Rozhovor

Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.

Rozhovor s dánským spisovatelem Robertem Zolou Christensenem o románu Balonky zakázány, švédských pravidlech a dánské neformálnosti.

Autorka románu Mizíme prozradila nejen to, jak by lidé její román vnímat neměli, ale i proč musela doma několik týdnů velmi opatrně vysávat nebo co mají Rakušané na mysli, když jedí „neprovdanou housku“.

S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.

S překladatelem a bohemistou Janem Rubešem o tom, jak s rodinou emigrovali a „trochu náhodou“ skončili v Belgii, kde nakonec v Bruselu vybudoval katedru bohemistiky a založil Archiv spisovatelů v exilu. Jak se překládal Vaculík nebo Vančura? Čeho si Jan Rubeš ve svém archivu nejvíce cení? A co vlastně dělají absolventi bruselské bohemistiky?

S norským autorem Frodem Gryttenem o obyčejných lidech, tvrdé severské krajině i o odvrácené straně norského bohatství.

Román Poslední siréna finské spisovatelky Iidy Turpeinen vypráví strhující příběh vyhubení Stellerovy mořské krávy a zároveň zkoumá proměny lidského vztahu k přírodě. V rozhovoru autorka vypráví o práci s archivními prameny i o tom, jak mohou humanitní vědy pomoci proměnit naše uvažování o světě kolem nás.

„Úkolem intelektuálů je vzdorovat útlaku,“ vysvětluje v rozhovoru tchajwanský autor, který se snaží knihami, ale i činy udržet kulturu svého domorodého ostrovního národa.

Mathias Voigt, ředitel německé PR agentury Literaturtest – zajišťující propagaci české literatury v německy mluvících zemích v rámci českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu a Roku české kultury – prozrazuje obrysy připravované kampaně.

S překladatelem z ruštiny a francouzštiny Janem Machoninem o pozapomenutém ruském klasikovi, současném stavu ruské literatury v Rusku i za jeho hranicemi a objevování překladatelského řemesla.

Pavel Novotný rád balancuje na hranici přeložitelnosti. Při překladu je pro něj zásadní vést s textem dialog a zároveň čtenářům prokázat službu. Proto si texty pečlivě a dlouho vybírá. Nebo si vybírají ony jeho?

Jak hodnotí účast na tchajwanském knižním veletrhu ředitelka Českého centra v Tchaj-peji Markéta Lipold Záhumenská? „U nás na stánku bylo téměř nepřetržitě živo a velký zájem vzbudilo například několikametrové leporelo Na pouti od Robina Krále a Andrey Tachezy z nakladatelství Meander. K leporelu jsme pro naše nejmenší návštěvníky měli tematické doplnění: cukrovou vatu ve tvaru lvíčka.“

Novinářka a literární redaktorka Lucie Fialová pozitivně vnímá společenskou roli knihy na Tchaj-wanu: „Měla jsem pocit, že se tu nikdo nebojí spojit čtení s radostí, hravostí a komunitním zážitkem. Neznamená to rezignaci na kvalitu – spíš přijetí toho, že kniha může být zároveň textem, designovým objektem i společenskou událostí.“

Kateřina Tučková vysvětluje, proč román Žítkovské bohyně zaujal tchajwanského nakladatele i překladatelku: „Na Tchaj-wanu existují mezi příslušníky původních obyvatel vědmy, které vykonávají podobné praktiky jako bohyně z Moravských Kopanic. Místní si jich však cení, jsou součástí běžného života vesnic.“

Ilustrátorka Nikola Logosová absolvovala v Tchaj-peji několik workshopů ke svým knihám: „Trochu jsem se bála, zda budu schopna předat srozumitelně sdělení knih, které jsem tam vezla, jelikož kulturní odlišnosti rozhodně existují. Ukázalo se ale, že právě to by mohlo být pro publikum atraktivní.“

Petra Soukupová shrnuje své dojmy z Tchaj-peje: „Byl to pro mě zážitek, poprvé v životě jsem byla v jihovýchodní Asii a kromě toho, že jde opravdu o jinou kulturou a vlastně velkou exotiku, zase jsem si připomněla, jak je člověk vázaný na domov a na to, co zná.“

