Nový román Dana Browna jistě potěší pražské hoteliéry a incomingové agentury. Jestli potěší také čtenáře, není tak jisté. Od spekulativní detektivky s historickým pozadím se totiž opět odklání k technothrilleru.
Trochu polemika s otcovým prozaickým dílem, kvůli kterému bude už navždy vnímán jako „Balabán mladší“, trochu sekvence slohových cvičení na různá zadání, je ale třeba přiznat, že zdařilých. Lukáš Balabán ve své prozaické prvotině ukazuje vztahové karamboly a prokletí výchovy a sarkasticky komentuje dnešní společenské diagnózy. Je to román? A záleží na tom?
V novém komiksu se Liv Strömquistová rozhodla prozkoumat téma self-help příruček. Zatímco stylově se pevně drží v závěsu své předchozí tvorby, tematicky tentokrát vrávorá.
„Smrt je absence hlasu“, píše Annie Ernaux v jednom ze tří nově vydaných autobiografických textů, ve kterých se vrací ke svému dětství, dospívání i k smrti své matky. Hlasem, jímž udržuje vzpomínky a lidské osudy naživu, je pro ni psaní.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Zdařilé porovnání národních mýtů a statistických dat. Kniha, která může být návodem k řešení společenských problémů i skvělou ukázkou bezpředsudečné a nečernobílé argumentace.
Léto končí a moji nejmilejší známí – mám takové, jaké jsem si udělal – píšou smutné vzkazy a zlomené reportáže z letovisek, v nichž se uklízí. Čtu je s přemáháním, vždyť čekám spíš novinky a nabídky, život, život. Ale i všude kolem mě už trčí židle nohama vzhůru, vytírá se a slunce olizuje černé lino, které ne a ne vyschnout.
Válečná špionáž, láska a hlavně cestování v čase. Poetický román v dopisech, v němž se stírají hranice mezi válečnými stranami, historickými obdobími, nepřítelkyněmi a milenkami – mezi Červenou a Modrou.
Komunistická utopie se stala jedním z hlavních architektů 20. století, ale s odstupem času se zdá být stále obtížnější její myšlence porozumět. Byl komunismus iluzí, omylem, ba lží, nebo prostě nadějí člověka v lepší svět? A může k lepšímu pochopení pomoci nahlédnutí do mysli komunistů v pulzující době přelomu padesátých a šedesátých let?
Republika obou národů je často spojena s představou o šlechtické svévoli, politickém úpadku a tmářství, jež logicky měly přivést tuto podivnou směsici království a republiky k jejímu zániku. Historik a politolog Jan Květina odkrývá odlišný a v Česku dlouhodobě nedoceněný obraz polského raného novověku s jeho originálním republikánským a parlamentaristickým étosem.
Surová dystopie plná ironie a nadsázky, kritiky a absurdna odkazuje na Ruské impérium a nechává nahlédnout do příběhu Oblomovů, mocné rodiny odhodlané trýznit svět a vytvořit svou vlastní říši.
Knihou o počátcích moderního policejního aparátu v Čechách otevírá Pavel Himl jeden z velkých interpretačních problémů dějepisectví: jakou roli hrála represe v rámci procesu formování občanské společnosti. Nahlédnutím do osvícenských kořenů policie tak umožňuje poodkrýt známou janusovskou tvář modernity a aktuálně možná pomoci s reflexí naší ochoty podřídit se kontrole a dohledu ve jménu veřejného blaha a obecného zdraví.
.jpg)
Druhé pokračování neapolské tetralogie Geniální přítelkyně s názvem Příběh nového jména osudy věrných přítelkyň rozděluje. Která ze dvou tak odlišných cest přinese víc štěstí? Stejně jako zůstává neznámá pravá totožnost autorky (či autora?) této celosvětově úspěšné tetralogie, ani nové peripetie obou žen nevyznívají zdaleka jednoznačně. Což ostatně patří k atributům literatury pro náročnější čtenáře.
Jednoho dne se legendární cestovatel rozhodl pozvat novináře z celého světa do svého venezuelského domova. Napínavá, emotivní a promyšlená cesta do hlubin nejen divoké džungle, ale i lidské duše. Příběh o tom, jak jeden telegram může vést k dobrodružství, kterému málokdo uvěří.
Mohly ženy získat v prvních staletích křesťanství kněžské, či dokonce biskupské svěcení? Historik umění se snaží tuto otázku zodpovědět na základě možností vlastního oboru, aby pak knihu zakončil poněkud překvapivou otázkou: Záleží na tom v dnešní debatě vůbec?
Co číst, co darovat, co doplnit do vlastní knihovny? Co nezapomenout uplatnit ve vášnivé debatě o letošní nadílce knižního trhu? Nabízíme redakční výběr nejlepších knih vydaných v uplynulém roce. Je předem roztříděný do různých poliček: podle žánru, námětu a cílového čtenáře.
Jak se otevírá dějinnost a jak se liší dějiny od historie? To jsou jedny z průvodních tázání Anny Hogenové v knize Filosofie a dějiny. Nabídnou texty filozofů a filozofek Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy nové podněty pro filozofickou reflexi dějin?
Liberální demokracie je v krizi. Nadešla doba postpravdy, populismu, fake news a velká část společnosti se přiklání k autoritářství. Jak ale čelit této palčivé výzvě? Podaří se v budoucnosti vůbec uhájit demokratické ideály vybojované v krvavém 20. století? Na to se snaží odpovědět také Yascha Mounk ve své knize Lid versus demokracie.
V útlé novele vydané vlastním nákladem autor zachycuje na příkladu zemědělské školy proměnu, jíž prošel Tábor a jeho obyvatelé v prvních poválečných letech – a především trpký úděl těch, kdo se proměnit odmítli.
Co tvořilo hranice mezi tzv. šedou zónou a komunistickým režimem? Jakým způsobem je vzpomínání na minulost formováno spíše touhou po vzdoru a nonkonformitě vůči totalitní moci než skutečným životem daného člověka v pozdním socialismu? Přemysl Houda tyto a další interpretační problémy představuje na příkladu folku coby „protestního hnutí“.
Literární život uplynulých pětadvaceti let se z odstupu nejeví tak chabý, jak se nám v té době v porovnání s lety minulými občas zdálo. Platí, že zatímco ještě v první polovině devadesátých let byly mimořádné knihy rozpoznány a oceněny hned, později už to bylo těžší a ten proces trval déle.
Vzpomínky jednoho Evropana, jak zní podtitul těchto memoárů, jsou nostalgickým ohlédnutím za zmizelou Evropou, protože ta Zweigova se právě utápěla v největším barbarství, ale i autorovou zásadní generační výpovědí. „Povinnost vydat svědectví o tomto našem dramatickém životě“ vyjadřuje předsvědčení, že právě jeho generace, která vyšla z humanistických ideálů dávno ztraceného „světa jistoty“ starého Rakouska může tyto nadnárodní a nadčasové ideály věrohodně reprezentovat.
Proč dodnes milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? A v čem mají čeští zájemci o dávné severské texty mimořádné štěstí? O světě staroseverské literatury i jejím vztahu k dnešku diskutují nordistka a překladatelka Marie Novotná a religionista a překladatel Jiří Starý.
Nový sborník plzeňských mezioborových sympozií se věnuje kapitálu a kapitalistům, tomu, jak se umělci dokázali uplatnit na ekonomickém trhu i jak podnikatele ve svých dílech zobrazovali a hodnotili.
Představte si, že jste možná posledním představitelem vývojové větve homo sapiens na Zemi. Svět zkolaboval, ostatní lidé zahynuli během pandemie neznámého viru. V opuštěných domech s trochou štěstí narazíte na zbytky prošlých potravin, a když máte kliku, i na nedopitou láhev skotské. Jste Sněžný, hrdina post-apokalyptického románu Margaret Atwoodové Gazela a Chřástal. A cítíte se strašně sám, i když vlastně nejste.
Co mají společného fantastický román z úsvitu 20. století, současná povídková antologie, filozoficky laděná sci-fi inspirovaná biblickým příběhem, dobrodružná space opera, vzdělávací komiks a monografie česko-amerického autora z první poloviny minulého století? Vše jsou to české překladové knihy představené na letošním Worldconu v Seattlu, a tím jejich výčet zdaleka nekončí.
Mungo vyrůstá v dělnické čtvrti Glasgow v době, kdy tam většina lidí nemá práci a jejich frustrace vybublává v násilných konfliktech. V těch se realizuje i hrdinův bratr, vůdce protestantského gangu. Mungo žije se sestrou, která sní o vysoké škole, a alkoholickou matkou, jež se o děti stará, jen když na to má náladu. Jeho neutěšenou existenci však projasní první láska – ke katolíku Jamesovi.
Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.
O literárním díle osobnosti známé především díky redakční práci v rozhlase.
Na podlaze bytu znenadání leží zahraniční noviny psané v jazyce, jemuž majitel nerozumí. U postele se zjeví neznámá postava. Pravda, nebo mámení? Krátké povídky islandského autora Gyrđira Elíassona nás nutí přehodnotit nazírání na svět a skrze iracionální momenty nám připomínají, kým jsme a po čem toužíme.
