„Používala takový jednoduchý průzračný jazyk, který byl ale jako na dřeň otesaný. To mám hrozně rád, když se takhle píše, je to velké umění neschovávat se za nějaké velké metafory, neztrácet se v textu. Měla klidný tón vyprávění, čisté, krásné, průzračné věty,“ komentuje autorský styl Lenky Reinerové Jaroslav Rudiš.
„Když jsem napsala knížku Lenka, velmi jsem se obávala, že to nepůjde publikovat, že jsem nějakým způsobem poškodila maminčinu image, že jsem ji nějak podrazila. A setkala jsem se s úplně opačnou reakcí,“ konstatuje Anna Fodorová, jediná dcera Lenky Reinerové.
Lenka Reinerová svítí na mém nakladatelském nebi jako jedna z jasných hvězd. Takové hvězdy nás jako dobří andělé provázejí k dalším lidem a dovedou nám svítit na cestu, když sami nevíme kudy kam.
„S Lenkou Reinerovou jsme se znali velkou spoustu let a byl to pro mě velice blízký člověk, vysoce empatický. V mnoha situacích mi pomohla už jenom tím, že mě vyslechla nebo se mi ozvala. Bylo obdivuhodné, jak se do poslední chvíle o vše živě zajímala,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou David Stecher.
Irská spisovatelka Claire Kilroy, která přijela na letošní veletrh Svět knihy představit svůj nový román Pozor! Pohov!, s námi hovořila o návratu ke psaní po desetileté pauze a přiblížila, jaké to je, když se spisovatelka stane matkou. Den před naším rozhovorem se autorka na veletrhu zúčastnila debaty s českou spisovatelkou Klárou Vlasákovou a novinářkou Barborou Voříškovou na téma Mýtus šťastného mateřství v literatuře.
Norská autorka se v rozhovoru vymezuje proti autobiografickému čtení svých románů a vysvětluje, že literatura vždy čerpala a bude čerpat ze skutečnosti, kterou ale přetváří ve svébytná umělecká díla.
Tchajwanský spisovatel v rozhovoru reflektuje témata paměti, traumatu a rodinných vztahů v kontextu historie i osobní zkušenosti. Mluví o hledání svobody v tradiční společnosti a roli literatury jako prostoru pro uchovávání pravdy. Jeho tvorba osciluje mezi poezií, prózou i divadlem a kromě domácího prostředí je ovlivněna i Franzem Kafkou.
Rozvod a nově také Tchyně: Na letošní Svět knihy do Prahy dorazí švédská novinářka, scenáristka a autorka jmenovaných knih Moa Herngren. V rozhovoru mluví o závislosti ve vztazích, lepších i horších způsobech, jak se z ní vymanit, a vlastním strachu z opuštění.
Rozhovor s Jiřím Klečkou nejen o zdrojích inspirace, ale také o tom, jak přicházel na chuť Ostravě a jak dnes Ostrava přichází na chuť literatuře.
Román Linn Strømsborg Nikdy, nikdy, nikdy je vůbec prvním svazkem nové edice současné prózy nakladatelství Vyšehrad Hlas. Autorka se v rozhovoru vyznává z lásky k hlavnímu městu Norska Oslo, hodnotí poměry na norském knižním trhu z perspektivy pracovnice nezávislého knihkupectví a poodhaluje důvody, které ji přiměly napsat román o chtěné bezdětnosti.
Umělecká ředitelka největšího francouzského festivalu poezie Printemps des Poètes, Linda Maria Baros, poezii věří a vidí její energii a sílu: básnická tvorba patří na podia, ale i do nemocnic, věznic či humanitárních center.
Sexuoložka Kateřina Klapilová odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
Ve svých povídkách zkoumá mladá srbská autorka Liljana D. Ćuk témata odcizení, emigrace a křehkosti mezilidských vztahů. V rozhovoru, kterým se poprvé představuje českým čtenářům, hovoří nejen o současné srbské literární a protestní scéně, ale také o společenských změnách, vztahu mezi Srbskem a Černou Horou a rostoucím hlasu ženských autorek v bývalé Jugoslávii.
S francouzskou spisovatelkou Anne Waelesovou o propojování filozofie s žitou zkušeností, vztahu mezi dětstvím a filozofií a její nové knize, v níž zpracovává myšlení a život Simone Weilové do podoby pohádkového příběhu.
