Nové články

Zdánlivé osobní drama, nevýrazná hrdinka a těžké životní okolnosti – to vše se nečekaně převrátí v odvážnou grotesku o ženě, kterou najednou vidí celý svět.

První společný román legendární francouzské dvojice průkopníků psychologické krimi byl několikrát úspěšně zfilmován. Navzdory svému věhlasu se nicméně českého vydání dočkal až po čtyřiasedmdesáti letech.

Romány ze sportovního prostředí se zpravidla soustředí na sportovce-muže. O to výjimečnější je oceňovaný debut Rity Bullwinkelové, který nás zavádí mezi náctileté sportovkyně, a to dokonce boxerky.

Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.

Sto předmětů, jež mění pohled na minulost i přítomnost. Annabelle Hirsch vypráví dějiny žen způsobem, který je zábavný i mrazivý zároveň. Kdo si přečte její knižní debut, už se na žiletku, kolo nebo počítač nebude nikdy dívat stejně…

Drobný, ale poutavý a vizuálně podmanivý komiks vychází ze spekulace o nečekaných účincích námelu v upečeném chlebu. Zvláště, když jej sní středověký mnich.

Mladý, ale výrazný hlas katalánské literatury se zamýšlí nejen nad podobností postupného zániku lidských těl a menšinových jazyků.

Šestice romských dětí objeví zakletý cirkusový stan a pokusí se ho vysvobodit ze spárů chamtivého černokněžníka. Naučí se při tom akrobatické kousky a objeví houževnatost, soudružnost a to největší kouzlo na světě – sílu lidského srdce.

Jako dítě jsem chtěl být slavný přírodovědec. Projevovalo se to zejména vášnivým nakupováním knih o zvířatech. Nejraději jsem měl nádhernou bichli Od agamy po žraloka se spoustou barevných ilustrací a fotografií. Tam bylo snad úplně vše. Díky ní jsem měl z celé třídy nejhezčí sešit v přírodopisu, protože jsem si do něj pečlivě překresloval obrázky.

Čtenář nevěří, chytá se za hlavu, je mu do pláče. Postava podobná Doře se v české literatuře ještě neobjevila a je jisté, že nikoho nenechá chladným. Spisovatelka Eva Danišová ji vydolovala ze svých vzpomínek a muselo to stát kus sebezapření. Ale je dobře, že její příběh zaznívá.

Tereza Kadečková oprášila motivy jedné ze svých starších povídek a nabídla barvitý ponor do marasmu života v Londýně na sklonku 19. století. Se vzducholoděmi, automatony a Jackem Rozparovačem.

Vítězný titul loňské Bookerovy ceny má své mouchy, ale vykresluje přesvědčivý portrét moderního muže, který potlačuje svoji přirozenost.

Velmi stručný přehled zajímavostí z meteorologie přináší odpověď na nejednu otázku, která nás napadne při sledování předpovědi počasí nebo i jen pohledu na oblohu. Nic navíc ale čtenáře nečeká, občas se spíše vkrádá pocit, jako by něco chybělo.

S blížícím se létem roste i hlad po čtení – a snad na knihy konečně bude také čas. Abyste věděli, po čem sáhnout, připravili jsme redakční přehled zaručených tipů.

Začátek fantasy série pro starší děti se rozebíhá trochu pomaleji, ale vrcholí působivě. Nikoliv poprvé využívá motiv lidí s magickými schopnostmi, které ovšem ostatní pronásledují. A možná si chystá prostor pro homosexuální milostný trojúhelník.

Rozhovor s dánským spisovatelem Robertem Zolou Christensenem o románu Balonky zakázány, švédských pravidlech a dánské neformálnosti.

Memoáry ženy z nejvyšších pater stalinské bezpečnostní elity nabízejí fascinující i znepokojivý pohled do světa luxusu uprostřed teroru. Pozoruhodná absence reflexe společenských událostí i reflexe vlastní role v nich činí z čtení této knihy místy až nesnesitelný zážitek.