Představte si vypravěčku, mladou ženu, ačkoli je ve skutečnosti starší, než si ji představujete. Je krutě otevřená a upřímná. A občas lže. Lucie Faulerová přichází s pozoruhodným prozaickým debutem, v němž bohatě využívá své odborné znalosti o nespolehlivosti ve vyprávění. Vysloužila si za něj nominaci na cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Knihy Aleny Mornštajnové spojují příběhy „obyčejných“ lidí v mechanismech tzv. velkých dějin 20. století a nejinak je tomu i u jejího nejnovějšího románu Hana. Ani zde se autorka nevěnuje pouze titulní hrdince, ale vystavuje okolo ní složitou románovou kroniku. Více než dříve se Mornštanjnová snaží nahlížet na lidské osudy z více stran, ne vše se ale tak docela daří.
Slavný spisovatel přestane psát a nový smysl života najde po jisté době v galerii plné portrétů nahých lidí. V nahotě aktů postupně objevuje pravdu, vidí portrétované zbavené všech masek, předsudků i mylných představ. Tak vypadá výchozí situace románu A. Baricca, známého italského autora, jenž rozhodně nemá nouzi o čtenáře, avšak není právě miláčkem literární kritiky.
Studie anglisty Ladislava Nagye zaměřená na téma historie v anglických románech posledních desetiletí pohotově reaguje na nadále vzrůstající trend v literární produkci – zájem o nové zpracování a pojetí historické látky v literatuře. Publikace nemá ambici postihnout toto téma v celé jeho šíři, ale zajímavě popisuje jednotlivé tendence u vybraných autorů a hledá mezi nimi logické souvislosti.
Nové dvoujazyčné vydání třiceti básní Rainera Marii Rilka nese název V cizím parku. Výsledný tvar překladů Radka Malého je, tak jak si žádá povaha originálu, obdivuhodně propracovaný. Ponor, kterým překladatel a potažmo každý čtenář Rilka prochází, je ilustrován přebalem knihy, kterou navrhl malíř a grafik Vít Ondráček.
Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta.
Také zde nacházíme prvky nadpřirozena naroubované na současný neromantický svět, podivínské postavy trpící nejroztodivnějšími obsesemi i štědrou dávku motivů a scén erotických – na všechny tyto znaky je v podstatě odkázáno už v samotném podtitulu.
Proč byla Astrid Lindgrenová milována, překládána, čtena? Protože každá obyčejná všednodenní událost se pod jejím perem proměnila v dobrodružství a protože psala pro děti, ne o dětech, ale pro ně. A psala tak, že jí rozuměly a věřily jí každé slovo.
Literatura je nástroj. K útoku, pomstě, ale i k obraně. Využít ji dokázala francouzská autorka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti letech navázala s padesátiletým mužem. Dávnou zkušenost popisuje ze svého pohledu: jinak než tehdejší partner, oceňovaný spisovatel Matzneff.
Nakladatelství Crew pokračuje ve vydávání letité, nicméně v Evropě mimořádně úspěšné španělské komediální série. Aktuální příběh bohužel patří k těm průměrnějším.
V nejnovějším románu Veroniky Opatřilové nalezneme podobná témata jako v jejích předchozích knihách. Věnuje se zakázanému vztahu v minulosti, hledání sebe sama a hranicím svobody. Právě svobodu zde nalézají postavy pouze v přírodě. Les v tomto historicko-ekologickém příběhu hraje zásadní roli. Nejen jako prostředí děje, ale jako místo bezpečí, terapie a – jak hlavní postava několikrát sama zmiňuje – domova.
Naomi Klein se ve své nové knize Dvojnice vydává na znepokojivou cestu, která propojuje celosvětový politický vývoj s intimním vyprávěním. Autorka, známá jako nekompromisní kritička neoliberalismu a korporátní moci, zde navazuje na svou předchozí tvorbu, ale tentokrát obrací pozornost směrem k sobě samé – a k tomu, co vidí „za zrcadlem“.
K nedožitým osmdesátinám Libuše Moníkové, které připadají na 30. srpna letošního roku, publikujeme stať germanobohemistky Dany Pfeiferové, která spolupracuje na komentovaném vydání jejího díla v němčině. Rodačku z Prahy, jež odešla počátkem sedmdesátých let minulého století do Západního Německa, charakterizuje jako spisovatelku evropského formátu píšící německy o českých tématech.
Jak vzniká ilustrovaná kniha nebo co je třeba překreslit pro jiné jazykové mutace? Ilustrátorka Madalena Matoso popisuje své vlastní zkušenosti i zákulisí ediční práce v portugalském nakladatelství Planeta Tangerina.
Novinka veterána americké krimi opět prolíná tři pátrání. Přičemž v průběhu jednoho z nich hrdinky vyřeší slavný pomníček losangeleské policie, případ Černé Dahlie.
Ve třetím dílu detektivní série předkládá autorka znepokojivý obraz interpersonálních vztahů panujících mezi příbramskými obyvateli. V centru města byla na podivném místě nalezena mrtvola opilého muže, a tak vidina poklidných svátků pozvolna mizí.
„Ty jsi ale odvážná, že ses sem vypravila!“ Takové a podobné věty jsem slýchala několik dnů, které jsem na konci května strávila v Kyjevě na knižním veletrhu. Připadala jsem si přitom nesmírně hloupě.
Významy, s nimiž si lidé spojují hlavní pařížskou katedrálu, se napříč stoletími proměňovaly. Dva historici ve své publikaci polemizují s tím, který jí při znovuotevření připisoval prezident Macron, a nabízí vlastní. Téměř jisté ovšem je, že další pokolení přenesou akcenty zase jinam, například k ekologické perspektivě.
Pavel Novotný ve své prozaické prvotině s básnickým citem podrobuje nesmlouvavému zkoumání upachtěnou mezilidskou blízkost tvořenou společnými jídly, domácími pracemi a více či méně nenápadným terorem.
Irská spisovatelka Claire Kilroy, která přijela na letošní veletrh Svět knihy představit svůj nový román Pozor! Pohov!, s námi hovořila o návratu ke psaní po desetileté pauze a přiblížila, jaké to je, když se spisovatelka stane matkou. Den před naším rozhovorem se autorka na veletrhu zúčastnila debaty s českou spisovatelkou Klárou Vlasákovou a novinářkou Barborou Voříškovou na téma Mýtus šťastného mateřství v literatuře.
Hlavní hrdinka románu se místo rodinné dovolené u moře vydává na pouť do Santiaga de Compostela. Na cestě přemítá o svých partnerských a rodinných vztazích a také o tom, zda vůbec někdy chce mít vlastní děti. Úspěšná česká spisovatelka ve svém nejnovějším románu věrohodně vykresluje psychiku ženy a otevírá otázku, do jaké míry jsou naše životní rozhodnutí formována společenskými konvencemi.
Philippe Besson odjakživa rád vyprávěl příběhy, a to natolik, že si díky nim vybudoval spisovatelskou kariéru. Síť lží a polopravd, kterou kolem sebe utkal, ale po patnácti letech naruší nečekané setkání. Krátká výměna pohledů s mladíkem s tváří jeho dávno ztracené lásky vtáhne Bessona zpátky do roku 1984, kdy všechno začalo. Bolestivý román o lásce předurčené k zániku je intimní autorskou zpovědí.
Dospívání čtyř chlapců ve stínu ulic východního Osla se veze na vlně adrenalinu. Jejich dětství vzalo za své a nahradily je drogy. Debut mladého norského autora vykresluje syrovou, ale upřímnou výpověď generace Z.
Kniha rekonstruuje historické proměny vztahu většiny k postiženým lidem, ale hlavně vypráví někdy i silně dojemné soudobé příběhy lidí i zvířat, kteří se svým postižením nenechali zlomit. Může tak být užitečná a inspirativní pro kohokoli.
Emocionální průvodce po městě, které pro jeho autory přestalo existovat.
Hugo je hamižný hovnivál, který propadne mamonu a nevystačí si jen s jednou dobře uválenou kuličkou. Jakmile však déšť rozpustí všechny jeho hovínkové poklady, dostane šanci změnit své hodnoty.
Ačkoli žížaly nepatří k nejpopulárnějším tvorům, jejich podíl na zúrodňování půdy je nedocenitelný. Není to však snadný úděl a někdy jim to vrtání v hlíně jednoduše přeroste přes hlavu. O radostech i strastech zdánlivě obyčejných žížal s nadhledem vypráví netradiční kniha italské spisovatelky.
První román ze série s novým vyšetřovatelem Calem Hooperem přináší komorní detektivku v okouzlujícím i nebezpečném prostředí odlehlé irské vesnice. Napsanou navíc mimořádně působivým stylem.
Chtěli byste vědět, která byla letos ta NEJ? To tak úplně říct nemůžeme, a ani nechceme. Dobrých knih totiž vyšla spousta. A my jsme těch nejlepších sebrali celou hrst: třicet tipů na četbu, která nezklame, ať už si ji pořídíte pro sebe, nebo jako dárek.
