Bolševická revoluce je nemyslitelná bez střetu s náboženstvím. Tady měla svého předchůdce v protináboženské, ateistické filozofii Ludwiga Feuerbacha. A nastolení ateismu v dosud přísně pravoslavném Rusku, to je taky první článek nového, „revolučního náboženství“, které mělo vystřídat pravoslavné křesťanství. A to doslova.
Druhý román Eliho Beneše se od vydařeného debutu liší téměř vším: dobou, prostředím i dojmy, které si čtenář z jeho četby odnese.
Dvě sbírky autora povídkové předlohy k filmu Příchozí (2016) zvou čtenáře k alternativnímu pohledu na naši historii, společnost i místo člověka ve vesmíru. Chiang si razí vlastní cestu mořem science fiction a otevírá hranice naší představivosti v oblastech kosmogonie, matematiky, paralelních světů, paměti, mysli i svobodné vůle.
Ve svém novém románu Poslední lanovka se americký spisovatel John Irving vrátil k řadě svých ikonických motivů. Nepodařilo se mu z nich však vystavět působivý literární celek, jako tomu bylo například v knize Svět podle Garpa, která mu téměř před půlstoletím zajistila světovou proslulost. Během četby Poslední lanovky člověka napadá otázka, kam se vytratil Irvingův spisovatelský um.
Když se řekne Chorvatsko, většině se vybaví azurové moře, vynikající jídlo a malebná příroda – zkrátka symboly, které zemi vtiskly přesvědčivou masku bezstarostné dovolenkové destinace. Co se ale skrývá pod ní? Reportáž z desetiletého putování za odpovědí na tuto otázku nyní vychází v českém překladu.
Poslední sbírka Jiřího Dynky zve čtenáře k únikům i návratům: pryč z hlavního města, zpátky k sobě samému. Cesty však často končí ve slepých uličkách a cíl se snadno ztratí ze zřetele: „Vraťme se domů (odkud jsme nikdy neodjeli)“.
Krásné, pomalé a přitom strhující vyprávění, jež se namísto hrdinného zápasu a věhlasného vítězství věnuje tomu, co přijde poté, když mrtvoly nepřátel vychladnou, oslavné fanfáry utichnou a cesty úspěšných bojovníku se musejí rozejít.
Velké dějiny, pocity, sny, prchavé imprese i nikdy nezahojené bolesti. Téměř neznámá spisovatelka vypráví o svém životě a nebojí se být – zejména k sobě samé – nelítostně upřímná.
Převod prvních komiksových příběhů Rychlých šípů do textové podoby plní svou roli úvodu do foglarovského světa nejen díky modernizaci jazyka i reálií. Dospělé čtenáře pak potěší skryté odkazy.
Po životním příběhu cukrovarské dcerky z první poloviny minulého století přináší čtenářsky oblíbená autorka příběhy tří žen obklopených vůní medu. Může ale sladkost kombinovaná s brutalitou druhé světové války fungovat i napodruhé?
Román úspěšné italské autorky dlouho čtenáře znejišťuje až irituje. I proto, že chvíli trvá, než vyjde najevo, že jde vlastně o specifickou variantu amerických brakových románů 60. a 70. let.
Kniha pro ty, kteří jdou raději oklikou než přímo a dávají přednost abstraktním úvahám před obsáhlým dějem.
Dánský bohemista Bugge zkoumá, co mají společného dánští konzervativci se zdejším odporem k rock’n’rollu, proč byla Bratislava symbolicky „přejmenována“ dříve, než se stala slovenskou, a proč Karel Čapek v závěru života už nevěřil v polidštění mločí civilizace. Buggeho pohled nabízí srozumitelnou diagnózu národa, který se stále trochu hledá na mentální mapě mezi Východem a Západem.
V prvních dvou dílech aktuální série francouzský kreslíř opět demonstruje své kresebné mistrovství. A také to, že jako scenárista se lepší, i když dokonalé to stále ještě není.