Hravé komiksové seznámení s anatomií i fungováním mozku osloví spíše starší děti a jejich rodiče, kteří už o tomto orgánu něco vědí. Ti menší se patrně, stejně jako hlavní hrdina, ztratí v záplavě termínů i vizuálních žertů, na jejichž vysvětlování nezbývá prostor.

Oškliví mají svůj kontinent, krásní zase svůj. Průrvu mezi nimi nelze překonat žádnými myslitelnými dopravními prostředky. Není možné ji ničím stáhnout, zalátat, přemostit, šklebí se a šklebit se bude. Jen u žen, ach, lze zamaskovat malilinko make-upem. Ale takové ženy nesmí šplhat po horách, nesmí se dlouho máčet v termálních jezírkách, nesmí být nevyspalé, nesmí tu lež ničím smýt.

Co všechno může vzniknout mezi natočením piva a vydáním utopence? Jan Vozka ve své básnické sbírce proměňuje hospodské rozhovory, noční směny i ranní kocoviny v poezii plnou melancholie, humoru a zvláštního kouzla obyčejných životů.

Autorka románu Mizíme prozradila nejen to, jak by lidé její román vnímat neměli, ale i proč musela doma několik týdnů velmi opatrně vysávat nebo co mají Rakušané na mysli, když jedí „neprovdanou housku“.

Detektivce norsko-švédsko-francouzské dvojice vlastně není moc co vytknout, vše v ní funguje. Přesto působí jako vykalkulovaný produkt.

Zahraniční překlady české literatury se evidují na vícero místech: díky žádostem o grant na MK ČR, pro svou autorskou „stáj“ je zaznamenávají literární agenti na svých webech, někdy se najdou v profilech jednotlivých autorů na Wikipedii. Ale proč doposud nemáme jednu přehlednou a snadno dostupnou databázi?

Camilla Barnesová svým přátelům a slavnému strýci Julianovi často přehrávala útržky někdy až absurdních rozhovorů svých stárnoucích rodičů. Nabádali ji, aby to vše sepsala do románové podoby, a tak vznikla její prvotina A jestli se nezabili…

Všechny, kdo si o sobě myslí, že Prahu znají a už je v ní nic nepřekvapí, autor spolehlivě vyvede z omylu.

Před deseti lety získala Lina Wolff švédskou Augustovu cenu za román Na ostří jazyka. Loni úspěch zopakovala s románem Liken vi begravde (Mrtvoly, co jsme pohřbili), v němž groteskně i hrozivě popisuje život v jednom jihošvédském městečku, kde se vraždí ostošest a nikdo soudný v něm nevydrží. Wolff zajímá moment, kdy komunita přestane milovat bližního svého a začne jednat na vlastní pěst.

Přes padesát let starý komiksový román je šokujícím svědectvím o tom, jak v japonské armádě za druhé světové války panovala středověká mentalita. Zajímavý je také kontrast karikaturních postav s temným příběhem.

Atraktivní, leč příliš divokou a obhroublou královnu pařížského podsvětí jako jediný dokáže zkrotit záhadný povaleč a podvodník Fec, a to jen svým znuděným pohledem. Jejich bouřlivý milostný příběh žene čtenáře z kouta do kouta od popisů horoucí vášně k naprosto chladným, střízlivým stavům bez emocí.

Prdíme. Zuříme. Jíme. Vzpomínáme – všichni lidé zažívají obdobné příjemné i nepříjemné okamžiky, které prostě patří k našim životům a které nás formují. V obrazovém slovníku se u jednotlivých vykreslených situací můžeme pobavit, rozněžnit anebo chytit za nos.

Už půl roku u nás bydlí máma. A teď se k ní přidal táta, který se po půl roce vrátil z nemocnice. Je to komplikované, ale snažím se nepřestat psát a jezdit na čtení. Vytvořili jsme zvláštní druh algoritmů, v nichž se míhají pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, dovážené obědy a hodinky s aplikací vhodně nazvanou Anděl strážný.

Příběh převaděče a kurýra tajných služeb, nad nímž komunistická justice dvakrát vynesla rozsudek smrti, si pozornost bezesporu zaslouží, i když právě ta převaděčská a kurýrní činnost v románu přijde trochu zkrátka.

