Nové články

Hvězda světové knižní ilustrace přichází s novou knihou po dlouhých sedmi letech. Je to okouzlující a působivé jako vždy, jen čtenář marně pátrá po tom, proč to autorovi tak dlouho trvalo.

V březnu uplynulo 90 let od narození opomíjené britské experimentální autorky Ann Quin. Ve svém díle částečně navazuje na Virginii Woolfovou, ale zároveň předznamenává postmoderní postupy. Stěžejní je pro ni tělesnost, motivy násilí a smrti.

Literární překladatelka – to je pro Kateřinu Klabanovou vysněné povolání. Přeložila na pět desítek knih z němčiny a angličtiny. Vedle beletrie pro dospělé se zaměřuje i na jazykově hravé, přitom tematicky závažné knihy pro děti a mládež. A její jazyková kreativita nezůstává bez povšimnutí, nominace na Cenu Muriel a Zlatou stuhu jsou toho důkazem.

Vyučená knihkupkyně a začínající literární překladatelka Susa Wolfrum se naučila česky díky divadlu a překlad chápe jako inscenaci textu v jiném jazyce. K prvnímu překladu z češtiny, kterým byla próza Elsy Aids Přípravy na všechno, ji nasměrovalo vítězství v překladatelské soutěži. A jaké záludnosti skrýval převod česko-tchajwanské perspektivy do německé kultury v novele Ostrov duchů od Kláry Wang Tylové?

Odpoutání se od minulosti, nový začátek v odlišné kultuře, srdce toužící po čisté lásce a hledání sebe sama. To vše nabízí prvotina nadějné íránsko-nizozemské spisovatelky.

Krátké nahlédnutí do světa, který v dané podobě sice nikdy neexistoval, ale kdyby se evoluce vydala po trošku odlišných cestičkách, klidně mohl. Netradiční naučná kniha pro menší čtenáře sice občas popouští uzdu fantazii, také však ukazuje, že skutečnost je někdy stejně úchvatná jako nejsmělejší představy.

Ladislav Mňačko napsal v šedesátých letech minulého století krátký román či spíš novelu Jak chutná moc. Je to u nás první pokus o anatomii mocichtivosti, a to na jednom příkladném politickém exempláři. Navíc je to pokus představit politiku jako rajón, v němž je mocichtivost zabydlena.

Finka Maria Turtschaninoff v rozhovoru vypráví o nacházení neotřelých postav, tvůrčích krizích i o tom, proč její román Usedlost oslovuje čtenáře od Ázerbájdžánu po Čínu.

Nekompromisní lidskost je zbraní celospolečenské kritiky ve verších Iryny Zahladko. Připojte se i vy ke svazáctvu!

Motivy původní verze příběhu o Modrovousovi slouží v románu americké spisovatelky spíš jako atmosférická kulisa než jako nosné prvky děje. Děj táhne slušně vystavěná detektivní zápletka, avšak oproti autorčiným předchozím knihám je romantická linka schematická a některé vedlejší postavy působí jen jako prostředky k dokreslení prostoru.

Média i „hlas lidu“ mají víceméně jasno: čtení, čtenářství, čtenářská kultura jsou v krizi; přestáváme číst; a pokud ne, tedy alespoň přestáváme umět číst se soustředěním a porozuměním. Různé výzkumy u nás i v zahraničí tento trend tak úplně nepotvrzují, ale na druhé straně ho ani nejsou s to vyvrátit opačnými zjištěními. Tedy: čte se, ale úroveň čtenářské kultury klesá.

Překladatelka Marta Eich má dobrý přehled o německojazyčné literární scéně, protože žije v Berlíně, kam se odstěhovala po studiu bohemistiky a translatologie na FF UK. Názvem článku připomínáme jeden z úspěšných románových titulů, který přeložila, a poukazujeme jím i na ojedinělou zahraniční perspektivu: v čem bezprostřední kontakt s německým knižním světem usnadňuje překladatelce práci, a co naopak z odstupu už „není tak vidět“?

V posledním románu tureckého nobelisty se na fiktivním osmanském ostrově stane morová epidemie katalyzátorem vraždy, revoluce a vzniku nového národa.

Básník a překladatel Pavel Novotný připouští, že ztratil ostych, „tu převelikou úctu před originálním textem“, už během vysokoškolského studia. Vděčíme mu za překlady děl dnes takřka stoletého Gerharda Rühma, klavíristy a předního představitele vídeňské moderny, nebo dadaisty Kurta Schwitterse. Přitahuje ho takzvaně „nepřeložitelná“ poezie, „jak“ mnohem spíš než „co“.

