Nejčtenější články

Norská novinářka ve své poslední knize dokazuje, že je mistryní reportážního románu a že i o těžkých tématech se dá psát neuvěřitelně lehkou rukou.

Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.

„Jsouc švarnější co do oděvu a postavy než její příbuzní, jemnější, opatrnější, rozumnější, obezřetnější, pružnější, veliké paměti místné, vynalézava, trpěliva, spojuje v sobě všecky vlastnosti dokonalé zákeřnice a činí na nás, připočítáme-li k tomu její duchaplný humor, dojem dokonalé virtuosky.“ Takto velebil rezavého tvora spisovatel von Tschudi, a zoolog Brehm dokonce napsal, že liška „jest ve své způsobě zvířetem dokonalým“. Kdy Evropané získali k liškám takový postoj? A mají ho dodnes?

Divocí detektivové jsou kniha, která se dá číst mnoha způsoby.

Vlnasova kniha je psána se sympatickým odstupem, ale zároveň bez intelektuálské nadřazenosti nad pověrčivostí či domnělou omezeností lidí minulých dob. Nepojednává přitom jen o světci, kterého sice dnešní Češi v drtivé většině neuctívají, ale jeho sochou se úspěšně chlubí třeba na světové výstavě v Číně. Je i sondou do české mentality, zvláště do zákoutí, která dnes zůstávají skrytá či potlačovaná.

Minimálně od poloviny 19. století čtvrtý rozměr nepřestajně fascinuje a inspiruje matematiky, fyziky, spisovatele i malíře. Přes značnou popularitu celého fenoménu, již nyní přiživuje oblíbená strunová teorie, si nějaký ten čtyřrozměrný objekt dokáže představit skutečně málokdo. Za pokus to ale stojí, zvlášť je-li k dispozici svěží knižní průvodce čtyřrozměrnou říší se všemi jejími krásami i nesnázemi.

Nejnovější kniha Terezy Boučkové – a řekněme hned na začátku kniha literárně pozoruhodná – tematicky navazuje na autorčiny starší práce, zejména na Indiánský běh a scénář k filmu Smradi.

Žánr detektivky, kriminálního románu či thrilleru zažívá v posledních letech dobré časy. A nejde jen o neslábnoucí vlnu skandinávské krimi, objevují se noví a zajímaví domácí autoři, kteří své knihy více přibližují současné realitě, pečlivěji studují psychologické profily svých postav a zavedené schéma všelijak narušují a inovují.

16. července v Moskvě zemřel Dmitrij Alexandrovič Prigov (1940-2007), jeden ze zakladatelů a ideových vůdců ruského konceptualismu, který se zrodil v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.

Promyšlenou volbou zařazených textů a díky zasvěcenému komentáři představuje Jarešova antologie kvalitního průvodce ranými etapami české detektivní tvorby. Bez ohledu na to, že o kvalitě některých povídek pochybuje i sám editor.

Sportovní komentátor opět píše o fotbalu a o zákulisí velkých zápasů. Tentokrát přidává také docela hodně o sobě, zejména o dětství a dospívání.

Povídkový soubor prozaika, dramatika a divadelníka Jordana Slavejkova je mozaikou příběhů variujících dávné téma bytostného propojení Lásky a Smrti nebo trýznivého přijetí ztráty milovaného – někdy až fetišisticky zbožňovaného – člověka. Na bulharské poměry nově se povídky navíc odehrávají v tabuizovaném prostředí queer komunity, konkrétně mezi gayi.

Kromě slavného hygge mají Dánové i svébytný přístup k rodičovství, který přispívá k rodinnému štěstí a zdravým mezilidským vztahům. Je založený na empatii, kolektivním myšlení a sebereflexi.

Pavel Novotný ve své prozaické prvotině s básnickým citem podrobuje nesmlouvavému zkoumání upachtěnou mezilidskou blízkost tvořenou společnými jídly, domácími pracemi a více či méně nenápadným terorem.

Kniha Vzkříšení Majakovského (Voskresenije Majakovskogo) vyšla poprvé v roce 1985 v Mnichově. V roce 1986 získala Dalovu cenu. Filologický román, jak žánr knihy charakterizoval sám autor, vyšel v Rusku v časopise Těatr v roce 1989 a o rok později knižně.

Pátrání po biologickém otci, záhadné fungování klinik zajišťujících umělé oplodnění a touha poznat vlastní kořeny. Osud dětí, které se narodily díky dárci spermatu v 80. a 90. letech v Nizozemsku, sleduje polský reportér Kamil Bałuk ve svém knižním reportážním debutu Všechny Louisovy děti.

V čem vlastně spočívá role veřejnoprávních médií? Otázka, která v Česku v posledních týdnech rezonuje více než kdy jindy. Norská odpověď může naši debatu překvapivě obohatit.

Nová publikace z Filozofické fakulty Ostravské univerzity mapuje, jak moderní etnická literatura reflektuje ničení životního prostředí a útlak menšin. Od starých mýtů o Matce Zemi až po sci-fi vize budoucnosti ukazuje, že ekologická krize může být hluboce propojena s rasovou a genderovou diskriminací. Výsledkem je angažované čtení, které nenechá nikoho chladným.

Život zredukovaný na leštění nádobí a výchovu k poslušnosti. Zapomenuté literární klenoty z dob portugalské diktatury odkrývají bezútěšný svět hrdinek, jejichž jedinou seberealizací měla být domácnost. Autorka však tíživé ticho a všudypřítomnou samotu prořezává břitkou ironií a demaskováním pokrytectví tehdejší měšťanské morálky, která raději klevetí, než by pomohla.

Kniha citlivě mapuje osobní příběhy i každodenní realitu queer lidí v Česku. Autorovi se podařilo do českého knižního i společenského diskurzu dostat opomíjená nebo jinak problematicky zobrazovaná témata, jež spoluutvářejí krajinu LGBTQI+. Díky formě rozhovorů, osobnostem, s nimiž Filip Titlbach rozpráví, ale i vysvětlivkám doprovázejícím text se mu daří normalizovat pojem queer i to, co zastupuje.

Ať už se s tímto nevšedním průvodcem vydáte do pražských ulic, nebo zůstanete u domácí četby, Teplá Praha bezpochyby značně rozšíří vaše obzory, ba možná – a v tom případě bude úsilí erudovaných autorů publikace dovršeno – ještě posílí váš zájem o queer problematiku.

