Martin Liška

Island v posledních letech přilákal k návštěvě mnoho Čechů, většinou ovšem jen jako dovolenková destinace. Jaké ale je poznávat Island po dobu několika let, být pracovně v každodenním kontaktu s jeho obyvateli a postupně odhalovat zákonitosti fungování tamní venkovské pospolitosti?

Ruská spisovatelka tatarské národnosti odsoudila hned v únoru 2022 ruskou invazi na Ukrajinu. V rozhovoru mimo jiné prozradila, která z jejích knih pro ni představovala nejtěžší výzvu a nakolik při psaní vychází ze vzpomínek svých prarodičů.

Německý novinář názorně ukazuje význam určitých druhů zvířat pro německé hospodářství, válečné úsilí i propagandu. Některé jeho závěry je ale nutné brát s určitými výhradami.

Kolem nepříliš rozsáhlých zápisků malé židovské dívky buduje autorka málo známý příběh plzeňských Židů, který ale osloví čtenáře i z jiných regionů.

Podobně jako rok 1913 představuje autor i třicátá léta jako mozaiku mezilidských vztahů, důležitých i banálních událostí, to vše propojené ironizujícími komentáři.

Středověký a raně novověký člověk myslel ekonomicky v mnoha hledech jinak než ten současný, čtenář ale i tak v deseti studiích nalezne řadu věcí, které mu budou povědomé i dnes.

Motiv dvou kdysi nejlepších přátel, kteří se náhle setkají po mnohaleté odluce, autor obohacuje o vzpomínky na éru NDR a o motiv kontrastu mezi změnou a setrvalostí lidské povahy.

Český čtenář by mohl snadno získat pocit, že všechna velká jména severské detektivní literatury už dávno zná, jeden z nejproduktivnějších a ve Švédsku nejčtenějších autorů však v Česku zůstává téměř neznámý. V jeho bohaté bibliografii zároveň nalezneme i mnoho jiných žánrů než jen čistokrevné detektivky.

Román patrně nejstaršího českého debutanta přináší poměrně neobvyklý způsob, jakým líčit druhou světovou válku. Nevyhnul se však některým začátečnickým nedostatkům.

Zkušený spisovatel ve své nejnovější knize zachycuje příběh slovenských obrozenců na pozadí Velké francouzské revoluce. Dramatický a tragický i bez potoků krve v ulicích.

Kolekce sedmi rozhovorů o moderních dějinách zaujme důrazem na souvislosti mezi politickou a ekonomickou rovinou, na přetřes ale přijdou i témata tradičnější, byť nazíraná z méně obvyklých úhlů pohledu.

Připravovat se na maturitu nebylo nikdy snadné. Ale jaké to je, připravovat se na maturitu v době, kdy se kolem člověka hroutí údajně tisíciletá říše, si dnes dovede představit jen málokdo. A právě tehdy si mladík se zájmem o hudbu začíná psát deník, na jehož stránkách po dobu následujících tří let zachycuje krátký záblesk svobody a následnou cestu do hlubin další totality.

V debutovém románu švédské autorky jako by se zastavil čas a propojil nejistou budoucnost s drsnou minulostí, zatímco současnost se rozplývá v neurčitých obrysech.

Útlý svazek pochopitelně představuje jen výběr ze zajímavostí spojených s železnicí a její historií, výtvarným provedením ale potěší děti i rodiče.

Možnost překonat alespoň na chvíli omezení daná nutností dýchat patřila po staletí k velkým výzvám, lákajícím dobrodruhy, vojenské stratégy, průzkumníky i podnikatele. Odhalování tajemství mořských hlubin lákalo i spisovatele, ať už čerpali ze zkušeností vlastních, cizích nebo jen ze své fantazie. Mnoho z nich skončilo na dně literárního moře, jiní se však dodnes drží na hladině čtenářského zájmu.

Sborník věnovaný přednímu brněnskému historikovi je dle očekávání prodchnut úctou a obdivem, nechybí ale ani kritika. Některé otázky přitom zůstanou nezodpovězené i po přečtení.

