Tchajwanský prozaik Syaman Rapongan ve svých dílech propojuje mytické příběhy kmene Tao s moderní realitou, aby ukázal hluboké sepětí člověka s oceánem. Moře je pro něj i jeho hrdiny nejen zdrojem obživy, ale i metaforou identity, tradice a vzdoru vůči asimilaci.
Jak mám rád Francii, tak je mi z duše protivné, že považuje za svého národního hrdinu taky Napoleona Bonaparte. I jeho velkolepá vojenská tumba, sarkofág umístěný do majestátní síně v pařížské Invalidovně, patří k nejoblíbenějším pařížským turistickým atrakcím.
Kouzelný vláček v podání tchajwanského autora a českého ilustrátora proveze malé cestovatele od čtyř let krásami tchajwanské krajiny, navštíví s nimi domorodé kmeny i významné památky a přiblíží jim tak celé století tamní železnice.
Český výbor z mnohaleté badatelské práce slavistky Veroniky Tuckerové, působící na Harvardově univerzitě v Cambridge, se zaměřuje na československou reflexi díla Franze Kafky v literatuře, výtvarném umění, hudbě, divadle i filmu v období vymezeném Kafkovým úmrtím a pádem komunismu.
Ve své nejnovější sbírce Klára Goldstein dokazuje, s jakou citlivostí je možné pracovat s dějinnými reáliemi i politickým tématem. Po přečtení některých veršů se sice může objevit pocit prázdna, vyvažují ho však nevšední obrazy a autorčina schopnost oslavit okamžik těmi správnými slovy a vytvářet prostor pro osobní revoluci.
Literatura a výtvarné umění spolu odpradávna úzce souvisí, říká španělský spisovatel a kurátor Enrique Juncosa. Pro pražský DOX připravil historicky první výstavu věhlasného katalánského umělce Miquela Barcelóa v České republice.
Esejistická kniha nabízí introspektivně laděný, ale rozporný pohled na život kazašských pastevců v „čínském Sin-ťiangu“. Autorka píše z pozice osadnice chanského původu a její vzpomínky odhalují spíše zkušenost čínských kolonistů než místních Kazachů. Kniha tak ve výsledku reprodukuje oficiální obraz Sin-ťiangu, v němž jsou turkické národy redukovány na matnou kulisu hlavního příběhu čínského „pokroku“.
Série brutálních úmrtí několika narkomanů znepokojuje havířovské vyšetřovatele. Pachatel, který sám sobě dal jméno Čistič, zanechává na místě činu falešné stopy a vzkazy. Kolik mrtvých se ještě objeví?
„Pořád je za tím ta goethovská idea, že něco jako kánon světový literatury existuje. Snažíme se vydávat to, o čem si myslíme, že je to trošku nadčasové,“ prohlásil v jednom rozhovoru Jaroslav Tvrdoň z nakladatelství Rubato. Próza brazilského romanopisce Osmana Linse ve zkoušce časem bezpochyby obstála a vnímat ji jako nadčasovou je zcela namístě.
Bývalé Sudety jsou oblastí opakovaného vyhánění, v níž se později zvláště silně projevoval „socialistický dezurbanismus“ a snaha komunistického vedení o pokud možno co nejrychlejší vytěžení všeho použitelného. Jaké dědictví tam ale zbylo?
Jak si vede česká literatura v nizozemské jazykové oblasti? Jak ji hodnotí nizozemští a vlámští recenzenti? Které tituly v nizozemštině v sezoně 2024/2025 vyšly a co se chystá?
Jak se v současnosti proměňují knihovny jako budovy i jako instituce? Jsou pouhým místem na regály s knihami, nebo spíš otevřeným prostředím pro setkávání a komunitní život, jakýmsi obývacím pokojem města či obce? Jak a pro koho se vlastně dnes knihovny stavějí a mají do návrhů promlouvat také jejich uživatelé? Proniká knihovní prostředí i na stránky finské beletrie?
Jaké to je, když máte za bratra někoho, kdo umí kouzlit a proklínat? Nic moc, pokud je tak sebestředný, vztahovačný a zákeřný jako Itó.
Když chce autor do svého textu vložit příliš mnoho nesourodých témat a motivů, ale chybí mu jasný záměr, může se stát, že ke čtenáři dolehne jen malá část. Ku pomoci není ani rozvleklost románu: v záplavě slov pak zapadnou i myšlenky a pasáže, které se povedly.
