. Den před naším rozhovorem se autorka na veletrhu zúčastnila debaty s českou spisovatelkou Klárou Vlasákovou a novinářkou Barborou Voříškovou na téma Mýtus šťastného mateřství v literatuře.
Hlavní hrdinka románu se místo rodinné dovolené u moře vydává na pouť do Santiaga de Compostela. Na cestě přemítá o svých partnerských a rodinných vztazích a také o tom, zda vůbec někdy chce mít vlastní děti. Úspěšná česká spisovatelka ve svém nejnovějším románu věrohodně vykresluje psychiku ženy a otevírá otázku, do jaké míry jsou naše životní rozhodnutí formována společenskými konvencemi.
Philippe Besson odjakživa rád vyprávěl příběhy, a to natolik, že si díky nim vybudoval spisovatelskou kariéru. Síť lží a polopravd, kterou kolem sebe utkal, ale po patnácti letech naruší nečekané setkání. Krátká výměna pohledů s mladíkem s tváří jeho dávno ztracené lásky vtáhne Bessona zpátky do roku 1984, kdy všechno začalo. Bolestivý román o lásce předurčené k zániku je intimní autorskou zpovědí.
Dospívání čtyř chlapců ve stínu ulic východního Osla se veze na vlně adrenalinu. Jejich dětství vzalo za své a nahradily je drogy. Debut mladého norského autora vykresluje syrovou, ale upřímnou výpověď generace Z.
Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.
Emocionální průvodce po městě, které pro jeho autory přestalo existovat.
Hugo je hamižný hovnivál, který propadne mamonu a nevystačí si jen s jednou dobře uválenou kuličkou. Jakmile však déšť rozpustí všechny jeho hovínkové poklady, dostane šanci změnit své hodnoty.
Ačkoli žížaly nepatří k nejpopulárnějším tvorům, jejich podíl na zúrodňování půdy je nedocenitelný. Není to však snadný úděl a někdy jim to vrtání v hlíně jednoduše přeroste přes hlavu. O radostech i strastech zdánlivě obyčejných žížal s nadhledem vypráví netradiční kniha italské spisovatelky.
První román ze série s novým vyšetřovatelem Calem Hooperem přináší komorní detektivku v okouzlujícím i nebezpečném prostředí odlehlé irské vesnice. Napsanou navíc mimořádně působivým stylem.
Chtěli byste vědět, která byla letos ta NEJ? To tak úplně říct nemůžeme, a ani nechceme. Dobrých knih totiž vyšla spousta. A my jsme těch nejlepších sebrali celou hrst: třicet tipů na četbu, která nezklame, ať už si ji pořídíte pro sebe, nebo jako dárek.
Turecký spisovatel Saygın Ersin předkládá čtenáři legendu o pánovi chutí, ve které si víc než příběh samotný vychutnáte jeho kulisy a jazyk.
Konfrontace dvou zcela odlišných světů, jejichž kořeny vězí v bývalém Západním a Východním Německu. Na poutavém setkání starého, vzdělaného Berlíňana jakožto produktu demokratické SRN a mladinké neonacistky z Meklenburska sledujeme osobní i celospolečenské důsledky rozděleného a znovusjednoceného Německa.
Soutěž Poviedka proběhla na Slovensku v loňském roce již po šestadvacáté. Sborník deseti nejlepších textů nabízí hlavně bezútěšný obraz násilí, šílenství, frustrací a nefunkčních vztahů, velkou porci výsměchu a sarkasmu, ale i světlejší tóny.
„Náš dům stojí hned u přehrady a u lesa, takže budeme mít blízko na koupání i na houby… Miminko čekáme asi v polovině února… Vše nasvědčuje tomu, že to bude kluk.“ Hold rodnému Jablonci má podobu koláže příběhů a citací, která je vzhledem k nedlouhé historii města překvapivě pestrá a živá.
Na začátku ruské agresivní války, kdy jsme ještě pátrali po motivech a snažili se uhodnout, co se děje v hlavě ruského diktátora, někdo někde napsal, že byl u toho, když Putin fascinovaně, stále dokola sledoval videozáznam smrti Muammara Kaddáfího, jehož zlynčoval v roce 2011 rozzuřený dav bývalých poddaných.
Každá generace potřebuje svou knihu o pubertě. Ne, že by se měnila puberta sama a to, jak ji člověk prožívá, mění se ale okolní společnost a přístup k jednotlivým tématům. Holčičí kniha se zaměřuje na dívčí pubertu, a je tedy určena dívkám zhruba mezi devátým a šestnáctým rokem.
