Na české básnické scéně se objevuje další sebejistý debut pracující se syrovou tělesností i křehkostí duše. Obrazy se na čtenáře valí jako balvan a dokážou překvapit svou rozvětveností. Podobných sbírek v poslední době vyšlo několik a kniha Eli Hondl se vedle nich může směle zařadit.
Nathan Ballingrud nepatří k bestsellerovým autorům, ale jen těžko v současném hororu najdeme někoho, jehož příběhy by měly hlubší emocionální dopad. Atlas Pekla je jeho druhou česky vydanou sbírkou povídek.
Povídkový soubor prozaika, dramatika a divadelníka Jordana Slavejkova je mozaikou příběhů variujících dávné téma bytostného propojení Lásky a Smrti nebo trýznivého přijetí ztráty milovaného – někdy až fetišisticky zbožňovaného – člověka. Na bulharské poměry nově se povídky navíc odehrávají v tabuizovaném prostředí queer komunity, konkrétně mezi gayi.
V čem vlastně spočívá role veřejnoprávních médií? Otázka, která v Česku v posledních týdnech rezonuje více než kdy jindy. Norská odpověď může naši debatu překvapivě obohatit.
Nová publikace z Filozofické fakulty Ostravské univerzity mapuje, jak moderní etnická literatura reflektuje ničení životního prostředí a útlak menšin. Od starých mýtů o Matce Zemi až po sci-fi vize budoucnosti ukazuje, že ekologická krize může být hluboce propojena s rasovou a genderovou diskriminací. Výsledkem je angažované čtení, které nenechá nikoho chladným.
Knižní rozhovor filmové novinářky s populárním režisérem jde trochu po srsti, nicméně je důkladný a otevřený. Režisér umí přiznat nezdary a přemýšlí o vztazích uvnitř štábu. Jen jeho bohatá – a zároveň nevyrovnaná – seriálová tvorba zůstala na okraji zájmu.
Život zredukovaný na leštění nádobí a výchovu k poslušnosti. Zapomenuté literární klenoty z dob portugalské diktatury odkrývají bezútěšný svět hrdinek, jejichž jedinou seberealizací měla být domácnost. Autorka však tíživé ticho a všudypřítomnou samotu prořezává břitkou ironií a demaskováním pokrytectví tehdejší měšťanské morálky, která raději klevetí, než by pomohla.
Čím detailnější znalost původních Foglarových příběhů čtenář má, tím více si druhý Hornův foglarovský počin užije. Příběh o zločinech rodících se z chudoby ale obstojí i samostatně.
Hudebnice Kateřina Marie Tichá vydává svou druhou básnickou sbírku. Nalezneme v ní množství intimních textů, které působí citlivě a minimalisticky, ale současně místy balancují na hraně patosu.
S ilustracemi nizozemské autorky Annet Schaapové vyrostla generace dnešních třicátníků. Její pozdní prozaickou prvotinu Lampička, určenou v nizozemštině dětem od 7 let, ale zejména její svérázné převyprávění sedmi klasických pohádek pro starší děti s chutí čtou i dospělí čtenáři. Do světa Lampičky se po osmi letech vrátila knihou Cvrček.
Debutový román využívá antické inspirace a je zdařilým mixem fantasy a špionážního thrilleru. Pozornost si však zaslouží i díky nekompromisnímu přístupu k postavám.
Po více než dvaceti letech od prvního vydání vyšla česky Kaliban a čarodějnice, zásadní kniha marxistického feminismu. Její autorka, italsko-americká filozofka Silvia Federici, staví do centra svého výkladu figuru čarodějnice jako jednu z určujících postav zrodu moderního kapitalismu a polemizuje přitom s marxistickou tezí o původní akumulaci kapitálu.
Kritika společnosti nemusí být pouze sžíravá aneb laskavým tónem ke snížení polarizace.
Už delší dobu se ví, že Dan Černý kreslí komiksové příběhy Disneyho zvířecích hrdinů pro zahraniční vydavatelství. Nyní vychází česky soubor těchto jeho prací i s vysvětlením, jak to všechno vzniklo.