Turecký spisovatel Saygın Ersin předkládá čtenáři legendu o pánovi chutí, ve které si víc než příběh samotný vychutnáte jeho kulisy a jazyk.
Konfrontace dvou zcela odlišných světů, jejichž kořeny vězí v bývalém Západním a Východním Německu. Na poutavém setkání starého, vzdělaného Berlíňana jakožto produktu demokratické SRN a mladinké neonacistky z Meklenburska sledujeme osobní i celospolečenské důsledky rozděleného a znovusjednoceného Německa.
Soutěž Poviedka proběhla na Slovensku v loňském roce již po šestadvacáté. Sborník deseti nejlepších textů nabízí hlavně bezútěšný obraz násilí, šílenství, frustrací a nefunkčních vztahů, velkou porci výsměchu a sarkasmu, ale i světlejší tóny.
„Náš dům stojí hned u přehrady a u lesa, takže budeme mít blízko na koupání i na houby… Miminko čekáme asi v polovině února… Vše nasvědčuje tomu, že to bude kluk.“ Hold rodnému Jablonci má podobu koláže příběhů a citací, která je vzhledem k nedlouhé historii města překvapivě pestrá a živá.
Na začátku ruské agresivní války, kdy jsme ještě pátrali po motivech a snažili se uhodnout, co se děje v hlavě ruského diktátora, někdo někde napsal, že byl u toho, když Putin fascinovaně, stále dokola sledoval videozáznam smrti Muammara Kaddáfího, jehož zlynčoval v roce 2011 rozzuřený dav bývalých poddaných.
Každá generace potřebuje svou knihu o pubertě. Ne, že by se měnila puberta sama a to, jak ji člověk prožívá, mění se ale okolní společnost a přístup k jednotlivým tématům. Holčičí kniha se zaměřuje na dívčí pubertu, a je tedy určena dívkám zhruba mezi devátým a šestnáctým rokem.
Co může být dobrodružnější než příběhy o indiánech? Přece zasvěcený pohled na jejich každodenní život, historii a kulturu! Bohatě ilustrované shrnutí celoživotního díla českého antropologa a amerikanisty čtenáře seznamuje s minulostí a současností původních obyvatel Jižní Ameriky. Mnohé kmeny autor poznal osobně a odhalil tajemství jejich šamanských rituálů, sexuálního života i jejich starost o budoucnost planety Země, aniž by jejich život idealizoval.
Na první pohled ten člověk vypadá inteligentně a má dvě vysoké školy. Vždycky mi říkal: „Kdybych já měl čas, jak já bych si rád něco přečetl.“ A teď? „Za toho covidu jsem měl konečně čas zrekonstruovat si byt a dát si do pořádku zuby. Můstky!“ vypadlo z něj, když jsme se o Vánocích potkali.
Jaké byly počátky české univerzitní orientalistiky a jak souvisejí s emancipačními snahami Čechů druhé polovině 19. století? Klíčovou roli zdejšího „otce zakladatele“ hned několika orientalistických oborů sehrál profesor Rudolf Dvořák, jehož jméno je však víceméně zapomenuto. Zdařilá monografie o Rudolfu Dvořákovi přibližuje nejen jeho životní osudy a vědecký odkaz, ale svými přesahy podává výmluvné svědectví o době, která ještě neznala orientalistickou hyperspecializaci dneška.
Probrat se nabídkou knižního trhu není jen tak, zvlášť když se návštěva knihkupectví stala takřka svátkem... I letos proto chceme v předvánočním čase upozornit na tituly, které jistě potěší jak naše čtenáře, tak jejich blízké.
Letošní Bookerovu cenu si vysloužil srdcervoucí autobiografický příběh o dospívání ve skotském Glasgow v thatcherovských 80. letech s matkou alkoholičkou a menšinovou sexuální orientací na krku.
„Vlastně se moji hrdinové za ty roky moc nezměnili,“ konstatuje Štěpán Kučera, který již v dětství začal psát dobrodružné příběhy a v jehož barvitých povídkách je i dnes dobrodružství stěžejním prvkem.
Proč je dobré učit se v koruně stromu? Jak by měla vypadat „biofilní města“ bez tvrdých ploch a ostrých hran? Kniha o lese jako nejpřirozenějším léku.
Na začátku devadesátých let se komiksovým tvůrcům v Československu otevřely nadějné vyhlídky. Připomínkou této bohužel jen krátké euforie je sborník čtrnácti povídek od různých autorů.
Hromadění plastů v oceánech je jedním z důležitých environmentálních problémů dneška, a pokud s ním společnými silami nezačneme něco dělat, může se nám naše nečinnost šeredně vymstít, jak ve své knize podotýká portugalská mořská bioložka.
Poprask okolo vydání posledního románu Jana Němce Možnosti milostného románu odhalil chybějící teoretické nástroje interpretace pro tento v našem prostředí nový typ literatury. Skandinávští recenzenti a literární teoretici mají první rozpaky dávno za sebou a za již více než deset let, poté co tamní kulturní scénu zavalil Karl Ove Knausgård svou hexalogií Můj boj, tam vyšla na toto téma řada zajímavých studií. Některé z literárněvědných prací vydaných na Severu by stály za pozornost.
Po mnohaletém básnickém dřímání se Ewald Murrer vrací zjevně odpočatý. Projevem plné tvůrčí síly je hned několik literárních projektů; a to by bylo, aby z toho básníkovi Murrerových schopností nevzešla alespoň jedna nominace na mediálně nejznámější tuzemskou literární cenu, Magnesii Literu. Podařilo se mu to hned se sbírkou Noční četba.
V rozhovoru s britskou autorkou románu Melmoth, který se odehrává v Praze a který měla Sarah Perryová v Praze také uvést, přišla řeč na to, co je to vlastně gotický román a jak v něm funguje směs hrůzy a krásy, proč faustovský motiv zaprodání duše umístila právě do Prahy a zda je možné o globální pandemii, která jí znemožnila přijet, uvažovat jako o nějaké formě trestu za předešlá selhání lidstva.
Být divný je v pořádku. Toto celkem jasné a jednoduché sdělení si cestu k těm, kteří ho skutečně potřebují slyšet, obvykle hledá těžko. Zároveň se z něj může snadno stát klišé. Petra Soukupová jej naštěstí zprostředkovává s odzbrojující vypravěčskou přímočarostí a díky komplexní povahokresbě.
Prostor povídek Vratislava Kadlece zabydlují velmi obyčejní lidé. Autor je však staví před situace neobyčejné, absurdní až fantastické. Mnohdy tak nejen postavy, ale i čtenáře nutí opustit svět logiky, kterou jsme – slovy jedné z postav – „nemocní“.
Jeden z finalistů letošní Německé knižní ceny zaujme nejen válečnou tematikou a zajímavostmi ze světa včel. Paralely s fungováním včelího společenství dávají příběhu o odvěké lidské touze o životě ve svobodě nový rozměr.
Antologie Nejlepší české básně se od doby svého vzniku (2009) stala jakýmsi projekčním plátnem, na kterém se zobrazoval subjektivní výběr daného arbitra a editora, vyjadřující jeho názor na to, co „nejlepšího“ za uplynulý rok česká poezie zplodila. Pro loňský rok se „vyvolenými“ – tedy těmi, kdo v české poezii pomyslně oddělují zrno od plev – stali básníci J. H. Krchovský a Ondřej Hanus.
Letošním vítězem literární ceny Visegrad Eastern Partnership Literary Award, udělované autorům ze zemí Východního partnerství, se stal Vladimir Rafejenko. Rafejenko musel v roce 2014 opustit rodný Doněck a své zkušenosti s válečným konfliktem vtělil právě do oceněné prózy Dlouhé časy.
První svazek sebraných povídek H. G. Wellse nadchne nejen čtenáře, kteří si oblíbili vědecko-fantastická témata románů Stroj času nebo Ostrov doktora Moreaua, ale také všechny, kteří oceňují příběhy o lidské ctižádosti, honbě za slávou a uznáním, setkání s exotickým neznámem nebo o zlu ukrytém v našem nitru.
Dola de Jongová literárně působila v Nizozemsku i v USA. Pozapomenutou autorku v posledních letech úspěšně připomnělo amsterodamské nakladatelství Cossee romány Pole je tento svět a Strážkyně domácího krbu. Lesbická tematika druhého titulu budila v roce 1954 zvláštní pozornost. Ale byla v nizozemských literárních kruzích skutečně tak kontroverzní, jak vyplývá z doslovu Evy Cosséeové?
Půvabné svědectví o touze zdolat nejvyšší horu Moravy v dobách, kdy byla turistika ještě v plenkách, potěší nejen znalce a milovníky Jeseníků. Cestopis z konce předminulého století, psaný nádhernou češtinou, připraví jedinečný čtenářský zážitek všem těm, kteří si toulky přírodou umějí vychutnat ve stejně romantickém rozpoložení jako Jan Havelka a jeho vlastivědná družina.
