Dobrý den, smutku
Spisovatelce Françoise Saganové bylo pouhých 18 let, když v roce 1954 publikovala svou prvotinu a brzy i nejslavnější román Bonjour tristesse.
Spisovatelce Françoise Saganové bylo pouhých 18 let, když v roce 1954 publikovala svou prvotinu a brzy i nejslavnější román Bonjour tristesse.
Známá francouzská spisovatelka F. Saganová vydala přes padesát románů, proslavila se ale také jako osobitá žena.
Nový román Dana Browna jistě potěší pražské hoteliéry a incomingové agentury. Jestli potěší také čtenáře, není tak jisté. Od spekulativní detektivky s historickým pozadím se totiž opět odklání k technothrilleru.
„Smrt je absence hlasu“, píše Annie Ernaux v jednom ze tří nově vydaných autobiografických textů, ve kterých se vrací ke svému dětství, dospívání i k smrti své matky. Hlasem, jímž udržuje vzpomínky a lidské osudy naživu, je pro ni psaní.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Nástup Donalda Trumpa do prezidentského úřadu v roce 2017, digitální kolonialismus algoritmů, ruská agrese na Ukrajině a hrozící ekologický kolaps – to jsou výchozí body knihy Svoboda, v níž se americký historik Timothy Snyder pokouší zachránit liberální demokracii před sebou samou. Podle něj máme poslední možnost, jak se vyhnout globální katastrofě, a právě tato kniha nám k tomu má poskytnout návod.
V novém komiksu se Liv Strömquistová rozhodla prozkoumat téma self-help příruček. Zatímco stylově se pevně drží v závěsu své předchozí tvorby, tematicky tentokrát vrávorá.
Jednoho dne se legendární cestovatel rozhodl pozvat novináře z celého světa do svého venezuelského domova. Napínavá, emotivní a promyšlená cesta do hlubin nejen divoké džungle, ale i lidské duše. Příběh o tom, jak jeden telegram může vést k dobrodružství, kterému málokdo uvěří.
Trochu polemika s otcovým prozaickým dílem, kvůli kterému bude už navždy vnímán jako „Balabán mladší“, trochu sekvence slohových cvičení na různá zadání, je ale třeba přiznat, že zdařilých. Lukáš Balabán ve své prozaické prvotině ukazuje vztahové karamboly a prokletí výchovy a sarkasticky komentuje dnešní společenské diagnózy. Je to román? A záleží na tom?
Proč dodnes milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? A v čem mají čeští zájemci o dávné severské texty mimořádné štěstí? O světě staroseverské literatury i jejím vztahu k dnešku diskutují nordistka a překladatelka Marie Novotná a religionista a překladatel Jiří Starý.
Nové tóny do aktuálních debat o postavení žen a mužů, kde drtivě převládá důraz na znevýhodnění prvně jmenovaných, vnáší kniha Odpojený muž. Připomíná existenci sfér, v nichž jsou handicapováni muži, a snaží se nabídnout alespoň dílčí řešení.
Léto končí a moji nejmilejší známí – mám takové, jaké jsem si udělal – píšou smutné vzkazy a zlomené reportáže z letovisek, v nichž se uklízí. Čtu je s přemáháním, vždyť čekám spíš novinky a nabídky, život, život. Ale i všude kolem mě už trčí židle nohama vzhůru, vytírá se a slunce olizuje černé lino, které ne a ne vyschnout.
Surová dystopie plná ironie a nadsázky, kritiky a absurdna odkazuje na Ruské impérium a nechává nahlédnout do příběhu Oblomovů, mocné rodiny odhodlané trýznit svět a vytvořit svou vlastní říši.
Nový román hororového veterána Stephena Kinga nevypráví o žádných nadpřirozených monstrech. Přesto patří k tomu nejtemnějšímu, co populární autor v novém tisíciletí napsal.
Osobitý román antilské autorky a literární vědkyně Maryse Condéové z roku 1986 vrací hlas černé otrokyni obviněné z čarodějnictví během nechvalně proslulých Salemských procesů v roce 1692. Prolínají se v něm historizující prvky s estetikou magického realismu. Optikou postkoloniální perspektivy jsou zkoumány otázky otroctví, rasismu, ženského údělu a náboženství.
Štěpán Hobza obdržel za svou básnickou prvotinu Ferrari v džungli nominaci v kategorii objev roku v rámci letošního ročníku cen Magnesia Litera. Možná i proto, že debutantova kniha se s ničím nepáře a ke čtenáři promlouvá napřímo skrze jakousi „antipoetičnost“. Hobza básní doslova o ničem, ale právě zaznamenání této obsahové prázdnoty je hlavním hnacím motorem jeho tvorby.
Literární turistika ve smyslu navštěvování rodných domků básníků a míst, o nichž psali prozaici, je v České republice ve značném úpadku. V Nerudově ulici v Praze davy turistů nešlapají po hlavách (kočičích i sami sobě) kvůli Janu Nerudovi.
Ve věku 70 let zemřel v úterý 18. prosince Lajos Grendel, významný představitel maďarské literatury na Slovensku, spoluzakladatel a ředitel slovensko-maďarského nakladatelství Kalligram a autor pozoruhodných próz, v nichž se v postmoderní poetice uhersko-maďarské reálie mísí s významovou otevřeností přesahující až k historickému a hodnotovému relativismu.
Renomovaný kreslíř amerických ženských superhrdinek si odskočil do Francie, aby si střihl cudně erotický příběh inspirovaný secesními plakáty. Zápletka je chatrná, ale je na to krásný pohled. Zejména na vnadnou hlavní hrdinku.
Stejně jako v mnoha jiných oblastech svého zájmu se Stanislav Komárek i v této knize snaží jít proti mainstreamu. Tentokrát argumentuje věcně a erudovaně, píše totiž o tématu, které dobře zná a rozumí mu. Navíc přitom záslužně oživuje dnes přehlížené teorie.
Absolutisticky postulovaný ideál multikulturní, ke všem svým členům spravedlivé společnosti, který Sand vyznává, je jistě ušlechtilý. Bohužel ale při jeho uplatňování neměří všem stejným metrem. A demokratické přednosti země, v níž může svobodně šířit podobné názory a zastávat profesorské místo na univerzitě, oceňuje zcela nedostatečně.
Pojďme si postupně představit nově přeložené texty spisovatelky, která vyvolává kontroverze napříč společností – od té části „obyčejného“ rakouského lidu, jež si zvlášť zakládá na svém národovectví, přes tamní politické špičky až po Švédskou akademii.
Po úspěšné adaptaci Starých mistrů od Thomase Bernharda se rakouský kreslíř pustil do dalšího velkého literárního díla. Muž bez vlastností je však kniha, kterou nelze beztrestně redukovat – a Mahlerův pokus je matný, nezáživný a pro někoho, kdo Musilův román nečetl, také zcela nesrozumitelný.
„Detektivky mají zápletku založenou na zločinu, nejčastěji vraždě, po jehož pachateli, detailech způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv,“ vysvětluje Wikipedie. Pak tedy Comment va la douleur ? (Jak se má bolest?) do tohoto žánru patří. Jedno tu ale nehraje. Posuďte sami...
Nádvoří Sever není sociální román ze života dělníků, ale působivý portrét dvou mužů spojených silným poutem, které vynikne a vyhrotí se na pozadí dramatických událostí kolem uzavření továrny.
Herta Müllerová se narodila roku 1953 na západě Rumunska ve vesnici s německým obyvatelstvem Nitchidorf. Její otec sloužil za druhé světové války u SS, matka byla po válce deportována do pracovního tábora v Sovětském svazu.
Nový román Michala Ajvaze je knihou o šťastném prázdnu, z kterého se rodí příběhy, vyprávěním o vyprávění.
Osmačtyřicet let po prvním vydání ve francouzském originále vyšel česky román francouzské spisovatelky Françoise Saganové Dobrý den, smutku.
Literatura je nástroj. K útoku, pomstě, ale i k obraně. Využít ji dokázala francouzská autorka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti letech navázala s padesátiletým mužem. Dávnou zkušenost popisuje ze svého pohledu: jinak než tehdejší partner, oceňovaný spisovatel Matzneff.
Válečná špionáž, láska a hlavně cestování v čase. Poetický román v dopisech, v němž se stírají hranice mezi válečnými stranami, historickými obdobími, nepřítelkyněmi a milenkami – mezi Červenou a Modrou.
Nakladatelství Crew pokračuje ve vydávání letité, nicméně v Evropě mimořádně úspěšné španělské komediální série. Aktuální příběh bohužel patří k těm průměrnějším.
Představte si, že jste možná posledním představitelem vývojové větve homo sapiens na Zemi. Svět zkolaboval, ostatní lidé zahynuli během pandemie neznámého viru. V opuštěných domech s trochou štěstí narazíte na zbytky prošlých potravin, a když máte kliku, i na nedopitou láhev skotské. Jste Sněžný, hrdina post-apokalyptického románu Margaret Atwoodové Gazela a Chřástal. A cítíte se strašně sám, i když vlastně nejste.
O Německé demokratické republice a jejím dědictví, které ovlivňuje i naši současnost, si povídají tři spisovatelky, které spojuje nejen jejich původ a náhled na politiku, ale i výdrž při pití alkoholu.
Pokus zcela se odříznout od okolního světa je v měřítku celé vesnice nejspíše od začátku odsouzen k nezdaru, autorce však jde o více než jen o humorné vykreslení bizarních situací, k nimž takový plán nevyhnutelně vede.
Mnohavrstevnatý finský debut, v němž se mísí prvky dobrodružného vyprávění, cestopisu, vědecké statě a historického i ekologického románu, je upřímným vyznáním autorky vyhynulým živočichům, pro něž člověk představuje ničivější sílu než asteroidy, nemoci či klimatické změny.