Srbský autor Miodrag Bulatović (1930–1991) ve svém truchlivém románu alegoricky zpodobnil nešťastné osudy hrstky jedinců, ztracených existencí, již jsou nuceni čelit surovosti a až ďábelskému zlu ve svém okolí, kde je „červený kohout“, symbol lidské svobody a metafora života, soustavně pronásledován a ubíjen.

Výrazný a oceňovaný postmoderní vlámský autor s bohatou a žánrově pestrou bibliografií. Nicméně širokého mezinárodního ohlasu se mu podařilo dosáhnout až po více než třiceti letech literární dráhy – románem Válka a terpentýn, který vyšel i v českém překladu.

Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Šedesátá léta, nevelký ostrov na jihu Británie, dva muži a jedna love story. Veronika Opatřilová napsala romanci, která voní nostalgií po telefonních budkách, ale zároveň přibližuje realitu zakázané lásky – zlatá šedesátá totiž raději dělala, že homosexualitu nevidí.

Knižní rozhovor filmové novinářky s populárním režisérem jde trochu po srsti, nicméně je důkladný a otevřený. Režisér umí přiznat nezdary a přemýšlí o vztazích uvnitř štábu. Jen jeho bohatá – a zároveň nevyrovnaná – seriálová tvorba zůstala na okraji zájmu.

Za druhé světové války, kdy spolu sváděla urputné boje ruská a německá vojska, probíhaly na polsko-ukrajinském pomezí krvavé etnické čistky, při nichž zahynulo více než sto tisíc lidí, vesměs tamních vesničanů. Rozpoutali je ukrajinští nacionalisté, kteří usilovali o dokonalé vyčištění svého budoucího státu tak říkajíc proti všem – Polákům, Židům, Rusům a nakonec i Němcům. Dělo se tak víceméně ve skrytu, po válce byly tyto krvavé události odsouzeny k zapomnění.

Zákon Jante zná ve Skandinávii každý, ne každý Seveřan ale dnes ví, odkud se vzal. Vzápětí po vydání knihy Uprchlík kříží svou stopu začalo desatero Aksela Sandemoseho (1899-1965) žít vlastním životem a Skandinávci je od třicátých let považují za vzorec maloměstské přízemnosti a pokrytectví. S proslulým románem i Zákonem Jante se dnes díky nakladatelství Argo a ve výborném překladu Jarky Vrbové mohou seznámit i čeští čtenáři.

Kritika společnosti nemusí být pouze sžíravá aneb laskavým tónem ke snížení polarizace.

Čím detailnější znalost původních Foglarových příběhů čtenář má, tím více si druhý Hornův foglarovský počin užije. Příběh o zločinech rodících se z chudoby ale obstojí i samostatně.

Dva životní příběhy, které nelichotivě vypovídají o české společnosti, ale i o zdejší romské komunitě. Každý tak činí po svém, i když jejich autory jsou rodní bratři.

Seznam nejlepších knih roku 2010 sestavili editoři iLiteratury s přihlédnutím k „vánočním tipům“ našich spolupracovníků. Výběr odráží různé čtenářské přístupy a preference. Většinu vyvolených knih na iLiteratuře doprovází recenze, někdy i další texty.

Po více než dvaceti letech od prvního vydání vyšla česky Kaliban a čarodějnice, zásadní kniha marxistického feminismu. Její autorka, italsko-americká filozofka Silvia Federici, staví do centra svého výkladu figuru čarodějnice jako jednu z určujících postav zrodu moderního kapitalismu a polemizuje přitom s marxistickou tezí o původní akumulaci kapitálu.

Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.

Herec a zpěvák Ondřej Havelka si pro svůj debut v roli filmového režiséra vybral přepis románu Miloše Urbana Hastrman. Jeho dílo má své silné momenty, jako celek však selhává.

Který ze zástupců zvířecí říše je člověku bližší než pes? Provází nás dějinami už tisíce let a tvoří neodmyslitelnou součást našich životů. Publikace známého rakouského zoologa Konrada Lorenze, v níž se harmonicky snoubí vědecké poznatky s humorem, je čtivé vyprávění o našem soužití s tímto zvířetem, o psí věrnosti a bezmezné lásce, o tom, dokáže-li pes simulovat, jak psa nejlépe vychovávat, a o řadě dalších zajímavostí, které psa představí ve známých i méně známých souvislostech.

S blížícím se létem roste i hlad po čtení – a snad na knihy konečně bude také čas. Abyste věděli, po čem sáhnout, připravili jsme redakční přehled zaručených tipů.

Jaké je to být doma v prostředí, které je nám zároveň cizí? Sociologické a politické zkoumání sebe sama, v němž se autor vyrovnává s vlastní sociální podmíněností a snahou se z ní vymanit, rozporem mezi homosexuální a dělnickou identitou a s potřebou úniku i návratu. Ukazuje, jaké to je, když je naše identita v konfliktu s normami prostředí, do kterého jsme se narodili.

V mrazivém eseji o aktuálním dění na pozadí historie Ruska a jeho koloniální minulosti Sofi Oksanen mimo jiné osvětluje, proč se ruští vojáci vracejí z fronty s ukradeným spodním prádlem ukrajinských obětí, kdo vůbec jsou Rusové páchající zvěrstva na Ukrajině nebo jaký díl odpovědnosti za tyto hrůzostrašné činy nesou ruské ženy.

Krátký příběh vypráví banální historku o dívce, které byla svěřena velká zodpovědnost. Přestože se jedná pouze o hříčku, je to paradoxně jeden z nejděsivějších příběhů, jaké v poslední době Stephen King napsal – a ne náhodou ve spolupráci s u nás zatím neznámým Richardem Chizmarem.

Novela Srdce temnoty vyšla už v roce 1899, ale zájem o nejznámější dílo Poláka, který se vypracoval na jednoho z vrcholných mistrů anglického jazyka, spíše stoupá, než aby upadal. Cesta anglického námořníka do nitra Černého kontinentu totiž obnáší i další typy temnot a dalece přesahuje rámec dobrodružného románu.

Saúdskoarabský Svět knihy 2011 aneb efemérní pražské minarety a hledání společného jmenovatele

Hudebnice Kateřina Marie Tichá vydává svou druhou básnickou sbírku. Nalezneme v ní množství intimních textů, které působí citlivě a minimalisticky, ale současně místy balancují na hraně patosu.

