Nejčtenější články

V knize se spojují Ekovy hluboké a mnohostranné znalosti s citlivou vnímavostí pro populární kulturu, což z ní (i díky skvělému překladu) společně s Dějinami krásy činí jedinečné dílo.

Tajemná pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina a jejíž křivolaké uličky skrývají mnohá nebezpečí, jen málokterému čtenáři dobrodružné literatury nepřipomene slavná Foglarova Stínadla. Pošlete však do ní děti 21. století, a poetika se trošku promění. S pomocí postupů vypůjčených z thrilleru či vědecko-fantastické literatury autor předkládá napínavý příběh, který nenásilně upozorňuje na míru důležitosti všemožných vynálezů v našich životech.

Jak se čtou příběhy Agathy Christie, v nichž vystupuje slavná postava slečny Marplové, to ví mnohý čtenář. Jak ale tyto příběhy znějí? A jak zní sama Jane Marplová v (dosud) šesti dílech audioknižní série?

Král české akční fantastiky František Kotleta zkouší také komiksové médium. Jeho prvotina je sice pro komiksové zpracování jako stvořená, ale nejspíš to chtělo najít zkušenějšího komiksového tvůrce.

Francouzský literární teoretik Pierre Bayard ve svých knihách už naboural nejedno dogma. Na vybraná témata útočí lstivě a záškodnicky, čímž si lehce získává přízeň široké vrstvy čtenářů. Přitom ale za většinou velmi provokativním názvem publikace stojí poctivá studie postavená na pečlivě dokládaných argumentech. I když tentokrát svého čtenáře vehementně nabádá, aby knihy zbytečně nečetl a klidně o nich mluvil, sám vychází z četby bohaté a opírá se o mnohé dávno publikované teorie.

V nových krátkých prózách dělá Borkovec další krok: k poetizaci každodennosti pomocí smyslových detailů přidává surreálné, děsivé nebo prostě ambivalentní motivy. Pod povrchem konkrétních situací prostupuje textem existenciální rovina – pomíjivost, vnitřní napětí. Kniha pracuje s mystifikací, roztržitostí i afektem; výsledek je mnohotvárný, ironický, podvrací očekávání a rozšiřuje hranice žánru.

Má-li pravdu databáze olympos.cz, prošlo od r. 1888 po našich scénách více než 60 Oidipů, většinou mluvili česky, ale také německy a rusky. Jen v Brně se po r. 1989 hrál Oidipus celkem čtyřikrát a jednou ještě pohostinsky dojel z Ostravy. Poslední z nich, Mošova inscenace v Městském divadle, měla derniéru 3. června 2013.

V předmluvě, ve které se obrací k adresátovi díla, neapolskému králi Alfonsovi, Piccolomini mimo jiné provádí morální soud nad Čechami a slibuje nevídané vyprávění.

La carte et le territoire, Houellebecqův v pořadí již pátý román, vyšel ve Francii v roce 2010 v nakladatelství Flammarion a přinesl autorovi významné ocenění, Goncourtovu cenu. Řada kritiků je přesvědčena, že román si cenu skutečně zasloužil.

Do přehledu jsou zařazeny překlady japonské beletrie z originálu do češtiny, které mají rok 2007 uveden v tiráži jako rok vydání.

Po více než dvaceti letech od prvního vydání vyšla česky Kaliban a čarodějnice, zásadní kniha marxistického feminismu. Její autorka, italsko-americká filozofka Silvia Federici, staví do centra svého výkladu figuru čarodějnice jako jednu z určujících postav zrodu moderního kapitalismu a polemizuje přitom s marxistickou tezí o původní akumulaci kapitálu.

Sto předmětů, jež mění pohled na minulost i přítomnost. Annabelle Hirsch vypráví dějiny žen způsobem, který je zábavný i mrazivý zároveň. Kdo si přečte její knižní debut, už se na žiletku, kolo nebo počítač nebude nikdy dívat stejně…

Nejznámější román moderního chorvatského spisovatele Ranka Marinkoviće nám líčí atmosféru Záhřebu těsně před vstupem Jugoslávie do 2. sv. války. Hlavní postava, intelektuál, se tu střetává s absurditou doby a pokouší se s ní vyrovnat po svém.

Kritika společnosti nemusí být pouze sžíravá aneb laskavým tónem ke snížení polarizace.

Jak vietnamské děti učily svoje rodiče, co to jsou české Vánoce? Z jakých důvodů odcházejí či utíkají Vietnamci do Česka dnes? Na osudech čtyř odlišných českých Vietnamců kniha ukazuje různé podoby integrace a v závěru si pak česká spoluautorka na den zkouší, jaké to je pracovat jako vietnamská prodavačka.

Kdo byl před sto lety řazen do elity národa? Jak byli dotyční zachyceni fotograficky? Kniha nedávno oceněná Magnesií Literou připomíná, kdo zde vytvářel myšlenkové a kulturní dědictví, ale současně se také sama stává jeho součástí.

Prvotina Jany Šrámkové, novela Hruškadóttir, si vysloužila u kritiky chválu pro silný, rafinovaně vystavěný, ale s obdivuhodnou prostotou vyprávěný příběh. Ve druhé novele této spisovatelky je prolínání rafinovanosti a prostoty přítomno také, obě útlé knihy navíc spojuje podobný ústřední motiv. Jde o snahu vyrovnat se se smrtí blízkého člověka a vyprávěním postihnout jeho život.

Téměř v každém antisemitském pojednání je zabudován přehled protižidovských výroků, které demonstrují starobylost „židovské otázky“. Tím, že jsou v těchto textech k sobě řazeny nejrůznější výroky jako kompatibilní, ačkoli jsou vytržené z dobových souvislostí a při bližším ohledání vzájemně rozporné, vzniká představa, že jde o jakousi stálost, neměnnost parazitismu Židů v antickém i křesťanském světě.

S blížícím se létem roste i hlad po čtení – a snad na knihy konečně bude také čas. Abyste věděli, po čem sáhnout, připravili jsme redakční přehled zaručených tipů.

Společná práce dvou věhlasných komiksových tvůrců příběhovou formou vysvětluje, jak se dělá komiks. Pro školáky může být povzbuzením i praktickou příručkou, která poradí, na co se soustředit a kde neztrácet čas a energii.

Svět venku hoří a my se uvnitř potichu rozpadáme. Čtvrtá básnická sbírka Přemysla Krejčíka nenabízí čtenáři bezpečný únik, ale naopak ho zamyká v klaustrofobní realitě jednoho běžného roku. Autor přináší syrovou inventuru každodenního života, ve kterém veškeré iluze odtékají kanalizací pryč spolu se vším ostatním.