Co může být dobrodružnější než příběhy o indiánech? Přece zasvěcený pohled na jejich každodenní život, historii a kulturu! Bohatě ilustrované shrnutí celoživotního díla českého antropologa a amerikanisty čtenáře seznamuje s minulostí a současností původních obyvatel Jižní Ameriky. Mnohé kmeny autor poznal osobně a odhalil tajemství jejich šamanských rituálů, sexuálního života i jejich starost o budoucnost planety Země, aniž by jejich život idealizoval.
Na první pohled ten člověk vypadá inteligentně a má dvě vysoké školy. Vždycky mi říkal: „Kdybych já měl čas, jak já bych si rád něco přečetl.“ A teď? „Za toho covidu jsem měl konečně čas zrekonstruovat si byt a dát si do pořádku zuby. Můstky!“ vypadlo z něj, když jsme se o Vánocích potkali.
Jaké byly počátky české univerzitní orientalistiky a jak souvisejí s emancipačními snahami Čechů druhé polovině 19. století? Klíčovou roli zdejšího „otce zakladatele“ hned několika orientalistických oborů sehrál profesor Rudolf Dvořák, jehož jméno je však víceméně zapomenuto. Zdařilá monografie o Rudolfu Dvořákovi přibližuje nejen jeho životní osudy a vědecký odkaz, ale svými přesahy podává výmluvné svědectví o době, která ještě neznala orientalistickou hyperspecializaci dneška.
Probrat se nabídkou knižního trhu není jen tak, zvlášť když se návštěva knihkupectví stala takřka svátkem... I letos proto chceme v předvánočním čase upozornit na tituly, které jistě potěší jak naše čtenáře, tak jejich blízké.
Letošní Bookerovu cenu si vysloužil srdcervoucí autobiografický příběh o dospívání ve skotském Glasgow v thatcherovských 80. letech s matkou alkoholičkou a menšinovou sexuální orientací na krku.
„Vlastně se moji hrdinové za ty roky moc nezměnili,“ konstatuje Štěpán Kučera, který již v dětství začal psát dobrodružné příběhy a v jehož barvitých povídkách je i dnes dobrodružství stěžejním prvkem.
Proč je dobré učit se v koruně stromu? Jak by měla vypadat „biofilní města“ bez tvrdých ploch a ostrých hran? Kniha o lese jako nejpřirozenějším léku.
Na začátku devadesátých let se komiksovým tvůrcům v Československu otevřely nadějné vyhlídky. Připomínkou této bohužel jen krátké euforie je sborník čtrnácti povídek od různých autorů.
Hromadění plastů v oceánech je jedním z důležitých environmentálních problémů dneška, a pokud s ním společnými silami nezačneme něco dělat, může se nám naše nečinnost šeredně vymstít, jak ve své knize podotýká portugalská mořská bioložka.
Poprask okolo vydání posledního románu Jana Němce Možnosti milostného románu odhalil chybějící teoretické nástroje interpretace pro tento v našem prostředí nový typ literatury. Skandinávští recenzenti a literární teoretici mají první rozpaky dávno za sebou a za již více než deset let, poté co tamní kulturní scénu zavalil Karl Ove Knausgård svou hexalogií Můj boj, tam vyšla na toto téma řada zajímavých studií. Některé z literárněvědných prací vydaných na Severu by stály za pozornost.
Po mnohaletém básnickém dřímání se Ewald Murrer vrací zjevně odpočatý. Projevem plné tvůrčí síly je hned několik literárních projektů; a to by bylo, aby z toho básníkovi Murrerových schopností nevzešla alespoň jedna nominace na mediálně nejznámější tuzemskou literární cenu, Magnesii Literu. Podařilo se mu to hned se sbírkou Noční četba.
V rozhovoru s britskou autorkou románu Melmoth, který se odehrává v Praze a který měla Sarah Perryová v Praze také uvést, přišla řeč na to, co je to vlastně gotický román a jak v něm funguje směs hrůzy a krásy, proč faustovský motiv zaprodání duše umístila právě do Prahy a zda je možné o globální pandemii, která jí znemožnila přijet, uvažovat jako o nějaké formě trestu za předešlá selhání lidstva.
Být divný je v pořádku. Toto celkem jasné a jednoduché sdělení si cestu k těm, kteří ho skutečně potřebují slyšet, obvykle hledá těžko. Zároveň se z něj může snadno stát klišé. Petra Soukupová jej naštěstí zprostředkovává s odzbrojující vypravěčskou přímočarostí a díky komplexní povahokresbě.