V poblázněném zlatě, co se po poledni rozblikalo mezi mokrými stromy, se párkrát na vteřinu ukázal budoucí teplý a měkký dubnový svět. Rozsvěcel se a zhasínal, rozpálený a strojený – potom se propadl do temnoty. Černé skvrny dlouho bledly na sítnici oblohy. Mrholilo. A o půlnoci mělo nebe barvu krysí srsti, v jejímž stříbře kvetl květ a ozývali se ptáci. A zas deštíček!
Vyzrálý debut českého autora nestaví jen na kontrastu mezi tradicemi a pokrokem a na humorných scénkách, které střetnutí starého a nového vzbuzuje. Hlaučo je totiž prokládá úvahami nad cenou, již mnozí za přijetí pokroku zaplatili ztrátou části vlastní identity.
První česká science fiction napsaná s pomocí umělé inteligence. Spletitý příběh o AI, který přímočaře a sebevědomě uhání v neodbytné atmosféře záhady, je především sbírkou dialogů a poutavých úvah o těch nejhlubších zákoutích lidské duše a o povaze naší reality.
Andrea Woylandová, zvaná Nalezánek, již není ve svém těle spokojená, a tak se rozhodne podstoupit chirurgickou změnu pohlaví. Transgender román z roku 1928 překvapí vizionářstvím a fascinujícím dějem.
Cesta současným západním kapitalismem a vztah básnického já s tajuplným Vikomtem. I tak lze charakterizovat novou sbírku Jonáše Hájka. Osobitost, citlivost, ale také ironické nebo satirické vyznění jeho básní odhalíme, pokud nahlédneme pod nenápadný háv všednosti, jímž jsou verše obaleny.
Sonety alžbětinského autora patří do literárního kánonu jako málokteré jiné dílo a jejich české verze, ať už zahrnují celou sbírku, nebo jen část, spolutvoří domácí překladovou literaturu už více než půldruhého století.
Odkud se bere hmota? Může vesmír vzniknout z ničeho? A kolik těch vesmírů vlastně je? To jsou jen některé z velkých kosmologických otázek, na něž ve své zatím poslední knize stručně odpovídá známý britský fyzik a popularizátor vědy.
Loni vydaný mírně nadpřirozený thriller Později ukázal, že Stephen King stále dokáže udržet úroveň na ploše celého románu. A Billy Summers potvrzuje, že dnes už pětasedmdesátiletého klasika hned několika žánrů forma stále neopustila.
Německy důkladný rozbor se snaží postihnout co nejvíce protikladných fazet díla proslulého filozofa, ale také psychologa, na kterého je dodnes neprávem svalována zodpovědnost za největší zločiny 20. století.
V loňském roce byly kostely na Velikonoce pro veřejnost uzavřené, letos se může zúčastnit velikonočních obřadů jen malá část věřících. Změnila se tím podoba katolické i jiných církví. Možná nadlouho?
Slavný text o planetě obývané inteligentními opicemi za necelých šedesát let od svého vzniku inspiroval filmová zpracování, která jej co do věhlasu většinou překonala. Posluchačům audioknih se nyní otevírá nová možnost, jak se s knižní předlohou seznámit. Nedostanou sice naservírovanou filmovou velkolepost, ale zato ocení nadčasovost varovného a tak trochu ironického vyprávění o lidské povaze.
Polskou komiksovou scénu běžný český čtenář v podstatě nezná. Jediný polský komiks, který letos vyšel, mu o ní bohužel nic neřekne. Je totiž určen věrným křesťanům.
Deníkové zápisky, které si Péter Esterházy vedl, poté co mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní, se věnují introspekci, reflexím vlastního psaní a jazyka jako takového. Jak je u tohoto autora zvykem, mísí se v nich vznešené a vulgární, ironie a mystifikace, brilantní úvaha a blábol. Není to však intelektuální hra, ale zatraceně vážné svědectví o blížící se smrti. Esterházyho poslední kniha tak zůstává věrná poetice jeho celoživotního díla.
Stripy britské autorky asijského původu jsou sympatické jak jemnou černobílou kresbou, tak zanícením pro čtení knih. Jen občas zůstávají na úrovni příspěvků knižních instagramerek.
Marek Toman ve své nové knize pro mládež zanechal knihovnici Boženku v cukrárně na Divokém západě a s humorem a parodií sobě vlastní se tentokrát prostřednictvím mladého anglického gentlemana nalodil mezi obávané piráty. Na nečekaném místě chce opět šířit lásku ke knize a příběhům literární klasiky.
Nobelova cena za literaturu se po desetiletém intervalu opět dostává do rukou německy píšícího autora. Po Hertě Müllerové (2009) se laureátem pro rok 2019 stal Rakušan, Korutanec Peter Handke (nar. 1942).
Ilustrátor Chrudoš Valoušek získal za knihu Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček významnou nizozemskou cenu Zilveren penseel. Z osmi laureátů v různých kategoriích jsou dva zahraniční výtvarníci – kromě Valouška ještě Američan Jeffrey Alan Love. Zásluhou nakladatelství Boycott představil svou knihu společně s Vojtěchem Maškem a Jurajem Horváthem na podzim 2018 v Antverpách a Utrechtu. V srpnu se chystá v Amsterodamu výstava.
Rok 1965 byl pro básníka Allena Ginsberga hodně hektický: navštívil Kubu, Prahu, Moskvu, Leningrad, Varšavu a Krakov. V Praze byl zvolen králem majálesu, byl vyhoštěn a skončil v Londýně. Celou dobu si psal deníky, které nyní vycházejí pod příznačným názvem Deníky zpoza železné opony.
Vánoce a literatura? To je otázka. Knih je nakoupeno jen což. Ale kdy je přečíst? O Vánocích na to není čas a po Vánocích už vůbec ne.
Mít přehled o všech tématech, jimiž se zabývá Václav Cílek, není zrovna jednoduché. Všem, kdo si představu o této proteovské bytosti chtějí zpřehlednit, je určen soubor rozhovorů, v němž se populární geolog prezentuje jako konsenzuální a konstruktivní učenec, průkopník nových oblastí poznání. Kniha místy vyznívá jako budování kultu prvního skutečně žijícího českého Cimrmana.
Kniha oceňovaného britského autora populárně naučné literatury přináší nejnovější informace o hledání planet mimo naši sluneční soustavu. Pozornost soustřeďuje na historii objevování exoplanet i mise, které se na pátrání podílejí. Čtivým stylem dává rovněž nahlédnout do pozadí vědeckého výzkumu a životních osudů či motivací jednotlivých aktérů.
Spolupráce kreslíře Moebia a scenáristy Jodorowského dala komiksu jedno dnes už klasické dílo: fantaskní, ba halucinogenní sci-fi Incal. Další dílo obou autorů nabízí velkoformátovou surreálně bizarní erotiku.
Kdo jednou zahlédl fotografii s jeho portrétem, už tu tvář nezapomene. Ostře řezané rysy, pohled někam za obzor, vzezření evokující vědomí výlučného postavení. Stefan George začínal jako symbolista s ambicemi přetvořit německou lyriku. Povedlo se mu to? Soudě dle jeho tehdejší popularity a dodnes čilé recepce rozhodně ano. Ovšem českým čtenářům se poezie jednoho z nejvýznamnějších německých básníků představuje v reprezentativním výběru vůbec poprvé, a sice díky překladům Radka Malého.
Mezi laickou veřejností stále přežívá zjednodušená představa, jak se vlastně život na Zemi vyvíjel a vyvíjí. Autoři již klasické knihy na toto téma se po třinácti letech od prvního vydání vracejí na scénu s přepracovaným a výrazně rozšířeným spisem a srozumitelně, vtipně a erudovaně nás informují, jak to s tou evolucí je.
Čtenáři se nabízí poučný vhled do paralelního univerza trampů s jejich paralelními identitami, do světů horolezkyň, fanoušků či punkerek, do prostředí léčitelů, z nichž někteří začali po roce 1989 vydělávat nemalé sumy a jiní to z principu odmítli. Neotřelé pohledy na naše nedávné bouřlivé dějiny, s jejichž důsledky se vyrovnáváme dodnes.
Němčina není její mateřský jazyk – přesto s ní dokáže neuvěřitelné věci. Ann Cotten to dokazuje i svou nejnovější knihou Verbannt!, která byla nominována na Rakouskou knižní cenu a stala se hlavním tématem našeho rozhovoru.
Letošní sedmisté výročí narození Karla IV. se promítlo i do literatury určené dětem. Ze záplavy titulů, oscilujících mezi didaktičností, humorným karikováním a dobrodružností, se vymykají dvě knížky Renáty Fučíkové. Představují Karla IV. nikoliv jako učebnicovou postavu, ale jako člověka, jehož soukromý i panovnický život podléhal řadě vlivů obtížně představitelných pro dnešní dítě. Fučíková zve čtenáře na výpravu do doby Karla IV., kterou přibližuje barvitým jazykem i štětcem.
Tón je klidný a věcný, autor se nesnaží přehnaně moralizovat ani skandalizovat zločiny, ke kterým během kolonizace docházelo. Dobře ví, jaké události jí předcházely. Implicitně ale jeho kniha působí jako silné varování před všemi dalšími pokusy o sociální experimentování a inženýrství.
Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.
Autorova práce je podložena pečlivým studiem pramenů a vychází z idealistických pohnutek, které se ale pojí s přehnaným schematismem. Zánik jednoho cenného města autor zmapoval poctivě a záslužně. Poučení, které z něj chce odvodit, je však poněkud barvotiskové.