Velkého českého filozofa a jeho celoživotní zájem o kulturu, umění, jazyk a řeč pozoruhodně přibližuje kniha, jež na první pohled vypadá jako bibliofilie.
Novinka globálního bestselleristy zprvu nudí opakovanými motivy i vypravěčskými fintami, v závěru se však vydá nečekaným směrem. Jen je otázka, bude-li ona změna žánru Brownovým fanouškům vyhovovat.
Jako každý rok i letos nabízíme redakční výběr nejlepších knih publikovaných v roce 2017. Zaměřuje se na knihy, jimž se nedostalo mohutné marketingové kampaně, přesto by však neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.
Útlá kniha úvah o lesu, kterou předkládá přírodovědec a teolog Karel Sládek, je osobní vyznání o tom, co ho v životě formovalo. Přináší svědectví o kráse a tajemství lesa a jeho zvířecích obyvatel, jemuž bychom měli my všichni dobře rozumět. Duchovní přesah, který autor ve svých meditacích objevuje, ukazuje křesťanství v jiném, daleko přívětivějším světle.
Petja Kokudeva, cestovatelka, copywriterka, autorka veršů pro děti a dramaturgyně loutkového divadla.
Pochmurná pohádka, „newyorský román“, v němž na dějišti nesejde, studie zneužívání dětí a lidského utrpení, bildungsroman, komentář k věčnému tématu amerického snu. To vše je román Američanky havajsko-korejského původu Hanyi Yanagihary, který se v roce 2015 probojoval do užších nominací na Man Bookerovu cenu.
Pozoruhodný knižní experiment přibližuje dílo i život Ludwiga Wittgensteina způsobem, který se u nás doposud neobjevil. Nechybí mu vtip, ironie ani hluboký vhled do autorova opus magnum.
V románu Han Kang se vegetariánství stává metaforou hrdinčiny vzpoury proti konvencím jihokorejské společnosti, která je dosud silně patriarchální. Oproti Západu tedy toto téma v tamní literatuře zatím není detailněji zpracováno. Román představuje svébytnou ukázku poetiky Dálného východu, autorčin uměřený styl přirozeně přechází mezi snovými pasážemi a až hororovými scénami.
Dnes již klasický historický román japonského autora Šúsaku Endóa Mlčení opakovaně fascinuje čtenáře i filmové tvůrce. Endó v něm umně spojuje historickou látku příchodu křesťanských misionářů do Japonska s nadčasovým problémem morálního dilematu, jemuž bude člověk vystavován v každé dějinné epoše.
Rozhodnutí vyzpovídat nejzajímavější a nejrůznější spisovatele patřící do jedné literatury může padnout lehce, hůře se však již uskuteční. Ukrajinská novinářka Tetjana Teren se nenechala odradit a loni vyšly ve Lvově dva díly rozhovorů s dvacítkou ukrajinských spisovatelů a básníků.
Laird Barron je mistrem v navození pocitu, že stačí málo, abychom překročili hranici příčetnosti, rozhraní mezi světem přírodních a metafyzických zákonů. Jeho sbírka hororových povídek rehabilituje tento často dosti pokleslý žánr i před náročnějšími čtenáři.
O slavných klasicích píše autor vtipně a rozhodně ne s přehnanou úctou. Přitom nechce jejich význam snižovat, naopak. Pouze se snaží setřít z nich staletími navršený prach, vykreslit je jako bytosti z masa a kostí s dramatickými osudy a vnitřními protiklady, osobnosti, které o svoje prosazení mezi velikány musely tvrdě bojovat.
Vydáním Orwellových reportáží z prostředí londýnské a pařížské chudiny se nakladatelství Argo blíží završení kompletního českého překladu díla spisovatele, který je ve zdejším prostředí znám hlavně jako autor děl Farma zvířat a 1984, v nichž vizionářsky vystihl podstatu autoritářských režimů stalinského střihu. Na dně v Paříži a Londýně tak řadu čtenářů může překvapit antikapitalistickým étosem, příznačným pro celou Orwellovu esejistiku.
Syrový autobiograficko-dokumentaristický text Dopis pro mou ženu je finská variace na beatnickou literaturu. Nevyhýbá se erotice, detailům každodennosti ani kritice autorovy současnosti.
Mistr ironie Fredrik Backman, autor úspěšného románu Muž jménem Ove, tentokrát líčí, co se stane, když stárnoucí nedobrovolná sociální pracovnice dostane na starosti bandu fotbaluchtivých svěřenců. Ve své humoristické knize se vyrovnává mimo jiné s tématem předsudků.
Ať už se severskou literaturou začínáte, nebo jí vaše poličky přetékají, Muži, kteří nenávidí ženy by vám neměli uniknout. V moři vydaných knih je těžké najít postavy, které by se vám něčím vryly do paměti, tím spíše takové, s nimiž byste se mohli ztotožnit. Mikael Blomkvist a jeho sekundantka Lisbeth Salanderová jsou přesně tím typem charakterů, kterým budete fandit až do konce svého bytí.
Roku 1929, tři roky po úspěchu I slunce vychází, vydal pozdější nobelista Ernest Hemingway román z italské fronty nazvaný Sbohem, armádo! Zachytil v něm nejen autobiograficky zabarvený příběh milostného vzplanutí amerického poručíka k anglické ošetřovatelce, ale též rozpad dříve stabilních jistot.
V roce 2015 se knižní bibliografie všestranné Marky Míkové rozrostla o čtyři tituly. Rozmarné Žvejkačky obsahují asi tři desítky krátkých básnických textů, usazených mezi snové ilustrace Juraje Horvátha. Vyznačují se námětovou i náladovou pestrostí a jazykovou hravostí.
Levicově orientované části čtenářského publika už deset let vstávají vlasy hrůzou na hlavě kvůli McEwanově monotematické obsesi úspěšnými vědci, lékaři, umělci, špiony MI5 a nyní soudci. Kritici na něj však povětšinou pějí chválu – jeho vylíčení světů příslušníků britské střední třídy vždy slibuje mimořádně autentický zážitek, což spolu s typicky elegantním a úsporným jazykem platí i o novince Myslete na děti!.
Přiblížit čtenáři prostřednictvím osmi poutavých románů historii 20. století – takové ambice má úspěšný švédský autor Jan Guillou. V českém překladu se nyní setkáváme se třetím dílem série, kdy se nad Evropou 20. a 30. let stahují mračna.
Koukolíkovo burcování k aktivnímu životu je zřejmě příhodné v každé době. Stejně jako jeho výzvy ke kritickému myšlení, které zabraňuje „cestám do nekonečných omylů“. Jen je těžké se s ním shodnout na tom, jak by se toto myšlení mělo konkrétně projevovat. Autora totiž před některými stereotypy neochránilo.
Steve Sem-Sandberg představuje český překlad své nové knihy Vyvolení. Ta pojednává o klinice Spiegelgrund, kde nacisté za druhé světové války realizovali program eutanazie.
Nicolai Lilin, autor s banditskou minulostí, který zažil čečenskou válku, v románu Sibiřská výchova představuje svět, kde proti zákonnosti stojí pateticky uctívaná spravedlnost samozvaných lapků. Rozhodli se bohatým brát a chudým dávat.
Patříte k rodičům, jejichž představa o vštěpování mateřského jazyka překračuje konvenční nároky? Nebo rodiče nejste, ale zajímá vás, jak vypadala (anti)říkadla napříč dvacátým stoletím v experimentálním pojetí čtyř německy píšících autorů? Pak si určitě oblíbíte knihu Malé lalulá, kterou uspořádal a přeložil Radek Malý.
V mírně provokativní knize katolického kněze Václava Vacka se úzce propojuje duchovní rovina se světem fyzické každodennosti a hluboký vhled do lidského utrpení se prolíná s civilností a nesentimentální věcností.
Ať už se s tímto nevšedním průvodcem vydáte do pražských ulic, nebo zůstanete u domácí četby, Teplá Praha bezpochyby značně rozšíří vaše obzory, ba možná – a v tom případě bude úsilí erudovaných autorů publikace dovršeno – ještě posílí váš zájem o queer problematiku.
Inger Edelfeldt v posledních dvou románech uplatňuje dvě odlišné polohy svého psaní: komorní, dalo by se říci nadčasové drama zkoumající otázky dobra, zla a svědomí střídá bohatší psychologická studie reagující na současné společenské trendy.
Krev a mlíko není ani v nejmenším snadné a příjemné čtení, evropskému čtenáři dává možnost zahlédnout obraz života v Číně ve 20. století bez příkras, představit si (raději) nepředstavitelné utrpení a sílu lidí, kteří se mu snaží vzdorovat, poznat alespoň z povzdálí národ, který přečkal tolik hrůz, a přesto neustrnul v marné sebelítosti.
.jpg)
Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?
Nestává se často, že by se u nás v jednom roce objevily překlady dvou děl téhož autora, navíc pocházejícího z literárně tak málo probádaných končin, jako je Brazílie, a k tomu ještě z oblasti, která je exotická i pro samotné Brazilce, z Amazonie. Dílo Miltona Hatouma však k takovému zájmu jednoznačně opravňuje. Román Dva bratři je zneklidňující kniha, na jejímž konci zůstává pocit nejistoty a otevřenosti. Přesto nabízí neopakovatelný čtenářský zážitek.