Jak dlouho byste se dokázali schovávat v tramvaji a předstírat, že jste normální cestující? Právě tak se Emanuel Di Porto jako chlapec skrýval před nacisty. Kniha vycházející z jeho vzpomínek bohatě naplňuje jak žánr literatury pro děti i mládež, tak historického vyprávění pro dospělé.
V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.
Kriminální román mladé autorky začíná zmizením matky od rodiny. Působivý psychologický thriller posiluje i u nás málo využívaný vypravěčský trik: hlavní zločin se odehraje až v poslední třetině knihy.
„Zažíváme chronický nedostatek představivosti, která by nám umožnila uvidět, jak výrazně lepší by svět mohl být,“ říká autor knihy, jež nemá být pouhou příručkou ke šťastnému životu, ale náročným a nepříjemným čtením. Nutí nás ptát se, čím můžeme přispět světu.
Tradiční pohádkový hrdina se vydává do světa, kde leccos zakusí, a obohacen se vrací zpátky, případně zachrání princeznu a šťastně žijí až do smrti. Hrdinové knihy Soft asi tvoří šťastný pár už na počátku příběhu, poté ale také putují po celém světě, odkud se vracejí sexuálně zkušenější (a snad i šťastnější). A otevřenější dosud netušeným aspektům sexuality i skrytým stránkám sebe sama.
Americký kreslíř se v nové knize vrací k tomu, co jej proslavilo v začátcích: autobiografickému komiksu. Je to obdivuhodné, monumentální, vtipné i poučné dílo, jen snad poněkud roztěkané.
Dystopický příběh o dospívání, ekologické krizi a přílišném sdílení osobních dat se odehrává v nedaleké budoucnosti a ukazuje její znepokojivý obraz. Na pozadí vymírající planety prožívají dvě rebelující dívky první lásku.
Poetický příběh vypráví o čtyřleté Olívii, která za asistence dědy Moučky proměňuje fádní částí dnů v expedice plné strašidelných zvířat a dobrodružných úkolů.
Měl jsem teď jednu takovou holku, Eleni, která se mě pořád na něco vyptávala. Hlavně na moje emoce. Tvářila se přitom jako utrpení s nožem v kapse. Zdaleka nejhorší byl její prompt: „So what is going on. Tell me.“ Co nás čeká v roce 2026? Totéž.
Básnická sbírka Punkva slibuje temné sny, návraty do minulosti i hypnotické obrazy, ale její jazykové experimenty balancují na hraně toho, co je rušivé. Když však forma obsah nepřebije, básně skutečně vystoupí – a právě tato křehká rovnováha činí sbírku tak lákavou k pozornému objevování.
Poslední smrt roku, další ze série nových případů Hercula Poirota se odehrává v době silvestrovských oslav na malém fiktivním řeckém ostrově Lamperos. Vražda na sebe nenechá dlouho čekat a před Poirotem a inspektorem Catchpoolem najednou místo hostitelů stojí řada podezřelých. Může kniha čtenářům něco nabídnout, nebo je lepší se vrátit k některé z původních knih?
Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.
Koláž nedokončených vzpomínek lingvistky a disidentky Larisy Bogoraz přináší svědectví o každodenním životě v Sovětském svazu, absurdních postupech totalitní moci i osobních kontaktech v občanském hnutí šedesátých a sedmdesátých let.
O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.
Nová sbírka Lenky Nehybové otevírá tichý, pozorný dialog mezi člověkem a přírodou. Ekologická lyrika bez aktivistických gest tu skládá svět z drobných pozorování, vědecké přesnosti i intimní subjektivity – a zve čtenáře nahlédnout, co vše se odehrává mezi větvemi, zahradou a lidskou přítomností.