S irským spisovatelem Paulem Murrayem jsme hovořili o jeho oceňovaném románu Včelí bodnutí, hlubokém zájmu o lidské příběhy a lásce k jazyku. Dotkli jsme se i nebývale štědré vládní podpory, o kterou se opírá irská literární tvorba.

V prvním dílu své nové série skloubil americký spisovatel Robert J. Bennett epickou fantasy s detektivkou ve stylu Nero Wolfa. Nyní přichází s pokračováním, které je laděné spíše do moderního thrilleru.

I když švédský novinář v oceňovaném románu o svém dětství vtipně glosuje tatínky, kteří mu prošli životem, mezi řádky si nelze nevšimnout nesnadného údělu jeho maminky.

Tak nám rozdali granty… A v téměř každém e-mailu a newsletteru, který v posledních dvou týdnech dostávám, nebo v podcastu, který si poslechnu, je tatáž prosba o podporu, bez které daný časopis, projekt či sdružení nebudou moci nadále fungovat. Ani časopis, pro který píšu tuto glosu, na tom není o mnoho lépe.

Nikoliv nadarmo se v islámské mystice adept cesty nazývá muríd – doslova „ten, který něco chce“. A nechce toho málo. Touží po tom nejzazším a zároveň nejbližším, vždyť putování za Bohem se často ztotožňuje s cestou do vlastního nitra. „Ten kdo najde sebe sama, ten najde i svého Pána,“ praví slavná súfijská moudrost. Nástrah je ale mnoho.

Ve čtenářsky úspěšné komiksové autofikci předkládá oceňovaná belgická autorka vlastní příběh o boji s vaginismem, o bolestivé cestě za uzdravením těla a hlavně duše.

Meditativní román o životě v „totálně odepsaném městě“, o muži v paralýze, o přítomnosti, do níž se vpíjí minulost i budoucnost a rozmlžuje ostré kontury všeho – příběhu, vztahů, katarze. A o dětech.

Předmět aktuálního sborníku ze sympozia k problematice 19. století byl stanoven už před třemi lety. Téma „americké zkušenosti“ ale mezitím pro Evropany nečekaně nabylo na naléhavosti.

Obrazově výrazná kniha zpracovává téma identity vietnamsko-české dívky, která nikam zcela nezapadá. Zatímco vizuální stránka vyniká nápaditostí a citlivou prací se symboly, vyprávění naráží na schematičnost a nejasně vymezeného cílového čtenáře.

Jsou to necelé dva týdny, co mi přišel e-mail nabízející spolupráci ohledně propagace překladu mého románu v USA. Při jeho čtení jsem byla potěšená až nadšená.

Antologie povídek jednoho z největších moderních íránských spisovatelů a kanonické postavy světové literatury stojí za pozornost i šest desítek let po svém vydání.

Co vznikne, když se Nezvalova Manon srazí s popovým hitem a svatý Václav dostane tělo Ramba? Básník Ondřej Macl se jako kurátor vydává na cestu do národního podvědomí, aby z odrhovaček od táboráků, popových hitů a klasických děl skládal literární koláže.

Co se stane, když se klasický anglický duchařský příběh zasadí do neúprosné jihoamerické pustiny? Agronom Florián přijíždí na osamělou usedlost studovat škůdce, ale brzy se sám ocitá v pasti nehostinné přírody i vlastních pochybností. Oceňovaný román je moderní variací na Jamesovo Utažení šroubu, v níž tísnivou atmosféru panských sídel střídá bičující déšť a nekonečný obzor Patagonie.

Nový český překlad poezie básníků lianozovské školy dává možnost nahlédnout do prožívání bytí na okraji sovětské společnosti. Dělá to vtipně, hravě i existenciálně vypjatě.

Příběh českého podnikání jako boj s předsudky i opatrné našlapování mezi nacionalistickými tábory

Láska je láska a je jedno, jestli chodí holky s holkama nebo kluci s klukama. Abychom mohli skutečně milovat druhé, musíme ale nejprve najít cestu sami k sobě, říká úspěšný komiks japonské autorky.

