Analýza předvolebních facebookových příspěvků předsedy hnutí SPD dává nahlédnout do populistické kuchařky, která mezi hlavní ingredience počítá polarizaci, demagogii, strach a kopání do protivníků, skutečných i smyšlených.
Obyvatelé amerického Středozápadu si myslí, že v Rakousku se žije v komunismu, prozradila na Světě knihy rakouská umělkyně Stefanie Sargnagel, která strávila několik měsíců v Iowě. Co si myslí o Češích a co o svých krajanech? Se studenty pražské germanistiky hovořila nejen o stereotypech a vlastních zkušenostech, ale především o svém nejnovějším oceňovaném románu, který se probojoval do širších nominací na Německou knižní cenu za rok 2024.
Když v roce 1964 vyšel český překlad Nerudovy básnické sbírky pod názvem Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství, byl anoncován jako „Špalíček milostných veršů básníka, jenž umí stejně dobře rozeznít lyrickou jako bojovně na obranu národních a lidských práv vypjatou strunu.“ Jana Pokojová chce dnes Pabla Nerudu novým překladem jeho rané poezie této nálepky socialistického básníka zbavit.
Málokdo toho v životě poznal tolik jako americká spisovatelka Lucia Berlinová. Divoké lásky i bolavé pády, prosluněné kalifornské pobřeží i zasněženou aljašskou krajinu, prestižní univerzity i dělnická města, na něž vrhá stín hustý dým z dolů. Tyto zkušenosti vtělila do živelných povídek, které se sice za autorčina života velkého ocenění nedočkaly, o to víc ale konvenují nám, moderním čtenářům.
Írán: země dvojí literatury, cenzury, ale také mistrů sociálních sítí, kde měl na státem zakázaném Twitteru účet i ministr zahraničí.
Možná si leckdo řekne: zase válka na Ukrajině? Ano, ale… Oceňovaný ukrajinský prozaik prostřednictvím putování dvou mužů – jednoho na začátku dospívání a druhého, který by už konečně dospět měl – ukazuje, jak vypadal Donbas zmítaný ozbrojeným konfliktem v době, kdy jsme my, Středoevropané, měli pocit, že se nás tamější události vůbec netýkají.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Pokračování Kalmannových příhod přináší starého známého Kalmanna. Od prvního dílu se však v mnohém liší, a to nejen četnými zmínkami o covidové pandemii a rouškové povinnosti.
Publicistka Alice Horáčková pomocí rozhovorů skládá dílek po dílku mozaiku divokého života básnířky Vladimíry Čerepkové, jejíž básně jsou stejně intenzivní jako její prožívání života. Ze vzpomínek svých současníků vystupuje jako „beatnická femme fatale,“ jak stojí v podnázvu knihy, nominované na cenu Dilia Litera pro objev roku, a je poctou básnířce zesnulé na rakovinu (či na lásku), která se životem „prokousala svýma velkýma zubama“.
Poslyšte strašlivý příběh z časů AI! Odevzdal jsem před pár dny po čtyřech měsících tlustý překlad – možná na delší dobu svůj poslední –, a protože bych chtěl v následujících měsících psát hlavně „svoje věci“, napadlo mě zkusit, jak je na tom s psaním umělá inteligence. Abych viděl, jestli to má vůbec ještě cenu…
Co z české literatury rezonuje v Íránu, jak těžké je přeložit českou knihu do perštiny a co číst, když dojde na Írán?
Náš redakční výběr z knižních novinek posledního půlroku by měl každému usnadnit výběr četby na dovolenou, ale i připomenout zajímavé tituly, které zkrátka stojí za pozornost.
V komiksové sérii se do vzájemného souboje opět pouští lidé a orkové. První svazek zatím neoriginální syžet příliš nepovyšuje, pokračování slibuje víc.
Nové příhody oblíbeného samozvaného šerifa Kalmanna, dbajícího o právo a pořádek v zapomenuté rybářské vesničce na severu Islandu, přijel do Prahy představit jeho duchovní otec Joachim B. Schmidt, který sám na Islandu již dlouhá léta žije.
Ze Zedníkovy sbírky přímo křičí autorovo absolutorium geologie a paleontologie na Přírodovědecké fakultě UK. Je to křik působivý a půvabný.