Návštěva veřejného koupaliště může být pro děti zážitek – už od chvíle, kdy vkročí do šaten a sprch. Všechna ta rozmanitá těla, obvykle ukrytá, jsou tu zničehonic na očích. Může to vyvolat zvědavost, rozpaky i otázky. Jak vlastně lidské tělo doopravdy vypadá?
Kniha amerického filmového publicisty rozšiřuje už tak docela bohatou bibliografii o nejslavnějším japonském filmaři současnosti. Má své klady, nicméně příště by si mohli čeští vydavatelé všimnout i nějaké japonské monografie.
Příběh silného citového vzplanutí může čtenáře lehce zahřát poetickým jazykem, ale celkový dojem je spíše vlažný kvůli přílišné zkratkovitosti a neuspokojivému plynutí děje.
Syrové, nesentimentální a silné svědectví Ukrajinek, které se rozhodly otevřené válce neustoupit. Portrét ženské odvahy, odhodlání a schopnosti vzdorovat, ale i hluboký vhled do toho, co válka dělá s tělem, psychikou a lidskou každodenností. Osobní příběhy patnácti dívek a žen nejrůznějšího věku i povolání vykreslují realitu konfliktu, který si ještě nedávno nikdo z nás nedokázal představit.
Poslední román Reinalda Arenase je provokativní alegorií života na Kubě. Jako cyklon se točí okolo fiktivního karnevalu ne právě fiktivního diktátora, kterému se smí jen tleskat. Smršť explicitních obrázků nekonečné honby za rozkoší a zmar života v absurdní totalitě střídají střídmější kapitoly, kde groteskou probleskuje autorova agonie a hledání smyslu života skrze psaní.
Do vánoční atmosféry zasadila česká básnířka nečekaný, až surreálný příběh holčičky, která znovu prožije období před vlastním narozením.
Uplynuly tři roky od začátku války Ruska proti Ukrajině v roce 2014. V šedé zóně mezi separatistickou, Ruskem okupovanou částí Donbasu a ukrajinskou frontou zůstali ve vylidněné vesnici jen dva lidé. Sergej Sergejič neodešel především kvůli svým včelám. Elektřina nefunguje, pro potraviny se musí chodit daleko a v okolí se neustále střílí: Sergej se nakonec odhodlá alespoň načas své včelky odvézt do klidu.
Nestává se zas tak často, aby se vám do ruky dostala literárně pozoruhodná próza, u jejíž lehkosti a nápaditosti se budete dobře bavit, ale přitom cítit, jak z podhoubí vyrůstá i cosi závažného. Mariborská hypnóza si hodně hraje, ale taky podává zprávu o aktuální náladě světa.
Básník, publicista a spoluzakladatel rybářského klubu vysvětluje, jak vysoké mají ryby duševní schopnosti a citlivost, ovšem následně bez rozpaků nepříznakově píše o jejich „zemědělské výrobě“ či „výrobním cyklu“. Což je paradox, který si nejživěji můžeme uvědomit právě o Vánocích…
Jan Zikmund přichází s přelomovým počinem – po šestadvaceti letech prvním výborem ze severoamerické poezie v českých překladech. Antologie nastiňuje pestrou realitu Spojených států a nahlíží pod povrch dnešního světa.
Současní básníci a básnířky nadělili čtenářům staršího školního věku antologii básní ušitých na míru. Vznikl tak pozoruhodný soubor, který k dětem hovoří jejich jazykem a v němž se tematicky střídá lehkost s vážností i každodennost s nadčasovostí dospívání. Především ale pootevírá dveře do světa „dospělé“ poezie.
Bývalá finská premiérka Sanna Marin se rozhodla přiblížit čtenářům nejen svoji politickou dráhu, ale zároveň zanechat i jasný politický odkaz pro budoucí generace mladých politiků. Dílo jistě inspirativní, ale zároveň i plné klišé, předvídatelnosti a do určité míry i naivity.