Debutový román využívá antické inspirace a je zdařilým mixem fantasy a špionážního thrilleru. Pozornost si však zaslouží i díky nekompromisnímu přístupu k postavám.

První společný román legendární francouzské dvojice průkopníků psychologické krimi byl několikrát úspěšně zfilmován. Navzdory svému věhlasu se nicméně českého vydání dočkal až po čtyřiasedmdesáti letech.

Romány ze sportovního prostředí se zpravidla soustředí na sportovce-muže. O to výjimečnější je oceňovaný debut Rity Bullwinkelové, který nás zavádí mezi náctileté sportovkyně, a to dokonce boxerky.

Drobný, ale poutavý a vizuálně podmanivý komiks vychází ze spekulace o nečekaných účincích námelu v upečeném chlebu. Zvláště, když jej sní středověký mnich.

Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.

Básnický soubor Uložit si získá pozornost již svým nevšedním zevnějškem. Jeho konceptuální důvtip podtrhuje i číselná shoda – 144 stran doprovází fyzická disketa s desetiminutovou nahrávkou čtení o kapacitě 1,44 MB. Aby si čtenáři mohli básně vychutnat opravdu naplno, budou patrně muset svůj zážitek z knihy rozšířit o skutečné putování a podniknout výpravu do zastavárny…

Naomi Klein se ve své nové knize Dvojnice vydává na znepokojivou cestu, která propojuje celosvětový politický vývoj s intimním vyprávěním. Autorka, známá jako nekompromisní kritička neoliberalismu a korporátní moci, zde navazuje na svou předchozí tvorbu, ale tentokrát obrací pozornost směrem k sobě samé – a k tomu, co vidí „za zrcadlem“.

Vyzrálý debut českého autora nestaví jen na kontrastu mezi tradicemi a pokrokem a na humorných scénkách, které střetnutí starého a nového vzbuzuje. Hlaučo je totiž prokládá úvahami nad cenou, již mnozí za přijetí pokroku zaplatili ztrátou části vlastní identity.

První celovečerní animovaný film Michaely Pavlátové potvrzuje návrat české animace na výsluní. Adaptace románu Petry Procházkové už několik festivalových cen posbírala a bez šance není ani při oscarových nominacích.

Mezi letošními nominacemi na cenu Magnesia Litera jsou i Tři kapitoly od Daniela Hradeckého. Autorova zatím nejucelenější próza je, stejně jako jeho poezie, plná cynismu, břitkosti, alkoholu a existenciální filozofie jedinců na okraji společnosti.

Kam se obrátí o pomoc dívka, jíž něco v její minulosti brání přijmout křest? Překvapivě k senzibilům. Markéta Pilátová se v románu věnuje otázce, která je na jednu stranu velmi aktuální, přesto ji současní autoři spíše opomíjejí – duchovnímu rozměru člověka. Pomocí prvků různých žánrů zdařile nastiňuje alespoň výsek z pestrého spirituálního života „nejateističtějšího“ národa.

Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2015 získala běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová. V češtině jí letos vyšla kniha Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka.

Kniha Jakuby Katalpy není zdaleka jen o válce, byť je z největší části do této doby dějově zasazena. Již její název naznačuje, že bude v jistém smyslu sociologická, modelová či, chcete-li, typizovaná – titul Němci je v tomto smyslu dostatečně obecný. Avšak není tomu zcela tak; spíš než o beletrizovanou studii významného evropského etnika se jedná o příběh života poznamenaného událostmi dvacátého století.

Tříleté období, kdy byl Martin C. Putna ředitelem Knihovny Václava Havla, završil tento literární historik knihou Václav Havel: duchovní portrét v rámu české kultury 20. století. Jde nepochybně o dílo významné už proto, že pojednává o osobnosti V. Havla, kterou zná v Čechách skutečně každý a každý má na ni nějaký názor.

Jacek Dukaj (nar. 1974) je v Polsku znám především jako originální autor žánru science fiction.

Sbírka krátkých povídek, črt, úvah a snad i jakýchsi básní v próze. Český název odkazuje i k jejímu románu Slepý vrah.

Postupné zhoršování duševního zdraví dětí a mladých lidí má v posledních deseti letech podle amerického psychologa dvě příčiny. Nadměrnou ochranu dětí před fyzickým světem a žalostně nedostatečnou před tím virtuálním. Ještě ale nemusí být pozdě.

Nikoliv nadarmo se v islámské mystice adept cesty nazývá muríd – doslova „ten, který něco chce“. A nechce toho málo. Touží po tom nejzazším a zároveň nejbližším, vždyť putování za Bohem se často ztotožňuje s cestou do vlastního nitra. „Ten kdo najde sebe sama, ten najde i svého Pána,“ praví slavná súfijská moudrost. Nástrah je ale mnoho.

Láska je láska a je jedno, jestli chodí holky s holkama nebo kluci s klukama. Abychom mohli skutečně milovat druhé, musíme ale nejprve najít cestu sami k sobě, říká úspěšný komiks japonské autorky.

S překladatelem a bohemistou Janem Rubešem o tom, jak s rodinou emigrovali a „trochu náhodou“ skončili v Belgii, kde nakonec v Bruselu vybudoval katedru bohemistiky a založil Archiv spisovatelů v exilu. Jak se překládal Vaculík nebo Vančura? Čeho si Jan Rubeš ve svém archivu nejvíce cení? A co vlastně dělají absolventi bruselské bohemistiky?

Už jméno toho města je zavádějící – jeden by čekal, že se tu ocitá na mělčině. U velké řeky by to dávalo smysl. Jenže chyba lávky – o mělčinu zde nejde. Naopak, historické centrum se zvedá na opukovém ostrohu nad soutokem, vysoko nad vodou, která ho po staletí pozvolna rozmělňuje.

V sobotu 18. 4. byli na slavnostním večeru vyhlášeni laureáti ocenění Magnesia Litera.

V potřebné, poučné a uživatelsky vstřícné publikaci zpřístupňuje Jan Bažant řecké bájesloví pro čtenáře, jejichž zájem není přednostně badatelský. Antické báje předkládá v netradičním pojetí, poučeně a přitom zábavně.

Sovy mají ve dne spát. Ne poděšeně kroužit nad svými deništi, nad smrky, kde třeba roky zimují. Mají spát a probouzet se teprve se soumrakem, zhoupnout se na větvi a neslyšně vyrazit na lov. Ale jak spát, když motorová pila podřezává vedlejší ovocný strom? Jak spát, když se řítí k zemi i větve nedalekých lip s hnízdy, v nichž se nejspíš vylíhly?