Na ulici je mrazivo, ale slunce už se za mraky svezlo–zakutálelo. Nejvyšší čas se k Dílu vrátit. Teď mě čeká hvězdopád. A to je věc potřebná, státního významu.
Nakladatelství Baobab českým čtenářům představuje duchovního otce jedné z nejznámějších filmových postav jednadvacátého století. V neokázalém, ale přitom univerzálním příběhu americký kreslíř a spisovatel velebí přátelství mezi myší a velrybou.
Ahava, poslední sbírka Tomáše Tomáška, jež letos získala Magnesii Literu v kategorii poezie, představuje uzavření poetiky, kterou autor rozvíjel ve svých předchozích sbírkách. Jazykově úsporné básně zvou čtenáře k ohledávání okolního světa takovým způsobem, jako bychom jej viděli poprvé.
Osobní svoboda někdy znamená přijít o ty, kteří nám jsou nejdražší. Autobiografický román francouzské autorky Constance Debré vypovídá o odhodlání žít pro dobrodružství, žít „pro život“, a o tom, jakou cenu za to platíme.
„S Lenkou Reinerovou jsme se znali velkou spoustu let a byl to pro mě velice blízký člověk, vysoce empatický. V mnoha situacích mi pomohla už jenom tím, že mě vyslechla nebo se mi ozvala. Bylo obdivuhodné, jak se do poslední chvíle o vše živě zajímala,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou David Stecher.
Podobně jako rok 1913 představuje autor i třicátá léta jako mozaiku mezilidských vztahů, důležitých i banálních událostí, to vše propojené ironizujícími komentáři.
Nenápadného hrdinu olivovník a jeho plody autor představuje v širokém rámci kulturních konstrukcí, jimiž je staletí obestavěla. A u mnoha špičkových výkonů lidského ducha a výdobytků kultury zdůrazňuje jejich hmotné zakotvení, respektive zakořenění.
Nové tóny do aktuálních debat o postavení žen a mužů, kde drtivě převládá důraz na znevýhodnění prvně jmenovaných, vnáší kniha Odpojený muž. Připomíná existenci sfér, v nichž jsou handicapováni muži, a snaží se nabídnout alespoň dílčí řešení.
Ocenění švédské královské akademie v oblasti literatury letos získal písničkář Bob Dylan.
V Pavesově románu Měsíc a ohně se noříme do motivů, které kolují všemi jeho díly a porůznu se spolu prolínají – jsou to odchod a návrat, vztah k rodné hroudě, sepětí s přírodou, paměť a nostalgie, válka, hledání kořenů.
Próza Jany Beňovej Plán odprevádzania (Café Hyena) prináša naliehavú správu o sebaprežívaní, prežívaní sveta a vo svete. Hovorí o Petržalke – zvláštnom mieste-nemieste, nevľúdnom gete, z ktorého nechce pochádzať nikto a predsa z neho pochádzajú všetci.
Dostala se vám v posledním roce do rukou kniha Tajemný plamen královny Loany od Umberta Eca? Otevírali jste ji nervózně a chvatně
Dobrodruh Leonarda Medka patří k nejzajímavějším a i po letech nejoriginálnějším sériím domácí fantastiky. Pátý svazek příhod českého hrdiny Franty Franty to beze zbytku potvrzuje.
Maxim Osipov dnes žije v Nizozemsku, sbírka Kámen, nůžky, papír a jiné povídky, jejíž český překlad v květnu osobně uvedl na Světu knihy, ale obsahuje texty z let 2009‒2017.
Mělo by to zaznít rovnou zkraje: kniha s názvem Vnitřní tvrz. Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia vydaná na začátku roku 2025 (s vročením 2024) nakladatelstvím Dauphin se nepovedla. A to je ještě eufemismus.
Debutový román zachycuje několik let života mladého Čecha v současném (resp. předpandemickém) Berlíně. Je napsaný čtivě, dbá na dějovou srozumitelnost a nabízí nosné téma; lze tedy říct, že oplývá základními atributy dobré prózy.