Prostor povídek Vratislava Kadlece zabydlují velmi obyčejní lidé. Autor je však staví před situace neobyčejné, absurdní až fantastické. Mnohdy tak nejen postavy, ale i čtenáře nutí opustit svět logiky, kterou jsme – slovy jedné z postav – „nemocní“.
Jeden z finalistů letošní Německé knižní ceny zaujme nejen válečnou tematikou a zajímavostmi ze světa včel. Paralely s fungováním včelího společenství dávají příběhu o odvěké lidské touze o životě ve svobodě nový rozměr.
Antologie Nejlepší české básně se od doby svého vzniku (2009) stala jakýmsi projekčním plátnem, na kterém se zobrazoval subjektivní výběr daného arbitra a editora, vyjadřující jeho názor na to, co „nejlepšího“ za uplynulý rok česká poezie zplodila. Pro loňský rok se „vyvolenými“ – tedy těmi, kdo v české poezii pomyslně oddělují zrno od plev – stali básníci J. H. Krchovský a Ondřej Hanus.
Letošním vítězem literární ceny Visegrad Eastern Partnership Literary Award, udělované autorům ze zemí Východního partnerství, se stal Vladimir Rafejenko. Rafejenko musel v roce 2014 opustit rodný Doněck a své zkušenosti s válečným konfliktem vtělil právě do oceněné prózy Dlouhé časy.
První svazek sebraných povídek H. G. Wellse nadchne nejen čtenáře, kteří si oblíbili vědecko-fantastická témata románů Stroj času nebo Ostrov doktora Moreaua, ale také všechny, kteří oceňují příběhy o lidské ctižádosti, honbě za slávou a uznáním, setkání s exotickým neznámem nebo o zlu ukrytém v našem nitru.
Dola de Jongová literárně působila v Nizozemsku i v USA. Pozapomenutou autorku v posledních letech úspěšně připomnělo amsterodamské nakladatelství Cossee romány Pole je tento svět a Strážkyně domácího krbu. Lesbická tematika druhého titulu budila v roce 1954 zvláštní pozornost. Ale byla v nizozemských literárních kruzích skutečně tak kontroverzní, jak vyplývá z doslovu Evy Cosséeové?
Půvabné svědectví o touze zdolat nejvyšší horu Moravy v dobách, kdy byla turistika ještě v plenkách, potěší nejen znalce a milovníky Jeseníků. Cestopis z konce předminulého století, psaný nádhernou češtinou, připraví jedinečný čtenářský zážitek všem těm, kteří si toulky přírodou umějí vychutnat ve stejně romantickém rozpoložení jako Jan Havelka a jeho vlastivědná družina.
Velkého českého filozofa a jeho celoživotní zájem o kulturu, umění, jazyk a řeč pozoruhodně přibližuje kniha, jež na první pohled vypadá jako bibliofilie.
Novinka globálního bestselleristy zprvu nudí opakovanými motivy i vypravěčskými fintami, v závěru se však vydá nečekaným směrem. Jen je otázka, bude-li ona změna žánru Brownovým fanouškům vyhovovat.
Jako každý rok i letos nabízíme redakční výběr nejlepších knih publikovaných v roce 2017. Zaměřuje se na knihy, jimž se nedostalo mohutné marketingové kampaně, přesto by však neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.
Útlá kniha úvah o lesu, kterou předkládá přírodovědec a teolog Karel Sládek, je osobní vyznání o tom, co ho v životě formovalo. Přináší svědectví o kráse a tajemství lesa a jeho zvířecích obyvatel, jemuž bychom měli my všichni dobře rozumět. Duchovní přesah, který autor ve svých meditacích objevuje, ukazuje křesťanství v jiném, daleko přívětivějším světle.
Petja Kokudeva, cestovatelka, copywriterka, autorka veršů pro děti a dramaturgyně loutkového divadla.
Pochmurná pohádka, „newyorský román“, v němž na dějišti nesejde, studie zneužívání dětí a lidského utrpení, bildungsroman, komentář k věčnému tématu amerického snu. To vše je román Američanky havajsko-korejského původu Hanyi Yanagihary, který se v roce 2015 probojoval do užších nominací na Man Bookerovu cenu.
Pozoruhodný knižní experiment přibližuje dílo i život Ludwiga Wittgensteina způsobem, který se u nás doposud neobjevil. Nechybí mu vtip, ironie ani hluboký vhled do autorova opus magnum.