Vydáním Orwellových reportáží z prostředí londýnské a pařížské chudiny se nakladatelství Argo blíží završení kompletního českého překladu díla spisovatele, který je ve zdejším prostředí znám hlavně jako autor děl Farma zvířat a 1984, v nichž vizionářsky vystihl podstatu autoritářských režimů stalinského střihu. Na dně v Paříži a Londýně tak řadu čtenářů může překvapit antikapitalistickým étosem, příznačným pro celou Orwellovu esejistiku.
Příští rok uplyne 400 let od smrti Williama Shakespeara a nakladatelství Hogarth Press si při té příležitosti předsevzalo vydat sérii prozaických zpracování Shakespearových her od několika současných autorů. Prvním z nich je „cover verze“ Zimní pohádky z pera známé britské autorky Jeanette Wintersonové.
S argentinským spisovatelem Marcelem Lujánem o autorech, kteří ho ovlivnili, o emigraci do Španělska a jeho literární tvorbě: proč se jeho druhý román jmenuje Morava, jak vznikl a o čem je román Podhoubí, který v příštím roce vydá nakladatelství Argo v překladu Ondřeje Nekoly.
Výchozí situace básní je tvořena opozicí mezi setrváváním na jednom místě a putováním, které zde však figuruje nejen jako přemisťování v reálném prostoru, ale i jako cestování záhyby vlastní paměti, zkušenosti a také kulturním prostorem a časem.
Autor přesvědčivě dokazuje, že pokles morálky zasáhl i země do války přímo nevtažené. Zároveň si uvědomuje, že vyprávět o dobových událostech tak, aby to bylo pro všechny zúčastněné strany přijatelné, je obtížné. Způsob, jak odlišně dodnes historici z různých táborů interpretují jednotlivé kauzy, analyzuje autor i s jistou nadsázkou. Počty Poláků tehdy zabitých Ukrajinci podle něj polští historii násobí pěti, kdežto Ukrajinci je pěti dělí.
Rózi Schmiegová odejde z Vídně do Lipska, aby se tam vyučila řeznicí. Mezitím se Američan Danny Loket, provázen halucinacemi, vydává do Evropy. I jemu učarovalo řeznické řemeslo. To ještě nevědí, že dědečci jich obou, původní profesí řezníci, proti sobě bojovali v druhé světové válce. Příběh o mase, v němž nerozhoduje, jestli zabijete zvíře, nebo člověka. O tom je nejnovější román Království stínů rakouského autora Michaela Stavariče.
Robert Schindel sestavuje v románu Der Kalte barvitou mozaiku lidských osudů na pozadí dějinných událostí 2. poloviny 80. let, která jsou v Rakousku neodmyslitelně spjata s postavou spolkového prezidenta Kurta Waldheima. Hranici líbivého svědectví doby však jeho košatý román nepřerůstá.
Na začátku roku 2015 dostávají čeští čtenáři konečně možnost seznámit se s dílem Tomase Tranströmera, zřejmě nejtajuplnějšího nositele Nobelovy ceny za posledních deset let.
Dávno předtím, než mu byla v říjnu 2011 konečně udělena Nobelova cena za literaturu (jeho čtenáři a přátelé čekali na toto ocenění celých dvacet let), představoval (a dosud představuje) Tomas Tranströmer ve švédské, severské, ba světové poezii osobitý fenomén.
Žánr detektivky, kriminálního románu či thrilleru zažívá v posledních letech dobré časy. A nejde jen o neslábnoucí vlnu skandinávské krimi, objevují se noví a zajímaví domácí autoři, kteří své knihy více přibližují současné realitě, pečlivěji studují psychologické profily svých postav a zavedené schéma všelijak narušují a inovují.
Klimkova kniha je založena na pečlivém rozboru pramenů a přináší zajímavý a v něčem snad i mírně překvapivý pohled na prostor viděný středověkýma očima.
Prózy Ostrá streľba, Odkundesi a Odvodeniny vyšli v preklade Karola Wlachovského v roku 1985 pod spoločným názvom Odtienené oblomky.
Thomas Glavinic patří k nejčtenějším a nejúspěšnějším rakouským prozaikům své generace. V každé knize rád zkouší něco nového, testuje možnosti jednotlivých žánrů i vyprávěcích technik, a tak není divu, že jej literární kritici mj. označili za „velkého umělce proměny“.
Spisovatel, scenárista a dramaturg Jiří Šimáček debutoval v roce 2009 románem Snaživky, za který byl nominován na cenu Josefa Škvoreckého. Kniha Charakter (taky ještě Mädchen, Ničema a Oskar) má být volným pokračováním autorovy prvotiny.
Texty ze sedmdesátých a osmdesátých let přinášejí vtipné a rafinované rady, za které Amis ručil vlastními bohatými zkušenostmi: jak pít rychle či naopak pomalu, jak oslnit návštěvníky nebo je elegantně vyhnat, jak si poradit s kocovinou. Nezapomíná přitom, že základní funkcí alkoholu je - opíjet.
Po sedmileté odmlce se na českou literární scénu vrací jihočeský rodák Jiří Hájíček. A je ve skvělé formě. Rozsáhlý román Rybí krev je další z řady autorových venkovských próz. O vesnici a jejích obyvatelích, vzdálených životu ve městě, píše Hájíček citlivě a se znalostí prostředí. A není to zrovna vesnická idyla.
Z literárně uměleckého hlediska je to účelové svědectví o konkrétní a velice složité době. Má dost zdařilou strukturu, zdařilé dialogy a čtivý obsah. Ovšem jenom pro ty, kteří tu dobu zažili, znají politiku řeckých nacionalistů a všechny okolnosti a události, které se odehrály v těch letech a desetiletích.
Hilského kulturně-historicko-literární studie celého klasikova díla Shakespeare a jeviště svět představuje nový vzor pro literárněvědné práce v České republice, a to nejen co se týká úplnosti zkoumané látky. Zmíněná rozmanitost způsobu prezentace, pojetí obsahu a organizace předkládaného materiálu jsou v českém prostředí ojedinělé.
Povídkám Sylvy Fischerové jsou společné osobní prožitek o snaha o přesah do roviny obecnějšího étosu. Banalita se střetává s věčnými otázkami, realita s fantazií a ideály. Povídkám nelze upřít v jistých momentech určitou naléhavost, která však v řadě případů naráží na mantinely nosného příběhu či ústředního motivu.
Michael Stavarič se narodil roku 1972 v Brně. Jako devítiletý emigroval s rodiči do Rakouska. Ve Vídni vystudoval bohemistiku a publicistiku, působil na Velvyslanectví ČR v Rakousku jako sekretář Jiřího Gruši a Rudolfa Jindráka.
Benjamin Poiret váží ve svých patnácti letech devadesát kilogramů. Hodiny tělocviku, návštěvy bazénu a nákupy kalhot jsou pro něj noční můrou. Při představě pohrdavých pohledů spolužáků, dívek i prodavaček se raději uklidí do ústraní a spořádá na posezení čokoládový dort.
V českém prostředí je Martina Skala známá především sérií autorských knih o houslistovi Variovi a jeho nezbedných houslích pojmenovaných Strado (2002 – 2005), vysoko odborně hodnocených a přeložených do několika jazyků.
Kdysi v začátcích života v Nizozemsku jsem si vytáhla z knihovny Hermansovu Temnou komoru Damoklovu: krátké, přehledné věty, hodně dialogů, žádné zdlouhavé popisy nebo složité vnitřní monology, napínavý příběh se zápletkou...
Summerland je dílo v kontextu Chabonovy tvorby výjimečné. Jde o román primárně určený pro věkovou skupinu od 9 do 12 let, to za prvé. A za druhé, neobjevují se v něm žádní Židé, ani gayové či bisexuálové.
Michal Viewegh je český spisovatel, publicista a scénárista, v současnosti nejprodávanější český prozaik.
Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.
Petr Nikl je výtvarník, spisovatel, hudebník, divadelník a možná ještě mnohem víc. Za svou tvorbu obdržel četná ocenění (např. Cena Jindřicha Chalupeckého, Zlatá stuha, Magnesia Litera)
Vídeňský rodák a osvětimský vězeň Hans Chaim Mayer (1912–1978), který na důkaz odporu proti nacistickému Německu přijal francouzsky znějící anagram Jean Améry, napsal inteligentní knihu-esej O stárnutí s podtitulem Revolta a rezignace, v níž zachytil ubývání tělesných i duševních sil a život tváří v tvář smrti.
Nedávno vyšly česky hned dvě prózy Olgy Tokarczukové (* 1962): po Anně In v hrobech světa (Kniha Zlín) je to román Běguni, za nějž autorka obdržela cenu NIKE 2008.
Román Až nadejde čas se nedočkal odezvy jen v literárních rubrikách, psalo se o něm všude, zaujal nejen kritiku a čtenáře, komentoval ho třeba i ministr školství.
Právě turecká literatura může posloužit jako doklad toho, že experimentální přístup ke psaní, hledání nových, nevyzkoušených cest ani pojem „postmoderní“ nelze vyhradit výlučně západní literární tradici.
Konečně. To slůvko je docela namístě. Osm let po překladu prvního dílu (1997: Kniha nocí), deset let po překladu třetího dílu (1995: Dny hněvu) a osmnáct let po vydání originálu (1987) vyšel v češtině druhý díl volné trilogie od francouzské spisovatelky Sylvie Germainové, Jantarová noc.
Povídky Karla Miloty jsou naplněny zvláštní křehkostí, zesilovanou oddalováním, obcházením a odkládáním rozuzlení. Jako by se napínala komplikovaná pavučina příběhu a vzrušivé možnosti, vycházející z textu a námětu.
Lyrik a romanopisec Sjón (1962), vlastním jménem Sigurjón B. Sigurðsson, si se svým čtenářem hraje.
Jako pátý svazek edice „Velké postavy českých dějin“ vydalo nakladatelství Vyšehrad monografii o Petru Chelčickém z pera Jaroslava Boubína.