Nedávno zesnulý básník a esejista Jan Suk se v knize esejí zamýšlí nad tím, jakou roli hraje v opeře příroda a jak s pomocí přírodní tematiky „přenáší svou vitální a magickou moc na publikum“. Může být taková působnost přírody v opeře i uzdravující?
„Můj otec se znal s Lenkou ještě před válkou, pohyboval se v obdobných kruzích. Ti lidé něčemu věřili a pak se jim to různě rozbíjelo, nějak se s tím potýkali a většinou skončili jako velmi smutní lidé. Ona ne. Ona je prostě kompaktní, nedala si to rozbít, věděla, co je správné,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou její překladatelka do češtiny Olga Walló.
„Když jsem napsala knížku Lenka, velmi jsem se obávala, že to nepůjde publikovat, že jsem nějakým způsobem poškodila maminčinu image, že jsem ji nějak podrazila. A setkala jsem se s úplně opačnou reakcí,“ konstatuje Anna Fodorová, jediná dcera Lenky Reinerové.
Dobrodružná kniha pro děti o té minulé, ale i o současné válce je věnována „všem odvážným dětem“. Vypráví o strachu a o jeho překonávání.
Turismus dnes představuje významnou a pro některé oblasti světa až klíčovou složku ekonomiky. Z jak skromných počátků vyrůstal, jakými proměnami prošel a co se přes veškerý technologický i společenský pokrok nezměnilo?
Státem řízené manipulace, mediální umlčování pravdy, demokracie jako Potěmkinova vesnice… Mezinárodně povědomá témata v konžském podání jsou příslibem velkého románu, jeho tematickou sílu ovšem podrývají jiné nedostatky.
Ambiciózní horor slavného komiksového scenáristy těží z rozsáhlejšího konceptu fikčního světa, který autoři přenášejí do několika komiksů. Struktura příběhu je však dosti schematická.
Plánujete ho? Může být studené i horké, deštivé i suché, klidné i divoké, smutné i rozjásané, odpočinkové i adrenalinové, osamocené i hodně společenské... Ať bude vaše verze léta jakákoli, kniha by v ní chybět neměla. A konec výmluv na nepřehlednou nabídku: s redakčním výběrem to bude hračka.
Literární debut Jakuba Stanjury odhaluje sílu neviditelné formy násilí. Klaustrofobicky neúprosný román otevírá téma gaslightingu a způsoby manipulace, kterým je těžké nepodlehnout, když přicházejí od těch nejbližších.
Jak se pije káva v Tanzánii, Jemenu nebo na Kubě? Kniha plná kávy od historie přes zvyky až k receptům z celého světa je díky velkolepému provedení a fotografiím vhodná ke čtení i listování a prohlížení. Estetický zážitek se vyrovná čtenářskému.
Cesta současným západním kapitalismem a vztah básnického já s tajuplným Vikomtem. I tak lze charakterizovat novou sbírku Jonáše Hájka. Osobitost, citlivost, ale také ironické nebo satirické vyznění jeho básní odhalíme, pokud nahlédneme pod nenápadný háv všednosti, jímž jsou verše obaleny.
Jaké to bylo, když komunističtí revolucionáři učinili strážcem ruského kulturního dědictví obávaného futuristu, který hlásal, že Puškin či Dostojevskij „musejí letět přes palubu Parníku současnosti“?
Román Papírový palác v sobě skrývá rodinná tajemství a hlavně osudovou lásku k jednomu koutu přírody. Zkušenosti z dětství, týkající se míst a lidí, ovládají život hlavní hrdinky Elle až do dospělosti. Nedílnou součástí života Elle a Papírového paláce, kde bydlí, jsou pak rybníky a havěť, která žije v nich a v jejich okolí.
Literatura jako nástroj politického boje i jako zrcadlo nastavené proti sobě. Čekání na genderovou rovnost ve francouzské Pikardii: Édouard Louis se opět vrací s tématem násilí, tentokrát ve vztahu k ženám.
Hravá dětská kniha vysvětluje, jak se ze staré rozbité vozovky stává krásná nová silnice, a přibližuje, co všechno taková proměna obnáší. Na své si přijdou malí milovníci velkých strojů i zvědavci, kteří dostanou odpověď na nejedno „proč“.