Jaká atmosféra dýchla na Báru Dočkalovou na knižním veletrhu v Tchaj-peji? „Fotoaparáty neustále cvakaly, každou chvíli byli u nějaké akce vidět reportéři a kamery, a to všechno kvůli knihám – to byla krása.“

Z veletrhu si Jakub Pavlovský přivezl silné zážitky: „Výjimečné pro mě bylo setkání s ředitelem nadace při TIBE, s Rexem Howem, s nímž jsem měl soukromou schůzku. Vyprávěl mi o svých začátcích, fungování veletrhu i o Daně Kalinové, bývalé ředitelce veletrhu Svět knihy, se kterou se v Praze kdysi seznámil.“

Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod třetího dílu trilogie Život Vernona Subutexe získala s přihlédnutím k prvním dvěma dílům série Tvůrčí prémii Obce překladatelů.

Prémii Tomáše Hrácha získal na udílení Ceny Josefa Jungmanna za rok 2024 Václav Křenek, a to za překladatelský debut – převod románu norského spisovatele Olivera Lovrenského Když nám bylo míň. V rozhovoru vysvětluje nejen proces překladu, ale i to, čím si ho kniha získala, jak si na ní zkazil mluvenou norštinu nebo co z norské literatury v češtině stále chybí.

Dosud znal spisovatel Indrek Hargla naši zemi jen jako vášnivý hráč Kingdom Come. Deliverance. Na své první návštěvě Česka mluvil o estonské literatuře, psaní historických detektivek i o tom, proč je středověký lékárník ideálním vyšetřovatelem.

S Pavlínou Krámskou o labyrintu tchajwanské literatury, a především o rébusu s názvem Letní deště, který ani po vydání nepřestává být pro překladatelku oříškem.

Chorvatsko jako dovolenkový sen i komplikovaný druhý domov. Polská reportérka hovoří nejen o své reportážní knize Fjaka. Chorvatská sezona, ale také o lidech, válkách, ostrovech, jazyce i politice země, kterou zná zblízka. Jak se dnes mění Balkán, co zůstává vytěsněné a proč láska k místu může, ale nemusí být bezvýhradná?

Viktorie Hanišová není jen spisovatelka, ale také učitelka na plný úvazek a překladatelka z němčiny a angličtiny. Za převod románu Džinové německé autorky Fatmy Aydemir letos získala Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů.

S historicky první rezidentkou pražské pobočky sítě ICORN, která dočasně poskytuje útočiště spisovatelům čelícím pronásledování, jsme si povídali o její cestě do Prahy, o jejích básnických začátcích a novinářské práci v syrském terénu, o nebezpečném mužském pokolení i o Milanu Kunderovi.

Marně obepisoval David Bernstein nakladatele, aby vydali bulharský román Vremeubežište. Pak kniha získala Bookerovu cenu a vše bylo jinak. Dokáže teď jeho česká verze, Časokryt, vzbudit zájem o bulharskou literaturu?

Jeden z nejčtenějších německých spisovatelů dneška Ewald Arenz ve svých románech pod slupkou idyly odkrývá mnohé konflikty tamní společnosti – ať už se týkají dramatických zvratů dějin nebo mezilidských vztahů. Česky mu v roce 2025 v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha Dva životy.

S letošním držitelem Jungmannovy ceny o tom, jak se dostal k překládání a proč mu trvalo téměř dvacet let, než se odhodlal román Barva léta kubánského spisovatele Reinalda Arenase přeložit.

Jak se překládají středověké rukopisy, co všechno (ne)zvládne AI nebo proč je dobré vidět Crichtonovy Vikingy? Nejen o tom jsme si povídali s akademikem a překladatelem Ondřejem Beránkem, čerstvým držitelem prestižní Turjuman Award.

S překladatelkou z němčiny a nizozemštiny Janou van Luxemburg o zkušenosti s nebinárním jazykem při překladu Knihy krve, limitech češtiny i o tom, jak si můžeme v literatuře prožít to, co v realitě prožívají jiní.

Mladý moldavský autor nejen poodhaluje vnitřní strachy vlastní i ty, jimiž trpí hlavní postava jeho románového debutu, ale přibližuje i svůj komplikovaný vztah k železnici, která v románu hraje důležitou roli.

S Joonasem Sildrem jsme mluvili o třináctileté cestě za vznikem grafického románu o hudebním světu Arvo Pärta, o osobním setkávání s Pärtovými i o pečlivém hledání způsobu, jak hudební myšlení přetavit do vizuálního jazyka.