S překladatelem a nakladatelem Vítem Groeslem nejen o tematické pestrosti katalánské literatury a aktuálních překladech do češtiny, ale i o tom, zda katalánská literatura může více oslovit čtenáře v Praze či mimo ní.
Rakouská básnířka a povídkářka Daniela Chana představila básně ze své úspěšné debutové sbírky Sagt die Dame během mezinárodního festivalového večera na Dni poezie 2024. Vybrané básně pro pražské čtení přeložil Radek Malý a českému publiku autorku představuje i prostřednictvím následujícího rozhovoru.
Andorrský spisovatel Albert Villaró vysvětluje, proč se v jeho románech objevují detektivní motivy, jak při psaní přepíná mezi historickým a svobodně tvůrčím přístupem nebo jak se žije na hranici mezi Katalánskem a Andorrou.
Překladatel Robert Novotný je mezi absolventy severských jazyků unikátem: je prvním držitelem diplomu z dánštiny i švédštiny. Z obou jazyků také přeložil řadu titulů, třeba úspěšný dánský román Cit slečny Smilly pro sníh. Je známý svou otevřeností a upřímností a nebere si servítky ani vůči autoritám. Na anticenu Skřipec navrhl Milana Kunderu a kritikou nešetří ani stran současné literatury.
Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
O snaze přežít a ochránit svou rodinu – někdy i sama před sebou – vypráví Lina Nordquist ve svém úspěšném románovém debutu Půjdu s tebou. Proč by si jedna z jejích postav zasloužila víc sympatií? A proč se vůbec poslankyně a vědkyně pouští do psaní historického románu?
Po letech práce v marketingu si splnila životní sen: založila nezávislé queer nakladatelství. Mélanie Molla v rozhovoru přibližuje, jak éditions fier·es vzniklo, proč je podobná literatura potřebná a jaké výzvy jí stojí v cestě.
Když cesta do světa začíná českým překladem. Jaké to je křtít v Praze první překlad svého knižního debutu?
Rozhovor s innuským spisovatelem Michelem Jeanem vznikl na festivalu Étonnants Voyageurs ve francouzském Saint-Malo v květnu 2024. Tento ročník festivalu byl zaměřen na frankofonní literatury a Michel Jean na něm představoval svůj román Kukum.
Zatímco u nás podobné domy dosud neexistují, v západní Evropě jsou fenoménem. Jak funguje ten v hlavní metropoli Norska?
Daniel Røkholt z Domu literatury v Oslu vysvětluje, proč bylo důležité propagovat nový román Nicolase Frobenia o zločinci, který se nechvalně proslavil za druhé světové války, a čím taková kniha může norské čtenáře zaujmout.
Má sudetské kořeny a v českých nebo chorvatských dějinách našel inspiraci pro svou literární i filmovou tvorbu: francouzský spisovatel Timothée Demeillers s historickým nadhledem komentuje mnichovskou dohodu, upřímně vypráví o svých někdejších pomýlených představách o „východním“ bloku a přesvědčivě problematizuje otázku, co vlastně pro spisovatele znamená „uspět“.
V souvislosti s blížícím se vyhlášením dvou vítězů Drážďanské ceny za poezii odpovídají na otázky časopisu iLiteratura.cz básníci nominovaní za českou stranu. Jak vnímají některé aspekty vlastní tvorby? A jak magnetismus knih, zájem o přírodu nebo mezinárodní kulturní a literární spolupráci?
Na kontě má přes 160 přeložených titulů a rukama jí prošel podobný počet redakcí překladů ze severské literatury. Viola Somogyi je v knižním světě symbolem precizní práce, vynalézavosti a vřelého lidského přístupu. Nakolik ji ovlivnily maďarské kořeny? Proč ji baví dětská literatura? Co jí dal život na Severu? Nejen o tom jsme si povídaly při příležitosti letošního životního jubilea.
„Troufám si říct – po té dost dlouhé době od mých deseti do sto dvou –, že dobrá literatura je to, co je pravda“, říká v rozhovoru česká herečka a pedagožka Alexandra Myšková, která od konce šedesátých let žije v Norsku. V rozhovoru rekapituluje nejen svůj život, ale také svou trvalou lásku k české i světové literatuře.
O práci na kompletním slovníku velštiny, o jeho vzniku, vyhlídkách, přechodu na digitalizaci, ale i o tom, jak vlastně vypadá taková práce slovníkáře, jsme si povídali s jeho hlavním editorem Andrewem Hawkem, který se na vytváření slovníku podílí od roku 1983.