Noční dobrodružství a malý bobřík odvahy, to je stanování u lesa bez rodičů. Jednoduchému příběhu o objevování přírody a samostatnosti vévodí pastelové ilustrace.
Když jsem vzala ze stolu mobilní telefon svého spícího muže (měla jsem za to, že patří dceři), ozvalo se z něj: Dobrý den, s čím vám dnes mohu pomoci? Když se muž probudil a já mu o tom řekla, vyděsil se a chvíli telefon odmítal vzít do ruky.
V současnosti mezinárodně nejúspěšnější německy píšící spisovatel Daniel Kehlmann napsal román o nejlepším filmaři éry němého filmu – rodákovi z Roudnice nad Labem G. W. Pabstovi. I Kehlmann má k filmu blízko. Je synem filmového a televizního režiséra, sám píše filmové scénáře a zároveň má stále bohatší zkušenosti také s filmovými adaptacemi svých literárních děl.
Ondřej Fibich působí jako neúnavný autor – píše stále nové knihy, které spadají do celé řady žánrů. Co je ale důležité – a co dokládá i jeho nová sbírka Osamělý argonaut – je neúnavný i v hledání poctivé básnické výpovědi.
Známý lékař v knize uvažuje o literatuře, náboženství, a především o medicíně. Díky širokému společenskému kontextu jsou ale jeho úvahy, zvláště o proměnách západního vnímání autority, hodné doporučení. I pro ty, kteří si dosud mysleli, že je lékařství ani Pavel Pafko nezajímá.
Další návrat Evžena Bočka k úspěšné ukončené sérii vzbuzuje spíše rozpaky. Jeho humor ztrácí jiskru a je zatížený stesky na ohlupující vymoženosti současnosti.
Mluví německy a myslí si, že jsou Češi. Markéta Pilátová napsala zdánlivě historický román z prostředí českých Němců v Brazílii v 19. století. Její hlavní hrdina, kluk probíjející se dobrodružně životem, objevuje a sceluje odlišné světy Evropanů a indiánů, misionářů a vyznavačů domorodých kultů, přistěhovalců doufajících v lepší budoucnost, válečníků i botaniků. Němců a Čechů.
Střípky z kubánských dějin, diapozitivy násilí, absurdity a groteskna. Sto jedna krátkých textů bez vlastních jmen a bez kontextu ilustruje příběh „krásného, zeleného, nehynoucího, věčného ostrova“, který všechno a všechny přežije.
Plechová skříň v opuštěných kasárnách slouží v románech Ztracený v povětří a Strach nad řekou nejenom jako brána do minulosti, ale především podporuje dětskou představivost a odvahu. Právě chuť „vymýšlet si vlastní věci“ je něco, co se Stanislav Beran snaží ve svých čtenářích probouzet.
Mezi Starým a Novým světem se pohybuje hrdina nového románu Markéty Pilátové, český Němec a emigrant v Jižní Americe. A také osciluje mezi evropskou racionalitou a spiritualitou přírodních národů.
Memoáry předního českého historika odhalují jen málo o jeho osobním životě, o to cennější jsou jako sonda do dějin české historiografie.
Dokumentární verze jednoho příběhu Palánovy úspěšné knihy o samotářích těží především z toho, že se režisérovi podařilo otevřít nitro hlavních hrdinů – stárnoucích, ale spontánních a komunikativních dvojčat usazených na Šumavě.
Finská autorka Kiba Lumberg sleduje v částečně autobiografickém románu dospívání romské dívky Memesy, která se vzepře patriarchálnímu řádu své rodiny i diskriminaci většinovou společností. Její příběh o útěku, hledání svobody a právu být jiná je zároveň manifestem proti všem formám společenského vyloučení.
Lze najít teplo rodinného krbu uprostřed bělavého arktického lesa? Ano, stačí jen odhalit kouzlo sdílené radosti a krásu obyčejných věcí. Čtenářům při tom pomůžou zdařilé poetické ilustrace.
Jak by vypadal náš život, kdybychom měli třetí ruku? A jaký je rozdíl mezi omylem, lží, bludem a vírou? Höschlovy drobné úvahy jsou vtipné i erudované a dají se vnímat jako jeho posmrtný vzkaz.
László Krasznahorkai (* 1954) patří k nejvýznamnějším a nejosobitějším maďarským prozaikům. Ve své tvorbě upoutal především silou výpovědi a pronikáním k podstatě bytí. V roce 2025 se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Poštolka kálí na barokní světce, sluce se nepovedlo proletět sklem a netopýr měl sen o tom, že je člověk. Marie Iljašenko po delší době vydává novou básnickou sbírku a každou stránkou dokazuje, že město je domovem každého živého tvora. Navíc se jedná o čtení vysoce podmanivé.
