Ve svém novém románu Poslední lanovka se americký spisovatel John Irving vrátil k řadě svých ikonických motivů. Nepodařilo se mu z nich však vystavět působivý literární celek, jako tomu bylo například v knize Svět podle Garpa, která mu téměř před půlstoletím zajistila světovou proslulost. Během četby Poslední lanovky člověka napadá otázka, kam se vytratil Irvingův spisovatelský um.
Venezuelská politička a opoziční vůdkyně María Corina Machado předala Donaldu Trumpovi svou čerstvou medaili za Nobelovu cenu míru, informovala nedávno všechna světová média.
Chorvatsko jako dovolenkový sen i komplikovaný druhý domov. Polská reportérka hovoří nejen o své reportážní knize Fjaka. Chorvatská sezona, ale také o lidech, válkách, ostrovech, jazyce i politice země, kterou zná zblízka. Jak se dnes mění Balkán, co zůstává vytěsněné a proč láska k místu může, ale nemusí být bezvýhradná?
Když se řekne Chorvatsko, většině se vybaví azurové moře, vynikající jídlo a malebná příroda – zkrátka symboly, které zemi vtiskly přesvědčivou masku bezstarostné dovolenkové destinace. Co se ale skrývá pod ní? Reportáž z desetiletého putování za odpovědí na tuto otázku nyní vychází v českém překladu.
Poslední sbírka Jiřího Dynky zve čtenáře k únikům i návratům: pryč z hlavního města, zpátky k sobě samému. Cesty však často končí ve slepých uličkách a cíl se snadno ztratí ze zřetele: „Vraťme se domů (odkud jsme nikdy neodjeli)“.
Krásné, pomalé a přitom strhující vyprávění, jež se namísto hrdinného zápasu a věhlasného vítězství věnuje tomu, co přijde poté, když mrtvoly nepřátel vychladnou, oslavné fanfáry utichnou a cesty úspěšných bojovníku se musejí rozejít.
Velké dějiny, pocity, sny, prchavé imprese i nikdy nezahojené bolesti. Téměř neznámá spisovatelka vypráví o svém životě a nebojí se být – zejména k sobě samé – nelítostně upřímná.
Převod prvních komiksových příběhů Rychlých šípů do textové podoby plní svou roli úvodu do foglarovského světa nejen díky modernizaci jazyka i reálií. Dospělé čtenáře pak potěší skryté odkazy.
Chucpe není jen obyčejná drzost. Je to drzost zabarvená nemorálností a jistou trapností.
Po životním příběhu cukrovarské dcerky z první poloviny minulého století přináší čtenářsky oblíbená autorka příběhy tří žen obklopených vůní medu. Může ale sladkost kombinovaná s brutalitou druhé světové války fungovat i napodruhé?
Román úspěšné italské autorky dlouho čtenáře znejišťuje až irituje. I proto, že chvíli trvá, než vyjde najevo, že jde vlastně o specifickou variantu amerických brakových románů 60. a 70. let.
Viktorie Hanišová není jen spisovatelka, ale také učitelka na plný úvazek a překladatelka z němčiny a angličtiny. Za převod románu Džinové německé autorky Fatmy Aydemir letos získala Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů.
Kniha pro ty, kteří jdou raději oklikou než přímo a dávají přednost abstraktním úvahám před obsáhlým dějem.
Máme za sebou pěknou řádku domácích novoročních projevů. Letos byla nadílka mimořádně bohatá a některé z nich budou ještě nějakou dobu vířit vody, minimálně na sociálních sítích. Témata se však držela očekávaných kolejí: politika domácí i světová, zdraví, soudržnost společnosti.
Dánský bohemista Bugge zkoumá, co mají společného dánští konzervativci se zdejším odporem k rock’n’rollu, proč byla Bratislava symbolicky „přejmenována“ dříve, než se stala slovenskou, a proč Karel Čapek v závěru života už nevěřil v polidštění mločí civilizace. Buggeho pohled nabízí srozumitelnou diagnózu národa, který se stále trochu hledá na mentální mapě mezi Východem a Západem.
V prvních dvou dílech aktuální série francouzský kreslíř opět demonstruje své kresebné mistrovství. A také to, že jako scenárista se lepší, i když dokonalé to stále ještě není.