Mnoho jazyků, nespočet domovů, jediná paměť. Průvodce krajinou židovské literatury nás vede po modrobílé značce vinoucí se po tři tisíce let.

Vládní koalice prohrála senátní a komunální volby, a místo aby začala pracovat na zlepšení poměrů v podstatných oblastech, pustila se do toho, co jde populistům nejlépe. Do kulturní války.

Dánský dramatik Thomas Markmann chce na jeviště přivádět obyčejné lidi a klasickým textům, včetně Shakespeara, podle něj někdy nejlépe posloužíme, když se jich přestaneme bát.

Téměř sedmdesát let starý argentinský komiks má i dnes svou působivost. Zub času je znát hlavně v pomalejším tempu a dlouhých dialozích. Český čtenář žasne především nad tím, jak nadčasoví uměli scenárista i kreslíř být.

Norský spisovatel sámského původu Sigbjørn Skåden obdržel letošní prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ocenění po pětatřiceti letech získává dílo napsané v sámštině. Vítězný román propojuje detektivní zápletku s rodinnou historií a temným dědictvím asimilační
politiky vůči Sámům.

Vítejte ve světě staré Indie, kde čas neplyne pouze lineárně, kde probíhají působivé metamorfózy a různí tvorové se vyjadřují řečí, která je lidem srozumitelná. V centru románu Vítězné město stojí silná ženská postava, jež se dožije téměř půl třetího století. S protagonistkou sledujeme vývoj bájné říše Bisnagy včetně dynamiky idejí, které zpočátku zajišťují společenskou soudržnost, ale navzdory jejich zdánlivě nadpozemské síle se jejich magie časem vyčerpá.

Autorka, překladatelka, neúnavná organizátorka a iniciátorka nejrůznějších literárních a divadelních akcí: Martina Lisa vyrůstala v Praze, univerzitní studium absolvovala v Lipsku, kde dnes také žije a tvoří. Byla by ráda, kdyby zájem o českou literaturu v Německu byl dlouhodobý.

Katharina Hinderer se už více než dvacet let věnuje překládání v oblasti filmu a literatury. Překládá komiksy, naučné knihy, beletrii i literaturu pro děti a mládež. A sní o tom, že si jednou založí vlastní nakladatelství a vydá tituly podle svého gusta.

V posledních dnech diskutovaný projev Radky Denemarkové z frankfurtského knižního veletrhu zdůrazňuje nedělitelnost literatury a politiky, apeluje na lidská práva, podtrhuje důležitost demokracie a roli literatury jako nástroje morálky. Proslov svět dělí na „my“ versus „oni“ s tím, že Radka Denemarková v textu vystupuje jako arbitr morálky, protože literatura je nejvíc.

Čtenářsky oblíbený autor se ze sci-fi žánru přesouvá k dobrodružné fantasy ve středověkých kulisách, v níž srozumitelně zprostředkovává lidskou příchylnost k náboženství a ochotu slepě uvěřit snadným řešením. To podstatné z jeho tvorby ale zůstává zachováno – význam osobní odvahy a dětského přátelství.

Novinářka Rika se kvůli rozhovoru s foodblogerkou obviněnou z trojnásobné vraždy začne učit vařit a objevovat rozkoš z jídla. Román otevírá v Japonsku aktuální téma misogynie a společenského tlaku na ženské tělo, byť se jeho ambiciózní záměr ne vždy daří naplnit.

Prestižní středoevropskou literární cenu Angelus letos získala Kateřina Tučková za román Bílá Voda. Autorka uspěla také v hlasování čtenářů a ocenění si odnesla i polská překladatelka knihy Julia Różewicz.

Debutový román se hrdě hlásí ke svým vzorům v hrdinské fantasy. A i když v základní premise pokulhává, vše zachraňuje skvělá směs situačního humoru v podání postav unavených válkou.

Berlínský slavista, překladatel a nakladatel Ruben Höppner srší nakažlivou energií a entuziasmem. Od roku 2024 vede berlínské nakladatelství Anthea, s jehož programem se zaměřuje na literaturu střední a východní Evropy. Za poslední dva roky vydal pod touto značkou desítku českých knih. Sám také z češtiny překládá, jeho prvním literárním překladem byl Berlínský zápisník Dory Kaprálové.

Ve Vykloubeném čase protíná křivku osobní historie anglisty a shakespearologa Martina Hilského vertikála nadčasových literárních děl, jimž se většinu života profesně věnoval. Kniha je inspirativní nejen pro filology.