V převzatém rozhovoru Anjet Daanje trpělivě vysvětluje, co ji přivedlo k psaní románu Píseň o čápu a velbloudovi a jak při tom postupovala: „Vždycky mě lákalo napsat knihu, kterou si každý může interpretovat po svém.“
Na konci srpna krátce navštívila Prahu syrská básnířka, publicistka a literární kritička Chulúd Šaraf, s níž jsme si povídali o inspiračních zdrojích, druzské víře, ale i o integrační politice Německa, diskriminaci a o tom, jaké to je žít a tvořit jako Syřanka v evropském exilu.
Proč založit knihkupectví na ostrově? Komu a jak tam nabízet knihy? Bénédicte Deprez stojí v čele jediného, o to však zajímavějšího knihkupectví v Noirmoutier.
Svět knihy, který se letos dočkal již 29. ročníku, je nejvýznamnější knižní a literární událostí v České republice a každý rok na něj zavítají četní mezinárodní hosté: spisovatelé, novináři, zástupci nakladatelství a ostatní pracovníci z oboru. Rozhovor s italským spisovatelem Mariem Desiatim vznikl v těchto kulisách.
O zákulisí Velšské knihy roku, literárních ambasadorech, programu pro začínající spisovatele, o tom, kde leží Tŷ Newydd, nebo co je cynghanedd a Eisteddfod – rozhovor s kreativní manažerkou agentury Literature Wales, Petrou Bennett.
Mladí lidé nemají na čtení čas, ještě závažnější ale je, že čtení přestává malé i velké čtenáře bavit, shrnuje poznatky výzkumů posledních let finská odbornice na čtenářskou gramotnost Lotta-Sofia La Rosa. Čtení má přitom pro náš každodenní život i pro rozvoj společnosti zcela zásadní přínos.
Když se děti setkávají s prvními knížkami, k dispozici mají bezpočet jednoduchých pohádek a ilustrovaných vyprávění, které je k nelehkému souboji s písmenky povzbudí. Složitější je to pro začínající čtenáře, jejichž mateřštinou je romština.
Ve Velké Británii žije a pracuje ilustrátor a autor knih pro děti Petr Horáček, původem z České republiky. Jak se mu podařilo se v zahraničí prosadit? Nakolik je jeho tvorba specificky česká a co to vlastně znamená? A jakými tématy by se podle něj měly zabývat dětské knihy?
Německojazyčný román roku 2023 humorně portrétuje současnou západní společnost. V hledáčku má generační propast, která odráží odlišné zkušenosti s digitálním a analogovým světem.
Byla spíše autorkou knih pro děti, nebo malířkou? Jako malířka nemohla vystavovat, ovšem tvorbou pro děti se proslavila. Její knihy dodnes přitahují pozornost a přinášejí potěchu dětem i dospělým.
Jak se česká literatura dostávala ke korejským čtenářům a jaká je situace dnes? Těží z globálního úspěchu korejské popkultury i tamní literatura? Co doporučuje korejská bohemistka Yu Sunbee ke čtení z korejské literatury – a proč?
S romským spisovatelem Michalem Šamkem (nar. 1967) o začátcích jeho psaní, motivacích k tvorbě, specifikách romštiny i knižní prvotině Májky a totemy, která sbírá úspěchy a nominace na významná ocenění.
Festival Écrivains en bord de mer organizují Bernard a Brigitte Martinovi – k literatuře mají blízko a v jejím šíření vidí své poslání. Zároveň také oba stojí v čele nanteského nakladatelství Joca Seria. Bernard Martin se snaží četbu propagovat také u mladé generace.
Jak člověka poznamená místo, odkud pochází, a jak se naopak člověk otiskuje do konkrétní krajiny? A jakou mají výhodu tradiční irská jména?
Co znají Korejci z české literatury a jakým způsobem ji v Soulu prezentujeme? Michal Emanovský, současný ředitel Českého centra Soul, má přehled i o zajímavých titulech korejských spisovatelů. Když hájí čtenářské zkušenosti mladých Korejců, odvolává se na detailní univerzitní seznam doporučené četby.
Ruská exilová novinářka v rozhovoru vysvětluje, co svou prací sleduje, a zamýšlí se nejen nad současnou válkou na Ukrajině, ale i nad mentalitou běžných Rusů.
Studenti plzeňské Sutnarky slaví mezinárodní úspěchy: nejen o soutěži Silent Book Contest a publikačních možnostech v zahraničí nám vyprávěly Renáta Fučíková a Marie Kohoutová.