Tchajwanský autor Chi Ta-wei ve své novele rozehrává mnohovrstevnatý příběh o identitě, intimitě a technologiích v dystopickém podmořském světě. Kniha z roku 1995, dnes považovaná za průlomové dílo čínsky psané queer sci-fi, se konečně dostává i k českému čtenáři.
Dvě bezejmenné palestinské dívky, drásavý psí štěkot a život v nepřekročitelných hranicích. Román Podružný detail je tenká kniha s dlouhým dozvukem, která se snaží popsat něco nepopsatelného bez jediné emoce navíc. Nechce se zalíbit, ale zarýt se pod kůži a zůstat tam.
Bulharská spisovatelka Gergana Galabova podlehla literárnímu bádání, zároveň s literaturou ráda experimentuje jako autorka. Ve svých krátkých prózách reflektuje současné dění v Bulharsku a aktuální témata jako domácí násilí, postavení LGBT lidí nebo všudypřítomnou byrokracii. V rozhovoru naráží i na to, že svůj oblíbený surrealismus nachází i v dnešní společnosti.
Jak fungovala česká média v devadesátých letech a na počátku milénia, jaké to bylo pracovat jako zahraniční dopisovatel a je opravdu Blízký a Střední východ tak nepochopitelný, jak nám může připadat?
Recenze Martina Lišky na knihu Ženy u oltáře, jejímž jsem autorem, obsahuje několik nepřesností a mírných invektiv, rád bych na něj proto reagoval. Martin Liška volil ve své recenzi sympatický sarkasmus, dovolím si tedy reagovat v podobném tónu, zdvihaje tak hozenou rukavici.
Absurdní bloudění nekonečnými chodbami úřadu, kde za přepážkami vládne chaos, groteskní pravidla a démoničtí úředníci. Hrdinka Lýdie tu hledá spravedlnost i jeden chybějící dokument – a s každým patrem se propadá hlouběji do byrokratického pekla, které je stejně směšné jako děsivé.
Postavy antropomorfizovaných zvířat mají sice milé výrazy a jejich velké hlavy jako by patřily do komiksu pro děti, první pohled ale klame. Krátký komiksový román je krvavá noirová detektivka se sériovou vražedkyní v hlavní roli.
Norský klasik dokázal několika úsečnými větami postihnout prázdnotu mezilidských vztahů i křehké okamžiky blízkosti. Nový český výbor povídek Kjella Askildsena ukazuje, proč jeho dílo neztrácí na síle.
Od piškvorek k superinteligenci. Tak by se daly shrnout dějiny toho, jak jsme si AI, roboty a umělé stroje odpradávna představovali a postupně vytvářeli. Kniha je nastiňuje nutně torzovitě a selektivně, ale přesto košatě a poutavě.
Sedíme u stolu a loupeme krevety. Radka z Pardubic, co žije ve Faru, její dcery Mariánka, Adélka a Lucie, kluk Mariánky z Jemenu Mahmud a stážistky v české škole ve Faru Káča a Ivča. Konverzace se plynule odehrává v angličtině, portugalštině a češtině.
Kde se v člověku bere odvaha? A co všechno jsme schopni udělat pro ty, které milujeme? Strhující dystopie přináší příběh čtveřice mladých lidí: bojují za svobodu uprostřed kruté zimy, na konci které možná přece jenom vysvitne světlo.
Nový soubor krátkých povídek Jiřího Padevěta navazuje svým stylem na jeho předchozí tvorbu. Téma třetího odboje je slibné a povídky zachycují známé osobnosti v méně známých okamžicích jejich životů, zpracování ale i přes řadu originálních obratů bohužel drhne.
Military sci-fi není české fantastice neznámá. Autorské duo Merglová-Payrok ovšem přichází s takřka parodickým pojetím, které ovšem nezapře obdiv ke klasikám, jako jsou Vetřelci Jamese Camerona nebo knižní i filmová verze Hvězdné pěchoty.
Nedávný skandál s bitcoinovým darem mohl všem připomenout, že dary jsou věc ošemetná a často i nebezpečná. Přitom to samozřejmě není žádná nová informace, už ve Vergiliově Aeneidě najdeme slavný výrok „Timeo Danaos et dona ferentes“, tedy „Bojím se Řeků, i když přinášejí dary“. Dotyčnému Trojanovi to však nebylo nic platné, kvůli přijetí zrádného „danajského daru“ bylo jeho město dobyto.