Příběh prosazování zákona, na jehož základě lze cizím oligarchům zmrazit majetek, se čte téměř jako bondovka. Hlavní roli v něm ale nesehrál vyškolený tajný agent ani odvážný novinář, ale zpočátku vcelku nenápadný finanční investor.

Román španělského autora jako by dokládal platnost starého úsloví „Za vším hledej ženu“. Jeho Iulia vítězí nad protivníky nejen chytrostí a schopností plánovat, ale i ryzí láskou k manželovi.

Ulice umístěná přímo do dějiště Nerudovy nejznámější knihy, totiž na Malou Stranu, představuje patrně nejznámější tuzemský příklad veřejného prostranství nesoucího jméno nějakého spisovatele. Napadlo vás ale někdy, kolik Nerudových ulic asi po celém Česku máme? A jak si v tomto ohledu stojí ostatní spisovatelé? Výprava za názvy ulic a náměstí, ať už prstem po mapě nebo v nadcházejícím období dovolených i skutečná, může přinést nejedno překvapení…

Autorovi nejde primárně o zhodnocení nebo analýzu prezidentské éry Miloše Zemana, namísto toho čtenáři předkládá exprezidentovy výroky, gesta, činy i soudní spory a nechává mu prostor k zamyšlení.

Mezi pěti knihami, které dle názoru vybraných respondentů za uplynulých pět set let ovlivnily vývoj švédské literatury a společnosti, najdeme díla očekávatelná i překvapivá. A kolik z nich je k dispozici v češtině?

Vedle západních filmů a hudebních nahrávek proudily do Československa i počítačové hry. Na rozdíl od filmů a hudby je bylo možné často i zásadním způsobem předělat, díky čemuž se kolem nich vytvořila specificky podvratná subkultura. Když už se do ní člověku podařilo dostat, bylo možné téměř všechno.

Člověk při čtení cítí zimu, moře a sníh, poznamenal Švýcar Joachim B. Schmidt na adresu svého románu Kalmann, který se odehrává na Islandu a spojuje prvky krimi se silnými vizuálními vjemy. Český překlad přijel osobně představit na pražský veletrh Svět knihy.

„Mám radost, že Baltské moře už není hranicí a že lidi naopak spojuje, že dnes stačí jen nasednout na trajekt, člověk nepotřebuje pas, víza a hromadu dalších povolení,“ říká v rozhovoru dánský spisovatel Jesper Clemmensen, který ve své tvorbě zpracovává příběhy emigrantů prchajících přes Balt.

Královnám bylo v dějinách obvykle souzeno zpečetit svým sňatkem spojenectví mezi zeměmi či dynastiemi a následně porodit následníka trůnu. Švédsko nepředstavovalo výjimku, monografie věnovaná oblíbené zemi obou autorů ale ukazuje, že historiografie má v řadě ohledů vůči královnám a jejich leckdy zajímavým osudům stále velký dluh.

Do třetice zpět v palácích i špinavých uličkách noirového Stockholmu: poslední díl trilogie vždy vyvolává velká očekávání. Dostál jim švédský autor, jehož tvorba i samotné příjmení zavádí čtenáře daleko do minulosti?

Francouzský historik shromáždil úctyhodné množství příkladů vnímání ticha, o moc víc ale čtenář v jeho knize nenajde.

Příběhy o mučednické smrti svatých Petra a Pavla, svatého Štěpána, svatého Šebestiána nebo třeba svatého Valentýna svědčí o velmi obtížných počátcích existence křesťanské církve. Německý církevní historik zasazuje tyto i další příklady raných mučedníků do širšího kontextu právního systému římské říše, přičemž koriguje leckteré z rozšířených představ, které o pozdní antice máme.

Životní příběh muže, který většinu života prožil jako lékař na českém venkově, je dalším příkladem toho, jak víry velkých dějin zasáhly do osudu konkrétního jedince. Kromě toho poodhaluje mnohé o ruském způsobu myšlení, v mnohém tolik odlišném od našeho.

Jeden z nejpřekládanějších moldavských autorů současnosti se žánrově posunul od dystopií k magickému realismu, zůstává však věrný kišiněvským kulisám a opět čtenáři nabízí i malé nahlédnutí do zákulisí.