Společná práce dvou věhlasných komiksových tvůrců příběhovou formou vysvětluje, jak se dělá komiks. Pro školáky může být povzbuzením i praktickou příručkou, která poradí, na co se soustředit a kde neztrácet čas a energii.
Středověký muslimský vzdělanec Ibn Fadlán nebyl dobrodruh ani cestovatel, přesto se stal předlohou hollywoodského hrdiny. Jeho barvité zápisky z cest jsou dodnes nejcennějším zdrojem zpráv o kočovných obyvatelích euroasijských stepí.
Amadoka tematizuje zpochybňování paměti, identity i možnosti vypovědět minulost. Základní rovinou vyprávění je návrat vojáka, který po těžkém zranění přišel o paměť, do civilního života. Čtenář se spolu s ním snaží rekonstruovat jeho minulost z rodinných fotografií a útržkovitých vzpomínek jeho ženy Romany. Ta však zná velkou část jeho minulosti jen z rodinného vyprávění. Bude jí její hrdina věřit?
Kara Swisher je novinářka, které se podle některých podařilo „povýšit mezi šlechtu Silicon Valley tím, že psala o šlechtě Silicon Valley, často velice jízlivě“. Například jí připadá legrační sledovat nejbohatší muže světa, jak nabádají lidi, aby se vzbouřili proti systému, když onen systém dnes představují především oni sami…
Zatímco rodina na statku klidně spí, jejich domácí skřítek je vzhůru a obchází stavení, aby vše zkontroloval. V příběhu, díky překladu nyní přístupném i českému čtenáři, vypráví Astrid Lindgrenová o jedné idylické zimní noci.
Martina Malinová debutuje sebevědomou sbírkou veršů, která působí jako manifest za tělo. Právě ono totiž může takřka za všechno: za každou utrápenou matku, za každého apatického člena mužského rodu i za blížící se klimatickou a jadernou katastrofu. A může také za uhrančivou a syrovou sbírku české autorky.
Barnesovi patří ke smetánce irského maloměsta, mají dvě děti, jejich autosalon vzkvétá a vydělává, ale jen dokud nepřijde finanční krize. Dickieho žena Imelda začne po internetu rozprodávat nábytek, jeho dcera Cass se děsí, že nebude moct na univerzitu, syn Pídžej toho, že se rodiče rozvedou, a Dickie si začne stavět bunkr. Krize samotná zůstává v knize v matných obrysech, funguje jen jako rozbuška. Dickieho s Imeldou dožene temnota z minulosti, jež vrhne stín i na jejich děti.
Dá se rozvíjet AI empatická, soucitná a milující? Lukáš Sedláček tvrdí, že bychom se o to měli alespoň pokoušet.
Rozsáhlý román u nás zatím neznámého amerického autora je označován jako military sci-fi. Docela dlouho se přitom zdá, že bude přemýšlivější, než bychom od této nálepky čekali.
Díky crowdfundingovému nakladatelství Pointa letos debutovala Kamila Roučková. Její básnická sbírka lehce uhrane nápaditým názvem, který ovšem většině textů zrovna zdatně nesekunduje…
Zdánlivě nesourodá dvojice děl autorky u nás známé především coby tvůrkyně příběhů z muminího údolí nabízí v jednom svazku nesentimentální popis letních dnů, které babička s vnučkou tráví na jednom z finských ostrůvků, a sbírku povídek, jejímiž hrdiny jsou někdy hraví a společenští, jindy osamělí a tápající, ale stále zvídaví dospělí.
Produktivní autorka literatury pro děti a mládež tentokrát oblékla knihu o jinakosti a síle přátelství do hávu pohádkové fantasy. Jednoduchý příběh se sympatickými duchy a bájnými zvířaty ale oslabuje nedostatečně propracovaný děj a ústřední postavy.
