Nové články

Román o tiskovém magnátovi československého původu může posloužit jako oddechové čtivo i jako podnět k zamyšlení nad podobami pravdy v dnešním světě.

Obec překladatelů 13. 10. v podvečer udělila ocenění za nejzdařilejší umělecký překlad vydaný v roce 2025.

V novém románu se Haruki Murakami vrací k motivům, které jeho čtenáři dobře znají: knihovně, ztracené lásce, prolínání skutečného a fantaskního světa i hledání sebe sama. V důrazu na vnitřní uzdravení a smíření s minulostí přináší kniha zralejší a smířlivější podobu autorova psaní.

Místy náročná, ale především čtivá lekce kritického myšlení, postavená na humorných příkladech.

Česko se ve Frankfurtu představilo jako země na pobřeží, ačkoli k moři fakticky nemá přístup. Hravý koncept českého pavilonu navazuje na motiv, který se překvapivě často objevuje i v české i evropské literatuře. Od Čapkových Mloků přes Radku Denemarkovou až k Jaroslavu Rudišovi se moře stalo metaforou imaginace, historických traumat i nejisté budoucnosti. Dokáže však pozornost, kterou česká literatura na veletrhu získala, přetrvat i poté, co opadne příliv?

Na hodnocení úspěchu české prezentace na frankfurtském knižním veletrhu je bezprostředně po jeho skončení samozřejmě brzy, jeho efekt se projeví až za měsíce či roky. Ale několik prvních dojmů se již shrnout dá.

Černobílé dílo frankofonní kanadské výtvarnice je možná nejsmutnějším komiksem v českých knihkupectvích. Křehký příběh o ztrácení zraku používá silnou metaforu a drtivý závěr se snaží prodchnout alespoň malou útěchou.

Rusko blízké budoucnosti: mlha skrývá území rozdělené do klastrů podle politické loajality. V obrazně i reálně mrazivé atmosféře jsou lidé nuceni ke zradě a boji o holé přežití. Sfumato popisuje svět, kde nic není definitivní a vše se rozplývá v odstínech polopravd. Právo a bezpráví nedělí ostrá linie, ale pouze mlhavý přechod, který mocenským strukturám umožňuje manipulovat realitou dle potřeby.

Nejprestižnější polskou literární cenu Nike letos získal Szczepan Twardoch za román Null, odehrávající se na ukrajinské frontě. Spisovatel uspěl také v hlasování čtenářů, hlavní cenu poroty však obdržel vůbec poprvé.

Čas od času se mě nějaké děvčátko zeptá, proč nemám děti. Ptají se mě také muži, mnohdy po prvních třech konverzačních větách. Obvykle řeknu: „Všechny ženy nemusí mít děti.“ A záhadně se odmlčím. Cítím ale, že těm děvčátkům (těm mužům ne), která jednou budou stát před rozhodnutím mít, či nemít, odpověď ještě dlužím.

Akné jako ústřední téma young adult románu? Román otevírá i další citlivé problémy dospívání, o kterých se těžko mluví. Nebojí se jít do hloubky a ukazuje, jaké stopy dokáže zanechat šikana i boj s vlastním sebevědomím.

Letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena kanadské spisovatelce Anne Carsonové „za její odvážné a nápadité dílo, které v hravém dialogu s klasickou tradicí vytváří nové formy současné literatury“.

Měla ta zlá babička opravdu tak pokřivený charakter? Kůtová se snaží rekonstruovat život ženy, kterou vlastní potomci titulují přídomkem „zlá“, sleduje její dospívání v prostředí plném násilí a odmítání, její zatvrzování se vůči svým nejbližším. Autorka protagonistčiny skutky neomlouvá, ale dává jí i některým členům rodiny možnost nasvítit těžké momenty z jiné perspektivy.

Třiadvacetiletý Oliver Lovrenski zaujal norskou literární scénu románem Když nám bylo míň, v němž zachytil svět mladých lidí z okraje Osla plný drog, násilí a hledání vlastní identity. V rozhovoru mluví o jazyce své generace, o problémech mladých mužů, o osobní odpovědnosti a také o tom, proč dnes studuje teologii.

Jedna rodinná oslava, staré křivdy, nevyřčená tajemství i rozdíl mezi tím, jak sami sebe vnímáme a jak nás vidí druzí. Civilní jazyk románu a dobře odpozorované vztahy zachycují, co všechno se může skrývat za zdánlivě obyčejným setkáním.