Povídky čínské autorky Eileen Chang čtenáře zaujmou atmosférou čínských velkoměst v první polovině 20. století, svou vizualitou a takřka filmovým spádem děje. Povídky ukazují obraz rozporuplné „mladé Číny“, vyjádřený prostřednictvím konkrétních, zpravidla tragických osudů ženských hrdinek.
Píše se říjen 2011 a dosud existují dva německé státy. Berlín je rozdělen zdí. Ve východní části Berlína, hlavním městě Německé demokratické republiky, jejímž nejvyšším představitelem je už dvaadvacet let Egon Krenz, je nalezena mrtvola oběšeného muže.
Dlouhý pochod je všeobecně považován za nejlepší z románů, které mladý Stephen King napsal pod pseudonymem Richard Bachman a vydával v počátcích své kariéry. Titulní pochod je největší událost dystopické Ameriky blízké budoucnosti a většina jeho účastníků je při něm zabita. Přesně podle předem daných pravidel.
Václav Havel knihu vychválil, já ale jeho nadšení nesdílím. Nedávné české dějiny už jistě byly popsány i lépe, před nacisty a komunisty utíkaly statisíce lidí a osud rodičů M. Albrightové coby uprchlíků je tak pouze jedním z mnoha.
Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.
Kateřina Tučková se od tématu vysídlení Němců po druhé světové válce obrátila k látce sice méně kontroverzní, zato však mnohem exkluzivnější a svůj nový román s příznačným názvem Žítkovské bohyně zasvětila reálnému a v minulosti již beletristicky i odborně reflektovanému fenoménu z oblasti českého folkloru, tzv. bohyním v Bílých Karpatech.
V české poezii pro děti je možné označit přinejmenším dvě období za její „zlatá léta“, období, kdy její obraz spoluvytvářely skutečné básnické osobnosti a kdy se v poezii pro děti otevíraly nové cesty a prostory. Prvními „zlatými léty“ byl beze sporu konec 19. století, kdy zazářilo trojhvězdí Sládek – Rais – Kožíšek plus F. S. Procházka. Druhým takovým plodným obdobím byla 40. léta 20. století, kdy vedle sebe současně tvořily výrazné osobnosti různých poetik – především V. Nezval a F. Halas.
Jsem věčně narozený. Stále ještě si pamatuji začátek doby ledové i konec studené války. Pohled na umírající dinosaury (v obou epochách) je jednou z nejnesnesitelnějších věcí, které jsem kdy viděl. Vzpomínám si, jak jsem se narodil jako šípkový keř, koroptev, Ginkgo biloba, slimák, červnový mrak (to je krátká vzpomínka), fialový ocún jesenní u Halensee, předčasně rozpučelá třešeň ztuhlá pozdním dubnovým sněhem, jako sníh, který způsobil, že oklamaný třešňový strom ztuhnul… Já jsme.
Sbírka méně známých, skandálních, pohoršlivých či podivných životopisných faktů o slavných světových skladatelích. Zahrnuje krátké vtipné životopisné medailony přibližně čtyřiceti slavných skladatelů klasické vážné hudby, mimo jiné Vivaldiho, Händela, Bacha, Haydna, Mozarta, Beethovena, Mendelssohna, Chopina, Verdiho, Čajkovského, Dvořáka, Debussyho, Ravela, Rachmaninova, Stravinského, Gershwina, Šostakoviče, Johna Cage, Bernsteina či Philipa Glasse.
Nejnovější básnická sbírka Radka Fridricha je plná pohádkových bytostí, o nichž lze tušit snad jen to, že pocházejí stejně jako básník sám od hranice severních Čech s Německem. Fridrichovy básně jsou magické, záhadné a poustevnicky čarovné.
Když za mnou přišel do kanceláře, usedl do odrbaného křesla a upravil si gestem hodným těch nejlepších filmů dokonalý puk na svých kalhotách, změnil mi život. Ale v tom okamžiku jsme si to ani on, ani já neuvědomovali. Představil se jako Thomas Carlyle, a jelikož byl vysoký, blond, gentleman a Brit každým coulem, nenapadlo mě to zpochybňovat.
Probudíte se na mezinárodním letišti Air Harbor. Při každém vzletu nebo přistání, když se letadlo víc naklonilo na křídlo, jsem se modlil, ať havarujeme. Ten okamžik, kdy bysme mohli umřít, bezmocní a nacpaní do trupu jako lidský tabák, léčí moji nespavost narkolepsií.
Seznam nejlepších knih roku 2010 sestavili editoři iLiteratury s přihlédnutím k „vánočním tipům“ našich spolupracovníků. Výběr odráží různé čtenářské přístupy a preference. Většinu vyvolených knih na iLiteratuře doprovází recenze, někdy i další texty.
Nový román Olgy Tokarczukové, jenž přebírá pěkný apokalyptický titul z Wiliama Blakea, je detektivka. V Kladské kotlině, na hranici s Českem, bydlí tři lidé – jeden z nich, pytlák, umírá hned na začátku; dva zbylí sousedé, kteří zůstanou naživu, se ještě před příjezdem policie rozhodnou mrtvolu umýt a obléknout, aby získala civilizovanou podobu, u které lze vykonávat modlitby a již lze pohřbít, aniž by vzbuzovala hrůzu, jak vypadá.
Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy. Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv.
Tři roky stará adaptace známého románu D. H. Lawrence je jedním z nejzajímavějších počinů mezi literárními přepisy posledních let.
Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.
Loňským vydáním knihy Jáchyma Topola Supermarket sovětských hrdinů nabídlo nakladatelství Torst čtenářům soubor autorových textů, které v různých edicích spatřily světlo světa již dříve (s jedinou výjimkou: scénářem k filmové povídce Karty jsou rozdaný – ten vyšel tiskem poprvé právě až v Supermarketu).
Obě knihy spojuje téma vývoje politické situace v Afghánistánu, která má zásadní vliv na osudy hlavních hrdinů. Významným narativním principem, který autor používá v obou knihách, je zrcadlení velkých dějin v individuálních příbězích postav. Sovětská okupace i pozdější převzetí moci Talibanem se dotýkají jejich osudů a mnohdy je nenávratně přetvářejí.
Týden před spisovatelovým jubileem vyšla Milanu Kunderovi kniha esejů pod francouzským názvem Une rencontre. Jaký ohlas vyvolala tato novinka v samotné Francii, kterou autor považuje za svou druhou vlast?
Vladimir Nabokov napsal Čaroděje, jednu ze svých posledních ruskojazyčných próz, v roce 1939 ve Francii, těsně před odjezdem do Ameriky. Za zmínku stojí také historie rukopisu. Domněle zničený rukopis, který Nabokov údajně nalezl až koncem 50. let, nebyl nikdy za jeho života vydán. Stejně jako jej ve Francii odmítl ruský vydavatel, tak jej později odmítl i vydavatel v Americe. Čaroděj vyšel v originále poprvé až v roce 1991 a o 5 let dříve v anglickém překladu Nabokovova syna Dmitrije.
Dantova pouť začíná v temném lese hříchu, kde sešel ze správné cesty. Snaží se z něj vyjít směrem k pahorku, který osvětluje slunce (symbol Boha).
Debutoval v roce 1995 básnickou sbírkou Cytatnyk, následovalo dalších pět básnických sbírek (Heneral Juda, 1995, Pepsi, 1998, Balady pro vijnu i vidbudovu, 2001, Istorija kultury počatku stolitťa, 2003, Maradona, 2007), díky kterým stanul po boku svých starších kolegů jako Jurij Andruchovyč nebo Oksana Zabužko.
Schamova kniha Krajina a paměť pojednává o tom, jak byly především v západní imaginaci reprezentovány (a zpětně také a vnímány a utvářeny) lesy, řeky, hory a zahrady.
Román, odměněný literárními cenami Nacionalnyj bestseller za rok 2005 a Bolšaja kniga za rok 2006, vyvolal na ruské verzi internetového serveru Livejournal diskusi na téma plagiátorství. Rusky napsaný román vznikl „mezi“ Curychem a Římem a je dílem autora, který od poloviny 90. let žije ve Švýcarsku: Michaila Šiškina.
Michel Houellebecq jistě není spásou současné francouzské literatury. Rozhodně nepřináší konečnou odpověď na různé otázky. Jako spisovatel je mnohými pomlouván a zatracován. Zároveň patří mezi nejčastěji překládané současné autory.
„Amor Omnia Vincit“ – láska vítězí nad vším - napsala na obal hnědých desek obsahujících tři poznámkové sešity; a nad tím – většími, tiskacími písmeny – byl uveden titul KNIHA OTÁZEK.
Současný maďarský spisovatel Attila Bartis je českému čtenáři zatím neznámý, ve světě však sklízí velké ohlasy. Jeho román Nyugalom (Klid) z roku 2001 byl přeložen do jedenácti jazyků a zaznamenal velký úspěch zejména v Německu.