Těkavý a v rychlém tempu ubíhající text je fragmentem Topolova nepublikovaného románu Mongolský vlk, napsaného dle informací na záložce už v roce 1997.
Je čas přijít a čas odejít. Náš čas odchodu nastal. De Fleschová nám to přišla sama říct. Byli jsme zrovna po jídle. Chléb, kousek sýra, slabý čaj, pršelo...
Španělský autor Arturo Pérez-Reverte patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější současné španělské spisovatele.
Komiks jako umělecká disciplína se už dostatečně etabloval a není jej proto potřeba hodnotit pomocí měřítek uplatňovaných na literaturu nebo film. U nás v Čechách už má dost dlouhou tradici na to, aby se současní tvůrci nemohli vymlouvat na průkopnické tápání.
S perfekcionismem vlastním jejímu tvůrci byla na český trh znovu uvedena Lolita, kdysi tak skandální román rusko-amerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977).
I dnes je samozřejmě možné číst Nebe, peklo, ráj jako experiment, který se snaží zbořit jazyk a tvar běžného románu a vyžívat se v bezpochyby zajímavých úvahách autorova alter ega Morelliho o výstavbě a poslání literatury, ale vzhledem k již zmíněné poučenosti by se tím čtenář ochudil o další zážitky, které kniha skýtá. Nebe, peklo, ráj je totiž bezpochyby také krásný román o úmyslně nenaplněné lásce.
V románu Martina Amise Peníze (Money, v originále 1984) rozhodně není o legraci či komično nouze – ale místy je to humor černý, ba cynický a úsměv se často změní ve škleb. Peníze zachycují moderní svět, v němž peníze fungují zčásti jako fetiš, zčásti jako symbol, virtuální modla a měřítko, ale také jako všeprostupující a všudypřítomný živel.
Olga Tokarczuková patří ke generaci časopisu bruLion. Stejně jako Stasiuk se rozhodla odejít z civilizací zkaženého města a usadit se v malé vísce nedaleko polsko-českých hranic.
Rafał Wojaczek je dnes v Polsku především symbolem a legendou. Zasloužil se o to jak jeho osud - Wojaczek se léčil se schizofrenií a po neúspěšném pokusu oběsit se o několik hodin později, v noci z 10. na 11.5. 1971, otrávil, tak i filmové zpracování jeho života a tvorby ("Wojaczek" v režii Lecha Majewského). Především však jeho poezie samotná.
Mohly ženy získat v prvních staletích křesťanství kněžské, či dokonce biskupské svěcení? Historik umění se snaží tuto otázku zodpovědět na základě možností vlastního oboru, aby pak knihu zakončil poněkud překvapivou otázkou: Záleží na tom v dnešní debatě vůbec?
Co je česká hudba? Kdy začala, kde vznikala, co vlastně tento pojem označuje? Odpovědi na tyto otázky se pokusila nastínit známá hudební publicistka Vlasta Reittererová. Zvláště období 19. století je velmi dobře pokryto a přináší ucelený přehled vzniku české národní hudby jako osobitého fenoménu.
V nejnovějším románu Veroniky Opatřilové nalezneme podobná témata jako v jejích předchozích knihách. Věnuje se zakázanému vztahu v minulosti, hledání sebe sama a hranicím svobody. Právě svobodu zde nalézají postavy pouze v přírodě. Les v tomto historicko-ekologickém příběhu hraje zásadní roli. Nejen jako prostředí děje, ale jako místo bezpečí, terapie a – jak hlavní postava několikrát sama zmiňuje – domova.
Co se ve Starém zákoně také mohlo dělat s předkožkami zabitých nepřátel (a v čem chybuje Leonardův nákres penisu)? Který souboj měla rozhodnout uzenka? Jak dopadl pokus operativně vytvořit dvouhlavého psa? Sbírka bizarností ukazuje, čeho všeho jsou lékaři schopni, jak často se mýlili a za co vše jim současně vděčíme.
Naomi Klein se ve své nové knize Dvojnice vydává na znepokojivou cestu, která propojuje celosvětový politický vývoj s intimním vyprávěním. Autorka, známá jako nekompromisní kritička neoliberalismu a korporátní moci, zde navazuje na svou předchozí tvorbu, ale tentokrát obrací pozornost směrem k sobě samé – a k tomu, co vidí „za zrcadlem“.
Poznání náboženských dějin je nezbytné pro pochopení jednání většiny našich předků. Alespoň jsou o tom přesvědčeni autoři knihy o zdejších dějinách křesťanství. S úkolem vylíčit je se vyrovnali se ctí, i když se můžeme přít, kolik důležitých oblastí a podrobností museli vynechat, a co naopak přebývá.
Přemysl Krejčík v Mravencích & krevetách znovu otevírá bránu do vlastního fantaskního kosmu, tentokrát zasazeného do italských scenérií. Pod dlažbou Florencie, v hlubinách jezera Como a na dalších místech rozehrává podobenství o bezmoci, válce a naději.
Tragikomický příběh o zbytečném činu zbytečného člověka brzdí zbytečná nedotaženost, kterou jen taktak vyvažuje lehký humor a propracovaná psychologie protagonisty.
Významy, s nimiž si lidé spojují hlavní pařížskou katedrálu, se napříč stoletími proměňovaly. Dva historici ve své publikaci polemizují s tím, který jí při znovuotevření připisoval prezident Macron, a nabízí vlastní. Téměř jisté ovšem je, že další pokolení přenesou akcenty zase jinam, například k ekologické perspektivě.
Po patnácti letech od originálního vydání a až po úspěchu seriálové adaptace se k českým čtenářům dostává první román z úspěšné britské špionážní série, která kombinuje intriky tajných služeb a velmi černou satiru.
Pokračování Kalmannových příhod přináší starého známého Kalmanna. Od prvního dílu se však v mnohém liší, a to nejen četnými zmínkami o covidové pandemii a rouškové povinnosti.
Intimní a zároveň ostře ironická sonda do života ženy, která se vyrovnává se smrtí svého bratra-dvojčete. Autorka v rozhovoru odhaluje, jak svou osobní zkušenost s osamělostí a ztrátou blízkého člověka přetavila do literární podoby, a hovoří o tom, jak jí humor a útržkovitá forma pomáhají zpracovat i ta nejbolestnější témata.
Írán: země dvojí literatury, cenzury, ale také mistrů sociálních sítí, kde měl na státem zakázaném Twitteru účet i ministr zahraničí.
Publikace přinášející scénáře a okolnosti vzniku tří Pasoliniho filmů inspirovaných křesťanstvím by možná mohla obsahovat více, nicméně i tak nabízí zajímavé nahlédnutí do tvorby svébytného italského filmaře.
Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.
Česky vyšla kniha Etnické čištění Palestiny, kvůli které musel izraelský nový historik Ilan Pappé opustit Izrael.
Sní o tom snad každý spisovatel: aby jeho knihu ocenili jak odborníci, tak běžní čtenáři. Nedávno se to splnilo Anjet Daanjeové, když její Píseň o čápu a velbloudovi vyhlásili nizozemští a vlámští literární odborníci i čtenáři za nejlepší nizozemsky psaný román 21. století. Rozsáhlou knihu máme k dispozici i v českém překladu.
Stoletý Murray McBride je morous, kterému už na světě nezbývá moc radosti. Se svým jediným živým příbuzným neudržuje pravidelný kontakt a jeho přáteli jsou kněz, doktor a prodavačka v samoobsluze. Jednoho dne se však v nemocnici seznámí s vážně nemocným desetiletým Jasonem, který starcův život doslova obrátí naruby a vrátí mu chuť žít.
Horské sanatorium v předvečer první světové války, intelektuální disputace, feministické podvraty i nepatrné hororové mystérium. Olga Tokarczuk napsala angažovanou prózu, která se tváří jako misogynní, ale tvrdí pravý opak. A propojuje při tom přírodu, mytologii, mykologii i otázky genderu.
Český autor podává věcnou a chmurnou diagnózu stavu současného Ruska. Erudovaností obstojí i v zahraniční konkurenci.
Zavraždil židovský středoškolák svého černošského spolužáka, který ho šikanoval? Zjišťuje to chlapcova matka, manželka úspěšného IT manažera. Izraelská spisovatelka v chytře vystavěné noirové kriminálce přesvědčivě demonstruje, že izraelsko-palestinský konflikt není omezen jen na Blízký východ.
Román o proměně někdejších Sudet, napsaný ve stylu literární reportáže. Vzestup německého nacionalismu, rozvrat druhé světové války, msta a odsun, příběhy Čechů, Němců a Romů, kteří Němce vystřídali. Autorská perspektiva je pozoruhodně nestranná.
Nový román Miloše Urbana se nese ve znamení proměny poetiky. Už žádné panoptikum prazvláštních postav provázené stříkáním krve na pražských jatkách, ale introspekce do mysli a duše nemocného starce. Díky této hlavní postavě, a vypravěči v jedné osobě, sice není nouze o bizarní situace, ty ale vzbudí spíše hořký úsměv.
Nové vydání klasického literárně historického díla nově přibližuje, za jakých okolností v Istanbulu vznikalo. A naše recenze připojuje, proč tolik vadí klasickým filologům.
Konflikt, který nemá obdoby. Proč právě teď světové propalestinské hnutí nabývá na síle jako nikdy předtím? Jak lze porozumět národu, který je médii neustále vykreslován v barvách nepřítele? A o čem všem se ve veřejné sféře nemluví?
Po sebekritickému bildungsromanu Jak se stát jiným přichází Paseka s další knihou Édouarda Louise: jde o záznam debaty, kdy tehdy třicetiletý francouzský spisovatel hovoří s britským režisérem Kenem Loachem, jemuž v té době bylo šestaosmdesát. Budeme svědky generačního střetu?