Svět venku hoří a my se uvnitř potichu rozpadáme. Čtvrtá básnická sbírka Přemysla Krejčíka nenabízí čtenáři bezpečný únik, ale naopak ho zamyká v klaustrofobní realitě jednoho běžného roku. Autor přináší syrovou inventuru každodenního života, ve kterém veškeré iluze odtékají kanalizací pryč spolu se vším ostatním.
Postupné zhoršování duševního zdraví dětí a mladých lidí má v posledních deseti letech podle amerického psychologa dvě příčiny. Nadměrnou ochranu dětí před fyzickým světem a žalostně nedostatečnou před tím virtuálním. Ještě ale nemusí být pozdě.
Nezaměstnanému židovskému profesorovi fyziky hrozí nervový kolaps. Ve své humorné zpovědi o neochotě se zaprodat ho jednu chvíli odvrací, ale hned druhou se mu vydává naproti.
Krejčovský příběh pracovitého psa jménem Baron ukazuje pravou hodnotu věcí i upřímného přátelství. Co jej ale skutečně pozvedává, je neobvyklá, ale o to působivější umělecká výprava celé knihy.
Autorku celosvětového bestselleru Jeřábi táhnou na jih Lisu Ridzén vyzpovídala během Světa knihy přímo překladatelka Linda Kaprová. Výsledkem je nebývale osobní rozhovor o rodině, mužích a stáří, o švédském severu, o tom, jak hrdina románu Bo Andersson přišel na svět skrze erotické scény – ale také o překladatelském pláči.
Zdánlivé osobní drama, nevýrazná hrdinka a těžké životní okolnosti – to vše se nečekaně převrátí v odvážnou grotesku o ženě, kterou najednou vidí celý svět.
První společný román legendární francouzské dvojice průkopníků psychologické krimi byl několikrát úspěšně zfilmován. Navzdory svému věhlasu se nicméně českého vydání dočkal až po čtyřiasedmdesáti letech.
Romány ze sportovního prostředí se zpravidla soustředí na sportovce-muže. O to výjimečnější je oceňovaný debut Rity Bullwinkelové, který nás zavádí mezi náctileté sportovkyně, a to dokonce boxerky.
Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.
Sto předmětů, jež mění pohled na minulost i přítomnost. Annabelle Hirsch vypráví dějiny žen způsobem, který je zábavný i mrazivý zároveň. Kdo si přečte její knižní debut, už se na žiletku, kolo nebo počítač nebude nikdy dívat stejně…
Drobný, ale poutavý a vizuálně podmanivý komiks vychází ze spekulace o nečekaných účincích námelu v upečeném chlebu. Zvláště, když jej sní středověký mnich.
Mladý, ale výrazný hlas katalánské literatury se zamýšlí nejen nad podobností postupného zániku lidských těl a menšinových jazyků.
Šestice romských dětí objeví zakletý cirkusový stan a pokusí se ho vysvobodit ze spárů chamtivého černokněžníka. Naučí se při tom akrobatické kousky a objeví houževnatost, soudružnost a to největší kouzlo na světě – sílu lidského srdce.
Jako dítě jsem chtěl být slavný přírodovědec. Projevovalo se to zejména vášnivým nakupováním knih o zvířatech. Nejraději jsem měl nádhernou bichli Od agamy po žraloka se spoustou barevných ilustrací a fotografií. Tam bylo snad úplně vše. Díky ní jsem měl z celé třídy nejhezčí sešit v přírodopisu, protože jsem si do něj pečlivě překresloval obrázky.
Čtenář nevěří, chytá se za hlavu, je mu do pláče. Postava podobná Doře se v české literatuře ještě neobjevila a je jisté, že nikoho nenechá chladným. Spisovatelka Eva Danišová ji vydolovala ze svých vzpomínek a muselo to stát kus sebezapření. Ale je dobře, že její příběh zaznívá.
Tereza Kadečková oprášila motivy jedné ze svých starších povídek a nabídla barvitý ponor do marasmu života v Londýně na sklonku 19. století. Se vzducholoděmi, automatony a Jackem Rozparovačem.