Symbol zatuhlosti normalizační doby dostává v knize mnohem plastičtější kontury, než jsme zvyklí. Kromě známých paradoxů Husákova života – bývalý politický vězeň, který se stal věznitelem, komunista hlásící se dlouho k církvi – autor rozebírá i další rozpory a nejednoznačnosti a činí tak s minuciózní pečlivostí. Historik Macháček svého protagonistu nedémonizuje ani neomlouvá.

Německy důkladný rozbor se snaží postihnout co nejvíce protikladných fazet díla proslulého filozofa, ale také psychologa, na kterého je dodnes neprávem svalována zodpovědnost za největší zločiny 20. století.

Jaké knihy mají k ruce malí filozofové v zahraničí?

Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Nezaměstnanému židovskému profesorovi fyziky hrozí nervový kolaps. Ve své humorné zpovědi o neochotě se zaprodat ho jednu chvíli odvrací, ale hned druhou se mu vydává naproti.

Autorku celosvětového bestselleru Jeřábi táhnou na jih Lisu Ridzén vyzpovídala během Světa knihy přímo překladatelka Linda Kaprová. Výsledkem je nebývale osobní rozhovor o rodině, mužích a stáří, o švédském severu, o tom, jak hrdina románu Bo Andersson přišel na svět skrze erotické scény – ale také o překladatelském pláči.

Michal Viewegh je český spisovatel, publicista a scénárista, v současnosti nejprodávanější český prozaik.

5. júna 2008 zomrel v Šali vo veku nedožitých 74 rokov na zlyhanie srdca slovenský spisovateľ Ján Johanides.

Už delší dobu se ví, že Dan Černý kreslí komiksové příběhy Disneyho zvířecích hrdinů pro zahraniční vydavatelství. Nyní vychází česky soubor těchto jeho prací i s vysvětlením, jak to všechno vzniklo.

První společný román legendární francouzské dvojice průkopníků psychologické krimi byl několikrát úspěšně zfilmován. Navzdory svému věhlasu se nicméně českého vydání dočkal až po čtyřiasedmdesáti letech.

Redakční výběr knih vydaných v uplynulém roce, na něž by byla škoda zapomenout. Nabízíme pestrou inspiraci, abyste mohli obdarovat sebe i své blízké.

V rámci letošního Světa knihy nám poskytla rozhovor Vanessa Springora, autorka románu Svolení, v němž se po mnoha letech vrátila k příběhu z doby svého dospívání. Ve čtrnácti letech se stala milenkou staršího muže, slavného spisovatele. V knize se s odstupem zamýšlí nad tím, jaké společenské mechanismy se podílely na tom, že Gabriel Matzneff mohl beztrestně udržovat vztahy s nezletilými, a dokonce se těšil uznání uměleckých kruhů, když své pedofilní záliby popisoval v knižně vydávaných denících.

Co stojí za nečekaným úspěchem této donedávna světu neznámé argentinské autorky? Není „fenomén Schweblin“ jen dočasný trend? Podobné otázky nemění nic na tom, že román – v němž autorka sugestivně popisuje odevzdanost svých postav v soužití s všudypřítomným nebezpečím, jejich duševní vyprázdněnost, apatii, to zvláštní tísnivé ticho a mlčení, jež opanuje celý prostor kolem nich – se čte jedním dechem.

Nizozemský spisovatel Arnon Grunberg (1971) u nás není neznámý: čerstvě vydaný román Mateřská znaménka je jeho šestým knižním titulem v češtině, navíc některé z těchto překladů představil v ČR osobně. Jeho čeští příznivci tu najdou známé grunbergovské prvky ve vážnější poloze: autor totiž román napsal pod dojmem matčiny poslední životní fáze a jejího úmrtí.

Jen málokterá kniha se může pochlubit tak pozitivním hodnocením, jako právě Kahnemanova publikace Myšlení rychlé a pomalé (v originále Thinking, Fast and Slow). Daniel Kahneman je celosvětově uznávaný psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002. Zaslouženě.

Závěrečná studie k Soubornému dílu Hermanna Hesseho, vyšla jako doslov k X. dílu

Martin Amis patří mezi přední současné britské autory a vedle svého přítele Salmana Rushdieho i nejznámější. U nás bohužel zatím jeho nejlepší knihy nevyšly: nakladatelství Mustang vydalo v překladu povídkovou sbírku Einsteinovy příšery z roku 1987 a potom ještě raný román Jiní lidé (1981), ovšem asi nejlepší česky vydanou autorovou knihou je Úspěch, podařený a pro Amise tematicky charakteristický román z roku 1978, který v roce 1992 vydala Mladá fronta.

Postupné zhoršování duševního zdraví dětí a mladých lidí má v posledních deseti letech podle amerického psychologa dvě příčiny. Nadměrnou ochranu dětí před fyzickým světem a žalostně nedostatečnou před tím virtuálním. Ještě ale nemusí být pozdě.

Krejčovský příběh pracovitého psa jménem Baron ukazuje pravou hodnotu věcí i upřímného přátelství. Co jej ale skutečně pozvedává, je neobvyklá, ale o to působivější umělecká výprava celé knihy.

Autorka románu Mizíme prozradila nejen to, jak by lidé její román vnímat neměli, ale i proč musela doma několik týdnů velmi opatrně vysávat nebo co mají Rakušané na mysli, když jedí „neprovdanou housku“.

Uladzimir Karatkevič (1930–1984) byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších běloruských spisovatelů 20. století. V řadě historických románů vytvořil plastický obraz běloruské minulosti. Kromě románů psal také drobné prózy, romantickou poezii a filmové scénáře. Na konci listopadu uplynulo 80 let od jeho narození.

Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie je soubor skládající se ze starších textů, obohacených o některé texty nové. Jak už napovídá název knihy, přírodu autor pojímá jako zrcadlo, v němž vždy hledáme a nalezneme to, co tam nalézt chceme. Dominantním rysem je stálé vědomí ambivalentnosti každého jevu. Komárek se ruku v ruce se sledováním jednotlivých verzí přírody zabývá i tím, jak se měnily i představy o lidské přirozenosti, a jak se měnili i samotní lidé.

Zdánlivé osobní drama, nevýrazná hrdinka a těžké životní okolnosti – to vše se nečekaně převrátí v odvážnou grotesku o ženě, kterou najednou vidí celý svět.

Náš redakční výběr z knižních novinek posledního půlroku by měl každému usnadnit výběr četby na dovolenou, ale i připomenout zajímavé tituly, které zkrátka stojí za pozornost.