Prvotina francouzské básnířky Suzanne Renaud vychází po stu letech od prvního vydání v bilingvní podobě, zrcadlově doplněná o překlady Bohuslava Reynka – a ukazuje, jak se v obou jazykových verzích projevuje cit pro popisy přírody i melancholické rozjímání.
Jaro 1939. Desetiletá královna koček nasedla do vlaku, a vystoupila jako někdo úplně jiný. Petr Sís představuje svou „modrou knížku“ a děti z Wintonových vlaků, kterým je dnes už přes osmdesát let.
S Petrem Hruškou jsme mluvili o zážitcích z varšavského knižního veletrhu, o tvářích polské a české poezie a jejich blíženectví, o mnoha pozoruhodných setkáních, o vandráctví i o tom, o čem nelze mluvit, ale o čem lze zpívat.
Další souborné vydání nejslavnějšího českého komiksu lze považovat za kritické. Přináší totiž všechny varianty některých příběhů a je doplněno obsáhlým komentářem.
Novelu a dvě povídky v knize Utrpení těla spojuje explicitní sexuální násilí, snaha šokovat a zhnusit. Chybí však přesah a výsledek zůstává jen prvoplánovým brakem, v němž je nakonec i ta největší brutalita předvídatelná a sterilně popsaná.
Německý historik a novinář podává multiperspektivní obraz rozpadu starého světa (a drobných zárodků světa nového). Názorně přitom ukazuje, jak obtížné bylo pro většinu Němců rozlišit porážku armády sloužící nacistickému režimu, devastaci jejich země a současně její osvobození.
Jednou ze tří sbírek nominovaných na cenu Magnesia Litera za rok 2020 se stala kniha Zápisky z garsonky Pavla Novotného. Po systematické práci s vícehlasím svých předchozích knih, které tvořil jako sběr nahrávek převáděných do toku básní, upřel autor pozornost do mikroprostoru svého dětství a dospívání, do obyčejné garsonky na sídlišti v Liberci, kterou sdílel od narození do svých dvaceti let s nemocnou matkou.
Relikvie sestry Jakuba Demla, přesné vzkazy ze záhrobí a tajemství dámských kalhotek u italského bohemisty. I to romanistka Lucie Tučková přidala do knihy, která je ale především vášnivou oslavou čtení coby setkávání.
.jpg)
Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.
Obec překladatelů na konci listopadu přinesla smutnou zprávu: zemřela Božena Koseková, vynikající překladatelka z němčiny a nakladatelská redaktorka. Připomínáme Boženu Kosekovou a její významné celoživotní dílo rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.
Pokud je na povídkové knize nominované na Magnesii Literu něco problematického, pak jsou to nesplněná čtenářská očekávání, navozená názvem a anotací knihy. Pětice volně propojených příběhů se totiž spíš než na paměť jednoho místa soustřeďuje na příkoří, jichž se na člověku dopouštějí historické události.
Nijak rozsáhlé, přesto hluboké a inspirativní pojednání o jevu, který na první pohled působí celkem nekomplikovaně, avšak bližší prozkoumání u něj ukazuje, že je kluzký jako úhoř. Řeč je o čase, jehož podstatu se srozumitelnou formou pokusil odhalit známý italský fyzik a spisovatel, který si pozornost tuzemských čtenářů získal už předchozími tituly, v nichž vedle různých zajímavostí z moderní fyziky představil i svou teorii smyčkové kvantové gravitace.
Díky světoznámému deníku se z Anne Frankové stala téměř obchodní značka. Bližší pohled na osudy Frankových i Annina deníku přináší i po více než sedmdesáti letech nejedno překvapení a vnáší nové odstíny do stereotypního vnímání ikonické postavy i jejího světového bestselleru.
V pomyslném žebříčku nepravděpodobných příběhů české historie by jednooký a posléze úplně slepý šedovlasý muž, který je s pár stovkami sedláků a žen schopen opakovaně porazit desetitisíce rytířů, jistě získal jednu z předních příček. Jenže – byl opravdu úplně slepý? Měli jeho protivníci opravdu takovou přesilu? Skutečně se nikdy nedopustil žádné taktické chyby? A co vůbec dělal, než jeho vlasy zešedivěly?