Mezi letošní stovku nejzajímavějších dětských knih se v italské Bologni probojovala i kniha O tme a veľkom človeku. O tom, co všechno může být inspiračním zdrojem a jak nepředvídatelná může být cesta knihy k vydání, jsme si v Bologni povídali s Michalem Hlatkým.
Obraz finské literatury v zahraničí se mění, ale čtenáři stále vyhledávají především beletrii, a to zejména tu psanou ženami, vysvětluje tendenci posledních let Tiia Strandén, ředitelka finské nadace FILI.
Finská spisovatelka Emmi Itäranta hovoří o svém nejnovějším románu Dopisy měsíčního dne, o inspiraci mytologií, výstavbě fikčních světů budoucnosti a také o síle rituálů nebo o ztrátách, které člověka a lidstvo v malém i velkém měřítku postihují a s nimiž je třeba se vyrovnávat. Rozhovor vznikl u příležitosti návštěvy autorky na veletrhu Svět knihy Praha 2024.
Lars Mytting v rozhovoru objasňuje, proč je téma dřeva pro Nory zásadní. Popisuje také úskalí při tvorbě historické fikce, vztah Norů k Německu a Anglii a nechybí ani otázka, s kým se vlastně hrdina Šestnácti stromů na Sommě v samém závěru románu oženil.
Kočující cirkus, velká hospodářská krize a jedno strašlivé rodinné tajemství. O knize Čhávata z manéže i o své pozoruhodné životní cestě vypráví spisovatel Gary G. Steele.
S tchajwanskou esejistkou Shieh Zi-fan o tom, jak bojovat proti osamělosti, nebo o tom, že popelářské auto může mít i náboženský rozměr.
Tchajwanský autor mluví v rozhovoru o odklonu mladých lidí od společenských tradic a také o homosexualitě a jejím vnímání. O všech těchto tématech píše ve svých esejích i v připravovaném románu.
Vlámský spisovatel Stefan Hertmans, host letošního Světa knihy, hovoří o svém románu Vzestup, ve kterém rozkrývá příběh rodiny esesáka za německé okupace Belgie. Vypráví o svém pátrání v minulosti i přítomnosti vlámského nacionalistického hnutí, ale také v niterných vzpomínkách členů jedné rodiny. Zamýšlí se nad všedností zla a nad zkázou, již přináší zahledění do sebe.
František Ondráš z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přibližuje, jak probíhalo hledání nejlepšího současného arabského románu.
Se spisovatelem Johnem Boynem o jeho tvůrčím procesu, seriózní literatuře pro děti, zhoubném vlivu sociálních sítí na knižní branži a leštění svatozáří.
Jak se dorozumět s mimozemšťany, jak přiblížit vědu široké veřejnosti a jak by vypadal svět, v němž science fiction není zapotřebí? O tom ochotně vypráví Roland Lehoucq, astrofyzik a ředitel nantského festivalu science fiction Utopiales.
Švýcarsko je země neoddělitelně spjatá s komiksem. V Ženevě se totiž v první polovině 19. století komiks zrodil. Jak populární je deváté umění ve své domovině o dvě století později? Ptali jsme se Léonore Porchet, jedné z ředitelek festivalu BDFIL.
V noci z 1. na 2. dubna zemřela v nemocnici ve francouzském městě Apt spisovatelka Maryse Condé. Nejvýznamnější antilské spisovatelce bylo 90 let a měla za sebou obdivuhodnou kariéru, během níž vytrvale hledala vlastní hlas a způsob, jak světu předat (nejen) zkušenost Guadeloupanů s kolonialismem a otrokářstvím.
Jak může umělá inteligence pomáhat komiksovým překladatelům, ale také čtenářům s různými formami zrakových, motorických a jiných postižení? Na způsoby využití nových technologií v oblasti komiksu jsme se ptali Samuela Petita, ředitele společnosti ComixSuite.
Kreativní Evropa, Culture Moves Europe – co tyto výzvy nabízejí pro české spisovatele a překladatele? Je možné žádat i o dva miliony eur, ale vždy za přesně stanovených podmínek. Viktor Debnár z Kanceláře Kreativní Evropy představuje hlavní rysy různých dotačních programů; administrativa složitá není, větším oříškem pro žadatele bývá správně definovat obsah a koncepci projektu.
Na lednovém festivalu komiksu ve francouzském Angoulême se prezentovala i česká tvorba. V rámci mezinárodního trhu práv zde zahraničním agentům a nakladatelům české komiksy představovaly zástupkyně Českého literárního centra Sára Vybíralová a Kateřina Chromková.
Salla Savolainen zaujala dětské čtenáře po celém světě sérií o velkých strojích. Neobvyklé, technické téma zpracovává nejen ilustrátorsky, ale vybavuje ho i množstvím faktických informací a příběhem. Vytvářet knížku je podle autorky podobné jako stavět složitou stavebnici z mnoha dílků.
Francouzsko-irský romanopisec, esejista a básník Pierre Cendors (nar. 1968) píše román inspirovaný Prahou. Konkrétně papírovým modelem města, který vytvořil v první půli 19. století Antonín Langweil.
V letos vydaném románu L’Échiquier (Šachovnice) Jean-Philippe Toussaint ohledává hranice autobiografické fikce: vyprávění o sobě prolíná vzpomínáním na osudy jiných. Náš rozhovor se tak přirozeně stáčel k tomu, jak literatura nakládá s příběhy a jak si je může přivlastňovat.
Náměty knih hledá islandská autorka Sigríður Hagalín Björnsdóttir ve své novinářské praxi. V rozhovoru vysvětluje, že fikce jí umožňuje příběhy rozvíjet do míst, kde už fakta nestačí.
Na sklonku loňského roku vyšel v nakladatelství Argo vůbec první český prozaický překlad z urdštiny. S překladatelem Skleněného ghátu, Tomášem Daňhelem, jsme si povídali nejen o knize samotné, ale i o urdské literatuře nebo o tom, co obnáší překládat z tak kulturně a jazykově vzdálené oblasti.
Klimatická krize už není pouze abstraktním problémem, před kterým můžeme zavírat oči, ale začíná se velmi jasně propisovat nejen do našich životů. A také do literatury. Do jaké míry je však toto téma vůbec umělecky uchopitelné? Zároveň literatura může i podporovat klimatické předsudky, jichž bychom se naopak měli spíš zbavovat.
Německý spisovatel Ralf Pasch píše knihu o židovské malířce z Prahy, která se proslavila svými kresbami z Terezína. Má k tomu osobní důvody – vyrovnává se tak s paměťmi svého dědečka z Krkonoš, někdejšího vojáka wehrmachtu za druhé světové války.
Clara Törnvall v rozhovoru přibližuje svou knihu „Autistky. O ženách na spektru“ i svou vlastní zkušenost. Je diagnóza úleva, nebo problém? V čem může být frustrující kontakt s neurotypiky a jak si vzájemně lépe porozumět?
Norský spisovatel Øystein Stene v postapokalyptickém románu Zákon dechu zkoumá, co dělá člověka člověkem. V rozhovoru zmiňuje, že žánry jako takové pro něj nejsou nijak zvlášť důležité, science-fiction mu však poskytuje vhodný rámec pro kladení zásadních otázek.
Rozhovor s islandským autorem Jónem Kalmanem Stefánssonem o tom, jak vznikají jeho poetické romány, proč se odehrávají na venkově nebo proč se znovu a znovu noří do hluboké minulosti svých hrdinů.
Ruská spisovatelka tatarské národnosti odsoudila hned v únoru 2022 ruskou invazi na Ukrajinu. V rozhovoru mimo jiné prozradila, která z jejích knih pro ni představovala nejtěžší výzvu a nakolik při psaní vychází ze vzpomínek svých prarodičů.
„Některé texty pro děti a mladistvé píšu nejspíš pro dítě ve mně, jiné vycházejí z čisté radosti z příběhu nebo jazyka,“ podotkla rakouská spisovatelka Cornelia Travnicek v rozhovoru se svou českou překladatelkou Magdalenou Štulcovou. A vysvětluje také, jaké motivy z příběhu Petera Pana prostoupily její román Andělský prach.
Jakou strategii si člověk mohl zvolit při výslechu gestapem? I o tom uvažuje historik Petr Koura. Ve své knize se zabýval Vladislavem Vančurou jako člověkem i osobností využívanou politiky. Zjistil také novinky o interbrigadistovi a odbojáři Jaroslavu Klecanovi, s nímž se Vančurův příběh osudově protkl.