Po životním příběhu cukrovarské dcerky z první poloviny minulého století přináší čtenářsky oblíbená autorka příběhy tří žen obklopených vůní medu. Může ale sladkost kombinovaná s brutalitou druhé světové války fungovat i napodruhé?

Jak dlouho byste se dokázali schovávat v tramvaji a předstírat, že jste normální cestující? Právě tak se Emanuel Di Porto jako chlapec skrýval před nacisty. Kniha vycházející z jeho vzpomínek bohatě naplňuje jak žánr literatury pro děti i mládež, tak historického vyprávění pro dospělé.

Odysseus Kan je pověřen založením útulku pro opuštěné psy, kterými se hemží caracaské ulice. Jejich majitelé totiž tváří v tvář Madurově režimu opustili zemi a své „nejlepší přátele“ nechali napospas osudu. Sympatie je román plný metafor, odkazů na kinematografii, je o boji za přežití, o bolesti, ale také o naději.

Nestává se zas tak často, aby se vám do ruky dostala literárně pozoruhodná próza, u jejíž lehkosti a nápaditosti se budete dobře bavit, ale přitom cítit, jak z podhoubí vyrůstá i cosi závažného. Mariborská hypnóza si hodně hraje, ale taky podává zprávu o aktuální náladě světa.

„Na tom filmu není nic přehnaného,“ řekla mi Naid. „Takhle to u nás je.“ Naid se narodila v Íránu dva roky před Islámskou revolucí a vyrůstala tam v době nejhorších represálií. Teď žije ve francouzském Lyonu.

„Pořád je za tím ta goethovská idea, že něco jako kánon světový literatury existuje. Snažíme se vydávat to, o čem si myslíme, že je to trošku nadčasové,“ prohlásil v jednom rozhovoru Jaroslav Tvrdoň z nakladatelství Rubato. Próza brazilského romanopisce Osmana Linse ve zkoušce časem bezpochyby obstála a vnímat ji jako nadčasovou je zcela namístě.

Tchajwanský autor Chi Ta-wei ve své novele rozehrává mnohovrstevnatý příběh o identitě, intimitě a technologiích v dystopickém podmořském světě. Kniha z roku 1995, dnes považovaná za průlomové dílo čínsky psané queer sci-fi, se konečně dostává i k českému čtenáři.

Prožíváte hluboký smutek nad odchodem drahého člověka na onen svět? Možná by stálo za to sáhnout po beletristickém titulu Georgiho Gospodinova Zahradník a smrt. Vedle silného literárního zážitku by vám mohl přinést i útěchu…

Mezi překladem, literaturou a válkou: i tak by se dal shrnout letošní ročník kyjevského knižního veletrhu, na který se díky mezinárodnímu projektu CELA vypravily česká reportérka Magdalena Sodomková a ukrajinistka Rita Kindlerová. I pod hrozbou poplachů lidé stáli fronty na knihy. Všechno mezi námi je překlad.

Na sedmou povídkovou sbírku rozeného romanopisce Stephena Kinga se čekalo téměř deset let. Vyloženě výborných děl během té doby vydal pomálu. O to překvapivější je, že právě takovou knihou je Čím temnější, tím lepší.

Co byste si přáli naposledy spatřit, než definitivně odejdete z tohoto světa? Japonská autorka nabízí dojemnou odpověď – sérii vybraných vzpomínek, zachycených jako fotografie, které se před očima promítnou jako poslední kolotoč života.

Ačkoli překlady z lotyštiny jsou u nás velkou vzácností, tamní literatura je neobyčejně pestrá. Současní spisovatelé a spisovatelky píší dramatické příběhy odehrávající se na pozadí krutých dějin, sociální sondy i odlehčenější tituly. Na evropské úrovni se v posledních letech prosazují zejména ženské autorky.

Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.

O dějinách literatury toho bylo napsáno již mnoho, ale co překlad? Jeho historie je mnohdy ještě napínavější, neboť odhaluje překladatelské trendy v jednotlivých obdobích, ukazuje trnitou cestu za vhodnou metodou a prozrazuje leccos o současné podobě české literatury.

Filmová adaptace románu Hany Lasicové sice zdařile postihuje atmosféru bohaté domácnosti z počátku 20. století, ale nerespektuje ani vyznění knihy, ani dobové skutečnosti, chování a mravy.

Románový debut nebinární*ho švýcarské*ho autora*ky Kim de l’Horizon, oceněný prestižní Německou knižní cenou, zasáhne jak naléhavou výpovědí o osobních a rodinných traumatech, tak originální „fluidní“ formou.

Papuánci si stavějí domy v korunách stromů, zatímco grónští Inuité odolávají mrazům v iglú a týpí. V Laosu si pochutnávají na kaši z grilovaných žab, na vietnamském trhu jsou zase k vidění uzené psí hlavy. Afričtí Šonové znají 200 výrazů pro různé typy chůze a v jazyce rotokas na Šalamounových ostrovech si vystačí s pouhými 11 hláskami. V čem jsme jiní a zároveň stejní, prozrazují Dějiny lidí.

Dvojice historiků představuje bohatou práci kameramana filmových týdeníků z období konce první republiky a protektorátu. Vedle osobních vzpomínek je na publikaci přínosná především rozsáhlá obrazová příloha.

Na hranici mezi Polskem a Běloruskem, minulostí a přítomností, křesťanstvím a pohanstvím, magií a realitou se nachází oblast Podlesí (v překladu je použita forma názvu Podlasí). Místní si tam chodí k šeptuchám pro radu ohledně zdraví i s prosbou o magickou pomoc se sháněním ženicha nebo dosažením pomsty. Jak život v místě, kde se zastavil čas, vnímají dvě dospívající dívky, hledající své místo ve světě?

K výročí prvního publikování slavné Čapkovy hry vyšla letos také její komiksová adaptace. Příjemně překvapuje především nečekaně jemnou a karikaturní kresbou.

Pokračování Příběhu služebnice, jemuž seriálová adaptace přinesla celosvětový věhlas, přináší pohled do mocenského zákulisí Gileádu – nástupnického režimu dnešních Spojených států, v němž se obě knihy odehrávají – i každodenního života v totalitě ustanovené skupinou náboženských fanatiků. Strohé líčení často šokujících skutečností je však v konečném důsledku nositelem naděje.