S překladatelem a bohemistou Janem Rubešem o tom, jak s rodinou emigrovali a „trochu náhodou“ skončili v Belgii, kde nakonec v Bruselu vybudoval katedru bohemistiky a založil Archiv spisovatelů v exilu. Jak se překládal Vaculík nebo Vančura? Čeho si Jan Rubeš ve svém archivu nejvíce cení? A co vlastně dělají absolventi bruselské bohemistiky?

Intimní a provokativní text první tělesně postižené laureátky Akutagawovy ceny otevírá v japonské společnosti stále tabuizované téma sexuality lidí s hendikepem, jejich právo na touhu, tělesnost i vlastní hlas.

Kdyby seriál Etty, který je od minulého týdne k vidění na francouzsko-německém televizním kanálu Arte, nedokázal nic jiného než přivést pozornost ke svojí literární předloze, splnil by svůj účel. Kdy jindy se vrátit k deníkům Etty Hillesum než právě dnes, kdy se svět otřásá pod nápory nenávisti, srovnatelnými snad jen s dobou, kdy tato mladá nizozemská Židovka své zápisky psala?

Pokud chce vaše dítě vědět, proč Francii a Belgii zbrázdily kilometry zákopů kvůli výstřelům vypáleným v Sarajevu, je tato kniha právě pro něj.

Jak si lidstvo počíná ve snaze uchopit prchavou přítomnost a vtisknout jí smysl, zkoumá Daniel Hanšpach ve své útlé básnické sbírce Odlitek dnešního dne. Poezie se zde odehrává v prostoru vrstvených obrazů a významových „kotrmelců“, které čtenáře nutí setrvat v neustálém napětí.

Čeští čtenáři se po šestapadesáti letech od vydání konečně dočkali pokračování nejslavnější knihy proslulé americké spisovatelky. Kvality prvního dílu román nedosahuje – a možná zajímavější by bylo pátrání, proč tu ten román nevyšel mnohem dřív.

S norským autorem Frodem Gryttenem o obyčejných lidech, tvrdé severské krajině i o odvrácené straně norského bohatství.

François Augiéras nepatří mezi nejznámější jména francouzské literatury 20. století. Důvodem jsou nejen jeho životní osudy, dobově kontroverzní témata tvorby, ale také svérázný způsob vyprávění. Čarodějnický učeň přináší příběh krutosti i přírodní mystiky zasazený do temného jihofrancouzského Périgordu.

Od osobních svědectví k analytickému a angažovanému hledání východisek. V době, kdy konflikt v Gaze probíhá paralelně s rostoucím napětím napříč Blízkým východem, funguje sborník věnovaný Palestině nejen jako zdroj informací, ale i jako výzva k přehodnocení vlastního postoje.

Zlodějský milenecký pár, šmírující soused s útočnou puškou ve skříni, dealeři marihuany, nájemný zabiják a trojice gangsterů. Ti všichni se potkají v jednom neútulném činžáku a je z toho groteskně nadsazený krvák.

Žena je od nepaměti spojována s hříchem a pokušením. Čarodějnice si obvykle představujeme jako zlé ženské postavy, zatímco mužské protějšky vnímáme spíš jako moudré kouzelníky, jakým byl třeba bájný Merlin. Solà nás však vyzývá, abychom se na postavy čarodějnic podívali jinýma očima a vyslechli jejich příběh.

Podle kanadsko-britského bohemisty se dějiny často rozhodovaly v ložnicích či skrze erotické podvratnictví. Praha je pro něj místem, kde se surrealismus potkává s atmosférou gulagu a kde je krása spíše vražedná než pravdivá.

Román Poslední siréna finské spisovatelky Iidy Turpeinen vypráví strhující příběh vyhubení Stellerovy mořské krávy a zároveň zkoumá proměny lidského vztahu k přírodě. V rozhovoru autorka vypráví o práci s archivními prameny i o tom, jak mohou humanitní vědy pomoci proměnit naše uvažování o světě kolem nás.