Děčínský básník Radek Fridrich si od získání ceny Magnesia Litera v roce 2012 dopřál dlouhou publikační pauzu – alespoň co se týče básnických sbírek. Jeho další počin na tomto poli nazvaný Ptačí řečí spatřil světlo světa až v roce 2017. Každopádně se na tento soubor promyšlených fónických básní vyplatilo čekat.
Zvířata jsou v tomto tematickém čísle časopisu Dingir pojednána v transkulturní a transdisciplinární perspektivě.
Osmatřicetiletý John Lennon vyráží hledat svůj ostrůvek u severozápadního pobřeží Irska a spolu s ním také novou životní energii a tvůrčí inspiraci. Sice ho pronásledují hordy novinářů a specifičtí vnitřní démoni, ale ve finále v knize vystupuje zkrátka jako umělec, potažmo kdokoli z nás.
Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz, jediný arabský nositel Nobelovy ceny za literaturu, v próze vystavěné na půdorysu středověkých cestopisů, doufá, že objeví dokonalé státní zřízení. Škoda, že z díla této ikony moderního arabského románu si téměř nic nelze přečíst v českém překladu.
Básník, překladatel, autor knih pro děti a písňových textů Pavel Šrut se trilogií o lichožroutech vepsal do paměti i dnešní nejmladší generace.
Jaký je v dnešním Česku život mimo civilizaci? Radikálnost, s níž hrdinové knihy sledují své cíle, může být zvláště pro městské hledače optimálního duchovního směru pozoruhodná. Místo abstraktního vzývání přírodních principů se v osmi rozhovorech ukazuje skutečný a značně obtížný život na pokraji divočiny.
Závažné otázky, jež tato provokativní kniha klade, se týkají nejen proměn společnosti pod vlivem digitálních technologií, ale hlavně transformací vnitřního světa člověka, jeho emocí a vůle.
Hory nejsou jen svahy, lesy, hřbety, srázy, vrcholy, v zimě sníh a mráz, v létě pastviny a zurčící potoky. Hory mohou dát návod, ukázat způsob, jak žít. Krok za krokem, v odměřeném čase: budoucnost je na vrcholu a minulost v údolí. Román Osm hor Paola Cognettiho je toho důkazem.
Přesvědčivě napsaná kniha, postavená na autorových bohatých znalostech a zkušenostech ze soudobé mediální i politické scény, hledá v našich dějinách paralely k současnosti a pokouší se i o cosi na způsob typologie hlavních postojů, dějinných dilemat a ztroskotání, která nám hrozí i v budoucnosti.
Výbor kázání a promluv českobudějovického biskupa Josefa Hloucha je jednou z potřebných splátek dluhu vůči těm, kteří za sebe i druhé statečně čelili komunistické diktatuře. Historik Martin Weis provede čtenáře životem a částí díla katolického pastýře, jenž je dodnes připomínán pro svoji přátelskou a empatickou povahu, moudrost a vzdělání.
Picardovi se podařilo promluvit hlasem těch, kteří se nechtěli vzdát vědomí souvislosti mezi vnitřním a vnějším. Stal se prorokem světa, v němž není třeba utíkat ani před sebou, ani před druhými.
Pro budování či spíše uzdravování naší kolektivní paměti je důležité dokumentovat zločiny páchané u nás Rudou armádou i hrůzy německého odsunu. A zvláště potřebné je přiznání zvěrstev páchaných Čechy. Zároveň bychom se ale neměli senzacechtivě „zadrhávat“ jen na krvavých masakrech a vraždění. Důležité je rovněž si připomínat konstruktivní spolupráci, která po staletí mezi Čechy a Němci panovala.
Konkrétní lidé a jejich tužby by měli mít přednost před abstraktními kategoriemi, apeluje ve své podnětné knize sociolog Fafejta.
Miodrag Bulatović (1930–1911), srbsko-chorvatsko-černohorský prozaik. Jeho hrdiny jsou lidé zmítající se v blátě vlastní frustrované existence, jedinci z naprostého společenského dna, pohybující se na hranici mezi tragickou realitou a absolutní maškarádou, lidé bez domova, bez lásky, prosti jakýchkoliv iluzí i nadějí.