Autor knihy Jak Island změnil svět přibližuje Island hromadně skupovaný cizími investory, zamýšlí se nad možným přínosem Islandu modernímu světu v oblasti ekologie a kulinářství a v neposlední řadě prozradil, čím popudil tehdejšího islandského prezidenta.

Básník Roman Polách v rozhovoru mluví o své nové sbírce Stupeň 8, světelném smogu i krátkozrakosti literární scény. O tom, proč si založil vlastní „nakladatelství“, jak chápe poezii coby dialog, i proč se psaní dá naučit. Osobitý pohled na poezii jako stav mysli i způsob existence.

S překladatelkou Dagmar Hartlovou o osobité poetice Tove Janssonové i o tom, co a proč se změnilo v revidované verzi vyprávění o skřítcích muminech.

Sametová revoluce nám otevřela dveře na západ – ale umožnila také vypořádat se s mnoha životními sny a plány, které přetrhla válka a odsun. Angela Kreuz barvitě domýšlí epizodu z života vlastního dědečka, který musel v Čechách zanechat svou lásku z mládí.

Má člověk, který pečuje o malé děti, vůbec čas na čtení, nebo dokonce na psaní?

S propagátorem čtenářství o tom, jak se neztratit v knihkupectví, jak si vybírat knihy, jak nepropadnout chmurám, že nepřečteme vše, co chceme, ale i o tom, co se naučil, když předčítal slepému Borgesovi, a jak vypadá cenzura v dnešním demokratickém světě.

Knihu rozhovorů s ruskými emigranty v Evropě připravila publicistka a literární teoretička Olga Pavlova, která se sama do České republiky přistěhovala z Moskvy před dvaceti lety.

S ukrajinskou spisovatelkou Jevhenijou Kuzněcovou o potřebě zachytit obyčejnost uprostřed chaosu, o síle detailů, které mizí z paměti, i o tom, proč se také v době tragédií musí psát s humorem.

Literatura a výtvarné umění spolu odpradávna úzce souvisí, říká španělský spisovatel a kurátor Enrique Juncosa. Pro pražský DOX připravil historicky první výstavu věhlasného katalánského umělce Miquela Barcelóa v České republice.

Jak se v současnosti proměňují knihovny jako budovy i jako instituce? Jsou pouhým místem na regály s knihami, nebo spíš otevřeným prostředím pro setkávání a komunitní život, jakýmsi obývacím pokojem města či obce? Jak a pro koho se vlastně dnes knihovny stavějí a mají do návrhů promlouvat také jejich uživatelé? Proniká knihovní prostředí i na stránky finské beletrie?

V současnosti mezinárodně nejúspěšnější německy píšící spisovatel Daniel Kehlmann napsal román o nejlepším filmaři éry němého filmu – rodákovi z Roudnice nad Labem G. W. Pabstovi. I Kehlmann má k filmu blízko. Je synem filmového a televizního režiséra, sám píše filmové scénáře a zároveň má stále bohatší zkušenosti také s filmovými adaptacemi svých literárních děl.

Mluví německy a myslí si, že jsou Češi. Markéta Pilátová napsala zdánlivě historický román z prostředí českých Němců v Brazílii v 19. století. Její hlavní hrdina, kluk probíjející se dobrodružně životem, objevuje a sceluje odlišné světy Evropanů a indiánů, misionářů a vyznavačů domorodých kultů, přistěhovalců doufajících v lepší budoucnost, válečníků i botaniků. Němců a Čechů.

Plechová skříň v opuštěných kasárnách slouží v románech Ztracený v povětří a Strach nad řekou nejenom jako brána do minulosti, ale především podporuje dětskou představivost a odvahu. Právě chuť „vymýšlet si vlastní věci“ je něco, co se Stanislav Beran snaží ve svých čtenářích probouzet.

Bulharská spisovatelka Gergana Galabova podlehla literárnímu bádání, zároveň s literaturou ráda experimentuje jako autorka. Ve svých krátkých prózách reflektuje současné dění v Bulharsku a aktuální témata jako domácí násilí, postavení LGBT lidí nebo všudypřítomnou byrokracii. V rozhovoru naráží i na to, že svůj oblíbený surrealismus nachází i v dnešní společnosti.