S historicky první rezidentkou pražské pobočky sítě ICORN, která dočasně poskytuje útočiště spisovatelům čelícím pronásledování, jsme si povídali o její cestě do Prahy, o jejích básnických začátcích a novinářské práci v syrském terénu, o nebezpečném mužském pokolení i o Milanu Kunderovi.
Povšechnost, naprostá idiocie a hrozná krutost nás provázejí – myslím si a dívám se u toho oknem hotelu na zasněžený horský potok, za nímž strmí svah.
Jak dlouho byste se dokázali schovávat v tramvaji a předstírat, že jste normální cestující? Právě tak se Emanuel Di Porto jako chlapec skrýval před nacisty. Kniha vycházející z jeho vzpomínek bohatě naplňuje jak žánr literatury pro děti i mládež, tak historického vyprávění pro dospělé.
V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.
Kriminální román mladé autorky začíná zmizením matky od rodiny. Působivý psychologický thriller posiluje i u nás málo využívaný vypravěčský trik: hlavní zločin se odehraje až v poslední třetině knihy.
„Zažíváme chronický nedostatek představivosti, která by nám umožnila uvidět, jak výrazně lepší by svět mohl být,“ říká autor knihy, jež nemá být pouhou příručkou ke šťastnému životu, ale náročným a nepříjemným čtením. Nutí nás ptát se, čím můžeme přispět světu.
Tradiční pohádkový hrdina se vydává do světa, kde leccos zakusí, a obohacen se vrací zpátky, případně zachrání princeznu a šťastně žijí až do smrti. Hrdinové knihy Soft asi tvoří šťastný pár už na počátku příběhu, poté ale také putují po celém světě, odkud se vracejí sexuálně zkušenější (a snad i šťastnější). A otevřenější dosud netušeným aspektům sexuality i skrytým stránkám sebe sama.
Americký kreslíř se v nové knize vrací k tomu, co jej proslavilo v začátcích: autobiografickému komiksu. Je to obdivuhodné, monumentální, vtipné i poučné dílo, jen snad poněkud roztěkané.
Dystopický příběh o dospívání, ekologické krizi a přílišném sdílení osobních dat se odehrává v nedaleké budoucnosti a ukazuje její znepokojivý obraz. Na pozadí vymírající planety prožívají dvě rebelující dívky první lásku.
Poetický příběh vypráví o čtyřleté Olívii, která za asistence dědy Moučky proměňuje fádní částí dnů v expedice plné strašidelných zvířat a dobrodružných úkolů.
Měl jsem teď jednu takovou holku, Eleni, která se mě pořád na něco vyptávala. Hlavně na moje emoce. Tvářila se přitom jako utrpení s nožem v kapse. Zdaleka nejhorší byl její prompt: „So what is going on. Tell me.“ Co nás čeká v roce 2026? Totéž.
Marně obepisoval David Bernstein nakladatele, aby vydali bulharský román Vremeubežište. Pak kniha získala Bookerovu cenu a vše bylo jinak. Dokáže teď jeho česká verze, Časokryt, vzbudit zájem o bulharskou literaturu?
Jeden z nejčtenějších německých spisovatelů dneška Ewald Arenz ve svých románech pod slupkou idyly odkrývá mnohé konflikty tamní společnosti – ať už se týkají dramatických zvratů dějin nebo mezilidských vztahů. Česky mu v roce 2025 v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha Dva životy.
Básnická sbírka Punkva slibuje temné sny, návraty do minulosti i hypnotické obrazy, ale její jazykové experimenty balancují na hraně toho, co je rušivé. Když však forma obsah nepřebije, básně skutečně vystoupí – a právě tato křehká rovnováha činí sbírku tak lákavou k pozornému objevování.
Poslední smrt roku, další ze série nových případů Hercula Poirota se odehrává v době silvestrovských oslav na malém fiktivním řeckém ostrově Lamperos. Vražda na sebe nenechá dlouho čekat a před Poirotem a inspektorem Catchpoolem najednou místo hostitelů stojí řada podezřelých. Může kniha čtenářům něco nabídnout, nebo je lepší se vrátit k některé z původních knih?
Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.
Koláž nedokončených vzpomínek lingvistky a disidentky Larisy Bogoraz přináší svědectví o každodenním životě v Sovětském svazu, absurdních postupech totalitní moci i osobních kontaktech v občanském hnutí šedesátých a sedmdesátých let.
O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.
Nová sbírka Lenky Nehybové otevírá tichý, pozorný dialog mezi člověkem a přírodou. Ekologická lyrika bez aktivistických gest tu skládá svět z drobných pozorování, vědecké přesnosti i intimní subjektivity – a zve čtenáře nahlédnout, co vše se odehrává mezi větvemi, zahradou a lidskou přítomností.
Návštěva veřejného koupaliště může být pro děti zážitek – už od chvíle, kdy vkročí do šaten a sprch. Všechna ta rozmanitá těla, obvykle ukrytá, jsou tu zničehonic na očích. Může to vyvolat zvědavost, rozpaky i otázky. Jak vlastně lidské tělo doopravdy vypadá?
Kniha amerického filmového publicisty rozšiřuje už tak docela bohatou bibliografii o nejslavnějším japonském filmaři současnosti. Má své klady, nicméně příště by si mohli čeští vydavatelé všimnout i nějaké japonské monografie.
Příběh silného citového vzplanutí může čtenáře lehce zahřát poetickým jazykem, ale celkový dojem je spíše vlažný kvůli přílišné zkratkovitosti a neuspokojivému plynutí děje.
S letošním držitelem Jungmannovy ceny o tom, jak se dostal k překládání a proč mu trvalo téměř dvacet let, než se odhodlal román Barva léta kubánského spisovatele Reinalda Arenase přeložit.
Syrové, nesentimentální a silné svědectví Ukrajinek, které se rozhodly otevřené válce neustoupit. Portrét ženské odvahy, odhodlání a schopnosti vzdorovat, ale i hluboký vhled do toho, co válka dělá s tělem, psychikou a lidskou každodenností. Osobní příběhy patnácti dívek a žen nejrůznějšího věku i povolání vykreslují realitu konfliktu, který si ještě nedávno nikdo z nás nedokázal představit.
Poslední román Reinalda Arenase je provokativní alegorií života na Kubě. Jako cyklon se točí okolo fiktivního karnevalu ne právě fiktivního diktátora, kterému se smí jen tleskat. Smršť explicitních obrázků nekonečné honby za rozkoší a zmar života v absurdní totalitě střídají střídmější kapitoly, kde groteskou probleskuje autorova agonie a hledání smyslu života skrze psaní.
Do vánoční atmosféry zasadila česká básnířka nečekaný, až surreálný příběh holčičky, která znovu prožije období před vlastním narozením.
Je to náročná disciplína každý rok v různých anketách a žebříčcích vybírat, co byly ty nejlepší knihy roku. Rozhodně to ale není disciplína pouze pro literární profesionály, naopak je doporučeníhodná všem trochu aktivnějším čtenářům. Je v ní cosi adventně melancholického i napínavého.
Uplynuly tři roky od začátku války Ruska proti Ukrajině v roce 2014. V šedé zóně mezi separatistickou, Ruskem okupovanou částí Donbasu a ukrajinskou frontou zůstali ve vylidněné vesnici jen dva lidé. Sergej Sergejič neodešel především kvůli svým včelám. Elektřina nefunguje, pro potraviny se musí chodit daleko a v okolí se neustále střílí: Sergej se nakonec odhodlá alespoň načas své včelky odvézt do klidu.
Nestává se zas tak často, aby se vám do ruky dostala literárně pozoruhodná próza, u jejíž lehkosti a nápaditosti se budete dobře bavit, ale přitom cítit, jak z podhoubí vyrůstá i cosi závažného. Mariborská hypnóza si hodně hraje, ale taky podává zprávu o aktuální náladě světa.