V českém překladu se objevily deníky Ivana Bunina (1870-1953), lépe řečeno jejich část. Stejně jako v originálu nesou název Proklaté dny a zachycují dobu kolem bolševické revoluce v roce 1917 až do roku 1920, kdy Bunin emigroval se svou ženou Věrou do Francie. Už ve dvacátých letech si Proklaté dny přečetla Buninova poslední láska – básnířka Galina Kuzněcovová.
Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu; v mládí chtěl být dokonce víc skladatelem než spisovatelem.
Ruské dilema je dalším příspěvkem k rozhovoru na téma pro koho a jak psát dějiny literatury, respektive kultury.
Motto Dva a jedna je dvacet jedna značí komplikaci, pokus o nestandardní cestu, o vymknutí se zavedeným postupům. Z okolností románové historie Miloše Urbana však vychází stále ono tradiční fádní, očekávatelné počítání, že dva plus jedna jsou „jen“ tři.
Historii českou (Historia Bohemica) napsal Enea Silvio během krátkého období někdy od června do srpna roku 1458, kdy si v lázních ve Viterbu léčil dnu.
Jonathan Safran Foer je velice mladý americký autor, za svou románovou prvotinu získal cenu časopisu Guardian.
Balabánovy postavy jsou alkoholici, intelektuálové, rodiče a jejich děti, lidé milující a rozcházející se. Každý z nich si nese nějaký svůj kříž, smutek či bol.
Puchmajer, přestože byl Čech, je vlastně první autor používající romštinu na našem území. Puchmajer překládá z romštiny...
Proč zrovna dvě desetiletí? Právě před dvaceti lety totiž Umberto Eco publikoval - jak sám přiznává, poněkud nesměle - svůj první beletristický pokus, středověkou detektivku Jméno růže. Román jej okamžitě proslavil i mimo poměrně úzký rámec mediavelistů a literárních teoretiků, v nichž se do té doby pohyboval, a autorovi umožnil oslovovat čím dál širší publikum.
Zneuznaný spisovatel Francis nade vše miluje svou ženu Edith a trápí se dlouhodobým odloučením od dětí, a přesto, nebo možná právě proto se pouští do stále odvážnějších dobrodružství s jinou ženou.
Co je česká hudba? Kdy začala, kde vznikala, co vlastně tento pojem označuje? Odpovědi na tyto otázky se pokusila nastínit známá hudební publicistka Vlasta Reittererová. Zvláště období 19. století je velmi dobře pokryto a přináší ucelený přehled vzniku české národní hudby jako osobitého fenoménu.
Hrdinství může mít mnoho podob: někdo zakládá školy, jiný léčí nemocné, další cestuje napříč kontinenty jen s deníkem a otevřenou myslí. Hrdinové Orientu učí děti, že skutečná velikost se nemusí měřit počtem dobytých měst, ale odvahou přemýšlet jinak. A také ukazují oblast Blízkého východu jako pradávnou křižovatku kultur a vědění, z kterých čerpala i Evropa.
Co se ve Starém zákoně také mohlo dělat s předkožkami zabitých nepřátel (a v čem chybuje Leonardův nákres penisu)? Který souboj měla rozhodnout uzenka? Jak dopadl pokus operativně vytvořit dvouhlavého psa? Sbírka bizarností ukazuje, čeho všeho jsou lékaři schopni, jak často se mýlili a za co vše jim současně vděčíme.
Do dospívání dvou osamělých neprůbojných kamarádů ze sídliště se vlamuje realita českého pokrytectví a velkohubosti. Sedmnáctiletý vypravěč nabízí úměrně svému věku sebestředný pohled, který průběžně sám reviduje, novela ale i tak v mnohém pomáhá otevřít oči.
Německý povídkář, esejista a básník Utz Rachowski byl na sklonku sedmdesátých let 20. století uvězněn východoněmeckým režimem za šíření samizdatu a následně vyhoštěn ze země. Dnes působí v Sasku jako poradce pro občany pronásledované komunistickou diktaturou a věnuje se literární tvorbě. Rozhovor s ním byl pořízen při stipendijním pobytu v Praze na jaře 2025.
V letošním roce slavíme 900 let od úmrtí Kosmy, prvního českého kronikáře. Jaká senzace, že se v témže roce k veřejnosti (v převyprávěné formě) dostávají jeho doposud neznámé záznamy o králi přímo legendárním – a když ne legendárním, pak alespoň příslovečném.
Legrační kočky, kam se podíváš – oceňovaná polská autorka a grafička prostřednictvím bohatých ilustrací a humorných průpovídek průvodkyně Šproty přibližuje pestrý život v kočičí metropoli.
Je díra v trdelníku jeho součástí? Pokud si myslíte, že ano, palec nahoru. Pokud si myslíte, že ne, palec dolů. Pokud si říkáte, co je to za podivnou otázku, vězte, že během rozhovoru na téma filozofie pro děti zazní podobných otázek víc.
Pro kolik obcí platí, že jejich nejživějším „veřejným prostorem“ je vlak, v němž se ráno všichni sejdou na cestě do práce do velkoměsta? Opravdu mohou všichni nedávní absolventi informatiky jít svoje diplomy zahodit? A jaké má ve věku stále chytřejší a (všeho)schopnější AI lidstvo ještě naděje? Osobnosti z různých oborů se v rozhovorech zamýšlejí nad možnou budoucností.
Prožíváte hluboký smutek nad odchodem drahého člověka na onen svět? Možná by stálo za to sáhnout po beletristickém titulu Georgiho Gospodinova Zahradník a smrt. Vedle silného literárního zážitku by vám mohl přinést i útěchu…
Experimentální próza tchajwanského spisovatele je plná fragmentů, vzpomínek a rodinných tajemství. Autor v ní mistrně kombinuje magický realismus s prvky autobiografie a nabízí intenzivní ponor do krajiny paměti a vztahů napříč generacemi.
Poslyšte strašlivý příběh z časů AI! Odevzdal jsem před pár dny po čtyřech měsících tlustý překlad – možná na delší dobu svůj poslední –, a protože bych chtěl v následujících měsících psát hlavně „svoje věci“, napadlo mě zkusit, jak je na tom s psaním umělá inteligence. Abych viděl, jestli to má vůbec ještě cenu…
Kniha Hus vo veľkomeste se v rámci ocenění Anasoft litera probojovala do desítky nejlepších prozaických slovenských knih vydaných v minulém roce. Hlavním námětem sbírky povídek je vztah mezi matkou a dcerou.
Polská básnířka a psycholožka se ve své nejnovější sbírce nebojí bezohledně pošlapat všechny morální jistoty, které si moderní člověk snad ještě drží. Malé povinnosti jsou velice drsným nárazem na beton.
„Kdo neporozumí emocionálnímu šoku, který pro Izraelce představoval 7. říjen, nemůže porozumět tomu, co přišlo potom,“ napsal nedávno pro Die Zeit, v eseji nazvané Strachy, jež se zdály být minulostí, ožívají, Benjamin Balint, americko-izraelský spisovatel žijící v Jeruzalémě. Čím složitější se stává situace na Blízkém východě, tím více si uvědomuji, kolik je v tom pravdy.
Náš redakční výběr z knižních novinek posledního půlroku by měl každému usnadnit výběr četby na dovolenou, ale i připomenout zajímavé tituly, které zkrátka stojí za pozornost.
Soubor čtyř rozsáhlých provázaných povídek slavného amerického kreslíře opět nabízí příběhy outsiderů v různých (často se prolínajících) obdobích druhé poloviny dvacátého století.
Někdo má Vánoce, já mám Magnesia Literu. No, mám nemám. Jednu mám hned ze začátku své literární dráhy, ale od té doby mi cena uniká. Nominace mi jdou, ale ani ty nepřicházejí s každou novou knížkou. Kde je problém? Pro autora je nejjednodušší, když si věc vysvětlí tak, že je rebel. A třeba má pravdu.
Román Linn Strømsborg Nikdy, nikdy, nikdy je vůbec prvním svazkem nové edice současné prózy nakladatelství Vyšehrad Hlas. Autorka se v rozhovoru vyznává z lásky k hlavnímu městu Norska Oslo, hodnotí poměry na norském knižním trhu z perspektivy pracovnice nezávislého knihkupectví a poodhaluje důvody, které ji přiměly napsat román o chtěné bezdětnosti.
Optimisticky nahlížené environmentální problémy, podložené tvrdými daty. Tvrdá data naředěná nadšením i osobním příběhem autorky. Kniha dává naději a nabízí konkrétní kroky, které vedou k udržitelné budoucnosti.
Počet překladů moderní velšskojazyčné literatury se nám s koncem loňského roku dramaticky zvýšil na dvojnásobek. Čerstvým příspěvkem je postmoderní román, ve kterém se množí kočky, hledají se pradávné rukopisy, obdivují se vycpaní kosi a občas se ukradne nějaká socha.