Na sedmou povídkovou sbírku rozeného romanopisce Stephena Kinga se čekalo téměř deset let. Vyloženě výborných děl během té doby vydal pomálu. O to překvapivější je, že právě takovou knihou je Čím temnější, tím lepší.

Vlk, úhlavní nepřítel člověka. Anebo ne? Protagonista knihy se s vlkem setkává a rozhlíží se po světě jeho očima i dalšími smysly. A jeho život od té doby už není obyčejný.

Letošní Svět knihy přinesl českým čtenářům možnost blíže se seznámit se čtyřmi velikány zahraniční detektivky – publiku se představili Michel Bussi, Helen Fieldsová, Robert Bryndza a Bernard Minier. Právě s posledně jmenovaným jsme v rozhovoru hovořili o jeho oblíbených českých autorech, procesu psaní, ale také třeba o tom, jak si na francouzském knižním trhu stojí povídky.

Román, jemuž hlasování švédských čtenářů vyneslo nálepku „kniha roku 2024“, citlivě vypráví o bezmoci stáří.

Osudy chrabrého medvěda Wojtka, věrného druha polských vojáků za druhé světové války, dodnes lákají k četbě děti i dospělé v různých koutech světa. Kromě toho, že tento zvířecí hrdina pomáhal polskému dělostřelectvu nosit munici ve slavné bitvě o Monte Cassino a prošel s ním velký kus světa, byl Wojtek také zapřisáhlým milovníkem piva a rošťáren všeho druhu a především pak výborným kamarádem, jakého by si každý z nás mohl jen přát.

Autorův záběr je obdivuhodný. Jeho úvahy sahají od etologie přes starověké civilizace a soudobé domorodé kultury až k finesám uměleckých emblémů a alegorií. S jeho závěry jistě nemusíme vždycky souhlasit. A už vůbec není jisté, zda všechny jeho precizně formulované, ale komplikované myšlenky budou pro každého čtenáře zcela srozumitelné. Pro pochopení role symbolu v dějinách lidského myšlení a napříč různými kulturami ale tato publikace jistě představuje nemalý přínos.

Ve světě literatury pro děti a mládež existují stejně hvězdní autoři jako ve světě literatury pro dospělé. Planetárního úspěchu dosáhla samozřejmě Joanne K. Rowlingová, v evropském měřítku se jí snaží vyrovnat Francouz Timothée de Fombelle.

Harry Mulisch (plným jménem Harry Kurt Victor) se narodil 29. 7. 1927 v Haarlemu. Otec Kurt pocházel z německé rodiny z Jablonce nad Nisou a koncem první světové války se dostal jako důstojník rakouské armády do Antverp...

Romány ze sportovního prostředí se zpravidla soustředí na sportovce-muže. O to výjimečnější je oceňovaný debut Rity Bullwinkelové, který nás zavádí mezi náctileté sportovkyně, a to dokonce boxerky.

Všechny, kdo si o sobě myslí, že Prahu znají a už je v ní nic nepřekvapí, autor spolehlivě vyvede z omylu.

Meditativní román o životě v „totálně odepsaném městě“, o muži v paralýze, o přítomnosti, do níž se vpíjí minulost i budoucnost a rozmlžuje ostré kontury všeho – příběhu, vztahů, katarze. A o dětech.

Podle kanadsko-britského bohemisty se dějiny často rozhodovaly v ložnicích či skrze erotické podvratnictví. Praha je pro něj místem, kde se surrealismus potkává s atmosférou gulagu a kde je krása spíše vražedná než pravdivá.

První román trilogie o památných okamžicích stoleté války nabízí méně bojových scén, než by čtenář čekal, ale autor dokáže popsat i zdlouhavý přesun od města k městu natolik poutavě, že nedovolí knihu odložit.

Naomi Klein se ve své nové knize Dvojnice vydává na znepokojivou cestu, která propojuje celosvětový politický vývoj s intimním vyprávěním. Autorka, známá jako nekompromisní kritička neoliberalismu a korporátní moci, zde navazuje na svou předchozí tvorbu, ale tentokrát obrací pozornost směrem k sobě samé – a k tomu, co vidí „za zrcadlem“.

Autorka dvou úspěšných novel předkládá čtenářům svůj povídkový debut. A dělá to dobře – jednotlivé texty propojuje nejen nápaditou koncepcí celé sbírky, ale i různými opozicemi, které její postavy zastupují.

Značně autobiografická kniha outsidera japonské literatury nabízí vhled do nitra člověka, který rezignoval na život. Svými bezohlednými činy však stále negativně ovlivňuje lidi okolo sebe a v čtenáři především vzbuzuje opovržení. Jak se k takové knize postavit?

Na novém díle Abdulrazaka Gurnaha Dozvuky je nejpřekvapivější to, jak se liší od románu Ráj, který v českém překladu vyšel o rok dříve. Nový text na ten starší přes velký časový odstup v mnohém navazuje, ale jeho kvalit nedosahuje ani zdaleka.

Čtyři plnohodnotné strašidelné povídky a tucet mikrohororů zavede strachuchtivé čtenáře na hřbitov i do prázdného obchodního centra a vypustí na něj celou plejádu netvorů od klaunů, čarodějnic či vlkodlaků po bytosti, jež se vzpírají popisu. Třebaže cílí primárně na mladší čtenáře, tu a tam zamrazí i zběhlejší znalce žánru.

Proč je červen v Argentině považován za smolný měsíc? A co nás může čekat v knize, v níž narazíme na červen hned dvakrát? V literární výpovědi Martína Kohana o období poslední diktatury v Argentině se setkáváme s několika porážkami – a nepůjde jen o ty fotbalové.

Francouzský bestsellerista se vrací s dalším příběhem kriminalisty Martina Servaze. A mile překvapuje zejména jeho první polovinou, která se odehrává hluboko v hrdinově minulosti.

Stručné, avšak ilustračně velmi zdařilé seznámení s jedním z největších přírodovědců historie čtenáři nepřibližuje jen jeho život, nýbrž i dílo, jehož výsledkem byla teorie, která nadobro změnila nazírání člověka na živou přírodu, včetně sebe sama.

Autorovi nešlo o výrobu kompletního kompendia ani učebnice, nabízí subjektivně zabarvený výběr, který kulturní dějiny hor a historii jejich výzkumu a dobývání úspěšně přibližuje na mnoha odlišných rovinách.

V rodině Spiegelglasových se o kameni smýšlelo různě. Pro někoho představoval svátost.

