Viktorie Hanišová není jen spisovatelka, ale také učitelka na plný úvazek a překladatelka z němčiny a angličtiny. Za převod románu Džinové německé autorky Fatmy Aydemir letos získala Mimořádnou tvůrčí prémii Obce překladatelů.
S historicky první rezidentkou pražské pobočky sítě ICORN, která dočasně poskytuje útočiště spisovatelům čelícím pronásledování, jsme si povídali o její cestě do Prahy, o jejích básnických začátcích a novinářské práci v syrském terénu, o nebezpečném mužském pokolení i o Milanu Kunderovi.
Marně obepisoval David Bernstein nakladatele, aby vydali bulharský román Vremeubežište. Pak kniha získala Bookerovu cenu a vše bylo jinak. Dokáže teď jeho česká verze, Časokryt, vzbudit zájem o bulharskou literaturu?
Jeden z nejčtenějších německých spisovatelů dneška Ewald Arenz ve svých románech pod slupkou idyly odkrývá mnohé konflikty tamní společnosti – ať už se týkají dramatických zvratů dějin nebo mezilidských vztahů. Česky mu v roce 2025 v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha Dva životy.
S letošním držitelem Jungmannovy ceny o tom, jak se dostal k překládání a proč mu trvalo téměř dvacet let, než se odhodlal román Barva léta kubánského spisovatele Reinalda Arenase přeložit.
Jak se překládají středověké rukopisy, co všechno (ne)zvládne AI nebo proč je dobré vidět Crichtonovy Vikingy? Nejen o tom jsme si povídali s akademikem a překladatelem Ondřejem Beránkem, čerstvým držitelem prestižní Turjuman Award.
S překladatelkou z němčiny a nizozemštiny Janou van Luxemburg o zkušenosti s nebinárním jazykem při překladu Knihy krve, limitech češtiny i o tom, jak si můžeme v literatuře prožít to, co v realitě prožívají jiní.
Mladý moldavský autor nejen poodhaluje vnitřní strachy vlastní i ty, jimiž trpí hlavní postava jeho románového debutu, ale přibližuje i svůj komplikovaný vztah k železnici, která v románu hraje důležitou roli.
S Joonasem Sildrem jsme mluvili o třináctileté cestě za vznikem grafického románu o hudebním světu Arvo Pärta, o osobním setkávání s Pärtovými i o pečlivém hledání způsobu, jak hudební myšlení přetavit do vizuálního jazyka.
Autor knihy Jak Island změnil svět přibližuje Island hromadně skupovaný cizími investory, zamýšlí se nad možným přínosem Islandu modernímu světu v oblasti ekologie a kulinářství a v neposlední řadě prozradil, čím popudil tehdejšího islandského prezidenta.
Básník Roman Polách v rozhovoru mluví o své nové sbírce Stupeň 8, světelném smogu i krátkozrakosti literární scény. O tom, proč si založil vlastní „nakladatelství“, jak chápe poezii coby dialog, i proč se psaní dá naučit. Osobitý pohled na poezii jako stav mysli i způsob existence.
S překladatelkou Dagmar Hartlovou o osobité poetice Tove Janssonové i o tom, co a proč se změnilo v revidované verzi vyprávění o skřítcích muminech.
Sametová revoluce nám otevřela dveře na západ – ale umožnila také vypořádat se s mnoha životními sny a plány, které přetrhla válka a odsun. Angela Kreuz barvitě domýšlí epizodu z života vlastního dědečka, který musel v Čechách zanechat svou lásku z mládí.
Má člověk, který pečuje o malé děti, vůbec čas na čtení, nebo dokonce na psaní?
S propagátorem čtenářství o tom, jak se neztratit v knihkupectví, jak si vybírat knihy, jak nepropadnout chmurám, že nepřečteme vše, co chceme, ale i o tom, co se naučil, když předčítal slepému Borgesovi, a jak vypadá cenzura v dnešním demokratickém světě.
Knihu rozhovorů s ruskými emigranty v Evropě připravila publicistka a literární teoretička Olga Pavlova, která se sama do České republiky přistěhovala z Moskvy před dvaceti lety.
S ukrajinskou spisovatelkou Jevhenijou Kuzněcovou o potřebě zachytit obyčejnost uprostřed chaosu, o síle detailů, které mizí z paměti, i o tom, proč se také v době tragédií musí psát s humorem.