Spisovatel Ian Mc Ewan se v novele Betonová zahrada zabývá dráždivým tématem nechtěně nabyté svobody čtyř sourozenců, která s sebou nese jak uvolnění všech dosud utajovaných choutek, abnormálností až perverzit, tak i úzkost či touhu po matčině náruči. Děti se spontánně rozhodnou zatajit smrt rodičů: chvíli si situaci užívají, někdy jsou nervózní a bezradné, jindy se snaží vše řešit racionálně. Divadelní adaptace zdařile vystihuje zvláštní atmosféru příběhu, má ovšem i svá negativa.
Téma vztahů Ruska a Západu už bylo i v češtině několikrát systematicky zpracováno a stále k dané problematice vycházejí nové tituly. K těm všem přidává knížka Rusko a Západ pár příspěvků spíše neutříděných a snad až příliš heterogenních. Jde o několik drobných střípků do složité mozaiky: nijak převratných, ale snažících se dokreslit celkový obraz.
Kniha možná mnoho překvapení nepřináší. Válka je zkrátka krutá a pravidelně uvolňuje stavidla lidské agresivity, či dokonce sadismu. Publikace je ovšem záslužná v tom, že může příbuzným obětí i badatelům osvětlit, kde přesně skonal ten který nacistický vězeň. A právem také upozorňuje na problematiku památníků připomínajících oběti. Ty byly po roce 1948 někdy jednostranně vydávány za pohřebiště padlých hrdinů Rudé armády a zamlčována byla přítomnost pozůstatků i mnoha jiných.
Více než čtyřicet krátkých próz v knižní prvotině Matěje Hořavy tvoří nadmíru soudržný celek. Skoro se nechce věřit, že máme co do činění s debutujícím spisovatelem – Hořava slibuje své čtenáře zaujmout hned při prvním setkání vyzrálým a osobitým autorským rukopisem.
„Nejlepší švédská detektivka všech dob“ v mnoha ohledech překvapí. Násilné činy v románu Černá voda nepředstavují nosný základ děje, spíše dotvářejí rámec pro zachycení lidských osudů, které jsou různým způsobem propojené.
Jen málokterá kniha se může pochlubit tak pozitivním hodnocením, jako právě Kahnemanova publikace Myšlení rychlé a pomalé (v originále Thinking, Fast and Slow). Daniel Kahneman je celosvětově uznávaný psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002. Zaslouženě.
Jiří Gruša (10. 11. 1938, Pardubice – 28. 10. 2011, Bad Oeynhausen, Německo) je významný český básník, prozaik a diplomat.
Knižku Buchty švabachom od Zusky Kepplovej je ťažké formálne zadefinovať. Jej prvú časť tvoria len náznakmi poprepájané príbehy mladých ľudí, ktorí odišli do cudziny za prácou alebo štúdiom, pričom tá druhá (dlhšia poviedka či kratšia novela) sa odohráva v stredoeurópskom regióne a ďalej na východ.
Knihu Světová republika literatury je každopádně nutné číst s vědomím toho, že ji psala žena, která je – jak sama uznává – „čistým produktem struktury, kterou popisovala“. Modely, které postihuje, jsou ale víceméně univerzálně platné.
V úterý 26. června četl básník Petr Hruška v pražské kavárně Fra ze svojí nové sbírky Darmata. Byl to hezký a tak trochu symbolický zážitek. Nedostatku vzduchu a horkému dusnu, které v přeplněné kavárně vládly, odpovídá i naladění samotné sbírky.
Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.
Více než dvacet let po sametové revoluci a pádu komunismu u nás konečně začaly vycházet knihy, hledající odpovědi na otázky, jaký byl každodenní život a dokonce „psychologie“ komunismu, a co v „komunistickém životním stylu“ přetrvalo z předchozích dob. Jak se to jejich autorům daří? A není už podobných titulů naopak příliš?
Náboženství je příliš užitečné, vlivné a inteligentní, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím – to je asi ústřední teze nové česky vydané publikace Alaina De Botton (1969), původem švýcarského novináře, televizního producenta a spisovatele žijícího v Británii.