Když jsem se narodila, máma mě pojmenovala po všech dívkách z knihy s názvem Dějiny lásky, kterou jí dal táta. Bratra pojmenovala Emanuel Chaim po židovském historikovi Emanuelu Ringelblumovi, který ve varšavském ghettu zakopal plechovky od mléka plné svědectví, a po židovském cellistovi Emanuelu Feuermanovi, který patřil mezi největší hudební zázraky 20. století...

Mladý, ale výrazný hlas katalánské literatury se zamýšlí nejen nad podobností postupného zániku lidských těl a menšinových jazyků.

Čtenář nevěří, chytá se za hlavu, je mu do pláče. Postava podobná Doře se v české literatuře ještě neobjevila a je jisté, že nikoho nenechá chladným. Spisovatelka Eva Danišová ji vydolovala ze svých vzpomínek a muselo to stát kus sebezapření. Ale je dobře, že její příběh zaznívá.

Detektivce norsko-švédsko-francouzské dvojice vlastně není moc co vytknout, vše v ní funguje. Přesto působí jako vykalkulovaný produkt.

Obrazově výrazná kniha zpracovává téma identity vietnamsko-české dívky, která nikam zcela nezapadá. Zatímco vizuální stránka vyniká nápaditostí a citlivou prací se symboly, vyprávění naráží na schematičnost a nejasně vymezeného cílového čtenáře.

Antologie povídek jednoho z největších moderních íránských spisovatelů a kanonické postavy světové literatury stojí za pozornost i šest desítek let po svém vydání.

Baker zasazuje lidské dějiny do rámce veledlouhého kosmického vývoje. V duchu konceptu Big History sleduje vzestup komplexity od velkého třesku po digitálně propojenou civilizaci a tvrdí, že jsme „pralidé v módních botách“. Jeho optimistická vize lidstva jako sebeuvědomělé části vesmíru však vyvolává otázku, zda už nejde spíše o metafyziku než o dějiny.

Prémii Tomáše Hrácha získal na udílení Ceny Josefa Jungmanna za rok 2024 Václav Křenek, a to za překladatelský debut – převod románu norského spisovatele Olivera Lovrenského Když nám bylo míň. V rozhovoru vysvětluje nejen proces překladu, ale i to, čím si ho kniha získala, jak si na ní zkazil mluvenou norštinu nebo co z norské literatury v češtině stále chybí.

Poetický příběh vypráví o čtyřleté Olívii, která za asistence dědy Moučky proměňuje fádní částí dnů v expedice plné strašidelných zvířat a dobrodružných úkolů.

Jaké je to být doma v prostředí, které je nám zároveň cizí? Sociologické a politické zkoumání sebe sama, v němž se autor vyrovnává s vlastní sociální podmíněností a snahou se z ní vymanit, rozporem mezi homosexuální a dělnickou identitou a s potřebou úniku i návratu. Ukazuje, jaké to je, když je naše identita v konfliktu s normami prostředí, do kterého jsme se narodili.

V novém komiksu se Liv Strömquistová rozhodla prozkoumat téma self-help příruček. Zatímco stylově se pevně drží v závěsu své předchozí tvorby, tematicky tentokrát vrávorá.

Nový román Dana Browna jistě potěší pražské hoteliéry a incomingové agentury. Jestli potěší také čtenáře, není tak jisté. Od spekulativní detektivky s historickým pozadím se totiž opět odklání k technothrilleru.

24. dubna byli na slavnostním večeru na Nové scéně ND vyhlášeni laureáti 24. ročníku cen Magnesia Litera.

Česko-britský ilustrátor se sešel s britskou zooložkou a autorkou knih pro děti; výsledkem je neobvyklá kniha. Zdánlivě jednoznačné situační ilustrace dosahují díky básnickému doprovodu nečekaného přesahu. A to s humorem!

Co číst, co darovat, co doplnit do vlastní knihovny? Co nezapomenout uplatnit ve vášnivé debatě o letošní nadílce knižního trhu? Nabízíme redakční výběr nejlepších knih vydaných v uplynulém roce. Je předem roztříděný do různých poliček: podle žánru, námětu a cílového čtenáře.

19. století bylo mimo jiné dobou prudkého rozvoje cestování i masové turistiky. Jak se tehdy proměňovalo a jakých nových podob nabývalo, to z mnoha úhlů pohledu líčí další sborník ze známých každoročních plzeňských sympozií.

Plánujete ho? Může být studené i horké, deštivé i suché, klidné i divoké, smutné i rozjásané, odpočinkové i adrenalinové, osamocené i hodně společenské... Ať bude vaše verze léta jakákoli, kniha by v ní chybět neměla. A konec výmluv na nepřehlednou nabídku: s redakčním výběrem to bude hračka.

Západočeská autorka svým novým románem naplňuje očekávání své cílové čtenářské skupiny. Její zachycení atmosféry třetí republiky však může oslovit i nové čtenáře.

Debut, nominovaný na cenu Magnesia Litera, ohmatává kontury individuální a rodinné paměti. V evokativním a svým způsobem odtažitém textu o bolestném dospívání se vrací ke vzpomínkám, které dokážou být tak zavádějící, stejně jako i život formující.

Po třech letech od knižního debutu Praskliny (2020) vychází Kláře Vlasákové druhá samostatná prozaická kniha, nazvaná lakonicky Těla. Autorka se tu téměř doslovně snesla na zem – osou, kolem které se otáčí děj celé knihy, už není záhadný vznášející se kulovitý útvar neznámého původu, ale lidské tělo z masa a kostí.

Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.

„Bylo by velmi pohodlné to vzdát,“ zamyslí se islandský spisovatel a ekologický aktivista Andri Snær Magnason, po chvíli ale rozhodně dodá: „I kdyby všechna data jednoznačně dokládala, že už není naděje, stále bych věřil, že musíme hledat řešení.“

Konfrontace dvou zcela odlišných světů, jejichž kořeny vězí v bývalém Západním a Východním Německu. Na poutavém setkání starého, vzdělaného Berlíňana jakožto produktu demokratické SRN a mladinké neonacistky z Meklenburska sledujeme osobní i celospolečenské důsledky rozděleného a znovusjednoceného Německa.

Monografie slavného prvorepublikového herce se v podstatné míře věnuje také Nového kariéře v poválečných budovatelských filmech. Ta nebyla ani vynucená, ani vnucená.

Známý britský frankofil Julian Barnes napsal román podle pravidel literatury faktu, v němž se setkává samet dekadence s chladnými chirurgickými nástroji. Nedotýká se v něm pouze otázek umění, vědy a morálky – svou vášní pro „jiné“ se kriticky staví ke všem formám nacionalismu a dostává se tak na půdu politiky.