Lidé žijící ve svobodné zemi si jen těžko dovedou představit, jakým překážkám čelí ti méně šťastní, kteří kvůli svobodě opouští domov. A nejinak tomu bylo i dříve. Na příkladu dvou rodin československých uprchlíků dánský novinář připomíná svým krajanům, jaká byla ještě nedávno každodenní realita rozdělené Evropy.

Islandský novinář Egill Bjarnason sice ani zdaleka nehlásá „Za vším hledej Island“, ale stopa jeho rodné země je ve světových dějinách přeci jen výrazně zřetelnější, než většina čtenářů tuší.

Chudoba poválečného Brna, hantec, Franta Kocourek a další očekávatelné náměty se ve vyprávění Karla Fuksy propojují s posledními Habsburky, běháním maratonů a vzpomínkami na vlastní i nevlastní prarodiče. Výsledkem je pestrá mozaika, která poodhaluje mnohé z kulturního dění v Brně let minulých.

Monumentální shrnutí Hitlerovy vlády nepřináší nová odhalení, nabízí však komplexní obraz třetí říše.

Houževnatost a odvaha ještě automaticky nezakládají nárok na úspěch, což ukazuje i příběh prvního pokusu o dobytí vrcholu nejvyšší hory světa. Přestože hrdinové knihy svého cíle nedosáhli, anglický autor přináší dostatek důvodů, proč si i tak zaslouží po sto letech náš obdiv.

Mladý český novinář již více než deset let mapuje názory lidí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice. Kniha jeho reportáží ukazuje, jak se Ukrajina dokázala proměnit, zatímco v Rusku se přes občasné záchvěvy liberalismu nemění vůbec nic.

Tragičnost válek, hladomorů a dalších katastrof vynikne vždy o to více, jsou-li jejich následkům vystaveny děti. Přesvědčivě to dokazuje i nový román rusky píšící autorky, přičemž kromě hrůz dopadajících na děti klade před čtenáře i nesnadné otázky týkající se nutnosti dokázat přijmout správné rozhodnutí.

Navzdory tolik zdůrazňované vzájemné blízkosti dokáže patrně jen málokterý Čech vyjmenovat více než několik málo slovenských politiků, kteří od rozpadu společného státu spoluurčovali vývoj Slovenska, natož se blíže vyznat v zákoutích slovenské politiky. Známý publicista podává srozumitelný přehled, který českým čtenářům umožní leccos pochopit, veselé čtení to ale vskutku není.

Který chlapec si nepřál být pilotem? V Sovětském svazu však mohla fascinace létáním jedince snadno vynést do oblačných výšin i srazit do horoucích, respektive mrazivých pekel, jak ve svém prvním do češtiny přeloženém románu ukazuje finský autor.

Nejednoho čtenáře Záhady hlavolamu jistě napadlo, jak a proč se malý bezejmenný chlapec ocitl jednoho dne na ulici a proč u sebe měl záhadného ježka v kleci. Jihočeský básník a spisovatel nyní předkládá možný příběh tajemstvím obestřeného chlapce, jehož odkaz ovlivnil několik desítek tisíců čtenářů i milovníků mechanických hlavolamů.

Rakouský dramatik rozšířil jeden ze svých dřívějších textů do podoby románu. Pod povrchem, pokrytým leckdy až morbidní absurditou, se zamýšlí nad otázkami týkajícími se přípravy na vlastní smrt – nebo spíše nad přípravou vlastní smrti.

I přes omezení kontaktů po roce 1948 lidé museli – a také chtěli – v rámci svých pracovních povinností cestovat do zahraničí, a to i do zemí nepatřících k východnímu bloku. Rozsáhlá monografie přibližuje systémové struktury, v jejichž rámci se takovéto cesty konaly, i konkrétní příběhy lidí pracujících pro československý stát mimo jeho vlastní území.

Dorazily k nám domů, stejně jako do dalších milionů českých domácností. Ne, nemyslím dopisy od poskytovatelů energií ohlašujících zvýšení záloh. Myslím obálku bez uvedení jména odesílatele i příjemce, totiž obálku s hlasovacími lístky.