S osmdesátiletou frekvencí navštěvuje české literární prostředí Halleyova kometa v podobě překladu díla science fiction od některé frankofonní autorky. V českém prostoru tak tuto tvorbu zastupují pouze dvě spisovatelky: Noëlle Roger a Jacqueline Harpman.

Pátrání po neznámém českému básníkovi ukazuje úskalí výzkumu autora, který nezanechal skoro žádné stopy. Autorka mapuje různé materiály a zdroje, nabízí vzpomínky pamětníků, dopisy, básně i kresby Jiřího Volfa. Vzniká nejen obsáhlý portrét zapadlého exilového básníka, ale i kritický pohled na práci s omezenými zdroji a na problematiku exilové literatury v rámci jazyka i literárního dědictví.

Spisovatelce Viktorii Hanišové je při překladu z němčiny nejbližší současná beletrie a literatura první republiky. Oceňuje, když se může na textu vyřádit jako v případě Chuligána Philippa Winklera nebo u Melchiora Vischera. Jako autorce se jí líbí pointy v textech E. E. Kische, a nejen proto je tady přeložila a spolu s Radimem Kopáčem připravila jejich nově koncipovaný výbor.

Monografie významného tvůrce českého filmu šedesátých let, jehož následně normalizátoři cíleně drtili a zakazovali, je důkladná a zasvěcená. Jen by autor mohl být odvážnější ve vlastním hodnocení díla i osobnosti.

Co se dělo, než byla stvořena Tolkienova Arda? Finskými lesy si vykračoval vzteklý Kullervo s černým psem Mustim. Vyšel raný Tolkienův text přímo inspirovaný Kalevalou.

Sophia Marzolff má díky jazykovým znalostem němčiny, češtiny, francouzštiny a italštiny mnoho kontaktů v literárním světě a při překladatelské práci hodně čerpá i ze svých zkušeností redaktorských. Popisuje, jak překladatelé více hájí autory, zatímco redaktoři perspektivu čtenáře – a jak mezi tím sama jako překladatelka hledá ten správný balanc.

Jméno maršála Radeckého si obvykle spojujme s debatami o pomníku na Malostranském náměstí nebo se známou pochodovou melodií. Čím si pomník a skladbu vysloužil?

Humorné verše provádějí předškoláky běžným dnem a zpříjemňují nudné i nelibé okamžiky.

Nahlédnutím do etymologického slovníku shledáte, že pampeliška byla ve staročeštině popí pléška, tudíž mnišská pleš, a to vše podle holého okvětí poté, co vítr odnes pampeliščí chmýří. Ale já, ctitel liščího plemene, nepovažuju za náhodné to zvukomalebné spříznění pampe–liška.

Vítězná sbírka letošní Magnesie Litery za poezii s sebou nese velká očekávání. Radovan Jursa je naplňuje zdánlivě protichůdnými spojeními a netradiční kompozicí, v níž se lyrické básně střídají s básněmi v próze a svět kardiochirurgie se přirozeně prolíná s intimní výpovědí o ztrátě, pochybnostech i samotném psaní.

Na Frankfurtském knižním veletrhu se česká non fiction vracela k místům a lidem, kteří po generace propojovali českou a německou kulturu. Na příkladu Jablonce, multikulturní Prahy i německy píšících českých autorů ukazovala, že společná minulost není jen uzavřenou kapitolou dějin, ale i součástí dnešní evropské identity.

Němčina provází Michaelu Škultéty již od dětství. Překládání se začala profesně věnovat hned po studiu translatologie na FF UK, přeložila již více než dvě stě knih a získala řadu ocenění. Často si vybírá autory, jejichž mateřštinou není němčina. Ke knížkám, které překládá, chce přistupovat jako čtenář: baví ji postupně objevovat text, jeho příběh a skrytá překvapení.

Román o tiskovém magnátovi československého původu může posloužit jako oddechové čtivo i jako podnět k zamyšlení nad podobami pravdy v dnešním světě.

Obec překladatelů 13. 10. v podvečer udělila ocenění za nejzdařilejší umělecký překlad vydaný v roce 2025.

V novém románu se Haruki Murakami vrací k motivům, které jeho čtenáři dobře znají: knihovně, ztracené lásce, prolínání skutečného a fantaskního světa i hledání sebe sama. V důrazu na vnitřní uzdravení a smíření s minulostí přináší kniha zralejší a smířlivější podobu autorova psaní.

Místy náročná, ale především čtivá lekce kritického myšlení, postavená na humorných příkladech.