Pokračování Příběhu služebnice, jemuž seriálová adaptace přinesla celosvětový věhlas, přináší pohled do mocenského zákulisí Gileádu – nástupnického režimu dnešních Spojených států, v němž se obě knihy odehrávají – i každodenního života v totalitě ustanovené skupinou náboženských fanatiků. Strohé líčení často šokujících skutečností je však v konečném důsledku nositelem naděje.

Úsporná próza světoznámého anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada Souboj vyšla poprvé roku 1908, ale českého překladu se dočkala až v roce 2017. Přestože je komorní příběh o šestnáct let dlouhém sporu dvou důstojníků Napoleonovy armády více než století starý, jeho téma i pojetí lze bez skrupulí označit za nadčasové.

S překladatelem Zbyňkem Černíkem o neslušné předrevoluční době, přátelství s velikány severské literatury, cestovatelské vášni a oblibě medvědů.

Příběh čtyř žen cestujících v čase v sobě spojuje univerzální téma mezilidských vztahů se specifickými rysy japonské kultury a literatury.

Nejpřekládanější a nejprodávanější nizozemskou knihu napsala od svých třinácti do patnácti let dívka z německé židovské rodiny, která po Hitlerově nástupu k moci emigrovala s rodiči a starší sestrou do Nizozemska. O devět let později, za německé okupace této země, se rodina z obavy před deportací do koncentračních táborů musela stáhnout do úkrytu. Dívka se stala symbolem nejen pronásledování Židů za druhé světové války, ale také boje proti diskriminaci menšin. Jmenovala se Anne Franková.

Čím česká literatura oslovuje čtenáře v Německu a ve světě? A oslovuje je vůbec? Zamýšlí se nad tím překladatelka Doris Kouba u příležitosti Lipského knižního veletrhu 2019, jehož bude Česká republika hlavním hostem. Rozsudek je to nemilosrdný, ale o to upřímnější.

V rozhovorech s průkopnicí paliativní a hospicové péče v České republice je přes záchvěvy humoru a odlehčení patrná určitá tvrdost k sobě samé, která Marii Svatošové paradoxně pomohla vybudovat dílo plné laskavosti, milosrdnosti a něhy nejen k pacientům.

Nejlepší švédskou knihou uplynulého roku v kategorii beletrie pro dospělé se stal dystopický román popisující Švédsko budoucnosti: „Johannes Anyuru líčí s originální a osudnou dramaturgií řetězec událostí, kdy se společnost současného a budoucího Švédska zhroutí, a otevře se tak prostor teroru a represím.“

Bílý pes Goro, včelka Mája, kyberpunk, narozeninová přáníčka, Tamagoči, Pokémoni a mnohé další japonské a západní popkulturní jevy v přitažlivé a proměnlivé symbióze popisuje sehraná trojice autorů. V knize s bohatým obrazovým doprovodem se také dozvíme, jak vybraná díla či jevy odrážejí celkové směřování různorodé japonské společnosti.

Dánský fotograf Daniel Rye Ottosen strávil třináct měsíců v zajetí islámských extremistů. Přežil, mnozí jeho spoluvězni však takové štěstí neměli. Kniha Rukojmí ISIS je autentickým obrazem hrůzných vězeňských praktik Islámského státu, ale také příběhem o naději a rodinné pospolitosti.

„Chci na divadle ukazovat i vidět city, poctivost, pravdu, stesk, radost, hněv, žádnou parodii ani negaci hodnot, o kterých se právě mluvilo, žádné schovávání se za žertování, žádné komentování toho, co právě proběhlo, ale jednoduchost a čistotu. Sama chci vidět city a nechat se dojímat a totéž chci umožnit také divákovi,“ říká finská dramatička Saara Turunen.

Kolik je na světě jazyků a kolik mají jednotlivé jazyky mluvčích, jak jazyk vzniká, jaké má podoby a funkce, jak rychle může zaniknout? Objemná a výpravná publikace Jazyky světa přehledně popisuje všechny jazyky, které na zeměkouli slouží ke vzájemnému porozumění. Vedle kulturní historie jazyků zmiňuje i jejich sociologickou a politickou roli. Bohaté a detailní informace jsou podané dostatečně přístupnou formou i pro laika, a navíc doložené mnoha názornými mapkami a přehlednými tabulkami. Cenná

Kniha rozhovorů polské novinářky Izy Chruślińské s Oksanou Zabužko vyšla v roce 2013 polsky, o rok později ve zpětném překladu ukrajinsky. Oksana Zabužko je ikonou současné ukrajinské literatury, těžiště její práce je rozděleno mezi poezii, esejistiku, beletristiku a literární vědu. Zabužko žije Ukrajinou, a tak se kniha stává průvodcem po ukrajinské kultuře, literární historii a neustálém boji za samostatnost.

Michel Houellebecq se v novém románu ohlíží za Evropou konce 19. století a zároveň staví mohutnou vizi naší blízké budoucnosti. Lednové pařížské události jen potvrdily naléhavost jeho proroctví – zároveň nás však nutí jinak běžnou literární provokaci vidět i kritičtějším pohledem. Jak se ztotožnit s hrdinou, jenž za příslib pohodlného života badatele s pěkným platem a s profitem ze státem deklarované polygamie konvertuje k islámu?

Knih mapujících historii lidstva u nás v poslední době vyšlo více, tato mezi nimi patří k nejucelenějším a také nejzábavnějším. Harari nejvíce zdůrazňuje lidskou schopnost vytvářet mýty, protože právě ty dokáží udržovat při životě státní celky, náboženské komunity i velké firmy.

První knihu, kterou napsala Joanne K. Rowlingová po sérii o Harrym Potterovi, není možné přehlédnout. Autorka si při psaní více než pětisetstránkového špalku patrně předsevzala dokázat, že má i na to, napsat román pro dospělé. Ale kdyby na obálce nebylo její jméno, asi by román nevzbudil žádný zvláštní zájem.

Obhajovat Šrámkův překlad, svého času českými filology odmítnutý, dnes již na základní rovině není třeba. Skvělým způsobem tak učinil Petr Peňáz ve své recenzi na Šrámkovu Odysseiu.

Základním formálním nápadem (třináct kapitol knihy se odehrává pokaždé v jiném časoprostoru a čtenář dění sleduje z perspektivy třinácti různých postav) se Jennifer Eganová nenechala uspokojit a originální kompozici naplnila hutným, propleteným dějem, který se táhne od sedmdesátých let až do blízké budoucnosti.

Kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel je básnířčina americká odysea, v níž autorka formou deníkových záznamů popisuje s cynismem sobě vlastním své americké zážitky a zkušenosti. Na rozdíl od povídkové sbírky Pasáž, kde Fischerová proklamuje, že jen některé části jsou autobiografické (respektive že základ je autobiografický a dialogy vyfabulované), Thonet se zdá být autobiografickou výpovědí o výpravě na jiný kontinent.