Literatura a výtvarné umění spolu odpradávna úzce souvisí, říká španělský spisovatel a kurátor Enrique Juncosa. Pro pražský DOX připravil historicky první výstavu věhlasného katalánského umělce Miquela Barcelóa v České republice.
Jak se v současnosti proměňují knihovny jako budovy i jako instituce? Jsou pouhým místem na regály s knihami, nebo spíš otevřeným prostředím pro setkávání a komunitní život, jakýmsi obývacím pokojem města či obce? Jak a pro koho se vlastně dnes knihovny stavějí a mají do návrhů promlouvat také jejich uživatelé? Proniká knihovní prostředí i na stránky finské beletrie?
V současnosti mezinárodně nejúspěšnější německy píšící spisovatel Daniel Kehlmann napsal román o nejlepším filmaři éry němého filmu – rodákovi z Roudnice nad Labem G. W. Pabstovi. I Kehlmann má k filmu blízko. Je synem filmového a televizního režiséra, sám píše filmové scénáře a zároveň má stále bohatší zkušenosti také s filmovými adaptacemi svých literárních děl.
Mluví německy a myslí si, že jsou Češi. Markéta Pilátová napsala zdánlivě historický román z prostředí českých Němců v Brazílii v 19. století. Její hlavní hrdina, kluk probíjející se dobrodružně životem, objevuje a sceluje odlišné světy Evropanů a indiánů, misionářů a vyznavačů domorodých kultů, přistěhovalců doufajících v lepší budoucnost, válečníků i botaniků. Němců a Čechů.
Plechová skříň v opuštěných kasárnách slouží v románech Ztracený v povětří a Strach nad řekou nejenom jako brána do minulosti, ale především podporuje dětskou představivost a odvahu. Právě chuť „vymýšlet si vlastní věci“ je něco, co se Stanislav Beran snaží ve svých čtenářích probouzet.
Bulharská spisovatelka Gergana Galabova podlehla literárnímu bádání, zároveň s literaturou ráda experimentuje jako autorka. Ve svých krátkých prózách reflektuje současné dění v Bulharsku a aktuální témata jako domácí násilí, postavení LGBT lidí nebo všudypřítomnou byrokracii. V rozhovoru naráží i na to, že svůj oblíbený surrealismus nachází i v dnešní společnosti.
Osudové výzvy pojímá francouzská spisovatelka H. Lenoir s humorem. V napínavém, vtipném vyprávění pro mládež hledá východisko z postapokalyptické situace, kdy Zemi ovládli mimozemšťané. Někdo se pokouší jen přežít, někdo se staví na odpor – a použije k tomu nečekanou zbraň.
Bára Dočkalová píše dětské příběhy, jejichž hrdinové dostávají příležitost podívat se na svět i na sebe z nečekané perspektivy. Jak to ale udělat, aby děti necítily, že jsou poučovány příliš?
Literatura je nástroj. K útoku, pomstě, ale i k obraně. Využít ji dokázala francouzská autorka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti letech navázala s padesátiletým mužem. Dávnou zkušenost popisuje ze svého pohledu: jinak než tehdejší partner, oceňovaný spisovatel Matzneff.
Proč dodnes milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? A v čem mají čeští zájemci o dávné severské texty mimořádné štěstí? O světě staroseverské literatury i jejím vztahu k dnešku diskutují nordistka a překladatelka Marie Novotná a religionista a překladatel Jiří Starý.
Norská spisovatelka Maria Kjos Fonn představila v Praze na Světě knihy 2025 svou knihu nominovanou na Cenu EU za literaturu. Tato autorka je v Norsku ceněná pro schopnost pronikat do temných zákoutí lidské psychiky, aniž by přitom rezignovala na humor a naději.
Německý povídkář, esejista a básník Utz Rachowski byl na sklonku sedmdesátých let 20. století uvězněn východoněmeckým režimem za šíření samizdatu a následně vyhoštěn ze země. Dnes působí v Sasku jako poradce pro občany pronásledované komunistickou diktaturou a věnuje se literární tvorbě. Rozhovor s ním byl pořízen v rámci stipendijním pobytu Pražského literárního domu autorů německého jazyka na jaře 2025.
V době probíhajícího rusko-ukrajinského konfliktu si celá Evropa uvědomuje, jaké ohrožení pro ni současné Rusko znamená. Podstatně více to doléhá na země, které s Ruskem přímo sousedí a byly v minulosti součástí ruského impéria. K nim patří i Finsko: finsko-ruská hranice má více než 1300 kilometrů.