Výpravná publikace sice o vybraných tratích neprozradí zdaleka vše, co by si milovník železnic přál, avšak díky úchvatným fotografiím se k ní bude rád vracet.

Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.

Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.

Při snaze vypořádat se s hodnocením komunistické totality bychom neměli zapomínat, že zejména mladší čtenáři často nemusí mít dostatek informací k tomu, aby vůbec minulý režim relevantně zhodnotit mohli.

Rotmistr Anton Schmid, Vojín W., Zabil jsem generála Franca, Paní plukovníková – na všechny tyto knihy naleznete na iLiteratuře recenzi. Na žádného svobodníka nebo praporčíka ale ne. Proč?

Portrét slovenské šlechtičny znovu ukazuje, že věrnost zásadám neubírá na důstojnosti, zatímco smlouva s ďáblem se vždy obrátí v neprospěch toho, kdo ji podepsal.

Ačkoliv mnoho laiků klade mezi pojmy „genocida“ a „zločin proti lidskosti“ rovnítko, jedná se o odlišné právní kategorie, nadto ne zcela jednoznačně přijímané. Na pozoruhodné geografické souvislosti jejich vzniku upozorňuje britsko-francouzský autor, jehož předci patřili mezi oběti těchto zločinů.

Často duchem nepřítomný válečný veterán s amputovanou nohou, milovník knih, správce ozdravovny pro válečné invalidy, ale také táta. Rakouská autorka pokračuje ve snaze pochopit svůj vlastní původ a vnitřně zpracovat různé problémy a tragédie, které její rodinu v průběhu let postihly.

Na velkých nebo alespoň těch větších nádražích není problém v rozumnou dobu zakoupit pro plánovanou cestu vlakem jídlo a pití. Někdo se na tyto služby spoléhá automaticky, někomu vytrhnou trn z paty, když se výjimečně předzásobit zapomene nebo nestihne. Kdo se ale spolehne na možnost koupit si na cestu i něco na čtení, obvykle se dočká nemilého překvapení…

Kolektivní monografie českých a slovenských odborníků poněkud reviduje obraz meziválečného Československa jako průmyslové velmoci, zároveň upozorňuje i na některé málo známé problémy, které s sebou rozpad habsburské monarchie přinesl.

Vyrostly v posledních letech jako houby po dešti, najdete je snad i v té nejzapadlejší vesničce. Zprostředkují leckdy nečekaný kontakt s knihami při cestě na chatu, na čundr nebo i na zmíněné houby. Lákají k prohrabání a objevení pokladů, často skrytých v haldě hlušiny – co je poklad a co hlušina, je pochopitelně otázka individuální volby (vy byste se snad dobrovolně zbavili pokladu?). Knihobudky!

Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.

Románů věnovaných dění v meziválečném Rusku vyšlo i v češtině již mnoho. Jen málokterý ale dokáže čtenáře opakovaně rozesmát a přitom neztratil ze zřetele tragičnost a ponurost tehdejší atmosféry.

Sondu do raně novověké medicíny pojal švédský spisovatel a dramatik jako dějově i prostorově velmi úsporný román. O skutečném anatomovi a učenci Vesaliovi se čtenář mnoho nedozví, Dahlström ale na scénu uvádí archetyp myslitele, který v mnohém předběhl svou dobu.

Vzpomínky nejznámějšího vrchního velitele finské armády přehledně vysvětlují složité postavení Finska v rámci druhé světové války, člověk Mannerheim v nich ale zůstává dosti upozaděn.

Zatímco Švédsko bývá vnímáno jako společnost schopná integrovat statisíce lidí přicházejících z dalekých zemí, v otázce přístupu k některým částem vlastního obyvatelstva má stále do značné míry máslo na hlavě. Jak ukazuje román autorky, která se k sámskému původu aktivně hlásí, nejde přitom zdaleka jen o rozdílné vnímání role a významu sobích stád.

V roce desátého výročí úmrtí prvního porevolučního česk(oslovensk)ého prezidenta vyšla publikace polského bohemisty, jejíž hlavní devizou není skutečnost, že by byla objevná, ale že je srozumitelná.