Jak vrátit do Říma poutníky, když jeho ulice dusí davy „rychloturistů“? Martin C. Putna nabízí řešení v provokativním antiprůvodci, kde s obdivuhodnou erudicí, nakažlivou vášní pro římskou kulturu a ironií sobě vlastní ukazuje město znovu, zcela jinak, způsobem, který nikoho nenechá chladným.
Literární zpracování příběhů z archivu Paměti národa, jejichž společným jmenovatelem je láska, představuje emocionální nápor i připomínku toho, jakou netušenou sílu v sobě dokáže najít ten, kdo opravdu miluje.
Debut moldavského spisovatele ukazuje, jaké to je žít se vzpomínkami na dětství v zemi, která již neexistuje, mít matku v zemi, která oficiálně neexistuje, a čelit vnitřním démonům, o kterých si namlouváme, že neexistují.
Pět komiksových povídek opět vychází z osvědčeného konceptu: zaznamenaná vyprávění pamětníků zdramatizují scenáristé a kreslíři. Někdy konvenčně, jindy vynalézavěji.
Povídková Antarktida irské spisovatelky Claire Keeganové spojuje zdánlivě nespojitelné – irský venkov a horký americký jih. Mistryně krátkých formátů už ve své prvotině ukazuje, že k vylíčení silného příběhu jí bohatě stačí pár stránek. Byla by ale škoda kvůli tomu sbírku rychle zhltnout. Spíš je záhodno dávkovat si povídky na líné zimní večery a dopřát jim prostor pro doznění. Některé z nich možná jen lehce křupnou pod nohama a vytratí se, jiné vám jako mráz zalezou pod kůži a už neodejdou.
Nezvyklý titul nového románového příběhu Ivy Procházkové, královny české literatury pro děti a mládež, odkazuje k hlavnímu hrdinovi a vypravěči: Džojo je jeho jméno, jedenáct a čtvrt jeho věk. Snadno tak lze odvodit i doporučený věk čtenářů.
Tři hry dánského dramatika otevírají svět plný jemných i drsných momentů, v nichž člověk zápasí s neviditelnými silami systému, technologií i vlastních vztahů. Autor dokáže z drobných situací vystavět obraz současnosti, který zneklidňuje svou pravdivostí.
Byl únos Sabinek aktem civilizovaného národa? I s odkazem na něj tvrdí historik Stephen Kershaw, že staří Římané ctili i aspekty své historie, které by jejich řecké protějšky považovaly za typicky barbarské. A snaží se kategorii „barbar“ – tedy ten, kdo mluví nesrozumitelně, „brblá“ – lépe porozumět.
Propracovaná psychologická studie sleduje životní cestu ženy od mládí v dětském domově až po dospělost, kdy se živí jako exkluzivní prostitutka. Zaznamenává otevřenou výpověď nevšední formou monologu na nahrávce, zachycující i ruchy z jejího života. Hrdinka se skrze záznam snaží vypořádat s minulostí, kdy se stala obětí sexuálního predátora. Čtenáře tím dostává do znepokojivé role diváka i soudce.
Detektivky Michala Sýkory jsou čím dál temnější a krvavější. Ani název jeho letošního románu nezní zrovna optimisticky. A v ději je na české poměry opravdu hodně mrtvých.
České vydání vrcholného perského opusu islámské mystiky má své nedostatky. Přesto je dobře, že jej máme. Poutavé podobenství totiž může přiblížit duchovní odkaz súfismu i těm čtenářům, kteří se se zdejší odbornou literaturou míjejí.
Svět se žene za „pokrokem“, ale Ailton Krenak hlasitě varuje: skutečný pokrok hledejme v zastavení. Hlas indiánského národa Krenaků nás vyzývá k probuzení – k návratu k Zemi, která už dlouho volá o pomoc, a k přemýšlení nad tím, co znamená být člověkem.
O jednoduché, ne-li přímo primitivní hře píše autor natolik zapáleně, že čtenář by nejraději usedl k počítači a po x letech si ji znovu zahrál.