Česká romská literatura má dobře našlápnuto, přináší do zdejšího literárního prostoru nová témata a energii. Povídají si o tom spisovatelka Květoslava Podhradská a romistka Karolína Ryvolová, která je zároveň redaktorkou nakladatelství KHER.
Jak vzniká ilustrovaná kniha nebo co je třeba překreslit pro jiné jazykové mutace? Ilustrátorka Madalena Matoso popisuje své vlastní zkušenosti i zákulisí ediční práce v portugalském nakladatelství Planeta Tangerina.
O Tchaj-wanu slýcháme v českých médiích poměrně často, zejména v souvislosti s lidskoprávními otázkami. Vedle historické a politické roviny je ale obohacující věnovat se i spojitostem kulturním.
Je díra v trdelníku jeho součástí? Pokud si myslíte, že ano, palec nahoru. Pokud si myslíte, že ne, palec dolů. Pokud si říkáte, co je to za podivnou otázku, vězte, že během rozhovoru na téma filozofie pro děti zazní podobných otázek víc.
„O něze a přátelství mezi muži by se mělo rozhodně mluvit víc,“ říká španělský spisovatel Luis Díaz, který se poprvé představuje českým čtenářům. Autor dvou básnických sbírek a experimentální poetické prózy byl v květnu hostem Světa knihy Praha.
Zyta Rudzka je výraznou postavou současné polské literární scény. Za svou tvorbu získala řadu ocenění včetně nejprestižnější polské ceny Nike za román Jen zubatí se smějou. Nejen o něm přijela debatovat na veletrh Svět knihy Praha, kde také poskytla rozhovor pro časopis iLiteratura.cz. Mluví v něm o bojovnosti svých postav a jazyku jako zbrani, o recepci svých knih a o svobodě v umění.
Proč se vracíme k tomu, od čeho jsme tak moc chtěli utéct? S Didierem Eribonem o identitách dělníka, homosexuála a pařížského intelektuála, o dusivém dospívání, studu, stárnutí a o potřebě opakovaně se vracet tam, odkud jsme si přáli navždy odejít.
Obyvatelé amerického Středozápadu si myslí, že v Rakousku se žije v komunismu, prozradila na Světě knihy rakouská umělkyně Stefanie Sargnagel, která strávila několik měsíců v Iowě. Co si myslí o Češích a co o svých krajanech?
Nové příhody oblíbeného samozvaného šerifa Kalmanna, dbajícího o právo a pořádek v zapomenuté rybářské vesničce na severu Islandu, přijel do Prahy představit jeho duchovní otec Joachim B. Schmidt, který sám na Islandu již dlouhá léta žije.
„Lenka Reinerová se programově obklopovala mladými lidmi. Mě také pozvala do svého bytu na Plzeňské ulici. Moc hezky se s ní povídalo a nemusela to být jen intelektuální témata, mluvila prostě běžně o životě. Vyprávěla způsobem, jakým psala knížky. Když jsem je četla, měla jsem pocit, že ji slyším,“ vybavuje si během následujícího rozhovoru germanistka Monika Loderová.
Intimní a zároveň ostře ironická sonda do života ženy, která se vyrovnává se smrtí svého bratra-dvojčete. Autorka v rozhovoru odhaluje, jak svou osobní zkušenost s osamělostí a ztrátou blízkého člověka přetavila do literární podoby, a hovoří o tom, jak jí humor a útržkovitá forma pomáhají zpracovat i ta nejbolestnější témata.
Přáním Lenky Reinerové bylo vybudovat v Praze Muzeum Egona Erwina Kische. „Chtěla na to od města získat jeho dům, ale já jsem si říkala, že to asi nebude tak jednoduché, aby magistrát dal Lence dům v nejexponovanější ulici v centru Prahy. Ale Lenka tou představou žila a myslela, že se jí to podaří,“ objasňuje okolnosti, které předcházely vzniku Pražského literárního domu autorů německého jazyka Markéta Mališová.
Co z české literatury rezonuje v Íránu, jak těžké je přeložit českou knihu do perštiny a co číst, když dojde na Írán?
„Můj otec se znal s Lenkou ještě před válkou, pohyboval se v obdobných kruzích. Ti lidé něčemu věřili a pak se jim to různě rozbíjelo, nějak se s tím potýkali a většinou skončili jako velmi smutní lidé. Ona ne. Ona je prostě kompaktní, nedala si to rozbít, věděla, co je správné,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou její překladatelka do češtiny Olga Walló.