V české poezii pro děti je možné označit přinejmenším dvě období za její „zlatá léta“, období, kdy její obraz spoluvytvářely skutečné básnické osobnosti a kdy se v poezii pro děti otevíraly nové cesty a prostory. Prvními „zlatými léty“ byl beze sporu konec 19. století, kdy zazářilo trojhvězdí Sládek – Rais – Kožíšek plus F. S. Procházka. Druhým takovým plodným obdobím byla 40. léta 20. století, kdy vedle sebe současně tvořily výrazné osobnosti různých poetik – především V. Nezval a F. Halas.

Pokusíte-li se navzdory všemu vstoupit znovu do stejné řeky, ponořit se znovu do vztahu, který podle všeho nemá naději na přežití, bude váš život lepší, nebo horší, než byl předtím? A proč byste to vůbec měli dělat? Možná proto, že se nikdy nevzdáváte těsně před koncem. Protože se, stejně se jako Emmi Rothnerová, vůbec nikdy nevzdáváte, protože neumíte prohrávat, protože nechcete prohrávat, protože nechcete prohrát toho druhého?

Bylo léto, škvírami v zavřených okenicích prosvítalo slunce. Jeho světlo kreslilo po stěnách pokoje, obráceného do ulice, barevné skvrny, které zvolna klouzaly dolů. Když dosáhly úrovně podlahy, rozšiřovaly se a pak putovaly přes parkety a koberce, tu a tam osvětlovaly nějaký předmět...

José María Arguedas je nejuznávanější peruánský prozaik. To platí v Peru, jinde je známější Mario Vargas Llosa. Prózy José Maríi Arguedase – romány, povídky, eseje – mají vždy osobní záruku: autor nemusí hlásat, že to vše má zažité a myslí na dané téma „po mnoho let“. Je z těch mála spisovatelů, u nichž platí jednota díla a života, z jeho knih a z jeho osobnosti – dnes už mýtu osobnosti – charismaticky působí opravdovost, něžná senzibilita, prožitek dramatu andské kultury a vesmírné krásy.

Obludou, současně příšernou i krásnou, která svojí krásou ostatní fascinovala a ochromovala, až z toho kameněli, takže i proto si ji Gianni Versace zvolil jako logo své firmy, byla a zůstává Medúsa.

Vladimir Sorokin (1955) se díky svým posledním dílům stal bezmála klasikem současné ruské literatury. I proto není od věci připomenout si také raná díla tohoto autora, která svědčí o tom, že Sorokin konceptualista, představitel sovětského undergroundu 80. let není až tak vzdálen současnému Sorokinovi, jenž je populárním a uznávaným spisovatelem a nositelem řady literárních cen.

Většina národů nějaké ty sny má, a možná že čím je národ mladší, tím jich má více – to jsou slova, která napsal historik Zbyněk Zeman do předmluvy ke knize Pavla Kosatíka České snění.

Na počátku byl prý příběh, který autorka slyšela v dětství. Vyprávění o dívce, jež spolu s matkou ve 40. letech ukryla zraněného estonského vojáka zapomenutého za frontou.

Před rokem jsme si připomínali výročí dvou slavných českých sebevrahů - Jana Palacha a Jana Zajíce. Petr Zídek dokonce v Lidových novinách napsal, že měřeno počtem jazykových mutací osobního hesla ve Wikipedii patří Jan Palach mezi dvacet nejznámějších Čechů minulého století.

Dantovská kritická tradice u nás nesměle začíná již v 19. století a rozhodněji se rozvíjí nad překladem Jaroslava Vrchlického.

Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka.

Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.

Cormac McCarthy je mnohými kritiky považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických prozaiků dneška. Ovšem za svou více než pětačtyřicetiletou spisovatelskou kariéru vydal pouhých deset románů, přičemž prorazil až na počátku 90. let prvním dílem tzv. Hraničářské trilogie, románem Všichni krásní koně. Tedy paradoxně až sedm let poté, co vydal Krvavý poledník, jenž je dnes považován za zásadní dílo moderní americké literatury.

Můj přítel neměl nikdy štěstí na ženy, ale našel si dobrou manželku, ta drobná ženuška ho dnes odpoledne na pohřbu taky jaksepatří oplakala. Během smutečního obřadu se dali do pláče i jiní, ovšem my, kteří jsme nebrečeli, jsme byli stejně v převaze. A to je v pořádku, jak někdo poznamenal, smutek se nedá měřit pláčem. Můj přítel měl samozřejmě i řádné občanské jméno, ale bylo by zbytečné ho tady prozrazovat, z hlediska příběhu, který se chystám vyprávět, je irelevantní.

Proklamovaným záměrem románu je popsat posledních deset let skladatelova života, tedy období jeho největší slávy, ale také sílících příznaků nepříjemné choroby, období završené absurdní nehodou, nepovedenou operací a smutnou Ravelovou smrtí.

Hilaryho parádním kouskem byla bezpochyby bitva u Slavkova. Zeširoka nám popsal terén, silnici vedoucí na východ od Brna do Olomouce, moravskou vrchovinu po její levé straně, Pratecké návrší po pravé, zvláštní kuželovitý vrch připomínající starším Napoleonovým vojákům egyptské pyramidy, vesnice Blažovice, Sokolnice a Kobylnice, nedalekou oboru a bažantnici...

Příběh by to byl jistě silný, bohužel však trpí mnohomluvností, nepříliš funkčním opakováním řečeného a rozvláčností.

Mezi cestopisnými díly zaujímá Polův Milión výsadní postavení. Je výjimečný svou textovou historií, populárně-naučným stylem, kterým je psán, a také ojedinělou úlohou, kterou sehrál při objevných plavbách v 15. a 16. století,

Jiné kultury se obrátily k viktoriánství a tam je zábavná hlava, duchaplnost hlavy, jazyk, tam se tak nějak přesouvá humor z přirození do mozku. Myslím, že v Pajale jsme k tomu ještě nedospěli, zůstali jsme v dolních traktech.

Existuje jen málo románů, natož ság, kvůli kterým by čtenáři šíleli podobně jako kvůli sedmi dílům románové ságy o Harry Potterovi.

Když v říjnu 2005 vyšel nový román Jáchyma Topola Kloktat dehet, vzbudil velký zájem v médiích. I v zahraničí je Topol uznáván jako jeden z nejzajímavějších současných českých spisovatelů.