Po pětileté přestávce vyšel v srpnu další, už šestý titul Marka Šindelky v nizozemštině. Během zářijového turné po dvou belgických a jedné nizozemské štaci se autor vrací do Gentu a do Utrechtu skoro jako domů. Jak vypadá pronikání české literatury do ciziny, když se zadaří?

Norské univerzity bojují proti klesající čtenářské gramotnosti originálním způsobem – studentům rozdávají tisíce výtisků jedné současné knihy zdarma. Tento inspirativní přístup ukazuje, že společné čtení papírových knih není jen zábavou, ale i klíčovým nástrojem pro obranu demokracie i pro lepší studijní výsledky.

Na prahu devadesátky vydal autor legendárního Posledního jednorožce nový fantasy román. Vyprávět umí stále skvěle, příběh má také své kouzlo, jen je místy dost předvídatelný.

Kolektivní monografie čtyř historiků potěší nejen železniční srdcaře, ale představuje i významný příspěvek k dějinám každodennosti.

Slovenská spisovatelka Barbora Hrínová navštívila v září 2026 Prahu a v rámci Noci literatury se zúčastnila čtení ze svého nového románu Plachý dům. Knihu také představila v rámci diskusního večera Literatura v parku, který pořádal Pražský literární dům. Při této příležitosti jsme si s ní popovídali o její tvorbě, ale také o tom, zda jí jsou bližší takzvaní mileniálové, nebo boomeři.

Autofikční komiksový román slavné americké kreslířky tematizuje její celoživotní posedlost sportováním a tělesnými aktivitami. Ale nakonec z toho vychází trochu repetitivní autobiografie tvůrkyně, která to v životě neměla jednoduché.

Jakkoliv důležitou roli hrají v knize postavy z pera Karla Maye i herci, kteří je ztvárnili, autorovi jde především o zachycení složitých dějinných zvratů a jejich dopadu na obyčejné lidi na obou stranách železné opony.

Není podstatné, v jakém městě ani v jaké době sousedky Madla a Květa žijí. Nebýt osamělosti, zvědavosti a smělosti té malé, možná by se ani nepoznaly. Mikropříběh nenadálého mezigeneračního setkání však vyústí v příslib nového přátelství.

Na východ od ráje od Johna Steinbecka jsem zhltala o jedněch prázdninách u zatopeného lomu v Lulči. Bylo mi šestnáct, voda v lomu byla ledová, modrá a zelená, a když jsem zrovna nečetla, skákala jsem do průzračně hluboké vody šipky.

Se zakladatelem Zikmund literary agency Janem Zikmundem jsme hovořili o jeho cestě k literatuře na pražské anglistice, vášni pro poezii, zrodu jeho literární agentury a blížícím se veletrhu ve Frankfurtu.

Co se skrývá ve křoví, na rumištích a dalších místech, která obvykle míjíme bez povšimnutí? Působivá kniha obrací pozornost od centra k periferii a prostřednictvím haptické poezie a fotografií ohmatává městskou divočinu.

V novém románu s Mickeym Hallerem si Michael Connelly zavzpomínal na dobu své novinářské kariéry. Bohužel přitom trochu zapomněl na to, že píše tradiční právnický thriller.

Jaké to je být ženou, když společenská očekávání přetrvávají i tam, kde už dávno máme pocit, že jsou překonaná? Norská spisovatelka zachycuje vzpouru čtyřicetileté ženy proti rolím vzorné manželky, matky a přítelkyně a s ironií i vztekem se ptá, kolik ze svého skutečného já jsme ochotné obětovat představám druhých.

Porota prestižní francouzské literární ceny Prix Goncourt stáhla z nominací román C'était ça ou mourir (Buď tohle, nebo zemřít). K nařčení, že jeho autor Thélyson Orélien při psaní používal umělou inteligenci, se přidalo ještě podezření z plagiátorství.

Byla to prý láska na první pohled. Jemu je letos pětačtyřicet, jí sto devatenáct. Ona – pamětnice, dřevěná tuleňářská loď, on – vzděláním knihovník a knihkupec, její zachránce, mořeplavec, dobrodruh… a rybář příběhů.

Váš nejlepší kamarád zemřel, přesto ale sedí vedle vás. Jeho tělo sice teď obývá lovecraftovské monstrum, vy ho ale nedokážete přestat milovat. Komiks skrývajícího se autora s prvky hororu i gay romance už se stal v Japonsku hitem.