V románu Han Kang se vegetariánství stává metaforou hrdinčiny vzpoury proti konvencím jihokorejské společnosti, která je dosud silně patriarchální. Oproti Západu tedy toto téma v tamní literatuře zatím není detailněji zpracováno. Román představuje svébytnou ukázku poetiky Dálného východu, autorčin uměřený styl přirozeně přechází mezi snovými pasážemi a až hororovými scénami.
Dnes již klasický historický román japonského autora Šúsaku Endóa Mlčení opakovaně fascinuje čtenáře i filmové tvůrce. Endó v něm umně spojuje historickou látku příchodu křesťanských misionářů do Japonska s nadčasovým problémem morálního dilematu, jemuž bude člověk vystavován v každé dějinné epoše.
Rozhodnutí vyzpovídat nejzajímavější a nejrůznější spisovatele patřící do jedné literatury může padnout lehce, hůře se však již uskuteční. Ukrajinská novinářka Tetjana Teren se nenechala odradit a loni vyšly ve Lvově dva díly rozhovorů s dvacítkou ukrajinských spisovatelů a básníků.
Laird Barron je mistrem v navození pocitu, že stačí málo, abychom překročili hranici příčetnosti, rozhraní mezi světem přírodních a metafyzických zákonů. Jeho sbírka hororových povídek rehabilituje tento často dosti pokleslý žánr i před náročnějšími čtenáři.
O slavných klasicích píše autor vtipně a rozhodně ne s přehnanou úctou. Přitom nechce jejich význam snižovat, naopak. Pouze se snaží setřít z nich staletími navršený prach, vykreslit je jako bytosti z masa a kostí s dramatickými osudy a vnitřními protiklady, osobnosti, které o svoje prosazení mezi velikány musely tvrdě bojovat.
Vydáním Orwellových reportáží z prostředí londýnské a pařížské chudiny se nakladatelství Argo blíží završení kompletního českého překladu díla spisovatele, který je ve zdejším prostředí znám hlavně jako autor děl Farma zvířat a 1984, v nichž vizionářsky vystihl podstatu autoritářských režimů stalinského střihu. Na dně v Paříži a Londýně tak řadu čtenářů může překvapit antikapitalistickým étosem, příznačným pro celou Orwellovu esejistiku.
Syrový autobiograficko-dokumentaristický text Dopis pro mou ženu je finská variace na beatnickou literaturu. Nevyhýbá se erotice, detailům každodennosti ani kritice autorovy současnosti.
Mistr ironie Fredrik Backman, autor úspěšného románu Muž jménem Ove, tentokrát líčí, co se stane, když stárnoucí nedobrovolná sociální pracovnice dostane na starosti bandu fotbaluchtivých svěřenců. Ve své humoristické knize se vyrovnává mimo jiné s tématem předsudků.
Ať už se severskou literaturou začínáte, nebo jí vaše poličky přetékají, Muži, kteří nenávidí ženy by vám neměli uniknout. V moři vydaných knih je těžké najít postavy, které by se vám něčím vryly do paměti, tím spíše takové, s nimiž byste se mohli ztotožnit. Mikael Blomkvist a jeho sekundantka Lisbeth Salanderová jsou přesně tím typem charakterů, kterým budete fandit až do konce svého bytí.
Roku 1929, tři roky po úspěchu I slunce vychází, vydal pozdější nobelista Ernest Hemingway román z italské fronty nazvaný Sbohem, armádo! Zachytil v něm nejen autobiograficky zabarvený příběh milostného vzplanutí amerického poručíka k anglické ošetřovatelce, ale též rozpad dříve stabilních jistot.
V roce 2015 se knižní bibliografie všestranné Marky Míkové rozrostla o čtyři tituly. Rozmarné Žvejkačky obsahují asi tři desítky krátkých básnických textů, usazených mezi snové ilustrace Juraje Horvátha. Vyznačují se námětovou i náladovou pestrostí a jazykovou hravostí.
Levicově orientované části čtenářského publika už deset let vstávají vlasy hrůzou na hlavě kvůli McEwanově monotematické obsesi úspěšnými vědci, lékaři, umělci, špiony MI5 a nyní soudci. Kritici na něj však povětšinou pějí chválu – jeho vylíčení světů příslušníků britské střední třídy vždy slibuje mimořádně autentický zážitek, což spolu s typicky elegantním a úsporným jazykem platí i o novince Myslete na děti!.