První český překlad německo-gruzínské autorky upoutá nejen rozsahem, ale i množstvím silných ženských postav a mnoha zmínkami o Československu.

Praskliny jsou debut, o němž se bude patrně hodně mluvit. Autorka tohoto románu Klára Vlasáková je poučenou vypravěčkou a v knize otevírá témata, která aktuálně ve společnosti rezonují. Jak se jí podařilo spojit vědeckofantastický motiv s problematikou mechanizace práce a sílící lidské závislosti na všelijakých medikamentech?

Na otázku, proč je izraelská literatura ve světě tolik oblíbená a překládaná, odpověděl E. Nevo takto: „Mám pro to psychologické vysvětlení – to jediné, co mi zůstalo ze studií psychologie. Myslím, že základní emocionální stav Izraelců je potlačování: musíte potlačovat všechno, co se děje kolem vás (…), ale když něco potlačujete, musíte také najít způsob, jak to ventilovat, a to je možná důvod, proč tolik lidí v Izraeli píše a proč je tohle psaní plné energie.“ Jeho nová kniha je toho důkazem.

„My Islanďané jsme stejně mírumilovný národ jako vy Češi, na rozdíl od vás ale nemáme žádné sousedy, jen moře. My jsme ostrov uprostřed moře, vy ostrov uprostřed Evropy,“ podotkne islandská autorka Auđur Ava Ólafsdóttir a rozhovoří se o motivu cesty ve svém díle, o tom, jestli se jí lépe tvoří mužské, či ženské postavy a jestli na sobě profesionální spisovatel může mít při psaní pyžamo.

Povídka „Nešťastná Ida“ vyšla v knize O mulo!, sbírce hrůzostrašných i komických romských povídek o duchách navrátivších se mrtvých.

Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.

Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.

Od devadesátých let se věnuje překladům ze severských jazyků, překládá nejen beletrii, ale i technické a právnické texty. Je však také úspěšnou spisovatelkou knih pro děti. V rozhovoru vypráví o tom, v čem tkví náročnost technických překladů a jak se tato práce liší od překládání beletrie. Prozrazuje také, čím je specifické psaní knih pro děti.

Psát o studentech klasické řečtiny není zrovna recept na jasný bestseller. V případě Tajné historie však toto tematické zaměření nebylo nijak na překážku. Tarttová svůj román oděla do na první pohled líbivého hávu detektivky či thrilleru, ale ve skutečnosti se jedná o meditaci nad základními morálními otázkami.

Nevšední vhled do života reportéra, který riskuje vlastní život a jde záměrně vstříc nebezpečí v době, kdy je práce novináře riziková sama o sobě. Szántóova snaha být při tom a zjistit, co se doopravdy děje, je těžko docenitelná v době, kdy někteří politici hlásají „alternativní fakta“ a vytvořit falešný snímek či video je stále snadnější.

Proč bylo těžké odhodlat se k překladu nového pokračování Harryho Pottera? A jak se redaktor a překladatel v jedné osobě dívá na palčivou otázku ohodnocení překladatelů? O své zkušenosti se podělil šéfredaktor nakladatelství Albatros Petr Eliáš.

Han Kang dokáže udělat básnický zážitek i z popisu tlející mrtvoly. I z toho důvodu není její kniha o krvavě potlačeném povstání ve městě Kwangdžu typický historický román – v prvé řadě jde o zevrubnou a nepříliš lichotivou analýzou lidské povahy, v níž vystupují protagonisté živí i mrtví a hrdinou je i samotná země, krajina představující jakési kolektivní vědomí.

Mít přehled o všech tématech, jimiž se zabývá Václav Cílek, není zrovna jednoduché. Všem, kdo si představu o této proteovské bytosti chtějí zpřehlednit, je určen soubor rozhovorů, v němž se populární geolog prezentuje jako konsenzuální a konstruktivní učenec, průkopník nových oblastí poznání. Kniha místy vyznívá jako budování kultu prvního skutečně žijícího českého Cimrmana.

Přesvědčivě napsaná kniha, postavená na autorových bohatých znalostech a zkušenostech ze soudobé mediální i politické scény, hledá v našich dějinách paralely k současnosti a pokouší se i o cosi na způsob typologie hlavních postojů, dějinných dilemat a ztroskotání, která nám hrozí i v budoucnosti.

Spisovatelka Ivana Myšková, absolventka Literární akademie (někdejší Literární akademie Josefa Škvoreckého) a bývalá redaktorka kulturního pořadu Mozaika Českého rozhlasu Vltava, vydala v nakladatelství Host povídkovou sbírku Bílá zvířata jsou velmi často hluchá. Soubor tvoří jedenáct povídek, v nichž vystupují protagonisté uzavření v určitém typu iluze či souboru falešných předpokladů a představ, z něhož je obtížné, ne-li nemožné vystoupit.

Selekce americké autorky Kiery Cassové se odehrává na území bývalých Spojených Států v době po čtvrté světové válce, ale spíše než o dystopický román se jedná o teenagerskou romanci. Ve společnosti rozdělené do osmi kast se může hlavní hrdinka domoci lepšího postavení jedině sňatkem anebo prostřednictvím Selekce, travestie tradičních pohádkových postupů, v níž dívky soupeří o „ruku“ budoucího krále.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

Kniha líčí budoucího amerického prezidenta z hlediska Středoevropana. I když vyšla před osudovými volbami, Klvaňa v ní už tehdy konstatoval, že bez ohledu na výsledek jeho klání s Clintonovou Trump už v jistém smyslu dopředu vyhrál. A radost z toho rozhodně nemá.

V posledních letech se otevřely nové a lepší možnosti, jak mohou čeští autoři (vědecko)fantastické prózy pronikat za hranice. Své zkušenosti líčí spisovatelka, překladatelka a editorka Julie Nováková.

Dílo tohoto v Čechách nepříliš známého středověkého kronikáře čekalo na svůj nejnovější, v pořadí teprve třetí český překlad téměř šedesát pět let. Helmoldem zanechané informace o životě Polabských Slovanů bývají z důvodu nedostatku písemných zpráv o slovanském etniku na českém území využívány i českými historiky a archeology.

Švýcarský spisovatel Lukas Bärfuss patří k nejuznávanějším německy píšícím dramatikům současnosti a neméně pozornosti si zaslouží i jeho prozaická tvorba. V obou žánrech se nebojí nahlas vyslovovat k politicky či společensky složitým tématům. Ne nadarmo jej kritika překřtila na „Maxe Frische našich dní“.