V pozdních 80. a raných 90. letech fungovala přímo v centru Curychu živelná drogová scéna, o které referovaly i mezinárodní deníky. Mladého švýcarského historika Demiana Lienharda téma oslovilo natolik, že o něm napsal román. Jak však autor zdůrazňuje, příběh dospívající dívky Alby nechce být lacinou zážitkovou turistikou po stopách tehdejšího utrpení.
Liv Strömquist, autorka úspěšných knih Ovoce poznání a Nejrudější růže rozkvétá, v rozhovoru mluví o své nové komiksové eseji s názvem V zrcadlové síni. Ta se věnuje současné až přehnané posedlosti vlastním zevnějškem, zamýšlí se, co znamená krása, a také zkoumá její pomíjivost.
Vídeňské rodačce, která však už dvacet let žije v Berlíně, připadá Praha mystická. Ví své o mediálních fenoménech a o zásadním talentu spisovatele: umět extrapolovat. Když píše romány, až do konce si užívá tu hru sama se sebou a někdy si ji i vědomě ztěžuje. A těší se na závěrečný moment, kdy do sebe všechno zapadne, jako když se skládá puzzle.
Se začátkem prázdnin přinášíme nový audioknižní rozhovor. Kromě informací o vydavatelském procesu v něm najdete spoustu tipů nejenom na dětskou literaturu, která spolehlivě zpříjemní třeba cestu autem, ale také na málem zapomenutou klasiku, do níž se můžete ponořit během horské túry.
Estonská autorka Triinu Laan v rozhovoru k příležitosti českého vydání své knihy pro děti Příhody kostlivce Johana přemýšlí nad vztahem světů různých generací.
Sicilský spisovatel Davide Enia se v rozhovoru ohlíží za nedávnými dějinami rodného ostrova: násilí a smrt jsou v jeho vzpomínkách hluboce zakořeněny a jsou stejně kruté a všudypřítomné jako tamější spalující sluneční světlo.
„Pokud jde o přírodu, jsem a chci zůstat stále zvídavý, a zároveň mám o přírodu strach. Nikdy nemám pocit, že už o ní vím všechno,“ říká v rozhovoru Liu Ka-shiang, jeden ze zakladatelů a předních představitelů tchajwanské environmentální literatury.
„Přestože člověk má na planetě své místo, nedotčená příroda je nesmírně cenná, přitom jí v posledních letech velmi rychle ubývá,“ říká v rozhovoru norský hudebník a spisovatel Stein Torleif Bjella, jehož prozaický debut Rybářská chata pojednává o zachování tradičního rybolovu a divoké přírody i o generačním sbližování dvou mužů.
Německá spisovatelka Lucy Fricke napsala na základě svého pobytu v Istanbulu a díky informacím z prostředí německé diplomacie román, který představila na letošním veletrhu Svět knihy. V rozhovoru líčí, jak román Diplomatka vznikal a jaké pro ni nese osobní konsekvence.
„Jsem přesvědčen, že většina spisovatelů raději klade otázky, než dává odpovědi,“ říká v rozhovoru tchajwanský autor Egoyan Zheng, jehož do češtiny přeložený román Epicentrum pojednává o vztahu mezi člověkem a technikou, ale i o moci politiky.
Snažím se světem kráčet beze strachu, prohlásila na prahu šedesátky při své poslední návštěvě Prahy německá spisovatelka s bulharskými kořeny po otci Sibylle Lewitscharoff. Vzpomínala na dětství ve švábském pietismu, na svobodomyslné studium v Berlíně počátkem osmdesátých let a připustila, že patří ke generaci posedlé knihami.
„Ve Finsku je poměrně velký rozdíl mezi úspěšnými a těmi chudými,“ říká v rozhovoru finský spisovatel Kari Hotakainen, který ve svém dystopickém románu Příběh dovádí do absurdity mnohé problémy dnešního světa, jako je například nedosažitelnost bydlení.
Člověk při čtení cítí zimu, moře a sníh, poznamenal Švýcar Joachim B. Schmidt na adresu svého románu Kalmann, který se odehrává na Islandu a spojuje prvky krimi se silnými vizuálními vjemy. Český překlad přijel osobně představit na pražský veletrh Svět knihy.
„Mám radost, že Baltské moře už není hranicí a že lidi naopak spojuje, že dnes stačí jen nasednout na trajekt, člověk nepotřebuje pas, víza a hromadu dalších povolení,“ říká v rozhovoru dánský spisovatel Jesper Clemmensen, který ve své tvorbě zpracovává příběhy emigrantů prchajících přes Balt.