Vítězný titul loňské Bookerovy ceny má své mouchy, ale vykresluje přesvědčivý portrét moderního muže, který potlačuje svoji přirozenost.
Velmi stručný přehled zajímavostí z meteorologie přináší odpověď na nejednu otázku, která nás napadne při sledování předpovědi počasí nebo i jen pohledu na oblohu. Nic navíc ale čtenáře nečeká, občas se spíše vkrádá pocit, jako by něco chybělo.
S blížícím se létem roste i hlad po čtení – a snad na knihy konečně bude také čas. Abyste věděli, po čem sáhnout, připravili jsme redakční přehled zaručených tipů.
Začátek fantasy série pro starší děti se rozebíhá trochu pomaleji, ale vrcholí působivě. Nikoliv poprvé využívá motiv lidí s magickými schopnostmi, které ovšem ostatní pronásledují. A možná si chystá prostor pro homosexuální milostný trojúhelník.
Rozhovor s dánským spisovatelem Robertem Zolou Christensenem o románu Balonky zakázány, švédských pravidlech a dánské neformálnosti.
Memoáry ženy z nejvyšších pater stalinské bezpečnostní elity nabízejí fascinující i znepokojivý pohled do světa luxusu uprostřed teroru. Pozoruhodná absence reflexe společenských událostí i reflexe vlastní role v nich činí z čtení této knihy místy až nesnesitelný zážitek.
Hravé komiksové seznámení s anatomií i fungováním mozku osloví spíše starší děti a jejich rodiče, kteří už o tomto orgánu něco vědí. Ti menší se patrně, stejně jako hlavní hrdina, ztratí v záplavě termínů i vizuálních žertů, na jejichž vysvětlování nezbývá prostor.
Oškliví mají svůj kontinent, krásní zase svůj. Průrvu mezi nimi nelze překonat žádnými myslitelnými dopravními prostředky. Není možné ji ničím stáhnout, zalátat, přemostit, šklebí se a šklebit se bude. Jen u žen, ach, lze zamaskovat malilinko make-upem. Ale takové ženy nesmí šplhat po horách, nesmí se dlouho máčet v termálních jezírkách, nesmí být nevyspalé, nesmí tu lež ničím smýt.
Co všechno může vzniknout mezi natočením piva a vydáním utopence? Jan Vozka ve své básnické sbírce proměňuje hospodské rozhovory, noční směny i ranní kocoviny v poezii plnou melancholie, humoru a zvláštního kouzla obyčejných životů.
Autorka románu Mizíme prozradila nejen to, jak by lidé její román vnímat neměli, ale i proč musela doma několik týdnů velmi opatrně vysávat nebo co mají Rakušané na mysli, když jedí „neprovdanou housku“.
Detektivce norsko-švédsko-francouzské dvojice vlastně není moc co vytknout, vše v ní funguje. Přesto působí jako vykalkulovaný produkt.
Zahraniční překlady české literatury se evidují na vícero místech: díky žádostem o grant na MK ČR, pro svou autorskou „stáj“ je zaznamenávají literární agenti na svých webech, někdy se najdou v profilech jednotlivých autorů na Wikipedii. Ale proč doposud nemáme jednu přehlednou a snadno dostupnou databázi?
Camilla Barnesová svým přátelům a slavnému strýci Julianovi často přehrávala útržky někdy až absurdních rozhovorů svých stárnoucích rodičů. Nabádali ji, aby to vše sepsala do románové podoby, a tak vznikla její prvotina A jestli se nezabili…
Všechny, kdo si o sobě myslí, že Prahu znají a už je v ní nic nepřekvapí, autor spolehlivě vyvede z omylu.
Před deseti lety získala Lina Wolff švédskou Augustovu cenu za román Na ostří jazyka. Loni úspěch zopakovala s románem Liken vi begravde (Mrtvoly, co jsme pohřbili), v němž groteskně i hrozivě popisuje život v jednom jihošvédském městečku, kde se vraždí ostošest a nikdo soudný v něm nevydrží. Wolff zajímá moment, kdy komunita přestane milovat bližního svého a začne jednat na vlastní pěst.