Osudové výzvy pojímá francouzská spisovatelka H. Lenoir s humorem. V napínavém, vtipném vyprávění pro mládež hledá východisko z postapokalyptické situace, kdy Zemi ovládli mimozemšťané. Někdo se pokouší jen přežít, někdo se staví na odpor – a použije k tomu nečekanou zbraň.

Bára Dočkalová píše dětské příběhy, jejichž hrdinové dostávají příležitost podívat se na svět i na sebe z nečekané perspektivy. Jak to ale udělat, aby děti necítily, že jsou poučovány příliš?

Literatura je nástroj. K útoku, pomstě, ale i k obraně. Využít ji dokázala francouzská autorka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti letech navázala s padesátiletým mužem. Dávnou zkušenost popisuje ze svého pohledu: jinak než tehdejší partner, oceňovaný spisovatel Matzneff.

Proč dodnes milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? A v čem mají čeští zájemci o dávné severské texty mimořádné štěstí? O světě staroseverské literatury i jejím vztahu k dnešku diskutují nordistka a překladatelka Marie Novotná a religionista a překladatel Jiří Starý.

Norská spisovatelka Maria Kjos Fonn představila v Praze na Světě knihy 2025 svou knihu nominovanou na Cenu EU za literaturu. Tato autorka je v Norsku ceněná pro schopnost pronikat do temných zákoutí lidské psychiky, aniž by přitom rezignovala na humor a naději.

Německý povídkář, esejista a básník Utz Rachowski byl na sklonku sedmdesátých let 20. století uvězněn východoněmeckým režimem za šíření samizdatu a následně vyhoštěn ze země. Dnes působí v Sasku jako poradce pro občany pronásledované komunistickou diktaturou a věnuje se literární tvorbě. Rozhovor s ním byl pořízen v rámci stipendijním pobytu Pražského literárního domu autorů německého jazyka na jaře 2025.

V době probíhajícího rusko-ukrajinského konfliktu si celá Evropa uvědomuje, jaké ohrožení pro ni současné Rusko znamená. Podstatně více to doléhá na země, které s Ruskem přímo sousedí a byly v minulosti součástí ruského impéria. K nim patří i Finsko: finsko-ruská hranice má více než 1300 kilometrů.

Česká romská literatura má dobře našlápnuto, přináší do zdejšího literárního prostoru nová témata a energii. Povídají si o tom spisovatelka Květoslava Podhradská a romistka Karolína Ryvolová, která je zároveň redaktorkou nakladatelství KHER.

Jak vzniká ilustrovaná kniha nebo co je třeba překreslit pro jiné jazykové mutace? Ilustrátorka Madalena Matoso popisuje své vlastní zkušenosti i zákulisí ediční práce v portugalském nakladatelství Planeta Tangerina.

O Tchaj-wanu slýcháme v českých médiích poměrně často, zejména v souvislosti s lidskoprávními otázkami. Vedle historické a politické roviny je ale obohacující věnovat se i spojitostem kulturním.

Je díra v trdelníku jeho součástí? Pokud si myslíte, že ano, palec nahoru. Pokud si myslíte, že ne, palec dolů. Pokud si říkáte, co je to za podivnou otázku, vězte, že během rozhovoru na téma filozofie pro děti zazní podobných otázek víc.

„O něze a přátelství mezi muži by se mělo rozhodně mluvit víc,“ říká španělský spisovatel Luis Díaz, který se poprvé představuje českým čtenářům. Autor dvou básnických sbírek a experimentální poetické prózy byl v květnu hostem Světa knihy Praha.

Zyta Rudzka je výraznou postavou současné polské literární scény. Za svou tvorbu získala řadu ocenění včetně nejprestižnější polské ceny Nike za román Jen zubatí se smějou. Nejen o něm přijela debatovat na veletrh Svět knihy Praha, kde také poskytla rozhovor pro časopis iLiteratura.cz. Mluví v něm o bojovnosti svých postav a jazyku jako zbrani, o recepci svých knih a o svobodě v umění.

Proč se vracíme k tomu, od čeho jsme tak moc chtěli utéct? S Didierem Eribonem o identitách dělníka, homosexuála a pařížského intelektuála, o dusivém dospívání, studu, stárnutí a o potřebě opakovaně se vracet tam, odkud jsme si přáli navždy odejít.