Básník, publicista a spoluzakladatel rybářského klubu vysvětluje, jak vysoké mají ryby duševní schopnosti a citlivost, ovšem následně bez rozpaků nepříznakově píše o jejich „zemědělské výrobě“ či „výrobním cyklu“. Což je paradox, který si nejživěji můžeme uvědomit právě o Vánocích…
Jan Zikmund přichází s přelomovým počinem – po šestadvaceti letech prvním výborem ze severoamerické poezie v českých překladech. Antologie nastiňuje pestrou realitu Spojených států a nahlíží pod povrch dnešního světa.
Současní básníci a básnířky nadělili čtenářům staršího školního věku antologii básní ušitých na míru. Vznikl tak pozoruhodný soubor, který k dětem hovoří jejich jazykem a v němž se tematicky střídá lehkost s vážností i každodennost s nadčasovostí dospívání. Především ale pootevírá dveře do světa „dospělé“ poezie.
Bývalá finská premiérka Sanna Marin se rozhodla přiblížit čtenářům nejen svoji politickou dráhu, ale zároveň zanechat i jasný politický odkaz pro budoucí generace mladých politiků. Dílo jistě inspirativní, ale zároveň i plné klišé, předvídatelnosti a do určité míry i naivity.
Společná práce dvou věhlasných komiksových tvůrců příběhovou formou vysvětluje, jak se dělá komiks. Pro školáky může být povzbuzením i praktickou příručkou, která poradí, na co se soustředit a kde neztrácet čas a energii.
Jak se překládají středověké rukopisy, co všechno (ne)zvládne AI nebo proč je dobré vidět Crichtonovy Vikingy? Nejen o tom jsme si povídali s akademikem a překladatelem Ondřejem Beránkem, čerstvým držitelem prestižní Turjuman Award.
Středověký muslimský vzdělanec Ibn Fadlán nebyl dobrodruh ani cestovatel, přesto se stal předlohou hollywoodského hrdiny. Jeho barvité zápisky z cest jsou dodnes nejcennějším zdrojem zpráv o kočovných obyvatelích euroasijských stepí.
Amadoka tematizuje zpochybňování paměti, identity i možnosti vypovědět minulost. Základní rovinou vyprávění je návrat vojáka, který po těžkém zranění přišel o paměť, do civilního života. Čtenář se spolu s ním snaží rekonstruovat jeho minulost z rodinných fotografií a útržkovitých vzpomínek jeho ženy Romany. Ta však zná velkou část jeho minulosti jen z rodinného vyprávění. Bude jí její hrdina věřit?
Kara Swisher je novinářka, které se podle některých podařilo „povýšit mezi šlechtu Silicon Valley tím, že psala o šlechtě Silicon Valley, často velice jízlivě“. Například jí připadá legrační sledovat nejbohatší muže světa, jak nabádají lidi, aby se vzbouřili proti systému, když onen systém dnes představují především oni sami…
Zatímco rodina na statku klidně spí, jejich domácí skřítek je vzhůru a obchází stavení, aby vše zkontroloval. V příběhu, díky překladu nyní přístupném i českému čtenáři, vypráví Astrid Lindgrenová o jedné idylické zimní noci.
Martina Malinová debutuje sebevědomou sbírkou veršů, která působí jako manifest za tělo. Právě ono totiž může takřka za všechno: za každou utrápenou matku, za každého apatického člena mužského rodu i za blížící se klimatickou a jadernou katastrofu. A může také za uhrančivou a syrovou sbírku české autorky.
Barnesovi patří ke smetánce irského maloměsta, mají dvě děti, jejich autosalon vzkvétá a vydělává, ale jen dokud nepřijde finanční krize. Dickieho žena Imelda začne po internetu rozprodávat nábytek, jeho dcera Cass se děsí, že nebude moct na univerzitu, syn Pídžej toho, že se rodiče rozvedou, a Dickie si začne stavět bunkr. Krize samotná zůstává v knize v matných obrysech, funguje jen jako rozbuška. Dickieho s Imeldou dožene temnota z minulosti, jež vrhne stín i na jejich děti.
Dá se rozvíjet AI empatická, soucitná a milující? Lukáš Sedláček tvrdí, že bychom se o to měli alespoň pokoušet.
Rozsáhlý román u nás zatím neznámého amerického autora je označován jako military sci-fi. Docela dlouho se přitom zdá, že bude přemýšlivější, než bychom od této nálepky čekali.