Dílo Aurelia Augustina představuje díky své tematické rozmanitosti, díky teologické závažnosti a mnohdy i originalitě přístupu či zpracování jeden z vrcholů latinské patristiky a ostatně křesťansky orientovaného písemnictví i křesťanské filosofie vůbec.

Ukázka ze sbírky povídek bosenskohercegovského autora Miljenka Jergoviće Karivani.

Když vyšlo Nebe pod Berlínem poprvé, vzbudilo doslova literární senzaci.

Veselé, hravé a vynalézavé pohádky o zvířátkách od autora slavné Knihy džunglí.

Ať už si o prózách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno mu snad uzná každý: King je znamenitý vypravěč a výborný řemeslník. V roce 1999 se po těžké automobilové nehodě rozhodl vydat počet ze svého díla i ze svého života a napsal knihu s prostým názvem O psaní: napůl autobiografii, napůl příručku pro začínající autory.

V roce 2000 vyšel v češtině román Andělé všehomíra, který autora Einara Mára Guðmundssona proslavil nejen ve Skandinávii.

Vítězný titul loňské Bookerovy ceny má své mouchy, ale vykresluje přesvědčivý portrét moderního muže, který potlačuje svoji přirozenost.

Memoáry ženy z nejvyšších pater stalinské bezpečnostní elity nabízejí fascinující i znepokojivý pohled do světa luxusu uprostřed teroru. Pozoruhodná absence reflexe společenských událostí i reflexe vlastní role v nich činí z čtení této knihy místy až nesnesitelný zážitek.

Camilla Barnesová svým přátelům a slavnému strýci Julianovi často přehrávala útržky někdy až absurdních rozhovorů svých stárnoucích rodičů. Nabádali ji, aby to vše sepsala do románové podoby, a tak vznikla její prvotina A jestli se nezabili…

Před deseti lety získala Lina Wolff švédskou Augustovu cenu za román Na ostří jazyka. Loni úspěch zopakovala s románem Liken vi begravde (Mrtvoly, co jsme pohřbili), v němž groteskně i hrozivě popisuje život v jednom jihošvédském městečku, kde se vraždí ostošest a nikdo soudný v něm nevydrží. Wolff zajímá moment, kdy komunita přestane milovat bližního svého a začne jednat na vlastní pěst.

V prvním dílu své nové série skloubil americký spisovatel Robert J. Bennett epickou fantasy s detektivkou ve stylu Nero Wolfa. Nyní přichází s pokračováním, které je laděné spíše do moderního thrilleru.

Ve čtenářsky úspěšné komiksové autofikci předkládá oceňovaná belgická autorka vlastní příběh o boji s vaginismem, o bolestivé cestě za uzdravením těla a hlavně duše.

Příběh českého podnikání jako boj s předsudky i opatrné našlapování mezi nacionalistickými tábory

Pokud chce vaše dítě vědět, proč Francii a Belgii zbrázdily kilometry zákopů kvůli výstřelům vypáleným v Sarajevu, je tato kniha právě pro něj.

Od osobních svědectví k analytickému a angažovanému hledání východisek. V době, kdy konflikt v Gaze probíhá paralelně s rostoucím napětím napříč Blízkým východem, funguje sborník věnovaný Palestině nejen jako zdroj informací, ale i jako výzva k přehodnocení vlastního postoje.

Ruský režisér dlouhodobě žijící v emigraci se pokusil postihnout zvrácenou povahu Josefa Mengeleho zejména v dobách po válce. Jako předloha mu posloužil román francouzského spisovatele Oliviera Gueze.

Básnická prvotina Darii Gordové přináší existenciálně laděnou poezii, která propojuje tělesnost, intimní výpověď a metafyzické přesahy. Jazykově vyzrálá sbírka pracuje s motivy osamění, paměti i identity a ukazuje, jak se osobní zkušenost může proměnit v soudržný a výrazný básnický celek.

Jak zní ticho pouště Gobi nebo úzkost ostrovů mizejících v oceánu? Spisovatel Terrazas mapuje nejodlehlejší kouty planety, kde hudba není pouhou zábavou, ale životně důležitým nástrojem. Od australských „písní cest“, které nahrazují GPS, až po tibetský exilový odboj, od mongolských pastevců po virtuální světy Tuvalu autor ukazuje, že zvuk dokáže uchovat identitu tam, kde selhává politika i paměť.

Největší ostrov světa je zároveň extrémní laboratoří lidské adaptability. Nová kniha jednoho z nejuznávanějších českých novinářů sleduje tisícileté dějiny Grónska – od prvních pěších migrantů přes Vikingy až po současné obyvatele – a ukazuje, že v nehostinných podmínkách přežívají nikoli technicky nejvyspělejší ani ti nejsilnější, ale spíše ti nejpřizpůsobivější.

Muže existovat idealistický fašista? A musí být v uměleckém díle zápornou postavou? Rozsáhlý komiks švédského tvůrce má možná nejneobvyklejšího hlavního hrdinu v dějinách komiksu.

Čtrnáctiletou Katku brzy čeká přestup na gymnázium. Dospívající dívka se rozhodne, že se od té chvíle všechno změní: zhubne, přestane si pořád jen číst a najde si kamarády. Cesta k „lepšímu“ já však nabere sebedestruktivní směr. Poslední román Petry Soukupové výstižně popisuje plíživé nebezpečí poruch příjmu potravy a nabízí poučné čtení pro teenagery i jejich rodiče.

V sobotu 18. 4. byli na slavnostním večeru vyhlášeni laureáti ocenění Magnesia Litera.

Žijeme v době, kdy je minuta čekání věčností a algoritmus ví lépe než my, kam chceme jít. Christine Rosenová ve své analýze digitálního věku ukazuje, jak nás chytrá zařízení mění v pasivní diváky vlastních životů. Abychom zůstali svéráznými lidskými bytostmi, musíme do svých dnů vědomě vrátit napětí, nudu a interakci tváří v tvář – tedy vše, co se technologičtí giganti snaží v zájmu našeho pohodlí eliminovat.

Mír nebo válka je nekompromisní obžaloba ruského státu i vnitřního světa ruského člověka. Na poměrně malé ploše dokáže postihnout stěžejní momenty ve vývoji ruské mentality, schizofrenní vztah k Západu i selhání inteligence. Je to strhující text plný pronikavých postřehů, který zůstává přístupný i čtenáři bez hlubší znalosti historie Ruska.

Mathias Voigt, ředitel německé PR agentury Literaturtest – zajišťující propagaci české literatury v německy mluvících zemích v rámci českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu a Roku české kultury – prozrazuje obrysy připravované kampaně.