O queer a homosexuální tematice ve vlastní tvorbě i v současné tchajwanské literatuře obecně. Tchajwanský spisovatel a vysokoškolský pedagog Chi Ta-wei vysvětluje, proč ho vedle žánru sci-fi zajímají i mangy a proč obdivuje českou překladovou tradici.
Írán: země dvojí literatury, cenzury, ale také mistrů sociálních sítí, kde měl na státem zakázaném Twitteru účet i ministr zahraničí.
„Používala takový jednoduchý průzračný jazyk, který byl ale jako na dřeň otesaný. To mám hrozně rád, když se takhle píše, je to velké umění neschovávat se za nějaké velké metafory, neztrácet se v textu. Měla klidný tón vyprávění, čisté, krásné, průzračné věty,“ komentuje autorský styl Lenky Reinerové Jaroslav Rudiš.
„Když jsem napsala knížku Lenka, velmi jsem se obávala, že to nepůjde publikovat, že jsem nějakým způsobem poškodila maminčinu image, že jsem ji nějak podrazila. A setkala jsem se s úplně opačnou reakcí,“ konstatuje Anna Fodorová, jediná dcera Lenky Reinerové.
Lenka Reinerová svítí na mém nakladatelském nebi jako jedna z jasných hvězd. Takové hvězdy nás jako dobří andělé provázejí k dalším lidem a dovedou nám svítit na cestu, když sami nevíme kudy kam.
„S Lenkou Reinerovou jsme se znali velkou spoustu let a byl to pro mě velice blízký člověk, vysoce empatický. V mnoha situacích mi pomohla už jenom tím, že mě vyslechla nebo se mi ozvala. Bylo obdivuhodné, jak se do poslední chvíle o vše živě zajímala,“ vzpomíná na Lenku Reinerovou David Stecher.
Irská spisovatelka Claire Kilroy, která přijela na letošní veletrh Svět knihy představit svůj nový román Pozor! Pohov!, s námi hovořila o návratu ke psaní po desetileté pauze a přiblížila, jaké to je, když se spisovatelka stane matkou. Den před naším rozhovorem se autorka na veletrhu zúčastnila debaty s českou spisovatelkou Klárou Vlasákovou a novinářkou Barborou Voříškovou na téma Mýtus šťastného mateřství v literatuře.
Norská autorka se v rozhovoru vymezuje proti autobiografickému čtení svých románů a vysvětluje, že literatura vždy čerpala a bude čerpat ze skutečnosti, kterou ale přetváří ve svébytná umělecká díla.
Tchajwanský spisovatel v rozhovoru reflektuje témata paměti, traumatu a rodinných vztahů v kontextu historie i osobní zkušenosti. Mluví o hledání svobody v tradiční společnosti a roli literatury jako prostoru pro uchovávání pravdy. Jeho tvorba osciluje mezi poezií, prózou i divadlem a kromě domácího prostředí je ovlivněna i Franzem Kafkou.
Rozvod a nově také Tchyně: Na letošní Svět knihy do Prahy dorazí švédská novinářka, scenáristka a autorka jmenovaných knih Moa Herngren. V rozhovoru mluví o závislosti ve vztazích, lepších i horších způsobech, jak se z ní vymanit, a vlastním strachu z opuštění.
Rozhovor s Jiřím Klečkou nejen o zdrojích inspirace, ale také o tom, jak přicházel na chuť Ostravě a jak dnes Ostrava přichází na chuť literatuře.
Román Linn Strømsborg Nikdy, nikdy, nikdy je vůbec prvním svazkem nové edice současné prózy nakladatelství Vyšehrad Hlas. Autorka se v rozhovoru vyznává z lásky k hlavnímu městu Norska Oslo, hodnotí poměry na norském knižním trhu z perspektivy pracovnice nezávislého knihkupectví a poodhaluje důvody, které ji přiměly napsat román o chtěné bezdětnosti.
Umělecká ředitelka největšího francouzského festivalu poezie Printemps des Poètes, Linda Maria Baros, poezii věří a vidí její energii a sílu: básnická tvorba patří na podia, ale i do nemocnic, věznic či humanitárních center.
Sexuoložka Kateřina Klapilová odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
Ve svých povídkách zkoumá mladá srbská autorka Liljana D. Ćuk témata odcizení, emigrace a křehkosti mezilidských vztahů. V rozhovoru, kterým se poprvé představuje českým čtenářům, hovoří nejen o současné srbské literární a protestní scéně, ale také o společenských změnách, vztahu mezi Srbskem a Černou Horou a rostoucím hlasu ženských autorek v bývalé Jugoslávii.