Přiblížit čtenáři prostřednictvím osmi poutavých románů historii 20. století – takové ambice má úspěšný švédský autor Jan Guillou. V českém překladu se nyní setkáváme se třetím dílem série, kdy se nad Evropou 20. a 30. let stahují mračna.
Koukolíkovo burcování k aktivnímu životu je zřejmě příhodné v každé době. Stejně jako jeho výzvy ke kritickému myšlení, které zabraňuje „cestám do nekonečných omylů“. Jen je těžké se s ním shodnout na tom, jak by se toto myšlení mělo konkrétně projevovat. Autora totiž před některými stereotypy neochránilo.
Steve Sem-Sandberg představuje český překlad své nové knihy Vyvolení. Ta pojednává o klinice Spiegelgrund, kde nacisté za druhé světové války realizovali program eutanazie.
Nicolai Lilin, autor s banditskou minulostí, který zažil čečenskou válku, v románu Sibiřská výchova představuje svět, kde proti zákonnosti stojí pateticky uctívaná spravedlnost samozvaných lapků. Rozhodli se bohatým brát a chudým dávat.
Patříte k rodičům, jejichž představa o vštěpování mateřského jazyka překračuje konvenční nároky? Nebo rodiče nejste, ale zajímá vás, jak vypadala (anti)říkadla napříč dvacátým stoletím v experimentálním pojetí čtyř německy píšících autorů? Pak si určitě oblíbíte knihu Malé lalulá, kterou uspořádal a přeložil Radek Malý.
V mírně provokativní knize katolického kněze Václava Vacka se úzce propojuje duchovní rovina se světem fyzické každodennosti a hluboký vhled do lidského utrpení se prolíná s civilností a nesentimentální věcností.
Ať už se s tímto nevšedním průvodcem vydáte do pražských ulic, nebo zůstanete u domácí četby, Teplá Praha bezpochyby značně rozšíří vaše obzory, ba možná – a v tom případě bude úsilí erudovaných autorů publikace dovršeno – ještě posílí váš zájem o queer problematiku.
Inger Edelfeldt v posledních dvou románech uplatňuje dvě odlišné polohy svého psaní: komorní, dalo by se říci nadčasové drama zkoumající otázky dobra, zla a svědomí střídá bohatší psychologická studie reagující na současné společenské trendy.
Krev a mlíko není ani v nejmenším snadné a příjemné čtení, evropskému čtenáři dává možnost zahlédnout obraz života v Číně ve 20. století bez příkras, představit si (raději) nepředstavitelné utrpení a sílu lidí, kteří se mu snaží vzdorovat, poznat alespoň z povzdálí národ, který přečkal tolik hrůz, a přesto neustrnul v marné sebelítosti.
.jpg)
Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?
Nestává se často, že by se u nás v jednom roce objevily překlady dvou děl téhož autora, navíc pocházejícího z literárně tak málo probádaných končin, jako je Brazílie, a k tomu ještě z oblasti, která je exotická i pro samotné Brazilce, z Amazonie. Dílo Miltona Hatouma však k takovému zájmu jednoznačně opravňuje. Román Dva bratři je zneklidňující kniha, na jejímž konci zůstává pocit nejistoty a otevřenosti. Přesto nabízí neopakovatelný čtenářský zážitek.
Povídky čínské autorky Eileen Chang čtenáře zaujmou atmosférou čínských velkoměst v první polovině 20. století, svou vizualitou a takřka filmovým spádem děje. Povídky ukazují obraz rozporuplné „mladé Číny“, vyjádřený prostřednictvím konkrétních, zpravidla tragických osudů ženských hrdinek.
Píše se říjen 2011 a dosud existují dva německé státy. Berlín je rozdělen zdí. Ve východní části Berlína, hlavním městě Německé demokratické republiky, jejímž nejvyšším představitelem je už dvaadvacet let Egon Krenz, je nalezena mrtvola oběšeného muže.
Dlouhý pochod je všeobecně považován za nejlepší z románů, které mladý Stephen King napsal pod pseudonymem Richard Bachman a vydával v počátcích své kariéry. Titulní pochod je největší událost dystopické Ameriky blízké budoucnosti a většina jeho účastníků je při něm zabita. Přesně podle předem daných pravidel.
Václav Havel knihu vychválil, já ale jeho nadšení nesdílím. Nedávné české dějiny už jistě byly popsány i lépe, před nacisty a komunisty utíkaly statisíce lidí a osud rodičů M. Albrightové coby uprchlíků je tak pouze jedním z mnoha.