Co mají společného shoegaze a Zdeněk Kalista? Nová kniha Miloše Hrocha naznačuje, že víc, než by se zdálo. V portrétu české hudební scény devadesátých let se zvukové experimenty potkávají s barokní spiritualitou i porevoluční euforií.

Kluk den co den zírá na osamělého vlka v zoologické zahradě. Vlk zase nehybně zírá na něj a snaží se přijít na to, proč mu ten malý člověk nedá pokoj. Filozoficko-poetický příběh o důvěře, toleranci a svobodě hraje všemi barvami, i když na povrchu (zdánlivě) převládá pochmurná šeď.

Seveřané se v posledních letech snaží různými cestami, včetně celonárodních strategií, podporovat čtenářskou gramotnost. Zaznívá přitom opakovaně, že nabídka v doporučených školních seznamech i v knihovnách, zejména ta pro děti a teenagery, musí být co nejrozmanitější.

Britsko-ghanský filozof uštěpačně připomíná, že civilizace není automatické dědictví, ale aktivní péče o nejlepší myšlenky. V textu o mentálních hranicích vyvrací mýtus o čisté kultuře i biologické rase. Místo toho nabízí vizi světa, kde je kulturní „krádež“ motorem pokroku a společná lidskost jediným důležitým měřítkem.

Na jedné straně sláva, obdiv, euforie, na druhé útlak, nespravedlnost a ponížení. Billie Holiday, Yoko Ono nebo Kate Bush – ženy, které dokázaly měnit svět právě tím, že šly proti proudu, se nyní představují v knize, jež na českém trhu nemá obdoby.

Jak hodnotí účast na tchajwanském knižním veletrhu ředitelka Českého centra v Tchaj-peji Markéta Lipold Záhumenská? „U nás na stánku bylo téměř nepřetržitě živo a velký zájem vzbudilo například několikametrové leporelo Na pouti od Robina Krále a Andrey Tachezy z nakladatelství Meander. K leporelu jsme pro naše nejmenší návštěvníky měli tematické doplnění: cukrovou vatu ve tvaru lvíčka.“

Další část populárního seriálu historických příběhů a pověstí, který vycházel v časopise Mateřídouška v sedmdesátých letech, se dočkala knižního vydání. Tentokrát to jsou vesměs pověsti, obecně známé i regionální.

Jan Stavinoha (1945–2026) byl nizozemský spisovatel českého původu. V Nizozemsku žil od roku 1969. Ve své tvorbě hojně čerpal z vlastního života, humorné historky podával směsí lakonického stylu a ironické nadsázky se smyslem pro absurdnost situací. V roce 2016 se poprvé představil českým čtenářům dvěma autobiograficky laděnými tituly ve vlastním českém překladu.

Čekání, nejistota a tíha odpovědnosti. Reportážní kniha citlivě obrací pozornost k migraci z méně viditelné strany; k ženám z různých částí světa, které zůstávají doma, zatímco jejich muži odcházejí za prací. Navzdory odlišným místům se osudy žen i důvody k migraci bolestně podobají.

Jedenáct příběhů z historie Jizerských hor má zejména díky Chludově kresbě nepopiratelné kouzlo. Škoda jen, že scénáře jednotlivých příběhů bývají popisné a bez point.

Dvě sbírky autora povídkové předlohy k filmu Příchozí (2016) zvou čtenáře k alternativnímu pohledu na naši historii, společnost i místo člověka ve vesmíru. Chiang si razí vlastní cestu mořem science fiction a otevírá hranice naší představivosti v oblastech kosmogonie, matematiky, paralelních světů, paměti, mysli i svobodné vůle.

Tradiční pohádkový hrdina se vydává do světa, kde leccos zakusí, a obohacen se vrací zpátky, případně zachrání princeznu a šťastně žijí až do smrti. Hrdinové knihy Soft asi tvoří šťastný pár už na počátku příběhu, poté ale také putují po celém světě, odkud se vracejí sexuálně zkušenější (a snad i šťastnější). A otevřenější dosud netušeným aspektům sexuality i skrytým stránkám sebe sama.

Jeden z nejčtenějších německých spisovatelů dneška Ewald Arenz ve svých románech pod slupkou idyly odkrývá mnohé konflikty tamní společnosti – ať už se týkají dramatických zvratů dějin nebo mezilidských vztahů. Česky mu v roce 2025 v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha Dva životy.

Středověký muslimský vzdělanec Ibn Fadlán nebyl dobrodruh ani cestovatel, přesto se stal předlohou hollywoodského hrdiny. Jeho barvité zápisky z cest jsou dodnes nejcennějším zdrojem zpráv o kočovných obyvatelích euroasijských stepí.

Martina Malinová debutuje sebevědomou sbírkou veršů, která působí jako manifest za tělo. Právě ono totiž může takřka za všechno: za každou utrápenou matku, za každého apatického člena mužského rodu i za blížící se klimatickou a jadernou katastrofu. A může také za uhrančivou a syrovou sbírku české autorky.

Básník Roman Polách v rozhovoru mluví o své nové sbírce Stupeň 8, světelném smogu i krátkozrakosti literární scény. O tom, proč si založil vlastní „nakladatelství“, jak chápe poezii coby dialog, i proč se psaní dá naučit. Osobitý pohled na poezii jako stav mysli i způsob existence.

Má člověk, který pečuje o malé děti, vůbec čas na čtení, nebo dokonce na psaní?

Trik Mariji Stěpanovové zachycuje tíhu provizorní existence v emigraci: řadí se tak do kontextu dlouhé tradice (mimo jiné ruské) exulantské literatury, v níž autoři ohledávají identitu, jazyk i myšlení ve vztahu k opuštěné zemi i současnému domovu.

Zdeněk Vojtíšek je známý český religionista, který se dokonce jako postava dostal i do oceňovaného komiksu Svatá Barbora – příběhu skupiny odštěpené od Hnutí Grálu. Jeho nová kniha komplexně popisuje, jak tato náboženská organizace vznikla a jaké jsou perspektivy jejího celosvětového vývoje.

Málokdo toho v životě poznal tolik jako americká spisovatelka Lucia Berlinová. Divoké lásky i bolavé pády, prosluněné kalifornské pobřeží i zasněženou aljašskou krajinu, prestižní univerzity i dělnická města, na něž vrhá stín hustý dým z dolů. Tyto zkušenosti vtělila do živelných povídek, které se sice za autorčina života velkého ocenění nedočkaly, o to víc ale konvenují nám, moderním čtenářům.

O svých vzpomínkách na Lenku Reinerovou hovořili s Radanou Litošovou postupně David Stecher, Joachim Dvořák, Anna Fodorová, