Lastočka neboli Vlaštovka je dívka, která se z dětského domova dostane do péče sběračky prázdných lahví. A protože jsme v Kišiněvě osmdesátých a devadesátých let, musí se kromě hojení vlastních jizev zabývat i tím, co se děje s její zemí, nacházející se na cestě k nezávislosti na sovětském panství. Na jeden život docela dost.
Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.
Pokračování neobvyklého komiksového cestopisu se odehrává převážně v Turecku v osmdesátých letech, podstatná pasáž čtenáře ale přenese do Běloruska v době počínající Lukašenkovy diktatury.
Díky proměnám, jimiž Praha procházela v uplynulých dvou staletích, ji kunsthistorik Biegel popisuje jako dynamicky se proměňující palimpsest. Působivě tak evokuje nostalgickou krásu bouraných čtvrtí, ale nezavírá oči ani před smělými stavbami, které díky tomu mohly nově vzniknout.
Při snaze vypořádat se s hodnocením komunistické totality bychom neměli zapomínat, že zejména mladší čtenáři často nemusí mít dostatek informací k tomu, aby vůbec minulý režim relevantně zhodnotit mohli.
Po úspěšném debutu Probudím se na Šibuji (2018) Anna Cima potvrzuje svou jedinečnost v současné české próze. Rozsáhlý a mnohovrstevnatý román Vzpomínky na úhoře se opět obrací do země vycházejícího slunce, čerpá inspiraci z různých žánrů a do posledních chvil drží čtenáře v napětí, jak to dopadne.
Vynikající noirová gangsterka ukazuje, že afroameričtí spisovatelé mohou do tohoto žánru, až příliš zatíženého retrem, vnést svěží prvky a potřebnou dávku autenticity.
Hlad, bída, vraždění, tma, zbožštění vůdce. Tragický příběh jedné vzdálené země, který se ale může týkat i nás.
Scénická báseň, paralelní monolog. Opozice i soulad dvou osob, muže a ženy, starší a mladé osoby. Marie Mračná, dílo jednoho z nejvýznamnějších moderních řeckých spisovatelů, pomocí hlasů dvou generací odráží básníkovo vnímání blízké i vzdálené minulosti a současnosti.
Narodili se v uprchlickém táboře v Angole, do první třídy nastoupili v Československu a v pubertě byli donuceni k návratu do Namibie, země svých rodičů. Co všechno obnášela integrace do kulturně zcela odlišného prostředí? Jak poté vnímali „rodnou“ Namibii? A s čím si českou kulturu spojují po více než 30 letech?
Ve svém nejnovějším románu se Miloš Urban snaží spojit prostor prvorepublikové Prahy, zvláště pak holešovicko-bubenských jatek, s plejádou podivných postav a kriminální zápletkou. Ne vždy se mu to však daří.
Komiks Rozděl-ení měl zřejmě mladším čtenářům humornou formou přiblížit rozdělení Československa, od kterého v lednu uplyne třicet let. Bohužel se moc nepovedl.
Dvě nešťastná dětství za druhé světové války na neobvyklém místě. Ostrov Mauricius od koncentračních táborů dělily stovky tisíc krychlových kilometrů vody a tisíce kilometrů půdy. I když, ne tak docela. Román mauricijské autorky Nathachi Appanah zachycuje, jaká společná trápení si lámanou francouzštinou šeptají dva sotva desetiletí chlapci, jeden původem z Prahy a druhý z blátivé mauricijské vesnice.
Populární psychiatr, který se vyjadřuje nenuceně a bez servítků, tentokrát nekašírovaně a značně sebekriticky líčí svůj vlastní životaběh. Dává navíc nahlédnout do zákulisí dějin české psychiatrie.
K pádu komunistického režimu nesporně přispěla mezinárodní politická situace. Sociolog Ivo Možný v knize, která se už stala českou klasikou, poukázal na některé vnitřní okolnosti, které konec režimu uspíšily.
Na skromném rozsahu sedmdesáti stránek evokuje autor vzpomínky na dětství a zamlžený kraj, z něhož pochází. Touš byl tento rok jedním z finalistů Ceny Jiřího Ortena po boku Josefa Tichého a Vojtěcha Vacka, který si nakonec ocenění odnesl.
Umějí soudobí vědci definovat „šestý smysl“? Jak se dá naslouchat kadidlu? A jak přesně vypadá časoprostor příslušníků čichových kultur? Kolektiv autorů abstraktně zkoumá naše smyslově konkrétní setkávání se světem.
Dvacetiletá Charlotta se musí rozhodnout mezi bohatým vdovcem, s jehož pomocí může zachránit rodinný statek, a uhrančivým Polákem, jehož drzost jí nedá spát. Rozhodne se pro jednoho z nich, nebo zvolí nezávislý život a vystuduje jako první žena v kraji obor biologie? Romantický příběh plný zvratů s nečekaným koncem.
Osobitý román antilské autorky a literární vědkyně Maryse Condéové z roku 1986 vrací hlas černé otrokyni obviněné z čarodějnictví během nechvalně proslulých Salemských procesů v roce 1692. Prolínají se v něm historizující prvky s estetikou magického realismu. Optikou postkoloniální perspektivy jsou zkoumány otázky otroctví, rasismu, ženského údělu a náboženství.
Známý izraelský aktivista a historik Ilan Pappé ve svém posledním titulu nemilosrdně dekonstruuje řadu všeobecně přijímaných mýtů, jež ospravedlňují vznik, existenci a fungování Státu Izraele.
Spisovatel Jaroslav Rudiš se po letech vrátil ke komiksovému médiu. Učinil tak v Německu, v němčině, s rakouským kreslířem. Hrdiny jsou ale dva Češi bloumající hospodami noční Prahy.
Portrét slovenské šlechtičny znovu ukazuje, že věrnost zásadám neubírá na důstojnosti, zatímco smlouva s ďáblem se vždy obrátí v neprospěch toho, kdo ji podepsal.
Bohatě ilustrovaný průvodce živou krajinou, jenž je spíše výtvarným dílem než obyčejnou knihou, ukazuje, že za krásami přírody není potřeba cestovat nikam daleko – často stačí rozhlédnout se a vědět, co hledat.
Ačkoli se Praha mnoha lidem jeví jako peklo na Zemi a místo bez života, opak je pravdou. Hlavní město Česka je biologický ráj, kde lze najít nejrůznější myslitelná prostředí od prosluněných svahů a umělých „skal“ po extrémně zasolená stanoviště, v nichž prospívají rostliny a živočichové v okolní zemědělské krajině nevídaní.
Ve své nejnovější básnické sbírce Neutečeš se Jana Orlová drží již zavedené poetiky. Její básně jsou osekané, co se týče rozsahu i významu. Některé připomínají spíše neurvalá slova, samolibě napsaná lihovou fixou na školní lavici; až se čtenář občas musí ptát: a kde je ta poezie?
Šestou knihou završil Evžen Boček sérii o středostavovské rodině Kostků, která získala v restituci zámek. Rok trvající eskapády svérázných postav tímto svazkem definitivně vstoupily do žánru romantické komedie.
Existuje specifický židovský gen? Dají se podle genů rozlišit hranice mezi jednotlivými národy? Proč syfilis do Evropy nejspíš nepřivezli námořníci z Ameriky, ale šlo spíše o „přehazovanou“ mezi kontinenty? Kniha srozumitelně a poutavě přináší genetickou historii Evropy, jakkoliv zčásti nutně hypotetickou.
Román finské autorky s jemensko-izraelskými kořeny Koko Hubary by si zasloužil české vydání. Otevírá nejen obecnou otázku mezigeneračního traumatu uprchlíků, ale i nám zcela neznámou část izraelské historie 50. let, kdy personál porodnic kradl arabským imigrantům narozené děti a dával je k adopci Židům z Evropy a Spojených států.
Vypravěčská živelnost, suverenita, strhující proud střídajících se epizod, svérázné a podmanivé postavy. To jsou atributy románu Rod rudého čiroku, prvního velkého díla nositele Nobelovy ceny z Číny Mo Jena, jež sleduje osudy tří generací jedné rodiny uprostřed čirokových polí.
Kniha, jejíž vydání vyústilo v Nizozemsku ve velkou blamáž autorky i celého předcházejícího výzkumného projektu, se v anglickém originále nadále prodává a vychází v dalších jazycích – i v českém překladu. Nechají se čeští čtenáři nachytat na klamavý příslib, že se teď konečně dočtou, „kdo zradil Anne Frankovou“?
Ačkoliv mnoho laiků klade mezi pojmy „genocida“ a „zločin proti lidskosti“ rovnítko, jedná se o odlišné právní kategorie, nadto ne zcela jednoznačně přijímané. Na pozoruhodné geografické souvislosti jejich vzniku upozorňuje britsko-francouzský autor, jehož předci patřili mezi oběti těchto zločinů.
Loni nakladatelství Albatros připravilo rozsáhlé a důkladné kritické vydání komiksu o Rychlých šípech. Respektive jeho prvních dvou třetin, které kreslil Jan Fischer. Letos publikaci doplnilo poslední třetinou, kterou podle Foglarových scénářů kreslil Marko Čermák.
Po dlouhé době vychází v češtině překlad litevského románu, jehož téma však jde výrazně za hranice této pobaltské země. Dvě linie příběhu, z nichž jedna se odehrává v Číně 18. století a druhá v současnosti, zobrazují neobvyklým způsobem dialog a napětí mezi těmito rozdílnými kulturami, jež se snaží vzájemně pochopit, inspirovat a přiblížit již stovky let.
Jen jednou se maják nerozsvítil a malá Emilie, přezdívaná Lampička, se ocitla v Černém domě, který podle pověstí ukrývá netvora.
Léto 1945. Miloš Doležal ve svých dokumentárních povídkách uhrančivě popisuje, obžalovává i smiřuje. Jsme konfrontováni s vlastní historií přibližováním konkrétních osudů – těch tragických i těch (zázrakem) šťastných.
Islandská novinářka a televizní moderátorka ve svém třetím románu vypráví o tom, jak ničivé důsledky může mít výbuch sopečných sil a sil lidského srdce. V dystopickém thrilleru totiž bojuje vulkanoložka jak s horkou lávou, tak se svými vášněmi. Kromě napětí nabízí příběh i mnoho pro nás neznámých informací o islandském vulkanickém systému a historii erozí.
Margot Vanderstraeten navazuje na úspěšnou knihu Mazl Tov, ve které sdílela své zážitky ze života v ortodoxní židovské rodině. Ačkoli vytvořit dobré pokračování úspěšného díla je sen mnoha autorů, daří se to jen zřídkakdy. Výjimkou není ani Vanderstraeten. Místo ucelené knihy napsala spíše nesourodé zápisky z pozorování židovské komunity v Antverpách.
Antisemitismus má mnoho podob, stejně jako spory, které v té které zemi vyvolává – v Čechách se před časem například bouřlivě debatovalo o antisemitismu Jana Nerudy. Kniha německého judaisty Schäfera záslužně ukazuje, jak se vyvíjí antisemitismus zvláště v Německu.
Svědomitý dramaturg je svým způsobem alchymista. Jeho prací je vybrat z množství látek tu, která dokáže diváky oslovit a rezonovat i v jejich současnosti. V případě divadelní inscenace Zweigova slavného románu se to povedlo natolik, že na jejím základě vznikla i audiokniha. A rozhodně stojí za pozornost.
Příběh knihovnice Marit, jež po letech mimo domov hledá cestu ke své matce, přináší další variaci na oblíbenou látku severské literatury, totiž nepříliš idylické rodinné vztahy. Ta již není jen doménou románů a filmů, ale funguje dobře i v komiksovém ztvárnění.
Expresivní text balancuje na hranici mezi poezií a prózou, člověkem a přírodou, myšlením a konáním. Prostřednictvím slovních hříček se autor snaží setřít rozdíly mezi lidským a rostlinným bytím a převrátit perspektivu vnímání světa. V Listráni je psané slovo jen jednou z mnoha možností vyjádření, tištěná kniha však pro tento koncept nemusí být nedostačujícím médiem.
Státnický kult, který se kolem osobnosti TGM v prvních letech jeho prezidentování rozvinul, z velké míry připomínal monarchistický vztah k panovníkovi. Ale ač je s masarykovským mýtem spojená řada výstředností, máme jej dnes vůbec čím nahradit?
Veršíky a slovní hříčky protkávají praštěný příběh zakřiknutého pana Půlpiva, kterému záhadné, ale okouzlující stvoření zvané sobek obrací život naruby.
Básnířka Tereza Lehečka pokračuje ve sbírce Sex v mezinárodním kontextu v zavedené poetice. Nejčastějším tématem jsou rodinné vztahy, zatímco opozitním leitmotivem se stává sex, který je původcem touhy, bolesti a někdy i lékařské diagnózy.
Často duchem nepřítomný válečný veterán s amputovanou nohou, milovník knih, správce ozdravovny pro válečné invalidy, ale také táta. Rakouská autorka pokračuje ve snaze pochopit svůj vlastní původ a vnitřně zpracovat různé problémy a tragédie, které její rodinu v průběhu let postihly.