McEwan v Solaru pokračuje ve své humanistické linii, skrze černý humor vyjevuje nejstinnější stránky lidské psýché a klade si otázku, zda vědecká genialita hlavního (anti)hrdiny zvítězí dříve, než bude dostižen svou patologickou sebedestrukcí.
Obludou, současně příšernou i krásnou, která svojí krásou ostatní fascinovala a ochromovala, až z toho kameněli, takže i proto si ji Gianni Versace zvolil jako logo své firmy, byla a zůstává Medúsa.
Podzim středověku (Herfsttij der Middeleeuwen, 1919), klasické dílo nizozemského kunsthistorika Johana Huizingy (1872-1945), vychází znovu v překladu Gabriely Veselé přes němčinu (Herbst des Mittelalters), francouzské pasáže přeložila Šárka Belisová.
V průběhu staletí historického vývoje byly k různým cílům „stvořeny“ četné osobnosti a zařazeny do historických souvislostí, v nichž mnohdy sehrály významnou úlohu, ačkoli ony samy fakticky nikdy neexistovaly.
Máma to probírala bez ustání se sousedkama v baráku i jinde. Pozorovaly se navzájem. Která z nich dostane tu novou nemoc a taky která z nich má mužskýho, co se v nový době dobře chytnul.
Převést jeden z legendárních příběhů dětské literatury do filmu není jen tak. Vedle sebe se ocitly dva zcela rozdílné světy – poetika anglické literární tradice s mašinérií hollywoodského velkofilmu.
V „předpřelomové“ monografii kolektivu autorů z ÚJČ ČAV Český jazyk na přelomu tisíciletí (1997) analyzovala S. Čmejrková v kapitole Jazyk literatury (tedy krásné a tehdy nové) z lingvistického hlediska nazírané postmoderní tendence v tvorbě prozaiků 90. let mimo jiné na příkladě románu Jáchyma Topola Sestra (1994).
Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.
Na ploše třinácti kapitol, označených pouze číslicí, se čtenář setkává s příběhem klenoucím se nad několika posledními desetiletími naší historie, ukotveným však v současnosti. Jeho vypravěčem se stává bezejmenný hlavní hrdina, jehož osud – stejně jako v případě řady dalších postav – je neoddělitelně spjat s Terezínem.
Schwanitzova kniha se ovšem přeci jen od všech ostatních v něčem liší: její autor, anglista a kulturní historik, svoje teze často dokládá na příkladech z krásné literatury, vypomáhá si argumentací z kulturní antropologie, aplikuje na muže civilizační teorii N. Eliase a široce se rozepisuje o bludných komunikačních kruzích v duchu konceptu dvojí vazby G. Batesona.
Nedávno vyšly česky hned dvě prózy Olgy Tokarczukové (* 1962): po Anně In v hrobech světa (Kniha Zlín) je to román Běguni, za nějž autorka obdržela cenu NIKE 2008.
Příběh, který sotva existuje mimo jazyková vlákna, která Guimarães Rosa jednou provždy rozprostřel mezi samohlásky a souhlásky brazilské portugalštiny, do jejíž sítě ovšem z hlubinných zřídel jazyka vzlíná (jen částečně s vědomím spisovatele) nejméně tucet dalších řečí.
Přestože námět románu Lekce z lásky odpovídá žánru červené knihovny, o romantickou literaturu rozhodně nejde. Také informace o autorovi prozrazují, že nepůjde o jen tak ledajakou knihu. Student Oxfordu v ní zvládl pojmout průběh vztahu (a zejména zamilovanosti a lásky) jinak, než se to dařilo spisovatelům před ním.
Turecko bylo letos čestným hostem veletrhu a pojalo to jako příležitost prezentovat se v tom nejlepší světle a zlepšit svůj image při přístupových jednáních s EU. Podtitul turecké prezentace byl „Turecko ve všech svých barvách“ a organizátoři se opravdu snažili, aby jejich vystoupení působilo co nejpestrobarevněji.
Kniha narušuje představu rytíře jako reka, který v lesklém brnění vyjíždí z hradu a vrhá se na pomoc slabým, vdovám a sirotkům.
Je-li báseň krystalem, v němž se kondenzuje a odráží okolní svět, pak si nelze nevšimnout její podobnosti s automobilem či benzínovou pumpou.