Novela Večírek s kasuárem zachycuje zdánlivě bezstarostné studenty na narozeninovém večírku, ze kterého se jedním vzkazem či myšlenkovým experimentem stává pátrání po skutečných záměrech i pravých tvářích přátel.

Ioana Maria Stăncescu mluví o tom, zda má rumunská literatura nějaká tabu, o trpělivosti potřebné k napsání románu a hlavně o mateřství, které jí vstupuje i do snů: „Objevují se nové úhly pohledu. V literatuře je teď více obyčejných žen, píše se o strachu, frustraci i nenávisti.“

O tom, jak člověku komplikuje život úzkostná porucha a mámino přesvědčení, že mu pomůže, když ho bude všude vodit za ručičku a zavařovat s ním džemy.

Jako každé město i má rodná Olomouc se ráda pochlubí tím, které výjimečné osobnosti zde pobývaly či působily. Na tom není nic mimořádného. Zajímavější je, že ti, které si u nás prostřednictvím pamětních desek a oslavných brožur připomínáme, sotva mají důvod vzpomínat na město s láskou.

Maňák nás ve svých „sociologických reportážích“ provází po středoevropském prostoru nezvyklou trasou – místy spojenými s gay kulturou, od titulních saun přes ulice až po operu. Dění na těchto místech zasazuje do širokého kulturně-historického kontextu a ukazuje, že pohledy majoritní společnosti na tuto komunitu odhalují o současné situaci ve středu Evropy víc, než bychom si chtěli přiznat.

Fantasy román začínajícího českého autora sice není nijak zvlášť inovativní, zato je vyprávěn poutavě a inteligentně, s rozmyslem a se zajímavými postavami. A snad v případném pokračování autor také důkladněji promyslí principy svého fiktivního světa.

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny vydalo v letošním roce už pět překladů sbírek současných ukrajinských básnířek, čímž jejich poezii otevírá cestu k českým čtenářům. Daryna Hladun patří k nejvýraznějším hlasům mladé generace ukrajinských autorek.

Boris Akunin napsal Dějiny ruského státu jako anatomii moci. V posledním svazku svého monumentálního projektu sleduje, jak se po revoluci roku 1917 zrodil systém, který spojil ideologii, byrokracii a státní násilí v mimořádně účinný a nebezpečný mechanismus. Kniha o Leninovi a Stalinovi tak není jen pohledem do minulosti, ale i varovným komentářem k Rusku současnosti.

Krátký komiksový román pro děti těží z kosmopolitní poetiky Star Wars, kde se potkávají různé vesmírné rasy a kde se chytří a odvážní piloti kosmických lodí můžou postavit mnohem mocnějším meziplanetárním silám. Prospěl by mu ale promyšlenější ústřední příběh.

Zranění, o nichž nemluvíme, předáváme dál. Román ze současné Bukurešti sleduje tři generace žen, jež si k sobě navzdory bolesti a studu snaží znovu najít cestu.

Jeden deštivý den, bláto a špatný prací cyklus. Nezbývá než se vypravit do města pro nový kabátek. Olga Černá rozehrává nenápadný příběh o věcech, které vlastníme, a jejich druhém životě.

Než Vilém dojde k baráku prádelny, je už skoro tma. Otevře plechové dveře a pomalu schází do podzemí. Cestou chodbami zavadí pohledem o své zablácené pantofle. Je si jistý, že v šeru chodby, kde je už týdny jedna ze dvou zářivek mimo provoz, si toho nikdo nevšimne. Na to, že se s nimi ještě před chvílí drápal do kopce a z kopce v lese za areálem, jsou vlastně pozoruhodně čisté.

Třetí básnická kniha Eleny Pecenové se oproti těm předchozím vydává poněkud odlišným směrem. Ústřední téma zkušenosti se smrtí blízkého člověka zprostředkovávají intimní promluvy, ve kterých se přirozeně šetří slovy. Působivost výpovědi naroste, budou-li čtenáři knihu číst jako kontinuální, promyšlený příběh o existenciálním pocitu, s nímž každý někdy přijde do styku.

Fantasy nebo hororových příběhů o tom, jak se skupinka nepravděpodobných hrdinů postaví nadpřirozenému zlu, už vzniklo dost. Obvykle to bývají děti nebo náctiletí outsideři. Tentokrát proti monstru bojují ženy v domácnosti.