S francouzskou spisovatelkou Anne Waelesovou o propojování filozofie s žitou zkušeností, vztahu mezi dětstvím a filozofií a její nové knize, v níž zpracovává myšlení a život Simone Weilové do podoby pohádkového příběhu.
S překladatelem a nakladatelem Vítem Groeslem nejen o tematické pestrosti katalánské literatury a aktuálních překladech do češtiny, ale i o tom, zda katalánská literatura může více oslovit čtenáře v Praze či mimo ní.
Rakouská básnířka a povídkářka Daniela Chana představila básně ze své úspěšné debutové sbírky Sagt die Dame během mezinárodního festivalového večera na Dni poezie 2024. Vybrané básně pro pražské čtení přeložil Radek Malý a českému publiku autorku představuje i prostřednictvím následujícího rozhovoru.
Andorrský spisovatel Albert Villaró vysvětluje, proč se v jeho románech objevují detektivní motivy, jak při psaní přepíná mezi historickým a svobodně tvůrčím přístupem nebo jak se žije na hranici mezi Katalánskem a Andorrou.
Překladatel Robert Novotný je mezi absolventy severských jazyků unikátem: je prvním držitelem diplomu z dánštiny i švédštiny. Z obou jazyků také přeložil řadu titulů, třeba úspěšný dánský román Cit slečny Smilly pro sníh. Je známý svou otevřeností a upřímností a nebere si servítky ani vůči autoritám. Na anticenu Skřipec navrhl Milana Kunderu a kritikou nešetří ani stran současné literatury.
Řada odborníků odpovídá na sérii otázek, které rozvíjejí témata analyzovaná v nedávno vydaném titulu o lidské sexualitě.
O snaze přežít a ochránit svou rodinu – někdy i sama před sebou – vypráví Lina Nordquist ve svém úspěšném románovém debutu Půjdu s tebou. Proč by si jedna z jejích postav zasloužila víc sympatií? A proč se vůbec poslankyně a vědkyně pouští do psaní historického románu?
Po letech práce v marketingu si splnila životní sen: založila nezávislé queer nakladatelství. Mélanie Molla v rozhovoru přibližuje, jak éditions fier·es vzniklo, proč je podobná literatura potřebná a jaké výzvy jí stojí v cestě.
Když cesta do světa začíná českým překladem. Jaké to je křtít v Praze první překlad svého knižního debutu?
Rozhovor s innuským spisovatelem Michelem Jeanem vznikl na festivalu Étonnants Voyageurs ve francouzském Saint-Malo v květnu 2024. Tento ročník festivalu byl zaměřen na frankofonní literatury a Michel Jean na něm představoval svůj román Kukum.
Zatímco u nás podobné domy dosud neexistují, v západní Evropě jsou fenoménem. Jak funguje ten v hlavní metropoli Norska?
Daniel Røkholt z Domu literatury v Oslu vysvětluje, proč bylo důležité propagovat nový román Nicolase Frobenia o zločinci, který se nechvalně proslavil za druhé světové války, a čím taková kniha může norské čtenáře zaujmout.
Má sudetské kořeny a v českých nebo chorvatských dějinách našel inspiraci pro svou literární i filmovou tvorbu: francouzský spisovatel Timothée Demeillers s historickým nadhledem komentuje mnichovskou dohodu, upřímně vypráví o svých někdejších pomýlených představách o „východním“ bloku a přesvědčivě problematizuje otázku, co vlastně pro spisovatele znamená „uspět“.
V souvislosti s blížícím se vyhlášením dvou vítězů Drážďanské ceny za poezii odpovídají na otázky časopisu iLiteratura.cz básníci nominovaní za českou stranu. Jak vnímají některé aspekty vlastní tvorby? A jak magnetismus knih, zájem o přírodu nebo mezinárodní kulturní a literární spolupráci?
Na kontě má přes 160 přeložených titulů a rukama jí prošel podobný počet redakcí překladů ze severské literatury. Viola Somogyi je v knižním světě symbolem precizní práce, vynalézavosti a vřelého lidského přístupu. Nakolik ji ovlivnily maďarské kořeny? Proč ji baví dětská literatura? Co jí dal život na Severu? Nejen o tom jsme si povídaly při příležitosti letošního životního jubilea.