18 let práce, více než 2000 stránek - to je nová biografie Franze Kafky, která dosud neměla obdoby. Její autor ví o Kafkovi všechno, i to, co možná Pražané neradi uslyší.

Klíčovou roli při šíření české literatury v zahraničí má překladatel. A jaká je situace bohemistiky ve světě? Odpovídá 16 bohemistů z nejrůznějších zemí.

Prózy Ostrá streľba, Odkundesi a Odvodeniny vyšli v preklade Karola Wlachovského v roku 1985 pod spoločným názvom Odtienené oblomky.

Claire Legendre přechodně žila tři roky v Praze. Tuto zkušenost zúročila ve svém nejnovějším románu Vérité et amour (Pravda a láska). Říká v něm, co jsme věděli i netušili o Francouzích a Češích, a hlavně vypráví o jednom rozpadajícím se vztahu a o umanuté touze získat milence. Naráží ale na nekompatibilitu kulturních stereotypů.

Přehled česko-nizozemských literárních událostí za rok 2013, včetně seznamu přeložených titulů oběma směry a přehledu plánovaných vydání a literárních akcí v roce 2014.

Italský název La Storia v sobě zahrnuje dva významy: příběh i historii. Ústřední část příběhu se odehrává za druhé světové války. Vypráví životní osudy Idy Ramundové v kolotoči světových dějin, její boj o přežití, o vlastní nepatrné místo na slunci.

Spisovatelce Françoise Saganové bylo pouhých 18 let, když v roce 1954 publikovala svou prvotinu a brzy i nejslavnější román Bonjour tristesse.

Baronius na jednom místě svých Annales ecclesiastici podává výčet „pohanských proroků“ Kristova příchodu, mezi nimiž zmiňuje též Herma Trismegista. Opírá se o zprávu křesťanského autora 4. století Lactantia, ozdobenou citacemi z knih, ve kterých prastarý mudrc Hermés, původce egyptských zákonů a písma, podle Lactantia „jakýmsi záhadným způsobem vyzkoumal téměř univerzální pravdu“.

Báseň Christiana Morgensterna KOŠILELA byla převáděna do češtiny mnohokrát. Hojnost překladů této básně lze snadno vysvětlit. Slouží už drahně let jako osvědčený cvičný text k ozřejmění jazykové logiky a funkčnosti neologismu, jak tvrdí Josef Brukner v komentáři ke Košilele v knize Morgenstern v Čechách.

Dvacet let po nizozemském vydání vychází opus magnum, mnohasetstránkový (v češtině je těch stránek 750) román žijícího klasika Harryho Mulische Objevení nebe.

Příběh románu A taková to byla láska působí silně věrohodně: Gavalda ho psala krátce poté, co se sama rozvedla.

V roce 2008 vydává šestadvacetiletý fyzik Paolo Giordano svou prvotinu Osamělost prvočísel (č. 2009, La solitudine dei numeri primi). Román se záhy stává bestsellerem, o kterém se všude píše a mluví, a začne získávat literární ocenění, jejichž výčet završí prestižní cena Premio Strega. Podobně jako v případě Moraviova debutu se zdá, že napsal správnou knihu ve správný čas.

Proklamovaným záměrem románu je popsat posledních deset let skladatelova života, tedy období jeho největší slávy, ale také sílících příznaků nepříjemné choroby, období završené absurdní nehodou, nepovedenou operací a smutnou Ravelovou smrtí.

Česky psané myšlení o literatuře a kultuře nehýří zrovna politickými duchy. Vladimír Macura byl autorem, kterého politické aspekty zajímaly a byl pro jejich sémiotickou artikulaci výjimečně vybaven už biograficky

Pravdivá reprezentace čehokoli vůbec není možná, veškeré reprezentace jsou zakotveny v jazyce a následně v kultuře, institucích a politickém prostředí reprezentujícího – to je základní teze, na které je založena světoznámá a velmi vlivná kniha Orientalismus z roku 1978.

Za bezmála třicet let své literární kariéry tento „chameleon“ britské literatury zabrousil již do mnoha oblastí.

Jiří Pelán, náš přední překladatel a odborník na románské literatury, vydal knižně pod názvem Kapitoly z francouzské, italské a české literatury soubor svých studií, publikovaných časopisecky, ve sbornících, jako doslovy či, v případě eseje o Bohumilu Hrabalovi i monograficky, v letech 1999-2006.

Poslední novela Vladimira Sorokina (1955) Den opričníka (Děň opričnika) se stala jednou z neopominutelných událostí na ruské literární scéně právě uplynuvšího roku. Nejen pro otevřenost, s jakou zpracovává politické téma, ale také pro paradoxně zvolenou komickou polohu.

Dneska volal nějaký chlápek z Long Beach. Nechal na záznamníku dlouhý vzkaz, huhlal a hulákal, mluvil rychle a zas pomalu, nadával a vyhrožoval, že zavolá policii a dá tě zatknout...

„Mám vlohy na kralování,“ prohlásil jednou večer Robert G. Mehlman. Seděli jsme na terase hotelu Santa Caterina v Amalfi. Vzhledem k ročnímu období bylo chladno. Měl na sobě ten modrý kabát. Na rtech mu ulpěly zbytky buráků. Byl cítit jinak než dřív. Táhlo to z něj sklepy, kde se hodně tancuje a nikdy nevětrá.

Nejnovější román Jean-Françoise Duvala, Rok, kdy jsem se naučil anglicky, nachází stejně jako jeho předchozí díla inspiraci v autorově vlastní zkušenosti z cest - tentokrát se však Jean-François Duval vrací do svého mládí, kdy se téměř před čtyřiceti lety ocitl na ročním studijním pobytě v Cambridge.

Člověk si události pamatuje podle zvuků. Podle nich je třídí, ztrácí a zase nalézá. Svět je zvukotechna, uši jsou řídítka. Jedeme tam, kam chtějí ony...

Studie o současném rakouském autorovi Peteru Handkovi.

K osmdesátému výročí narození velkého italského spisovatele, kritika, překladatele a neklidného cestovatele Itala Calvina.

České vydání prvního dílu Poundova téměř celoživotního díla, básnického pásma Cantos, je velice pozitivní. Od předchozích antologií ho totiž odlišuje jeden zcela zásadní rozdíl: slibuje úplnost.