Zatímco 19. století tuberkulózu ještě romanticky idealizuje, počátek toho následujícího zdůrazňuje sociální aspekty nemoci a přináší obrazy skrčenců s propadlými hrudníky. Nejen z toho je patrné, že kulturní obraz tuberkulózy prošel (nejen) v české historii mnohými proměnami.
Edice Club Bizzare je vlajkovou lodí hororového nakladatelství Carcosa. Zatím zde vyšlo šest knih Carltona Mellicka III. Jsou to vesměs knihy bizarní, přepálené a dle míry čtenářského vkusu buď odvážné, nebo prostě nechutné. Přesto i v tomto kontextu dokáže nejnovější Magořina místy nadchnout.
Stefania Auci napsala napínavý historický román o sicilské podnikatelské rodině Floriů. Příběh o ekonomickém a sociálním vzestupu této rodiny v 19. století je zároveň příběh ženské emancipace. Výborná práce se zdroji zároveň přináší čtenáři četné informace o historii Sicílie a událostech, které vedly k sjednocení Itálie v roce 1861.
Snídaně v trávě. Člověk a oheň. Feromony pro všední den. Kam posadíme nevěstu? Jakkoliv různorodé se tyhle titulky mohou zdát, patří pod jedno velké, věčné a čím dál důležitější téma.
Ačkoliv architekt Plečnik zanechal v Praze významné stopy, veřejnost o něm ví obvykle jen to, že pocházel ze Slovinska. Tam je samozřejmě považován za velkou osobnost a dostalo se mu i komiksové biografie.
Reportážní kniha představuje pátrání otce a dcery po vlastních kořenech a osudech příbuzných. Na pozadí jejich příběhů kniha čtenáři přibližuje historii ingrijských Finů žijících dosud jako svérázná národnostní menšina v okolí Petrohradu.
Drobná a útlá knížka s podtitulem „pět povídek“ nabízí ve skutečnosti pět nijak zvlášť dějových próz spojených typem protagonisty – stárnoucího muže – a tématem, jímž je neuchopitelnost času. Nejen v titulní podunajské Kremži, ale také v Terstu, autorově rodišti a objektu celoživotního zájmu.
Rozumbrada a vášnivý zahradník – poznáváte vlastní dítě? Pak vás potěší příběh o Křístkovi. Francouzský spisovatel Maurice Druon ho sepsal před sedmdesáti lety, ale aktuální je i dnes. Možná právě dnes.
Román Odečítání pohybu souřadnic (2022) nabízí neotřelého hrdinu, zažívajícího pozoruhodné věci, pracuje s tajemnem a postupným odkrýváním příběhových vrstev. Co si přát víc? Něco by se našlo. Jako celek totiž kniha vyvolává jisté pochybnosti o svém smyslu. Co nám tedy příběh amerického obráběče, rozpřažený mezi současné Česko a Spojené státy, má vlastně říct?
Polský horor vypráví o lesním městečku, které je zvláštní mimo jiné tím, že není zakreslené na mapách. Kdyby tím ovšem neobvyklosti končily, měli by jeho návštěvníci ještě obrovské štěstí. Román obsahující jak originální nápady, tak množství žánrových klišé je prvním výsledkem pátrání žánrového nakladatelství Golden Dog ve středoevropských literaturách.
Když se v loňském roce k vydání chystaly Proměny světa a vydavatel žádal čtenáře o podporu, stala se kniha snad nejúspěšnější publikací českého crowdfundingu. Nyní přibylo pokračování. Obě knihy obsahují rozhovory s výraznými osobnostmi se silnými názory a ani tazatelé se se svými vlastními razantními postoji netají, naopak je někdy až otravně a přehnaně vnucují. Naštěstí ne všichni a vždy.
Ve své první knize napsané poté, co získala Nobelovu cenu, zve polská spisovatelka Olga Tokarczuk čtenáře do „přírodně léčivého hororu“ Empuzjon, který se odehravá v někdejších sudetských lázních. Je v nich trochu děsivo, lehce groteskně, ale především velmi tokarczukovsky.
Britská archeoložka představuje neandrtálce jako tvory žijící v pevném sepětí s přírodou. Proč ne, každá doba má právo utvořit si o nich takový obraz, jaký potřebuje. Určitě je to k neandrtálcům uctivější, než když současný český prezident užívá jejich jméno jako nadávku.
Když se Francouzi pustí do pirátského dobrodružství, dá se očekávat, že bude emotivní, romantické a trochu staromódní. Komiks Barakuda k tomu sice přidává drsné a kruté scény, ale jinak se od obdobných dobrodružství z devatenáctého století moc neposunul.