Česko se ve Frankfurtu představilo jako země na pobřeží, ačkoli k moři fakticky nemá přístup. Hravý koncept českého pavilonu navazuje na motiv, který se překvapivě často objevuje i v české i evropské literatuře. Od Čapkových Mloků přes Radku Denemarkovou až k Jaroslavu Rudišovi se moře stalo metaforou imaginace, historických traumat i nejisté budoucnosti. Dokáže však pozornost, kterou česká literatura na veletrhu získala, přetrvat i poté, co opadne příliv?

Na hodnocení úspěchu české prezentace na frankfurtském knižním veletrhu je bezprostředně po jeho skončení samozřejmě brzy, jeho efekt se projeví až za měsíce či roky. Ale několik prvních dojmů se již shrnout dá.

Černobílé dílo frankofonní kanadské výtvarnice je možná nejsmutnějším komiksem v českých knihkupectvích. Křehký příběh o ztrácení zraku používá silnou metaforu a drtivý závěr se snaží prodchnout alespoň malou útěchou.

Rusko blízké budoucnosti: mlha skrývá území rozdělené do klastrů podle politické loajality. V obrazně i reálně mrazivé atmosféře jsou lidé nuceni ke zradě a boji o holé přežití. Sfumato popisuje svět, kde nic není definitivní a vše se rozplývá v odstínech polopravd. Právo a bezpráví nedělí ostrá linie, ale pouze mlhavý přechod, který mocenským strukturám umožňuje manipulovat realitou dle potřeby.

Nejprestižnější polskou literární cenu Nike letos získal Szczepan Twardoch za román Null, odehrávající se na ukrajinské frontě. Spisovatel uspěl také v hlasování čtenářů, hlavní cenu poroty však obdržel vůbec poprvé.

Čas od času se mě nějaké děvčátko zeptá, proč nemám děti. Ptají se mě také muži, mnohdy po prvních třech konverzačních větách. Obvykle řeknu: „Všechny ženy nemusí mít děti.“ A záhadně se odmlčím. Cítím ale, že těm děvčátkům (těm mužům ne), která jednou budou stát před rozhodnutím mít, či nemít, odpověď ještě dlužím.

Akné jako ústřední téma young adult románu? Román otevírá i další citlivé problémy dospívání, o kterých se těžko mluví. Nebojí se jít do hloubky a ukazuje, jaké stopy dokáže zanechat šikana i boj s vlastním sebevědomím.

Letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena kanadské spisovatelce Anne Carsonové „za její odvážné a nápadité dílo, které v hravém dialogu s klasickou tradicí vytváří nové formy současné literatury“.

Měla ta zlá babička opravdu tak pokřivený charakter? Kůtová se snaží rekonstruovat život ženy, kterou vlastní potomci titulují přídomkem „zlá“, sleduje její dospívání v prostředí plném násilí a odmítání, její zatvrzování se vůči svým nejbližším. Autorka protagonistčiny skutky neomlouvá, ale dává jí i některým členům rodiny možnost nasvítit těžké momenty z jiné perspektivy.

Třiadvacetiletý Oliver Lovrenski zaujal norskou literární scénu románem Když nám bylo míň, v němž zachytil svět mladých lidí z okraje Osla plný drog, násilí a hledání vlastní identity. V rozhovoru mluví o jazyce své generace, o problémech mladých mužů, o osobní odpovědnosti a také o tom, proč dnes studuje teologii.

Jedna rodinná oslava, staré křivdy, nevyřčená tajemství i rozdíl mezi tím, jak sami sebe vnímáme a jak nás vidí druzí. Civilní jazyk románu a dobře odpozorované vztahy zachycují, co všechno se může skrývat za zdánlivě obyčejným setkáním.

Po pětileté přestávce vyšel v srpnu další, už šestý titul Marka Šindelky v nizozemštině. Během zářijového turné po dvou belgických a jedné nizozemské štaci se autor vrací do Gentu a do Utrechtu skoro jako domů. Jak vypadá pronikání české literatury do ciziny, když se zadaří?

Norské univerzity bojují proti klesající čtenářské gramotnosti originálním způsobem – studentům rozdávají tisíce výtisků jedné současné knihy zdarma. Tento inspirativní přístup ukazuje, že společné čtení papírových knih není jen zábavou, ale i klíčovým nástrojem pro obranu demokracie i pro lepší studijní výsledky.

Na prahu devadesátky vydal autor legendárního Posledního jednorožce nový fantasy román. Vyprávět umí stále skvěle, příběh má také své kouzlo, jen je místy dost předvídatelný.

Kolektivní monografie čtyř historiků potěší nejen železniční srdcaře, ale představuje i významný příspěvek k dějinám každodennosti.