Od roku 1995 působí jako překladatel a redaktor. Jeho nejslavnějším dílem je doposud patrně překlad Bernièresovy Mandolíny kapitána Corelliho, za nějž obdržel roku 2000 překladatelskou Cenu Tomáše Hrácha, upozorněme však třeba i na Banksův Líc a rub nebo Muzeum zkamenělin...

Již několik let se na pultech většiny knihkupectví vyjímá nepřehlédnutelná série nejprodávanějších bestsellerů všech dob. Jde o knihy brazilského spisovatele Paula Coelha.

Přehled novinek a literárních událostí v Dánsku za rok 2002.

S ilustracemi nizozemské autorky Annet Schaapové vyrostla generace dnešních třicátníků. Její pozdní prozaickou prvotinu Lampička, určenou v nizozemštině dětem od 7 let, ale zejména její svérázné převyprávění sedmi klasických pohádek pro starší děti s chutí čtou i dospělí čtenáři. Do světa Lampičky se po osmi letech vrátila knihou Cvrček.

Svět venku hoří a my se uvnitř potichu rozpadáme. Čtvrtá básnická sbírka Přemysla Krejčíka nenabízí čtenáři bezpečný únik, ale naopak ho zamyká v klaustrofobní realitě jednoho běžného roku. Autor přináší syrovou inventuru každodenního života, ve kterém veškeré iluze odtékají kanalizací pryč spolu se vším ostatním.

Nezaměstnanému židovskému profesorovi fyziky hrozí nervový kolaps. Ve své humorné zpovědi o neochotě se zaprodat ho jednu chvíli odvrací, ale hned druhou se mu vydává naproti.

Autorku celosvětového bestselleru Jeřábi táhnou na jih Lisu Ridzén vyzpovídala během Světa knihy přímo překladatelka Linda Kaprová. Výsledkem je nebývale osobní rozhovor o rodině, mužích a stáří, o švédském severu, o tom, jak hrdina románu Bo Andersson přišel na svět skrze erotické scény – ale také o překladatelském pláči.

Sto předmětů, jež mění pohled na minulost i přítomnost. Annabelle Hirsch vypráví dějiny žen způsobem, který je zábavný i mrazivý zároveň. Kdo si přečte její knižní debut, už se na žiletku, kolo nebo počítač nebude nikdy dívat stejně…

Vítězný titul loňské Bookerovy ceny má své mouchy, ale vykresluje přesvědčivý portrét moderního muže, který potlačuje svoji přirozenost.

Velmi stručný přehled zajímavostí z meteorologie přináší odpověď na nejednu otázku, která nás napadne při sledování předpovědi počasí nebo i jen pohledu na oblohu. Nic navíc ale čtenáře nečeká, občas se spíše vkrádá pocit, jako by něco chybělo.

Začátek fantasy série pro starší děti se rozebíhá trochu pomaleji, ale vrcholí působivě. Nikoliv poprvé využívá motiv lidí s magickými schopnostmi, které ovšem ostatní pronásledují. A možná si chystá prostor pro homosexuální milostný trojúhelník.

Všechny, kdo si o sobě myslí, že Prahu znají a už je v ní nic nepřekvapí, autor spolehlivě vyvede z omylu.

Před deseti lety získala Lina Wolff švédskou Augustovu cenu za román Na ostří jazyka. Loni úspěch zopakovala s románem Liken vi begravde (Mrtvoly, co jsme pohřbili), v němž groteskně i hrozivě popisuje život v jednom jihošvédském městečku, kde se vraždí ostošest a nikdo soudný v něm nevydrží. Wolff zajímá moment, kdy komunita přestane milovat bližního svého a začne jednat na vlastní pěst.

Přes padesát let starý komiksový román je šokujícím svědectvím o tom, jak v japonské armádě za druhé světové války panovala středověká mentalita. Zajímavý je také kontrast karikaturních postav s temným příběhem.

Ve čtenářsky úspěšné komiksové autofikci předkládá oceňovaná belgická autorka vlastní příběh o boji s vaginismem, o bolestivé cestě za uzdravením těla a hlavně duše.

Předmět aktuálního sborníku ze sympozia k problematice 19. století byl stanoven už před třemi lety. Téma „americké zkušenosti“ ale mezitím pro Evropany nečekaně nabylo na naléhavosti.

Obrazově výrazná kniha zpracovává téma identity vietnamsko-české dívky, která nikam zcela nezapadá. Zatímco vizuální stránka vyniká nápaditostí a citlivou prací se symboly, vyprávění naráží na schematičnost a nejasně vymezeného cílového čtenáře.

Nový český překlad poezie básníků lianozovské školy dává možnost nahlédnout do prožívání bytí na okraji sovětské společnosti. Dělá to vtipně, hravě i existenciálně vypjatě.

Kdyby seriál Etty, který je od minulého týdne k vidění na francouzsko-německém televizním kanálu Arte, nedokázal nic jiného než přivést pozornost ke svojí literární předloze, splnil by svůj účel. Kdy jindy se vrátit k deníkům Etty Hillesum než právě dnes, kdy se svět otřásá pod nápory nenávisti, srovnatelnými snad jen s dobou, kdy tato mladá nizozemská Židovka své zápisky psala?

Jak si lidstvo počíná ve snaze uchopit prchavou přítomnost a vtisknout jí smysl, zkoumá Daniel Hanšpach ve své útlé básnické sbírce Odlitek dnešního dne. Poezie se zde odehrává v prostoru vrstvených obrazů a významových „kotrmelců“, které čtenáře nutí setrvat v neustálém napětí.

Od osobních svědectví k analytickému a angažovanému hledání východisek. V době, kdy konflikt v Gaze probíhá paralelně s rostoucím napětím napříč Blízkým východem, funguje sborník věnovaný Palestině nejen jako zdroj informací, ale i jako výzva k přehodnocení vlastního postoje.

Zlodějský milenecký pár, šmírující soused s útočnou puškou ve skříni, dealeři marihuany, nájemný zabiják a trojice gangsterů. Ti všichni se potkají v jednom neútulném činžáku a je z toho groteskně nadsazený krvák.

Román Poslední siréna finské spisovatelky Iidy Turpeinen vypráví strhující příběh vyhubení Stellerovy mořské krávy a zároveň zkoumá proměny lidského vztahu k přírodě. V rozhovoru autorka vypráví o práci s archivními prameny i o tom, jak mohou humanitní vědy pomoci proměnit naše uvažování o světě kolem nás.