Ve snaze postihnout vše živé – tentokrát až s encyklopedickou důsledností – přichází po tvůrčí pauze Jitka Bret Srbová se svou nejnovější sbírkou. Zůstává v ní věrná citlivosti a empatii k přirozenému řádu světa. Všudypřítomný mýtus „malých věcí“ (nesoucí tíhu obrovského celku) upomíná na křehkost rovnováhy, na níž je závislý veškerý život. Srbová přitom naznačuje, že možná přeceňujeme vlastní schopnost přírodu zničit – neboť právě ona, v neustálé proměně, zůstává tím, co nás přesahuje.
Adaptace Goldflamových pohádek sice přináší významové i syžetové posuny oproti předloze, ale i tak představuje zdařilý snímek, který diváky vyzývá ke spoluprožívání emocí.
Dánská autorka přichází po dlouhé tvůrčí pauze s románem, který propojuje osobní příběh s napínavým politickým dramatem ze současného světa. Tragická smrt aktivistky Joanny spouští pátrání jejího otce, diplomata OSN, jež se promění v hlubokou úvahu o vině, moci a morálních hranicích. Tellerová znovu potvrzuje pověst autorky, která otevírá etické i existenciální otázky.
To poslední, co obyvatelé Mizerné Lhoty potřebují, je nečekaná mizérie v podobě mrtvého čaroděje, která naruší jejich poklid. Debutující autorka vykresluje kouzelný svět, který je i přes množství nadpřirozených postav veskrze povědomý a lidový.
Básnířka má těžkou práci / spojit fakta a legraci, říká Tereza Marianová v básni věnované rychlosti koňského kroku. Při pročítání jejího nejnovějšího počinu, kde se snoubí encyklopedický charakter, výtvarná invence a poetické hříčky, lze nicméně konstatovat, že konkrétně tahle práce se básnířce a ilustrátorce vydařila.
Těžko bychom ve 20. století hledali dvě osobnosti Británie, které by se jevily jako protikladnější. Přesto je ke konci života mnohé spojovalo, ale právě v tom jsou podle výborné knihy novináře Rickse inspirativní a aktuální.
Adam Borzič ve své sbírce otevírá snový atlas světa, v němž se ptačí okázalost střetává s přesností myšlení, Východ se dotýká Západu a imaginace se mění v mapu touhy. Sbírka plná barev, vůní i jemné absurdity však nabízí víc než poezii: zve k cestě, na níž se poznání rodí z obrazů, které nelze zapomenout.
Známý herec „obsadil“ do hlavní role svého románového debutu masérku Emmu. Láká na špionážní a milostné dobrodružství zasazené do exotického prostředí Ománu. Dlouho očekáváná kniha však ve svém žánru představuje spíše průměr.
Nejnovější překlad ze staroseverštiny představuje ságu stylem i obsahem jedinečnou. Dramatický děj sleduje politické pletichy skandinávských vladařů, jednu z nejslavnějších námořních bitev ve Skandinávii, a především činy udatných bojovníků známých jako jómští vikingové, kteří údajně sídlili na slovanském území a interagovali s místními obyvateli.
Je možné se vyznat v informačním chaosu? Kdy se slušnost mění v kompromis? A proč minulost stále formuje schopnost společnosti čelit manipulaci? Nejnovější rozhovor uznávaného novináře provokuje k zamyšlení, zda jsme připraveni čelit době, kdy pravda ztrácí pevnou půdu pod nohama.
Mladá hvězda současného švédského komiksu se v Česku představuje svébytným kreslířským rukopisem. Lázně jsou však spíše sledem uhrančivých obrazů a scén než promyšleným komiksovým románem.