Přes padesát let starý komiksový román je šokujícím svědectvím o tom, jak v japonské armádě za druhé světové války panovala středověká mentalita. Zajímavý je také kontrast karikaturních postav s temným příběhem.
Atraktivní, leč příliš divokou a obhroublou královnu pařížského podsvětí jako jediný dokáže zkrotit záhadný povaleč a podvodník Fec, a to jen svým znuděným pohledem. Jejich bouřlivý milostný příběh žene čtenáře z kouta do kouta od popisů horoucí vášně k naprosto chladným, střízlivým stavům bez emocí.
Prdíme. Zuříme. Jíme. Vzpomínáme – všichni lidé zažívají obdobné příjemné i nepříjemné okamžiky, které prostě patří k našim životům a které nás formují. V obrazovém slovníku se u jednotlivých vykreslených situací můžeme pobavit, rozněžnit anebo chytit za nos.
Už půl roku u nás bydlí máma. A teď se k ní přidal táta, který se po půl roce vrátil z nemocnice. Je to komplikované, ale snažím se nepřestat psát a jezdit na čtení. Vytvořili jsme zvláštní druh algoritmů, v nichž se míhají pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, dovážené obědy a hodinky s aplikací vhodně nazvanou Anděl strážný.
Příběh převaděče a kurýra tajných služeb, nad nímž komunistická justice dvakrát vynesla rozsudek smrti, si pozornost bezesporu zaslouží, i když právě ta převaděčská a kurýrní činnost v románu přijde trochu zkrátka.
S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.
V prvním dílu své nové série skloubil americký spisovatel Robert J. Bennett epickou fantasy s detektivkou ve stylu Nero Wolfa. Nyní přichází s pokračováním, které je laděné spíše do moderního thrilleru.
I když švédský novinář v oceňovaném románu o svém dětství vtipně glosuje tatínky, kteří mu prošli životem, mezi řádky si nelze nevšimnout nesnadného údělu jeho maminky.
Tak nám rozdali granty… A v téměř každém e-mailu a newsletteru, který v posledních dvou týdnech dostávám, nebo v podcastu, který si poslechnu, je tatáž prosba o podporu, bez které daný časopis, projekt či sdružení nebudou moci nadále fungovat. Ani časopis, pro který píšu tuto glosu, na tom není o mnoho lépe.
Nikoliv nadarmo se v islámské mystice adept cesty nazývá muríd – doslova „ten, který něco chce“. A nechce toho málo. Touží po tom nejzazším a zároveň nejbližším, vždyť putování za Bohem se často ztotožňuje s cestou do vlastního nitra. „Ten kdo najde sebe sama, ten najde i svého Pána,“ praví slavná súfijská moudrost. Nástrah je ale mnoho.
Ve čtenářsky úspěšné komiksové autofikci předkládá oceňovaná belgická autorka vlastní příběh o boji s vaginismem, o bolestivé cestě za uzdravením těla a hlavně duše.
Meditativní román o životě v „totálně odepsaném městě“, o muži v paralýze, o přítomnosti, do níž se vpíjí minulost i budoucnost a rozmlžuje ostré kontury všeho – příběhu, vztahů, katarze. A o dětech.
Předmět aktuálního sborníku ze sympozia k problematice 19. století byl stanoven už před třemi lety. Téma „americké zkušenosti“ ale mezitím pro Evropany nečekaně nabylo na naléhavosti.
Obrazově výrazná kniha zpracovává téma identity vietnamsko-české dívky, která nikam zcela nezapadá. Zatímco vizuální stránka vyniká nápaditostí a citlivou prací se symboly, vyprávění naráží na schematičnost a nejasně vymezeného cílového čtenáře.
Jsou to necelé dva týdny, co mi přišel e-mail nabízející spolupráci ohledně propagace překladu mého románu v USA. Při jeho čtení jsem byla potěšená až nadšená.