Příběh o běžné pražské rodině, jež si uvědomí, že dítě nemusí ve škole trpět. A také o tom, jak je prima mít dědu, který ze sebe stejně jako vnučka nenechal vytlouct zájem o poznávání světa.

Nejnovější román Ludmily Svozilové balancuje na pomezí thrilleru a hororu. Hrůza přitom vyvěrá nejen ze střetu s bestiálním vrahem dětí, ale i z propracované psychologie hrdinky, která žije jen pro pomstu.

Už v roce 1949 dokázal rakouský rodák popsat, kam se československá společnost ubírá.

„Úkolem intelektuálů je vzdorovat útlaku,“ vysvětluje v rozhovoru tchajwanský autor, který se snaží knihami, ale i činy udržet kulturu svého domorodého ostrovního národa.

Teo sedí a myslí. Myslí na dinosaury, palačinky a na to, kde vznikají myšlenky a jestli je jeho maminka umí číst. Jednoduchá kniha o prvních filozofických úvahách nabízí odpovědi už těm nejmenším hloubavým čtenářům.

Básnická prvotina Darii Gordové přináší existenciálně laděnou poezii, která propojuje tělesnost, intimní výpověď a metafyzické přesahy. Jazykově vyzrálá sbírka pracuje s motivy osamění, paměti i identity a ukazuje, jak se osobní zkušenost může proměnit v soudržný a výrazný básnický celek.

Soubor téměř pěti desítek recenzí, portrétů a glos kulturního publicisty vypovídá nejen o předmětných dílech, ale jako celek především o samotném autorovi.

Sarkastický román o krizi středního věku, zkostnatělosti akademického prostředí a přebujelé politické korektnosti. Dánský autor s nadhledem i jízlivostí ukazuje, kam až může vést snaha uniknout vlastnímu i společenskému stereotypu.

V době komunistické diktatury sice psychiatrie neztratila svou pozici lékařského oboru, zároveň však nabízela nové možnosti represe – vždyť kdo odmítá cestu k beztřídní společnosti, nemůže přece být normální…

Největší ostrov světa je zároveň extrémní laboratoří lidské adaptability. Nová kniha jednoho z nejuznávanějších českých novinářů sleduje tisícileté dějiny Grónska – od prvních pěších migrantů přes Vikingy až po současné obyvatele – a ukazuje, že v nehostinných podmínkách přežívají nikoli technicky nejvyspělejší ani ti nejsilnější, ale spíše ti nejpřizpůsobivější.

Hluboké, dobrodružné, fascinující a nezřídka dojemné nahlédnutí do základní stavební jednotky těla každého živého organismu. Kromě četných historických exkurzů, objasnění fungování buněk a seznámení s aktuálními objevy autor předjímá, jakým způsobem úplnější poznání buňky ovlivní medicínu i budoucnost člověka.

V českém prostředí zatím nemají takový zvuk, nicméně v tom anglosaském se sportovní romance jako svébytný žánr vyhraňují už několik let. Román americké spisovatelky je silný v důrazu na budování důvěry.

Jedna, co lítala metr nad zemí. Ta v parku. Ta v Bavorsku. Povídkovou sbírkou Magdalény Platzové defilují převážně bezejmenné hrdinky, které mohou, ale rozhodně nemusejí být autorčiným alter egem.

Přední jihočeský detektivkář si opět odskočil od Tomáše Volfa, rodnému kraji ale zůstává věrný. Román se nese v příjemně poklidném duchu, zajímavě přitom pracuje s proházenou chronologií jednotlivých kapitol.

Mathias Voigt, ředitel německé PR agentury Literaturtest – zajišťující propagaci české literatury v německy mluvících zemích v rámci českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu a Roku české kultury – prozrazuje obrysy připravované kampaně.

Australská literární teoretička zpochybňuje představu literární vědy jako čistě racionální až sterilní disciplíny. Ukazuje, že okouzlení, šok, identifikace i potěšení nejsou selháním interpretace, ale jedním z legitimních způsobů, jak literatura působí – a proč má stále smysl ji číst i zkoumat.

Afroamerický autor Percival Everett přináší Dobrodružství Huckleberryho Finna v novém kabátě – z perspektivy uprchlého otroka Jima, jehož očima děj známé předlohy nahlížíme.

Může dítě potkat něco horšího než smrt matky? Pokud vyrůstá v provinčním městě v současném Rusku, tak ano. Dětství malého Mikiho se přitom neliší od dětství dalších dětí. Ani jeho dospívání se nevymyká tomu, co zažívají ostatní teenageři. Ale Miki má jedno tajemství. Svou rodinu, kterou nesmí nikomu ukázat. Nemít matku je možná smutné, ale přípustné. Mít dva otce je nemožné.

Jsou-li zasazeny do správného odborného kontextu, mohou i nařízení o chůzi přes Karlův most nebo Masarykův vztah k abstinenčnímu hnutí představovat inspirativní zdroj pro zkoumání dané doby, nikoli pouhou historickou kuriozitu.

Petra Zikmundová je dvorní překladatelkou Virginie Despentes – na jaře jí vyjde již šestý knižní překlad francouzské autorky. Za převod třetího dílu trilogie Život Vernona Subutexe získala s přihlédnutím k prvním dvěma dílům série Tvůrčí prémii Obce překladatelů.

Výbor Úvahy o terorismu, který čerpá z prakticky všech oblastí Camusovy tvorby, je bohatý na texty (a s tím i na hodnotné myšlenky), je však chudý na kontext. I když je to výbor uspořádaný přední odbornicí a doprovozený jejím úvodem i doslovy dalších dvou autorů, vnitřně vděčí za soudržnost především obdivuhodné Camusově myslitelské důslednosti.

Na kladenském stadionu byla nalezena mrtvola mladého sportovce. O pár dní později v blízkosti místa činu vypukne požár. Jedná se o dva odlišné případy, nebo se pachatel snaží skrýt stopy? Odpověď na tuto otázku hledá pražský vyšetřovatel a vášnivý běžec Petr Lenz.

Minulý týden obletělo svět – a česká média zejména – video kanadského premiéra Marka Carneyho. Ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu odkázal na esej Moc bezmocných Václava Havla. Na okamžik jsme se tak ocitli ve světle reflektorů. Video se šířilo, čeští novináři ho glosovali, lidé na Instagramu dokonce sdíleli fotografie Havlových knih ve svých domácích knihovnách.