Dlouho jsem neměla svou stráň, protože jsem vyrůstala v polabské rovině. Jedinou blízkou vertikálou bylo „dobrotivé Řípisko“, viniční vrch Sovice a všudypřítomné chmelnice. Za dobré viditelnosti jsem vzhlížela k horám vyšším, ale až o dvacet kilometrů vzdálenějším. Teď pod nimi bydlím.
Deníky Virginie Woolfové nechávají čtenáře nahlédnout nejen do literární laboratoře této modernistky, ale též do jejího osobního života. Spisovatelka, která navenek působila sebevědomě až arogantně, se v nich ukazuje jako velice citlivá osoba se zájmem o vše, co se kolem ní děje a co používá jako inspiraci pro svá díla.
Dva významní levicoví tvůrci různých generací se sešli, aby probrali problémy práce, násilí či transformace. Nastavený souzvuk zní bez jakýchkoli zádrhelů a Loach nečiní nic jiného, než že Louisovým osobním zážitkům stvrzuje širší platnost.
Ač se s hlavním hrdinou knihy dokáže vnitřně identifikovat asi jen málokterý mladý čtenář, citlivé téma střežené státní hranice dokáže autor zprostředkovat čtivě a nenásilně.
Můj předsudek vůči levicovým intelektuálům, kteří se zapojují do mediálních sporů, spočívá v tom, že jejich tzv. radikální pozice bývají předem těmito spory naformátované. A je to celé ještě smutnější, pokud se jedná o autory-umělce.
Letošní lyonský festival literatury science fiction Les Intergalactiques, v celkovém pořadí dvanáctý, se zaměřil na téma sportu a her. Optikou žánru science fiction se hosté festivalu ohlédli k období úpadku antického Říma, v němž vladaři uplatňovali strategii chléb a hry, a diskutovali o projevech této dystopické reality v současné literární, filmové i herní produkci.
Toho listopadového rána roku 1980 řekne manželka na chalupě panu Vodseďálkovi, že je třeba nasekat dříví, a tak pan Vodseďálek dopije kafe a jde. Otevře dveře dřevníku, vybere si pořádné smrkové poleno a bác ho, zasekne sekeru. A bác a bác. Jenomže poleno má suk a sekera v suku uvízne.
Slavný román Stefana Zweiga Netrpělivost srdce adaptoval zkušený dánský režisér sice věrně, ale také dost unyle a staticky. Nepomáhají ani citace z knihy.
Intenzivní osobní výpověď proměnila v pozoruhodné a silné literární dílo švédská spisovatelka, kterou tuzemští čtenáři znají zatím jen jako šílenou exmanželku z Knausgårdových tlustospisů. Je čas to napravit.
Stalinova smrt přinesla do ruské společnosti duševní zmatek, očekávání i liberalizaci. Při čtení poutavé publikace o diktátorových posledních dnech se vtírá otázka, co asi nastane po odchodu diktátora současného. A (ne)bude se historie v něčem opakovat?
Chtěli byste vědět, která byla letos ta NEJ? To tak úplně říct nemůžeme, a ani nechceme. Dobrých knih totiž vyšla spousta. A my jsme těch nejlepších sebrali celou hrst: třicet tipů na četbu, která nezklame, ať už si ji pořídíte pro sebe, nebo jako dárek.
Divadelní bar o půlnoci, dva muži u stolku v rohu. Jednomu je asi sedmadvacet, tmavý culík, vousy, sako, nadšené, dětsky naivní oči. Student. Proti němu muž kolem čtyřiceti, unavený, bledý, jakoby zaprášený obličej s vráskami kolem úst. Nebýt intelektuálských brýlí, vypadal by jako vyhořelý realitní makléř.
Zopakujme si známá fakta, rozšiřme si vědomosti o nové informace, zkusme však pohlédnout na téma Čechů v Bulharsku „střízlivěji“. Vždyť počáteční euforii leckdy ztlumila drsná realita.
Stručný, avšak čtivý multiperspektivní přehled pojednává o přírodě kolem Pradědu, o jeho historii i skutečných a fiktivních obyvatelích. Nechybí ani recepty na stará jesenická jídla.
Motiv dvou kdysi nejlepších přátel, kteří se náhle setkají po mnohaleté odluce, autor obohacuje o vzpomínky na éru NDR a o motiv kontrastu mezi změnou a setrvalostí lidské povahy.
Kdo už komiksovou tvorbu švédské superstar Liv Strömquistové zná, pravděpodobně ví, co očekávat. Trpký humor, feministický přístup a kritiku západní konzumní společnosti. Ani tentokrát tomu není jinak, připravme se ale na bolestný exkurz do světa ženského boje o krásu.
Švédský spisovatel, který si udělal jméno na pokračování Larssonovy série Milénium, se pokouší vytvořit vlastní detektivní sérii. Jde mu to trochu ztuha.
Jaké to bylo, když komunističtí revolucionáři učinili strážcem ruského kulturního dědictví obávaného futuristu, který hlásal, že Puškin či Dostojevskij „musejí letět přes palubu Parníku současnosti“?
Trochu netypický atlas zvířat nabízí působivé nahlédnutí pod kůži, srst, peří či šupiny různých obratlovců, včetně člověka a řady pravěkých tvorů. Ačkoli se soustřeďuje především na kosterní soustavu, stranou nezůstanou ani měkčí tkáně.
Kromě tradičních filmových adaptací se v programu letošního karlovarského filmového festivalu objevilo také několik filmů, v nichž byli literáti nebo literatura jako taková hlavními hrdiny či předmětem děje.
Z nebe nad Palermem padají bomby. Uběhne pět desítek let, nebe je čisté, peklo tentokrát přišlo rovnou na Zemi. Lékem na válečná traumata, mafiánské praktiky i zlo obecně se jedné sicilské rodině stane box: muži se stávají boxery a ženy jim nebrání. Box se stává rituálem, životní nutností, vykoupením. Navrací protagonisty k podstatě a počátku všeho.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Nová série Arnaldura Indridasona jako by do psaní této hvězdy islandské krimi vnesla novou energii. Třetí román z cyklu s penzionovaným policistou Konrádem těží ze zápletky sahající svými kořeny hluboko do minulosti postav.
Autoři vyvrací (už dávno vyvrácené) pomluvy o satanismu zednářů. Argumentují mimo jiné tím, že ani v oficiálních církevních dokumentech nikdy nepadlo výslovné obvinění ze satanismu. Otázkou je, jestli je mezi současnými spikleneckými teoriemi právě tato ta nejnebezpečnější.
Do třetice zpět v palácích i špinavých uličkách noirového Stockholmu: poslední díl trilogie vždy vyvolává velká očekávání. Dostál jim švédský autor, jehož tvorba i samotné příjmení zavádí čtenáře daleko do minulosti?
Část veřejnosti literární překladatele už v podstatě odepsala a žije v představách, že DeepL spolu s jakousi tajemnou „korekturou“ si nejpozději napřesrok poradí se vším. Čím dřív se literární překladatelé zorientují v situaci, tím dřív mohou začít vysvětlovat, v čem přesně jejich práce spočívá a že v ohrožení nejsou v první řadě oni sami, ale zajímavé texty.
Život Rudolfa Slánského zaujme macbethovskou tragikou smrti tyrana v atmosféře paranoie, kterou sám spoluvytvářel. Jeho biografie ale nabízí mnohem více. Srozumitelně čtenáře seznamuje nejenom se životem generálního tajemníka, ale i se základními mechanismy fungování KSČ od jejího založení až po vrcholnou fázi stalinismu padesátých let.
Petr Hruška, čerstvý držitel ceny Magnesia Litera za poezii, v nejnovější básnické sbírce opouští svou „bytovou“ poetiku a vydává se ven. Do světa. Kolem světa.
Svérázný detektiv maorského původu řeší ve svém druhém příběhu případ mysteriózního sériového vraha. Román opět vyniká působivým stylem a břitkými dialogy, škoda jen, že zápletka nebyla promyšlena rafinovaněji.
Tchajwanská literatura dostupná v českých knižně vydaných překladech nabízí neotřelá témata, exotickou krásu oceánu i hor obývaných domorodými kmeny, odlišnou, a přece v něčem blízkou historickou zkušenost tamních obyvatel i příběhy univerzálně lidské.
To takhle jednou loni na podzim ministerstvo kultury vyhlásilo, že podpoří autory, protože covid a Evropská unie a tvrdý chleba literatury tak obecně, a že do placu hází jednomu dokonce 100 tisíc (pro prozaiky, pro básníky pouhých 30). Už v tu chvíli to začalo zasmrádat, a když došlo na věc, tak puch jak z mrtvoly.
Pod pojem audiokniha se vejde docela hodně – od jednohlasé přes vícehlasou četbu až po dramatizace nebo audioseriály tvořené jen pro poslech. Zejména poslední jmenované má v rámci původní tvorby vydavatelství Audiotéka na starosti režisér, herec a audioknižní producent polského původu Michal Sieczkowski.
Příběh ze severoamerického kampusu je intelektuální dobrodružství, v němž literární invence rezonuje se skutečným příběhem sériového vraha Unabombera.
Pokračování neobvyklého komiksového cestopisu se odehrává převážně v Turecku v osmdesátých letech, podstatná pasáž čtenáře ale přenese do Běloruska v době počínající Lukašenkovy diktatury.
Ve své první knize napsané poté, co získala Nobelovu cenu, zve polská spisovatelka Olga Tokarczuk čtenáře do „přírodně léčivého hororu“ Empuzjon, který se odehravá v někdejších sudetských lázních. Je v nich trochu děsivo, lehce groteskně, ale především velmi tokarczukovsky.