O umělém oplodnění a vzpouzejícím se těhotenství, hlavně ale o pocitech, které by podle společenských konvencí neměla žena nikdy mít. Nesnesitelně upřímný, rozporuplný a lidský text.

Ze svobodného potulování po palestinské přírodě se postupně stává ohraničené a přesně plánované kličkování mezi rozrůstajícími se izraelskými osadami a silnicemi. Krajinu zalévá beton a Shehadeha, právníka i poutníka, opouští naděje.

Podle obálky vypadá francouzská série jako veselá pohádková fantasy pro nejmenší děti, avšak nabízí i temnější tóny. Rozhodně jde o poutavé a napínavé čtení pro školní děti, jakých v českých knihkupectvích není k dispozici mnoho.

Hledání příležitostí pro vývoz české literatury se rozhodně neomezuje na obchodní jednání. Zásadní je síť překladatelů, grantová podpora i chuť riskovat, říká Pavlína Juračková z Nakladatelství Paseka.

Výmarská republika, Magda Goebbelsová, společenské skandály, peníze, vyšší kruhy a sem tam nějaký ten bar pro homosexuály: Pokud by někdo chtěl upozornit na poslední knihu Nory Bossongové prostřednictvím klišé a chytlavosti, šlo by to velice snadno. Leč Náměstí Říšského kancléře nabízí více než jen pohled pod deku Goebbelsovy manželky.

V hlavní roli křehké i houževnaté rostliny, jež se snadno nevzdávají, a když to jen trochu jde, zapustí kořeny. Jejich život spoluutvářejí lidé, kteří je buď ochraňují, nebo jim kladou překážky.

Do Mikulova jsem jezdíval už koncem osmdesátých let s kroužkem ochránců přírody. Na Svatém kopečku jsme nábožně hledali kudlanky, tehdy vzácnost, za níž stálo za to vypravit se přes půl Moravy. Od té doby se tam vracím a čím dál víc si uvědomuji, že se tu dá nejen vystupovat na kopce, ale také sestupovat do hlubin. Do skulin vápence a času. Do hrobek a hrobů.

Druhá světová válka na Přerovsku a osudy dvou rodin. Román sledující především osobní linku zapadá do současného proudu historické beletrie, zároveň se ale jednak vybraným prostorem, jednak postavami od tohoto proudu odlišuje, i když jen mírně. Zběhlé čtenářky (a zběhlí čtenáři) historických dramat však kýženou porci pohnutí jistě dostanou.

Akčních pohádek o tom, jak se statečný muž úspěšně postaví mocnému gangu, jsou plné videotéky, obvykle to jsou takzvaně béčkové filmy. Jaroslav Částka se tento syžet pokusil přenést do českého prostředí a vlastně se mu to povedlo – byť z nižší kategorie nijak zvlášť nevyčnívá.

Válečná léta české vědě pochopitelně nepřála, nic však není zcela černobílé a ani uzavření českých vysokých škol nezasadilo zdejší vědecké obci smrtelnou ránu.

Přestávka skončila líčí životní peripetie čerstvého doktoranda Marcella, kterému jeho školitel přidělí jako téma disertace literární dílo a osudy italského levicového teroristy Tita Selly. V (sebe)ironickém odlehčeném vyprávění se odkrývá tragikomika akademického světa, ale i ideový vývoj italského politického směřování.

Polské nakladatelství Dowody, původně nazvané Dowody na Istnienie (česky Důkazy existence), po dvanácti letech končí s vydáváním nových knih.

Na tomto místě jsou naši pravidelní čtenáři zvyklí nacházet každý den nový článek. V následujících čtyřech týdnech to tak ale nebude. Na výrazné snížení předpokládaného financování projektu musíme reagovat výpadkem v naší publikační rutině.

Sbírka povídek Podvázané mašličkami / Podphandle mašľičkenca tematizuje nucené sterilizace romských žen a jejich následky, z osobních příběhů obětí pak skládá podobiznu společnosti, která takovou nespravedlnost opakovaně umožňuje.

Malawi, Nauru, Surinam – pokud jste si někdy kladli otázku, jak takové názvy mohly vzniknout, je toto kniha přesně pro vás. Jen bude potřeba překonat smutek nad tím, že Česko ani Slovensko se do autorova výběru nedostaly.