Velkoformátová kniha dětem nejen představí známé a slavné mosty, ale také názorně ukáže, že postavit i zdánlivě obyčejný most je skutečná věda – což si ostatně mohou při četbě i samy vyzkoušet.
„Jsme tady. U zániku jednoho velkého příběhu,“ říká žena stojící u umírajícího ledovce. V debutovém románu Emmy Kausc mizí místa i lidé. Touha vyprávět ovšem zůstává.
Lze léčit alzheimera návratem do šťastných vzpomínek? A co teprve, když ztráta paměti zasáhne celou společnost, když vstoupí i do politiky? Když rozboří mezinárodní hranice, když smíchá časy… Otázky klade a odpovědi hledá Georgi Gospodinov spolu Gaustinem.
Práce na pamětech populárního herce trvala už od osmdesátých let, finální výsledek byl dílem skoro archeologického pátrání. Newman naštěstí nepodlehl sebestřednosti a po smrti syna se mu vzpomínky staly formou autoterapie.
Romský boxer Standa Tišer vítězil nejen v ringu, ale i tím, že si v době tvrdého socialismu dokázal u ostatních vybudovat respekt, nabýt bohatství a vybojovat srdce každé ženy. Za vekslácké podvody a zápasnickou povahu taky chvíli seděl. Jeho život byl ale prostě „nádhernej“. Začalo to v padesátkách v plzeňském bytě plném postelí pro všech osm romských sourozenců…
Jaké jsou současné trendy v knihách pro dětské a mladé čtenáře? Ohlédnutí za uplynulým rokem.
Antologie současné lotyšské prózy je svědectvím o vitalitě této malé, ale výrazné literární kultury. Odhaluje, jak lotyšští autoři zpracovávají otázky identity, historických traumat i aktuálních společenských výzev.
Břitkou filipiku proti nepřátelům feminismu autor roztáhl na více než devět set stran. Překvapivá je na ní především míra expresivity.
Šídla v knize poznáváme jako suverénního ironika a glosátora nad věcí, „ministra odpadového hospodářství“ (jeho role v rodinném fungování), ale hlavně jako citlivého člověka, jenž se vyrovnává s traumaty a čelí pokušením dát se do služeb některých mocných boháčů, kteří si to nezaslouží.
Vyzrálý debut českého autora nestaví jen na kontrastu mezi tradicemi a pokrokem a na humorných scénkách, které střetnutí starého a nového vzbuzuje. Hlaučo je totiž prokládá úvahami nad cenou, již mnozí za přijetí pokroku zaplatili ztrátou části vlastní identity.
Francouzský archeolog a pedagog poučeně zkoumá různé podoby migrace, od putování našich prapředků z africké pravlasti až po současné sezónní migrace turistické. A provokativně naznačuje překvapivou možnost budoucího vývoje migrací.
Kolébka náboženského uvědomění lidstva, domovina nejstarších duchovních textů a nevyčerpatelná studna možností, jak smýšlet o věcech mezi nebem a zemí. Nahlédněte pod pokličku náboženských systémů Afriky, které zrcadlí její minulost, současnost i budoucnost!
John D. Rockefeller, George Sand a Božena Němcová – tyto tři historické postavy posadila Radka Denemarková do vlaku, symbolu pokroku a industrializace, aby na jejich životech ukázala, jak výrazně se mohou osudy lidí ve stejné době lišit. Protože mnohé je dáno už tím, kde, komu a v jakém těle se narodíme.
Západočeská autorka svým novým románem naplňuje očekávání své cílové čtenářské skupiny. Její zachycení atmosféry třetí republiky však může oslovit i nové čtenáře.
Texty a rozhovory s významným ukrajinským filozofem vyšly knižně ve Francii v roce 2022, kdy Rusko zahájilo celoplošnou válku proti Ukrajině. Autor má na Francii silné vazby a francouzským médiím poskytuje svědectví, v němž osvětluje pozadí konfliktu a jeho význam pro celou Evropu. Přestože se nám může zdát, že o problematice víme dost, jeho texty poskytují zajímavý pohled i nám.
Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.
V roce 2022 vyšla v ruském nakladatelství Popcorn Books kniha Kůže, druhý román Jevgeniji Někrasovové, původně publikovaný na pokračování na online platformě BookMate. Mozaika o prolnutých osudech černošské otrokyně a ruské nevolnice z 19. století promlouvá hlouběji i o nesvobodě současného Ruska – a nejen kvůli ní nakladatelství čelí zániku.
Ve svém nejnovějším románu se Dvořáková opět vrací tam, kde to velmi dobře zná: na vesnici a malé město, do doby, ve které ona sama vyrůstala. Jak obtížné může být vykročit ze stínu sebe sama a své rodiny, o tom se dvě sestry-pláňata musí přesvědčit vlastním životem.
Román německého nobelisty se dočkal prvního českého překladu téměř půlstoletí po svém vzniku, v některých ohledech je ale možná ještě aktuálnější než tehdy.
Ve strhujícím memoáru se politoložka Lea Ypi nejprve vrací ke svému dětství v socialistické Albánii. Ohlédnutí za minulým režimem je však jen začátek. Autorka se věnuje především dekádě následující po pádu železné opony a přináší příběh dospívání po domnělém vítězství: vprostřed občanské války, chudoby a rozpadu elementárních sociálních jistot.
Román zobrazující tragický průběh 20. století na ukrajinském venkově neoplývá dějovými zvraty, přesto čtenáře přiměje nepřestat v četbě až do samého konce.
Francouzsko-irský romanopisec, esejista a básník Pierre Cendors (nar. 1968) píše román inspirovaný Prahou. Konkrétně papírovým modelem města, který vytvořil v první půli 19. století Antonín Langweil.
Básníkův deník složený z náhodných myšlenek, obsesivních úvah i roztržitých poznámek a záznamů: Cédric Demangeot prohlubuje v Neklidu svou hutnou, existenciální poezii. Kličkuje mezi patosem, hnusem, nadějí i skepsí a hledá cestu ven ze „světa coby sklenice špatného vína“, ze světa na pokraji udušení.
Pokud titulek blogového příspěvku obsahuje číslo, klikne na něj o 30 % lidí víc, stojí v knize Jazyky na 366 dní pod datem 14. června. Je pravda, že – názvem počínaje – se publikace Lízy Getty a Lucie Gramelové čísly jen hemží: 366 dní, bezmála 50 světových jazyků, přes 100 jazykových nadšenců.
Nejpřekládanější současný lotyšský román kloubí příběh jednotlivce s historickým osudem národa a zamýšlí se nad kouzlem předávání života a hodnotou svobody. Tři ženy spojené nití mateřství vyprávějí příběh doby, příběh podléhání i překonávání historických nástrah, a uvádějí českého čtenáře do světa zčásti rozpoznatelného, zčásti neznámého.
Paluba vyřazeného vládního speciálu na trase Brno–Praha, říjen 2025. U stolečků na odrbaných sedačkách sedí Nadšéf, Velkej šéf, Šéfka podšéfů, Podšéf I, Podšéf II a Účetní. Během letu ze stěn a ze stropu každou chvíli vypadne šroubek a kutálí se po nestabilní podlaze. Zpoza opěradel sem tam vykoukne hlava v bílém klobouku, kterou ostatní odhánějí slovy kšáá, někteří po ní cvrnkají vypadlé šroubky.
Podobně jako rok 1913 představuje autor i třicátá léta jako mozaiku mezilidských vztahů, důležitých i banálních událostí, to vše propojené ironizujícími komentáři.
Snobství může být užitečné a pokrytectví posiluje liberální demokracii. Americká filozofka a politoložka popisuje, jak se proměňovala evropská mentalita, a některé tradiční neřesti přitom poněkud relativizuje.
Jakou strategii si člověk mohl zvolit při výslechu gestapem? I o tom uvažuje historik Petr Koura. Ve své knize se zabýval Vladislavem Vančurou jako člověkem i osobností využívanou politiky. Zjistil také novinky o interbrigadistovi a odbojáři Jaroslavu Klecanovi, s nímž se Vančurův příběh osudově protkl.
Při nedávných literárních diskusích, zda upravovat staré texty podle současného vnímání „korektnosti“, padlo i jméno Robinsona. A to v tom smyslu, že se sice jedná o všeobecně známý titul, ale dávno neaktuální, vždyť „kdo z nás ho četl“?
Z reprodukcí dobových plakátů, které lákaly na vystoupení sester Blažkových, je zřejmé, jak byla znázornění nejslavnějších českých siamských dvojčat přehnaně idealizovaná. Stejně tak se jejich osobní životy ztrácely pod vrstvami ideologie, které na ně navršila dobová publicistika.
Povídková kniha názvem odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu, znejišťujícímu naši schopnost znát v daném okamžiku pravou povahu věcí. Autor na malém prostoru otevírá řadu témat z naší novodobé historie. Daří se mu však dosáhnout kýžené ambivalentnosti?
Estonská autorka Triinu Laan v rozhovoru k příležitosti českého vydání své knihy pro děti Příhody kostlivce Johana přemýšlí nad vztahem světů různých generací.