Podobně jako v ostatních knihách nobelisty Orhana Pamuka je středobodem jeho poslední přeložené prózy město Istanbul. Nejednoznačný a matoucí melancholický charakter megalopole na pomezí Východu a Západu má pandán v životních příbězích jeho „malých hrdinů“, přištěhovalců z Anatolie, kteří se do Istanbulu dnes stejně jako kdysi houfně stěhují za lepším životem.
Jak vypadal každodenní život pionýrů, jaké byly jejich „relikvie“ a proč bylo možné vnímat pionýry na ulicích jako „dekorativní ornament“? Zevrubná práce o organizaci, jíž prošla většina Čechoslováků starších 45 let, ale o které se u nás zatím překvapivě málo píše.
Jak se zubní lékařka stala slavnou spisovatelkou? Kořeny má sice v horách, ale fascinuje ji také moře a nebezpečí, jaká skrývají italská přímořská města. Italská spisovatelka Donatella Di Pietrantonio se upřímně zpovídá ze svých lásek, ale mluví i o tom, jaké zažívá obavy a jaké používá výmluvy.
S dostatkem fantazie je kombinatorika fantasy žánru nekonečná: obří želvy, řecká mytologie, politika a detektivní zápletka. Že z toho dobrá fantasy nevznikne? Éléonore Devillepoixová přesvědčuje o opaku.
Jdu na kuchařský kurz, poprvé v životě. Konečně se naučím těsto na dokonalou pizzu a každému u nás doma pak upeču jeho vlastní. Už žádná kupovaná nebo drahá z restaurace.
V českém překladu konečně vyšel zásadní román jedné z nejdůležitějších spisovatelek science fiction. Podobenství o rozsévači je strhující a vrcholně znepokojivá kniha, která nestárne, ale naopak je rok od roku aktuálnější.
Kdy se lékaři začali zabývat významem larvální terapie pro čištění ran a záchranu životů? Skutečně akupunktura a sérum pravdy fungují? Kdy byla provedena první operace oka? A bude někdy možné zmrazit člověka a oživit ho o sto let později? Poučná sonda do dějin lékařství nenechá stranou ani psychoterapii či dilemata lidské nesmrtelnosti.
Kostky jsou vrženy. Tento okřídlený citát, v latinské podobě připisovaný Juliu Caesarovi, se ve sbírce Josefa Hrdličky specifickým způsobem aktualizuje na Kosti jsou vrženy. Básně v ní obsažené variují témata spojená s časovou omezeností lidského života, jeho cykličností a smrtí jako největším prokletím i darem zároveň.
Karel Marx kdysi kritizoval, že v továrnách někteří majitelé přednostně zaměstnávali ženy s dětmi, protože byly odpovědnější, čímž se jejich ctnosti obracely proti nim samotným. Poutavá kniha o civilizované ženě ambivalentně líčí, jak ženské ctnosti, touhy a možnosti transformoval modernismus první poloviny 20. století.
V českém překladu vyšla dosud nepublikovaná krátká próza francouzské spisovatelky a filozofky Simone de Beauvoir z padesátých let. Silně autobiografický text nahlíží do autorčina dětství a dospívání a především na její vztah s přítelkyní Elisabeth Lacoin, zvanou Zaza. Po jeho přečtení se ptáme, zda právě toto dívčí přátelství s tragickým koncem formovalo názory a postoje budoucí ikony druhé vlny feminismu, ženy neúnavně bojující za všeobecné právo prožívat život a milostné vztahy podle svého.
Na jedné straně fenomenální osobnost sama o sobě, na druhé skvadra přátel, které zná převážná většina výhradně z médií. Jak je možné, že v tandemu Voskovec-Werich bylo tolik protikladů, co Karla Gotta přesvědčilo jít do Semaforu a proč se Miloš Forman nesžil s Hollywoodem – nebulvárně, ale přitom zevrubně, jako součást vlastního příběhu, vypráví Jiří Planner.
Debutový román dánské písničkářky se stal okamžitě bestsellerem. Sága jedné neobvyklé rodiny, v níž se snoubí severská a ruská kultura, ke čtenáři mluví originální směsicí lyrických opisů, novotvarů a vulgarismů. Magickorealistické vyprávění přináší svérázné postavy i poznání, že lidská touha po lásce a sebeuplatnění se v čase nemění.
Smysl života, podstata štěstí, příčiny životních krizí, vztahy k nejbližším, sobectví a bezcitnost na jedné straně, altruismus na straně druhé – takové otázky román nastoluje. Vedle nich se postupně vynořuje ještě další: do jaké míry může člověk svůj život ovlivnit a do jaké míry na něj mají vliv společenské okolnosti, s nimiž nic nenadělá?
Česká literatura se v posledních době opět vrátila ke své ambici promlouvat ke společnosti. Kritický postoj přestal být označován za reziduum komunismu a levicovost ztratila punc něčeho, k čemu se člověk ve slušné společnosti nehlásí.
Obsáhlá publikace líčí veřejný i soukromý život vědců dvou generací dvacátého století v široké celospolečenské perspektivě.
Ve svém nejnovějším románu se známý švédský spisovatel vydává hlouběji do historie, než jsme u něj zvyklí, svému stylu však zůstává věrný a čtenářům klade obdobně znepokojivé otázky jako ve svých předchozích dílech.
Co se stane, když smícháte dohromady pravěk, blanické rytíře a skupinu vesmírných padouchů z jiné planety? Pokud za touto třaskavou kombinací stojí Daniela Fischerová, pak je výsledkem neotřelý, chytrý humor, jazykové hříčky a nesmírně zábavné cesty, jak se různě vztahovat ke světu. I tomu současnému.
Komiksový výlet do světa hororových textů H. P. Lovecrafta předchází rozsáhlejšímu, u nás už vydanému komiksovému románu Providence. Je ale sevřenější a srozumitelnější.
Už deset let se mi na začátku podzimu zastavuje dech. Než řeknu z čeho, řeknu, jaké to zastavení je. Nepodobá se totiž ničemu jinému v mém životě!
Vyzpovídat Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého se podaří jen málokomu. I proto jistě čeští čtenáři ocení tento rozhovor s nezaměnitelným polským básníkem.
Přijmeme-li tezi, že filmový scénář mívá k literatuře blízko, poněvadž z ní často buď vychází, nebo ji naopak ovlivňuje, můžeme i v literárním časopise zabrousit do světa kinematografie. Třeba i jen proto, že se tam toho děje mnohem víc než v literatuře (ne vždy ke škodě literatury).
O příčinách úspěchu jeho knih u českých čtenářů, o míře jejich autobiografičnosti, o patosu rumunské ruralistické literatury, ale i o ikoničnosti rozhrkaných kišiněvských trolejbusů jsme mluvili s moldavským spisovatelem Iulianem Ciocanem, kterému v češtině vychází třetí kniha – nevelký román A ráno přijdou Rusové.
Kontakt Evropanů a obyvatel nově objevených zámořských území obvykle nedopadl (pro ty druhé) příliš dobře. Zda by Evropany čekal podobný osud v případě, že by jim bylo souzeno sehrát roli objevených, nikoli objevitelů, je zajímavá otázka. Možnou odpověď nabízí francouzský romanopisec Binet v románu dobře srozumitelném i lidem bez hlubšího historického vzdělání.
Udatný rytíř, krásná paní, oddaný sluha a zbabělý intrikán – lze vůbec kolem těchto typizovaných postav ještě vybudovat příběh, který může zaujmout čtenáře?
Umřela Trúda. V dětství mi byla v Divadle na provázku druhou mámou. Já ale nechci psát nekrolog; nekrologů je poslední dny plný svět.
Zasazovat knihu do kontextu a odpovídat na otázku, co se jejím vydáním změnilo – taková je podle profesora Petra A. Bílka v současnosti hlavní role literární kritiky. O tématu mluvil na prvním ze šesti workshopů iLilaboratoře kritiky. Ten se zaměřil na úkoly literární kritiky a na její vymezení v různorodém a živém, často až poměrně divokém prostoru reflexe knižní produkce na internetu.
Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.
Diskusi nad podobou školní výuky moderních dějin zaznamenal snad každý, kdo se o toto téma jen vzdáleně zajímá, jak je to ale s prezentací moderních dějin v budovách muzeí? Tři mladí historici se zamýšlejí nejen nad současnou situací, ale i nad dlouhou cestou, kterou muzejní expozice soudobých dějin za poslední tři desetiletí prošly – nebo také neprošly.
Každodenní, jemně humorné příhody mladé ženy, které ke štěstí stačí kniha a šálek čaje, dospěly v nejnovějším svazku stripů do chvíle, kdy jí do života vstupuje partner. Humoru tak ubývá a přibývá sentimentality.
Vzpomínky předního překladatele ze švédštiny jsou rozsahem úsporné, ale překypují nevšedními zážitky i (sebe)ironickými postřehy. Je nicméně škoda, že navzdory názvu knihy nedostaly více prostoru cestovatelské výpravy nejen na sever.
Ztráta víry, odvaha, svoboda, nespravedlnost či lidskost – tato a podobná témata Jean-Paul Dubois promýšlí v příběhu odehrávajícím se v kulisách věznice, kam autor poslal své alter ego Paula a do cely k němu posadil hrubého a neurvalého motorkáře. Českým čtenářům se rok po vydání ve Francii dostává do rukou melancholický román, oceněný prestižní Goncourtovou cenou.
Vyhlížení vlka v knize švýcarské autorky Gianny Molinari trochu připomíná Beckettovo Čekání na Godota. V dnešním světě má ale vlk asi mnohem jasnější kontury, i když je jeho existence stejně absurdní a nepodložená jako ta Godotova.
K výročí prvního publikování slavné Čapkovy hry vyšla letos také její komiksová adaptace. Příjemně překvapuje především nečekaně jemnou a karikaturní kresbou.