Fragmentární kaleidoskop každodenního života, vztahů a myšlenek, kde se banální setkává s existenciálním a intimní s univerzálním. Abecední řazení vytváří rytmus, napětí a místo chronologie nabízí překvapivé kontexty, které čtenáře baví, matou a nutí číst dál.
Téměř osm set stran knihy jako by bylo nabito těmi nejlepšími i nejhoršími vlastnostmi, jaké lze v lidech objevit.
Jakými proměnami prošla česká literární tvorba pro děti a mládež v posledním desetiletí? Odpověď hledají Jitka Nešporová a Kamila Drahoňovská v textu, který najdete na webu Českého literárního centra. Do závěrečné pasáže, zaměřené na tendence a výrazné básnické sbírky pro děti a mládež z období 2015–2025, se můžete začíst i přímo zde na iLiteratuře.
Film o Franzi Kafkovi je dílem zklidnělým a zkoumavým, řemeslně solidním. Zároveň působí chladně a může být problém s ním divácky souznít. Režisérka již natočila sevřenější a emotivnější filmy.
Zvláštní směs pasáží podnětných a užitečných, ale i fantasmagorických nabízí další kniha o odolnosti. Mimo jiné se v ní dozvíme, proč si Václav Cílek myslí, že je chytřejší než leckterý bystrý komentátor nebo influencer.
Smrt blízkého člověka je obvykle pobídkou k reflexi. Jaké byly naše poslední chvíle s ním? Kdo byl zemřelý a kým jsme byli my v jeho světě? A kým jsme nyní ve světě bez něj? Zośka Papużanka v románu Vytrácení dává hlas třem generacím jedné rodiny a ptá se, zda jsme předurčeni kráčet cestou, kterou nám vytyčila rozhodnutí našich předků.
Zvědavá Ella za jediný den obhlédne koně u splavu, stračeny v háji, kozy na skále i tajná hnízda kačen. Nejmenší (před)čtenáři přitom můžou její trasu sledovat prstíkem, a dokonce proletět ze stránky na stránku hravého leporela s etologickým i ekologickým poselstvím.
Ve středu 17. září vstoupil do francouzských kin film izraelského režiséra Nadava Lapida Ano. V týž den brzy ráno byl v Tel Avivu izraelskou policií zatčen představitel hlavní role, herec, dramatik a občanský aktivista Ariel Bronz a obviněn z „podněcování k terorismu“.
Debutová sbírka Jakuba Racka je hlasem, který se nebojí vstoupit do prostoru, kde se každodennost českého venkova setkává s přírodou, spiritualitou a jemnou poetikou. Představuje neokázalou, vrstevnatou, ironickou i něžnou výpověď o každodennosti života. Básník s lehkostí propojuje svět „tam venku“ – pole, lesy, hospody, domy i kuchyně – se světem intimního prožívání, a to bez snahy moralizovat nebo dávat věcem jediný konkrétní význam.
Roztříštěnost politické scény není výsadou dnešní doby, širokou škálu názorů bychom nalezli i v řadách československého poúnorového a zejména posrpnového exilu. Předkládaná publikace nabízí bližší pohled do té části spektra, jíž se zatím velké pozornosti nedostalo.
Osudové výzvy pojímá francouzská spisovatelka H. Lenoir s humorem. V napínavém, vtipném vyprávění pro mládež hledá východisko z postapokalyptické situace, kdy Zemi ovládli mimozemšťané. Někdo se pokouší jen přežít, někdo se staví na odpor – a použije k tomu nečekanou zbraň.
Thriller ostravského spisovatele se vyznačuje nanejvýš tísnivou atmosférou a výtečně napsanými postavami. Škoda jen, že detektivní zápletka patří ke slabším místům knihy.
Novela Ivany Gibové představuje netradiční vyprávění tří forem, které snoubí psychologickou sondu se svědectvím doby 80. a 90. let očima dospívající dívky. Místo nostalgie však na čtenáře čeká překvapivě záštiplné vzpomínání, které jen pomalu a neochotně odkrývá svá temná místa.
Praha zažila velkolepou návštěvu Dana Browna, jehož nový román odehrávající se v kulisách našeho hlavního města se okamžitě proměnil v mediální událost podzimu. Zatímco fanoušci této americké hvězdy stáli frontu na diskusi v Lucerně, v uličkách Malé Strany se zcela nenápadně procházel jiný spisovatel. Bez ochranky, bez rozhovorů, bez reflektorů.