Z nebe nad Palermem padají bomby. Uběhne pět desítek let, nebe je čisté, peklo tentokrát přišlo rovnou na Zemi. Lékem na válečná traumata, mafiánské praktiky i zlo obecně se jedné sicilské rodině stane box: muži se stávají boxery a ženy jim nebrání. Box se stává rituálem, životní nutností, vykoupením. Navrací protagonisty k podstatě a počátku všeho.
Potkali jsme se před několika lety ve Vídni na večírku snad až příliš akademických akademiků, kde jsem se ocitla víceméně omylem, stejně jako on. Pili jsme víno, o něco později mně na terase strčil ruku do rukávu zimního kabátu. Mrzlo.
Komiksová adaptace slavného románu francouzského spisovatele alžírského původu je samozřejmě oproti originálu trochu zjednodušená, na druhou stranu se ale vyhýbá některým nešvarům předlohy.
Silent book výtvarnice Martiny Trchové zachycuje v sedmi drobných epizodách smutek z odloučení, touhu překonat propast fantazií i nezlomnou víru ve shledání, jehož posly jsou labyrint šnečích ulit, spanilé labutě i vlk, který povstal z vlčího máku.
Elementární slušnost, nebo smrtelné ohrožení svobodné společnosti? Spisovatelé si mohou dovolit i politicky silně nekorektní výroky, které by v nefiktivním textu porušovaly právní řád, tvrdí literární vědec. A někdy údajný útlak politické korektnosti jen předstírají či inscenují coby reklamní trik.
Zmrzačené tělo nebožtíka vynořující se z mlhy a tajemný cizinec s jizvou na tváři, který má záhadné úmrtí objasnit. Obyvatelé Kladska se ještě pořádně nevzpamatovali z první světové války a všech jejích důsledků pro poražený stát a už musí čelit dalším hrůzám. Rozjitřená poválečná doba přináší mnoho výzev. Jak si s nimi poradil Tomasz Duszyński ve své historické detektivce?
Post-mileniálové, plurálové, digitální generace, nadějná generace, úzkostná generace, generace sněhových vloček. Tato přízviska dostávají lidé narození zhruba v letech 1995 až 2014. Kolik toho o nich ale opravdu víme?
Více než půl století stará kniha, které lze leccos vytknout, ale přesto zůstává podnětná. Autor v přístupech k sexualitě sleduje pozoruhodné podobnosti mezi oficiální kulturou a subkulturou pornografie, i když zrcadlově obrácené.
Francouzská spisovatelka a filozofka Simone de Beauvoir v emočně náročném textu poodhaluje, jaké je prožívání člověka ve chvíli, kdy druhého nedokáže zbavit intenzivní bolesti. Ve svědectví o smrti a smíření nabízí perspektivu dcery, která musela přehodnotit nejenom svůj vztah k matce, ale i několik názorových stanovisek.
Cesta kožešin, stříbra, otroků, pšenice či černého zlata. Těmito přídomky se britský historik snaží přiblížit, jak se měnila funkce Hedvábné stezky. Přitom se mu daří pojmenovat, jak se v dané oblasti vzájemně prolínaly obchod, politika či náboženství a jak se to vše odráželo v životním stylu obyvatel Eurasie.
Sugestivní román V noci je každá krev černá nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Ve zdejší literárněkritické diskusi se často objevuje tvrzení, že současná česká literatura zavírá oči před problémy dneška. Literární kritik a publicista Bělíček tuto výhradu vznášel dlouhodobě, poslední dobou už to však moc nedělá. Namísto toho napsal knihu, v níž na základě četby převážně zahraničních titulů ukazuje, v jak úzkém sepětí může literatura a náš svět teď a tady být.
Je pochmurno. Tísnivá atmosféra se rozlévá časem, prostorem i myslí všech blouznivců. Nebo proroků? Nezáleží na tom. Stíny leží za každým rohem a ohlížet se zpět je stejně bolestivé jako cokoliv očekávat. Vít Janota vydává básnickou skladbu, která je trudomyslná, avšak čtenářsky velmi podmanivá.
Ve svém nejnovějším románu se Miloš Urban snaží spojit prostor prvorepublikové Prahy, zvláště pak holešovicko-bubenských jatek, s plejádou podivných postav a kriminální zápletkou. Ne vždy se mu to však daří.
Známý izraelský aktivista a historik Ilan Pappé ve svém posledním titulu nemilosrdně dekonstruuje řadu všeobecně přijímaných mýtů, jež ospravedlňují vznik, existenci a fungování Státu Izraele.
Když se v loňském roce k vydání chystaly Proměny světa a vydavatel žádal čtenáře o podporu, stala se kniha snad nejúspěšnější publikací českého crowdfundingu. Nyní přibylo pokračování. Obě knihy obsahují rozhovory s výraznými osobnostmi se silnými názory a ani tazatelé se se svými vlastními razantními postoji netají, naopak je někdy až otravně a přehnaně vnucují. Naštěstí ne všichni a vždy.
Monografie slavného prvorepublikového herce se v podstatné míře věnuje také Nového kariéře v poválečných budovatelských filmech. Ta nebyla ani vynucená, ani vnucená.
Vilém Koubek se vrací do světa svého loňského románu Posmrtná predace. Opět tak zavádí čtenáře do Odpočinku, rezervace pro mileniály v důchodovém věku, kde nemá život příslušníků mladších generací žádnou cenu.
Nové zpracování lyrického příběhu o přátelství kombinuje komiksová okénka, celostránkové ilustrace, bubliny a prozaické vsuvky. Výtvarné pojetí Martiny Špinkové zpřístupňuje norskou klasiku i dnešním mladším čtenářům a zachovává přitom duch původního díla.
Kateřina Tučková se po několika letech vrací s dalším obsáhlým románem čerpajícím námět z nedávné minulosti. Tentokrát zavádí čtenáře mezi staré řeholnice, do jejichž osudů dramaticky zasáhla druhá polovina dvacátého století i jedna životem zlomená novinářka, která jednoho dne zaklepe na fortnu jejich rozpadajícího se kláštera.
Jak vypadal druhý rok pandemie: přehled literárních událostí v nizozemské jazykové oblasti doplňuje souhrn údajů o nizozemsky psané literatuře u nás. České nakladatele by mohly zajímat informace o podpoře překladů ze strany literárních fondů, dychtivým čtenářům předkládáme seznam přeložených titulů za minulý rok a plánovaná vydání. Připomínáme literární události v roce 2021, při nichž se u nás představili nizozemští a vlámští autoři, a upozorňujeme na ty, které nás čekají v roce 2022.
Etgar Keret, jeden z nejpopulárnějších izraelských spisovatelů současnosti, oblíbený především u zahraničního publika, vydal po delší pauze další sbírku povídek. Nejprve vyšel slovenský překlad s názvem Porucha na kraji galaxie a těsně po něm i ten český pod titulem Tak už leť.
Ondřej Hübl nás ve svém románovém debutu bere na propracovaný zájezd do nejtužšího komunismu, ale z nostalgické a lehce mrazivé dovolené se záhy stává boj o svobodu a přežití. I když mají dobro a zlo v napínavém příběhu zdánlivě jasně rozdělená místa, postupně se stírají hranice mezi světem před oponou a za ní a vkrádá se otázka: není skutečnost vlastně jedna velká hra?
Kniha citlivě mapuje osobní příběhy i každodenní realitu queer lidí v Česku. Autorovi se podařilo do českého knižního i společenského diskurzu dostat opomíjená nebo jinak problematicky zobrazovaná témata, jež spoluutvářejí krajinu LGBTQI+. Díky formě rozhovorů, osobnostem, s nimiž Filip Titlbach rozpráví, ale i vysvětlivkám doprovázejícím text se mu daří normalizovat pojem queer i to, co zastupuje.
„Cestopis jako literární žánr dnes pomalu, ale jistě chřadne na úbytě,“ napsal nedávno významný český novinář ve své recenzi poslední cestopisné knihy Ladislava Zibury, kterého uvádí jako výjimku. Co je na takovém tvrzení pravdy?
Gertruda Steinová je spolu s Virginií Woolfovou jednou z čelních představitelek anglosaského modernismu, ale jejich přístupy k tvorbě se radikálně liší. Na rozdíl od anglické spisovatelky se Steinová pouštěla do daleko odvážnějších experimentů na hranici srozumitelnosti, kvůli čemuž byla často svými současníky zesměšňována a odmítána. Výbor Mluvit a naslouchat obsahuje česky dosud nevydané texty, které mapují vývoj autorčiny poetiky a pomáhají čtenáři pochopit její komplexní a osobité dílo.
V mnoha směrech ojedinělý komiks čtenáře provede biologií od molekul po ekosystémy a nezdráhá se zabrousit i do komplikovanějších detailů. Občas proto vyžaduje trochu trpělivosti a podmínkou jsou i předchozí znalosti. Skutečným zájemcům se nicméně bohatě odmění.
Autorský komiks u nás zatím málo známého francouzského kreslíře ohromuje rozmáchlým obrazovým pojetím i suverénní kresbou. Jen příběh působí poněkud neujasněně až zmateně.