„Žil jsem dosud čtyřicet tři let. A co jestli budu žít ještě jednou tolik roků? A dožiji se osmdesáti šesti? Budu pak vědět více? Budu pak šťastnější? Budou mé předpoklady o Bohu, o lidech, přírodě a nadpřirozených věcech určitější? To si nemyslím. K tomu, aby člověk nabyl zkušenosti, je zapotřebí času, ale za určitou hranicí poznání už čas zkušenost neprohlubuje. Budu prostě jen starší, nic víc, nic míň.“
Z dnes už skoro staromódní pozice vševědoucího vypravěče nás Ian McEwan v hardyovsky laděném románu Na Chesilské pláži zavádí do Anglie těsně před vypuknutím sexuální revoluce. Anglie roku 1962 se nachází na samém pomezí mezi škrobenou koloniální mocností a rejdištěm dětí květin a fanynek Beatles.
Ádám Bodor, přední představitel současné sedmihradské maďarské prózy a nositel Kossuthovy ceny, byl českému čtenáři doposud znám jen díky několika přeloženým povídkám a úryvkům. Návštěva arcibiskupa je jakýmsi volným pokračováním románu Okrsek Sinistra, který se má ještě letos také objevit na našich knižních pultech.
Peruánský spisovatel Santiago Roncagliolo se dočkal největšího úspěchu v roce 2006, kdy získal za román Abril rojo (Krvavý duben) prestižní cenu Alfaguara.
I. Radové se i přes omezení, které si sama stanovila, podařilo provést čtenáře oběma díly a seznámit ho s nejvýraznějšími rozdíly v postupech obou autorů. Je třeba vyzdvihnout, že předložila českému, především odbornému zájemci první rozsáhlejší práci o epické tvorbě významných autorů, navíc s tak atraktivním mytologickým příběhem.
Jak se román chýlí ke konci, Yambo si začíná vybavoval některé klíčové okamžiky ze svého dětství – je to po několika stech stran konečně něco, co by se dalo označit za vyprávění.
Již v době, kdy román poprvé vyšel (ve francouzském překladu v roce 1984 u Gallimarda, česky v Torontu v roce 1985), vyvolal řadu polemik mezi exulanty (A. Tomský jej označil za „intelektualizovanou pornografii“) i u nás: jednak mezi disentem, jednak dokonce i v oficiálním tisku (známý článek J. Čejky Kýč třetí generace, Tvorba 3/1988). Velmi kriticky se Kunderovi věnoval např. Milan Jungmann v rozsáhlé stati Kunderovské paradoxy (Obsah 1985), velká diskuse k tématu pak následovala ve Svědectví.
Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu; v mládí chtěl být dokonce víc skladatelem než spisovatelem.
Když v roce 1979 vyšly v New Yorku Paměti Dmitrije Šostakoviče, jak je zaznamenal muzikolog Solomon Volkov, okamžitě se objevilo množství hlasů zpochybňujících jejich věrohodnost. Spor je živý dodnes.
Pro Andreje Platonova bylo údobí války alespoň v jednom šťastné – i jeho, zavržence s počínající tuberkulózou, povolali do armády jako válečného dopisovatele. Zdálo se, že klatba pominula.
Italo Calvino ve své podivuhodné knize Když jedné zimní noci cestující překračuje hranice realismu k téměř neuvěřitelnému příběhu a dovoluje si vskutku neobvyklý experiment.
Počítačový hacker, který pronikne do sítě Vatikánu, a barokní kostel v Seville, odsouzený k zániku, protože stojí na lukrativním pozemku...
Úžasná dobrodružství jsou též skvělým příkladem románu postmoderního, a to přinejmenším na několika rovinách...
Guimarães Rosa (1908-1967) měl stejně dobrodružný osud jako hrdina jeho románu, zbojník Riobaldo. Byl vášnivý polyglot, bojovník v brazilské občanské válce 30. let minulého století, povstalec, vojenský lékař, generální konzul, hluboce věřící i chorobně pověrčivý člověk a obdivovatel divoké krajiny brazilského severovýchodu, nazývané sertăo.
Sbírka básní a písňových textů Leonarda Cohena Hudba neznámého získala r. 2004 překladatelskou anticenu Skřipec.