Achilles byl jako dítě ponořen do řeky Styx a Siegfried se vykoupal v dračí krvi. To jim poskytlo kůži, jíž nedokázala proniknout zbraň. Zůstala zranitelná místečka, která se oběma stala osudnými. Ukázalo se, že navzdory svému polobožskému původu zůstali lidmi. Britský lékař poutavě popisuje, v čem je naše kůže „knihou“ i „obrazovkou“ a proč ji považuje za nejlidštější orgán.
Těžko přijímáte fakt, že smutek a zármutek patří k životu? Jordanka Beleva vás možná přesvědčí o tom, že mohou přinést i krásu…
Vánoce nejsou vždy časem radosti a dárků, ale také zkouškou lásky a odvahy. Andersenovsky laděný příběh dvou sester, které se snaží převzít odpovědnost dospělých, vydělat pár korun na dárky a snad i získat vlastní vánoční stromek, propojuje drsnou realitu s dětskou vírou a nadějí.
Uznávaná spisovatelka odlétá do panamské džungle zrekonstruovat případ zmizení dvou dívek z Holandska. Zažívá hororovou cestu do hlubin pralesa a čelí racionálnímu i iracionálnímu strachu. Oceňovaný román ukazuje temné stránky člověka a jeho opuštěnost.
Básnická prvotina Martiny Malinové zprostředkovává čtenáři sdílenou zkušenost pandemie, válek za hranicemi, environmentálního žalu, ale především mateřství v celé jeho syrovosti. Nabízí poezii, která z tělesnosti činí mapu společných zkušeností – od únavy a péče po odpor a smíření. Vzniká tak intimní i společenská zpověď o tom, co všechno naše těla nesou.
Čína na přelomu 19. století je úzce svázaná svými tradicemi, které prostupují všechny vrstvy společnosti a každodenní jednání, ale zároveň je také zemí, v níž se zraky mocných upírají k Západu. Na příběhu dvou dívek z rozdílných poměrů Jane Yang ukazuje, jak konvence formují a deformují jejich životy a že změna nepřichází snadno.
Oleandr, prudce jedovatý, zato krásný a opojně vonící keř je symbol prolínající se tvorbou Federica Garcíi Lorky, na nějž odkazují překladatelky nové poetické sbírky tohoto básníka. Učaruje tento výbor čtenáři stejně tak jako vůně oleandru?
Nela Bártová na sebe strhla pozornost už svým básnickým debutem, který se v roce 2021 dočkal nominace na Magnesii Literu za debut roku. A nutno říct, že ve své druhé sbírce Házeliště granátů je ještě přesvědčivější.
Novinář Zbigniew Rokita pochází z dnes polských, dříve německých Hlivic, a má předky polské i německé. Ve své knize formou reportáží i rozhovorů s odborníky pozoruhodně zkoumá, jaká je identita této oblasti, nakolik tam nově příchozí po roce 1945 zakořenili a zda mají nějaký identitotvorný příběh.
Trojice povídek belgického komiksového veterána nás vrací do dob, kdy nejčastějším žánrem komiksového média byly dobrodružné příběhy. A návrat je to docela sympatický.
Téměř sto let po své smrti zůstává Rjúnosuke Akutagawa jedním z nejvýraznějších autorů japonské literatury. Sbírka Život jednoho blázna ukazuje tohoto povídkáře v celé šíři – jako citlivého pozorovatele moderní doby, neúnavného hledače krásy i člověka zápasícího se svými démony.
Básnický soubor Uložit si získá pozornost již svým nevšedním zevnějškem. Jeho konceptuální důvtip podtrhuje i číselná shoda – 144 stran doprovází fyzická disketa s desetiminutovou nahrávkou čtení o kapacitě 1,44 MB. Aby si čtenáři mohli básně vychutnat opravdu naplno, budou patrně muset svůj zážitek z knihy rozšířit o skutečné putování a podniknout výpravu do zastavárny…
Nenápadná drobná knížka mapuje v krátkých epizodách běžné soužití malé vykutálené holčičky s rodiči a nabízí hojnou dávku situačního humoru a jazykové hravosti.