„Troufám si říct – po té dost dlouhé době od mých deseti do sto dvou –, že dobrá literatura je to, co je pravda“, říká v rozhovoru česká herečka a pedagožka Alexandra Myšková, která od konce šedesátých let žije v Norsku. V rozhovoru rekapituluje nejen svůj život, ale také svou trvalou lásku k české i světové literatuře.
O práci na kompletním slovníku velštiny, o jeho vzniku, vyhlídkách, přechodu na digitalizaci, ale i o tom, jak vlastně vypadá taková práce slovníkáře, jsme si povídali s jeho hlavním editorem Andrewem Hawkem, který se na vytváření slovníku podílí od roku 1983.
V převzatém rozhovoru Anjet Daanje trpělivě vysvětluje, co ji přivedlo k psaní románu Píseň o čápu a velbloudovi a jak při tom postupovala: „Vždycky mě lákalo napsat knihu, kterou si každý může interpretovat po svém.“
Na konci srpna krátce navštívila Prahu syrská básnířka, publicistka a literární kritička Chulúd Šaraf, s níž jsme si povídali o inspiračních zdrojích, druzské víře, ale i o integrační politice Německa, diskriminaci a o tom, jaké to je žít a tvořit jako Syřanka v evropském exilu.
Proč založit knihkupectví na ostrově? Komu a jak tam nabízet knihy? Bénédicte Deprez stojí v čele jediného, o to však zajímavějšího knihkupectví v Noirmoutier.
Svět knihy, který se letos dočkal již 29. ročníku, je nejvýznamnější knižní a literární událostí v České republice a každý rok na něj zavítají četní mezinárodní hosté: spisovatelé, novináři, zástupci nakladatelství a ostatní pracovníci z oboru. Rozhovor s italským spisovatelem Mariem Desiatim vznikl v těchto kulisách.
O zákulisí Velšské knihy roku, literárních ambasadorech, programu pro začínající spisovatele, o tom, kde leží Tŷ Newydd, nebo co je cynghanedd a Eisteddfod – rozhovor s kreativní manažerkou agentury Literature Wales, Petrou Bennett.
Mladí lidé nemají na čtení čas, ještě závažnější ale je, že čtení přestává malé i velké čtenáře bavit, shrnuje poznatky výzkumů posledních let finská odbornice na čtenářskou gramotnost Lotta-Sofia La Rosa. Čtení má přitom pro náš každodenní život i pro rozvoj společnosti zcela zásadní přínos.
Když se děti setkávají s prvními knížkami, k dispozici mají bezpočet jednoduchých pohádek a ilustrovaných vyprávění, které je k nelehkému souboji s písmenky povzbudí. Složitější je to pro začínající čtenáře, jejichž mateřštinou je romština.
Ve Velké Británii žije a pracuje ilustrátor a autor knih pro děti Petr Horáček, původem z České republiky. Jak se mu podařilo se v zahraničí prosadit? Nakolik je jeho tvorba specificky česká a co to vlastně znamená? A jakými tématy by se podle něj měly zabývat dětské knihy?
Německojazyčný román roku 2023 humorně portrétuje současnou západní společnost. V hledáčku má generační propast, která odráží odlišné zkušenosti s digitálním a analogovým světem.
Byla spíše autorkou knih pro děti, nebo malířkou? Jako malířka nemohla vystavovat, ovšem tvorbou pro děti se proslavila. Její knihy dodnes přitahují pozornost a přinášejí potěchu dětem i dospělým.
Jak se česká literatura dostávala ke korejským čtenářům a jaká je situace dnes? Těží z globálního úspěchu korejské popkultury i tamní literatura? Co doporučuje korejská bohemistka Yu Sunbee ke čtení z korejské literatury – a proč?
S romským spisovatelem Michalem Šamkem (nar. 1967) o začátcích jeho psaní, motivacích k tvorbě, specifikách romštiny i knižní prvotině Májky a totemy, která sbírá úspěchy a nominace na významná ocenění.
Festival Écrivains en bord de mer organizují Bernard a Brigitte Martinovi – k literatuře mají blízko a v jejím šíření vidí své poslání. Zároveň také oba stojí v čele nanteského nakladatelství Joca Seria. Bernard Martin se snaží četbu propagovat také u mladé generace.
Jak člověka poznamená místo, odkud pochází, a jak se naopak člověk otiskuje do konkrétní krajiny? A jakou mají výhodu tradiční irská jména?