Výlet vlakem za město do panenské přírody v okolí fiktivní Úvoznice, vše v podání na slovo skoupého vousáče, který dobře ví, kde si nejlépe odpočine a načerpá síly. Svérázná knížka o „životě v lese“ pro předškolní děti i hipsterský dárek pro opravdové zálesáky.
Americká spisovatelka N. K. Jemisinová je první Afroameričanka, která získala cenu Hugo v kategorii románů. Vítězství následně unikátně zopakovala i s oběma dalšími díly trilogie Zlomená země – Branou z obelisků a Kamenným nebem, které nedávno vyšlo v češtině.
Jsem spisovatel na volné noze a kvůli wuchanské pandemii jsem se ocitl ve finančních potížích.
Představte si to takhle: jste velmi ambiciózní spisovatel a vydal jste novou knihu. Svou největší. Překonal jste v ní sebe sama, překročil dosavadní limity. Jste dost kritický na to, abyste to sám poznal, nikdo vám nemusí říkat, co jste dokázal. Navíc jen vy sám víte, jak ohromnou cenu jste za napsání knihy zaplatil.
Marta Dzido se do povědomí českých čtenářů dostala díky překladu románu Slast. Kritici na něm ocenili především vzrušující a šťavnatý jazyk. „Slastiplná“ témata zajímají polskou spisovatelku a režisérku i nadále.
O tom, nakolik dokáže pátrání po pravdivém jádru starých rodinných historek změnit a obohatit život, svědčí příběh enviromentalisty, kterého osudy jeho strýce zavedly až do Singapuru. Čtenářům potom spolu s životním příběhem Silvestra Němce zprostředkovává třeba principy fungování firmy Baťa či geopolitickou situaci v jihovýchodní Asii v předvečer druhé světové války.
Pokračování Příběhu služebnice, jemuž seriálová adaptace přinesla celosvětový věhlas, přináší pohled do mocenského zákulisí Gileádu – nástupnického režimu dnešních Spojených států, v němž se obě knihy odehrávají – i každodenního života v totalitě ustanovené skupinou náboženských fanatiků. Strohé líčení často šokujících skutečností je však v konečném důsledku nositelem naděje.
Na patnáct členů naší rodiny vychází zhruba dvacet jízdních kol. Je letošní jaro, zákaz volného pohybu osob. Jsem na půdě. Mám několik týdnů na důkladný úklid. Nedá se tu hnout. Nedá se tu sušit.
Výlet do Evropy po konci třicetileté války prostřednictvím dopisů Reného Descarta, Alžběty Falcké, královny Kristýny a dalších. Život učence v kulisách barokního umění, počátků moderní fyziky a politických intrik tehdejších vládnoucích špiček.
Moje babička Tonička nebyla moje babička. Seděla před domem na lavičce, opřená o plot, za kterým se zelenal dvůr. Na hlavičce flanelový šátek. Na sobě soustavu flanelových košil, jupek a kazajek, které bez rozdílu nazývala slovem „kacabajka“ a které za celý život nesvlékla až k té úplně poslední. A v zimě v létě tlusté žebrované punčocháče. Seděla tam, sedí tam. A vypráví.
V románové grotesce s lehkou detektivní zápletkou a silným důrazem na téma rodičovství stál interpret před úkolem poradit si s velkým množstvím různorodých a často hašteřivých postav. Zejména ženské party se místy potácejí na hranici karikatury, ale posluchači, který ví, že Backman se stereotypními vzorci chování pracuje zcela záměrně, to pravděpodobně vůbec nebude vadit.
Sloupek? Ano, sloupek. Recenzi na sbírku básní by mi na iLiteratuře – i kdekoliv jinde – cenzurovali. Žijeme za Babiše, ne v demokracii. Novou totalitu literární kritika zavedla už dávno. Sbírka Jakuba Řeháka je skvělá. Což mohu říci ve sloupku. V recenzi ne.
„To prolínání, v němž můžu porovnávat život lidí v různých obdobích, mě na Sběrateli sněhu baví ze všeho nejvíc,“ říká o své dosud nejúspěšnější próze Jan Štifter, který tuto metodu hojně využívá i v nové povídkové sbírce Světlo z Pauliny.
Dostal jsem stipendium od Českého literárního centra, abych psal básně, a měl jsem ohromnou radost. Jen psát a o nic jiného se nezajímat. To je to, co jsem si vždycky přál, sen všech básníků!
Laureát Magnesie Litery za poezii z roku 2018 ve své nejnovější sbírce zpřítomňuje tvorbu českých básníků z první poloviny dvacátého století. Verše si dle vlastních slov zpočátku zapisoval jen tak mimoděk na okraj papíru či na záložky rozečtených knih. Z této „okrajové poezie“ vyrostla celistvá sbírka, která může tvorbu slavných meziválečných autorů přiblížit nové generaci čtenářů.
„Obecně bych se rád dočkal vzepětí zájmu o žánr uměleckých hybridů,“ říká spisovatel Ondřej Macl, který se mezi autory obdobných děl zařadil už svou žánrově neuchopitelnou prvotinou Miluji svou babičku víc než mladé dívky.
Ve druhé sbírce Anny Štičkové jsou titulní Sudety začátkem dlouhých cest za láskou, dětstvím, klidem a odhalenými stehny. Básnířka učinila oproti debutové knize výrazný odklon od původního autorského stylu, aniž by tím zapřela kus sebe nebo ohrozila vyznění celé sbírky. Výsledkem jsou vyvážené básně plné květin, melancholie, stesku, štěstí a kultivované erotiky.
Unikátní historické svědectví i kronika budoucnosti. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové popisuje, jak jediná noc navždy změnila osudy desetitisíců lidí své doby. Bezprostřední svědci černobylské katastrofy tu hledají slova pro to, co nikdo dlouho nedokázal pojmenovat, pochopit, ani vysvětlit.
Nové vydání jedné z čtenářsky nejatraktivnějších ság nabízí napínavý příběh udatného islandského psance i břitké dialogy. Škoda jen, že jazyková modernizace původního překladu nebyla provedena pečlivěji.
Fanatičtí satanisté a příznivci death metalu jako hrdinové humoristických komiksových stripů? Finský kreslíř předvádí, že je to sice dosti bizarní, ale vděčné propojení.
Humorné, tragické i melancholické příběhy lidí, kteří by se díky svým více či méně izolovaným životům sotva někdy potkali, shromáždila Dora Kaprálová do mozaiky zachycující pestrost lidských osudů ve velkoměstě, jakým je Berlín. I přes rozdílnost postav však čtenáři předestírá hlavně to, co je mu důvěrně známé – silné i slabší stránky lidské povahy.
V díle Petra Motýla jsou zřetelné stopy básnění českých poetických velikánů v čele s Ivanem Blatným či Ivanem Wernischem (viz báseň Hrušky). Básník podobně jako v předchozích „ostravských“ sbírkách slovně osahává pro něj důvěrný topos místa, tentokrát Prahy, v níž právě pobývá. Imaginativní linie a tendence k snovosti se zde prolínají s civilní všední poetikou. Ta se bohužel v recyklaci sebe samé stává časem příliš předvídatelnou až stereotypní.
Jsou lidé přirozeně hierarchické, nebo rovnostářské bytosti? Na tuto otázku hledá odpověď zevrubná monografie amerického antropologa, která čtenáře provede evolucí politického uspořádání hominidů, od jeho despotických počátků u šimpanzů a dalších afrických primátů přes rovnostářskou mezihru lovců a sběračů po flexibilní současnost.
Na svatého Jana, 24. června, svítí svatojánští broučci nejvíc z celého roku. „A broučci spí a spí a spí tam dole u potoka, Karafiát je znal, je noc, je temná noc a sovy mají bál…“ zní v básni Ivana Blatného. „Večer před svatým Janem mluví sestra s Tomanem,“ píše se v jiné básni pojednávající o anarchistickém básníku Karlu Tomanovi.
V nejnovější prozaické knize se Petr Motýl ohlíží za cestou, kterou česká společnost od roku 1988 prošla. Čeho si všímá a čím své ironické glosy obohacuje?
Vtipný a srozumitelný průvodce džunglí soudobých milostných vztahů. Autor je otevřený novým formám styku a soužití, které se dnes rozvíjí a s nimiž mnozí experimentují, ale nehlásá přitom absolutní zásadu „anything goes“.
Příběh ženy, která prolomila hradbu rodinného mlčení a odhaluje minulost svého dědečka, ukazuje, že ne každý člověk je ochoten přijmout za své úsloví „Lepší v nevědomosti žíti než krutou pravdu poznati“.
Svépomocí! Na internet v karanténě píší: „Doma se vůbec nenudím. Ze strouhanky jsem si znovu sestavil rohlíky.“
Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, říkávalo se, než se globálně oteplilo. A přeci květy Květné neděle kvetou už v březnu či dubnu, a to odedávna. V Jeruzalémě v podobě palmových listů, v Čechách jako kočičky, ze kterých se v nedělním kostele stanou posvěcené ratolesti.
Studie věnovaná mimo jiné srovnání dvou Winklerových próz, jež spojuje téma autorovy rodné vesnice a jejichž vydání v originále dělí dvě desetiletí: vyprávění Až nastane čas (něm. 1998, č. 2010) a prózy Táhni k čertu, otče aneb A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání (něm. 2018, č. 2020).
Tak už je tomu dvě stě let, co se Božena Němcová narodila v muzeu na Starém Bělidle a rovnou ji tam fotografovali na reklamní trička. O něco méně než dvě stě let četli Babičku a pohádky noví a noví okouzlení čtenáři. Až dnes nastal čas, kdy Boženou Němcovou nečte vůbec nikdo.
Lepkavé horko, sexuální pnutí a jedno léto na konci století. Erotické vzpomínky spolu s přemýšlením nad „možná“ a „kdyby“ vynesly Martě Dzido a její knize Slast cenu Evropské unie za literaturu v rámci Polska. Přestože dílko ukazuje nový směr milostné literatury, hranice žánru nepřekračuje.
Zkušená autorka biografií nás seznamuje s několika nejslavnějšími filozofy dvacátého století, kteří nám zanechali vzácný odkaz v podobě filozofického směru existencialismu.
Příroda, čas, země, otec… Matečník. Sbírka polské básnířky Małgorzaty Lebdy vyžaduje soustředění, pozornost a čas a na oplátku nabízí nezapomenutelný zážitek z četby básnického slova. Zážitek, díky němuž se stírají hranice mezi lidským a nelidským, přírodním a umělým, důležitým a malicherným.
Heslo „v adventu se nametu“ bylo letos v Česku opět vrchovatě naplněno. A jsou tu Vánoce. Připomeňme si některé z nich: od Sametu po dnešek.
Julián letos asi nebude mít Vánoce – doma je všechno naruby a on je jediný, kdo o ně stojí. Norský bestseller o rodině, smrti a přátelství ukazuje, že síla pohádek neslábne ani v dnešní technologiemi ovládané době.
Klišé praví, že Rio de Janeiro je město do bronzova opálených mulatek v bikinách, karnevalu, slumů na kopcích, svalnatých černochů, věčně mladých těl. Taky je to město starých psů. Jsou všude.
„Dušičky“ si v Evropě připomínáme v katolické tradici od roku 998, více než tisíc let. Tradice „svátku zemřelých“ je ovšem mnohem starší.
Kniha, která v zahraničí zaznamenala obrovský úspěch, si i v českém překladu zachovává ryzí emoce, humor a plynulost. Popisuje několik měsíců v životě hlavní hrdinky plné protikladů, se kterou na jedné stránce musí člověk soucítit, ale hned vzápětí mu asi trochu poleze na nervy. První román Sally Rooneyové je vtipný, osobní, čtivý, nekonvenční a na debut nezvykle sebevědomý.
Nedaleko katedrály svaté Alžběty, v Řeznické ulici v Košicích, stojí dům č. p. 35, kde prožil část dětství Sándor Márai – hvězda evropské literatury 20. století, která vyšla s velkým zpožděním. Novelu Svíce dohořívají jsme četli všichni a všichni jsme se těšili, že ji Miloš Forman zfilmuje. Sir Connery, co měl hrát hlavní roli, se taky nemohl dočkat. Nakonec se netočilo – a už nikdy nebude.
Na brněnskou a pražskou expozici o fenoménu multimediálního divadla Laterna magica navazují kurátorky výstavy také pozoruhodnou výpravnou publikací, která dalece přesahuje rozměr doprovodného katalogu.
Letošním laureátem nejprestižnější polské literární ceny Nike je v Česku oblíbený esejista a autor literárních reportáží Mariusz Szczygieł. Zvítězil se svou novou knihu Není, jejíž český překlad se nedávno křtil.
Stephen King se v posledních letech opakovaně vrací do Castle Rocku – do městečka, v němž se jeho čtenáři mohou pohybovat již minimálně od vydání románu Mrtvá zóna v roce 1979 a jehož epilogem měl být „výprodejový“ román Nezbytné věci.
V zářijovém čísle brněnského literárního časopisu Host vyšlo pásmo k poctě Ivana Wernische, básníka, kterému nelze než pocty uštědřovat, neboť uštědřil české poezii svým dílem věru štědrý dar.
Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.
Pokračování ikonického komiksu z osmdesátých let vlastně není samo o sobě špatné. Ale ve srovnání s původním eklektickým a vícevrstevným dílem působí poněkud konvenčně až průměrně.
Zakladatelka blogu Módní peklo vydala knihu o módě – oproti jiným knihám spadajícím do kolonky móda a odívání je uzpůsobena českému prostředí, řadí praxi nad teorii a je psána s kousavým vtipem. Nastudovat si ji ale musíte v pohodlí domova, v kabelce se dost pronese.
Na samotě v lese, kde žije Daniel se sestrou a otcem, vládne poeticky zachycená mystická atmosféra, která vytváří dojem jakéhosi bezčasí. Autorka, která byla v roce 2017 nominována na Man Bookerovu cenu, propojuje topos raně středověkého keltského království s tématy vlastnictví půdy, nebo dokonce genderové identity.
V chatě na samotě u jezera Blankvann je brutálním způsobem zavražděn ministr vládnoucí strany Arve Storefjeld a čtyři další osoby. Celé Norsko je v šoku, truchlí a zároveň hledá pachatele. Důležitější než odhalení vraha je ale pro autora reakce společnosti, na níž neponechá nit suchou.
Debut Anuka Arudpragasama se odehrává na Srí Lance v době občanské války, ale má univerzální platnost. Oproti většině válečné literatury je to kniha úsporná, zachycuje pouhý jeden den, ale to jí nikterak neubírá na síle. Nejprve se spolu s hrdinou necháme otupit hrůzami války a pak začne svítat.
Dospělí si častou lámou hlavu s výběrem knižních dárků pro děti. Nabídka dětské literatury je široká a obavy ze zklamání často vedou k tomu, že rodiče a prarodiče raději stereotypně sáhnou po ověřené klasice, než aby se pídili po kvalitní moderní dětské knížce. Najít za ně cestu ven z literárního bludiště může Knihozem, projekt nakladatelského domu Albatros Media, o kterém jsme si povídali s vedoucí marketingového oddělení Kateřinou Obadalovou.
Několik let před vypuknutím války v Perském zálivu vydal Albert Cossery román se silným politickým akcentem nazvaný Ambice v poušti. Svou výpovědí román tehdy předběhl dobu. V češtině knihu dostáváme do rukou se značným odstupem. Jak působí dnes?
Předvánoční Paříž. Pro ni bezpečné útočiště, pro něj protivná šedá metropole, překypující špínou, turisty a demonstranty. Dva navzájem cizí lidé mají zničehonic hodně společného – byt ukrytý v zapadlé pařížské aleji, který byl omylem pronajat oběma najednou. Ukázkový začátek románu pro ženy? Nenechte se zmást…
Jak si naši předci vysvětlovali vznik Měsíce a původ zatmění? Jak měsíční fáze souvisí s lidskou či ptačí plodností nebo velikostí jam mravkolvů? A přívrženci kterého náboženství dnes vnímají tyto fáze jako příležitost rozvíjet svůj duchovní život? Kniha britské autorky Hannah Pang zaujme multidisciplinárním přístupem a nečekanými ilustracemi.
Tęcia Werbowski je prozaička, která náleží třem literaturám – polské, francouzské a anglofonní. Její život je však výrazně spjat s Prahou, kde na přelomu 50. a 60. let žila a studovala. Rozhovor se točil kolem jejího života a vztahu k české kultuře a literatuře, ale došlo třeba i na prokletí autobiografičnosti nebo na to, jak jedna z jejích novel posloužila Pavlu Kohoutovi jako námět pro jeho proslulou hru Kyanid o páté.
Sedí takhle Roubíček a Kohn na lavičce v Římě, před nimi chrám sv. Petra a kolem zrovna jede papež v papamobilu, třicet policejních motorek před ním, třicet za ním. „No viděj to, Kohn! To je firma! A to začínali s jedním vypůjčeným oslíkem!“
Herbář kronikáře zániku měšťanské epochy Sándora Máraiho je sbírka aforistických ponaučení, v nichž se lidová moudrost spojuje se stoickým náhledem na svět. Píše, jaké jsou dva druhy lenosti, jaký sport je nejhumanističtější, co říct na to, když vám někdo vyčítá lásku ke zvířatům, anebo proč je člověk víc nevypočitatelný než bouře.
Úderná kniha předního českého klimaskeptika, který nejenže považuje hypotézu významného vlivu člověka na globální oteplování za neopodstatněnou, ale rovněž se snaží demaskovat údajné mýty, jež se se změnou klimatu pojí. Nechybí ani tradiční dodatek, že princip předběžné opatrnosti se nám ve srovnání s možnými přínosy nemile prodraží. Otázkou však zůstává, jestli autorův bojovný styl nebude pro českou klimaskepsi spíše medvědí službou než jasným tahem na branku.
Krátký příběh vypráví banální historku o dívce, které byla svěřena velká zodpovědnost. Přestože se jedná pouze o hříčku, je to paradoxně jeden z nejděsivějších příběhů, jaké v poslední době Stephen King napsal – a ne náhodou ve spolupráci s u nás zatím neznámým Richardem Chizmarem.
Existovalo něco takového jako „socialistické dětství“? Autoři se v obsáhlé publikaci snaží postihnout základní rysy dětství a dospívání v socialistickém Československu. Některé kapitoly působí trochu nezáživně a suše, knihu ale oživují tematické exkurzy, třeba o hračkách napomáhajících budovatelskému úsilí nebo o tématu partnerství v dobových osvětových knihách pro mládež.
Paměti ve své době významného podnikatele v oboru stavebnictví, pohostinství i ve filmovém průmyslu představují ne-li jedinečnou, pak svým rozsahem rozhodně mimořádnou sondu do českého hospodářského a společenského života první poloviny 20. století.
Atmosféra starobylé luxusní restaurace a číšník posedlý svou prací, rutinou a pravidly. Dokud tuto idylu nenaruší nový host – pohledná mladá žena… Matias Faldbakken se poprvé představuje v češtině: suchým humorem, citem pro vykreslení atmosféry a vytříbeným jazykem.
V posledním díle zdařilé trilogie znovu ožívá z nemalé části zaniklý svět středoevropských židovských spisovatelů a s ním i osudy nejslavnějšího literáta, který se kdy narodil na české půdě. Autor zůstává věrný faktům, přitom ale Kafkův příběh zprostředkovává uvěřitelně a takřka románově.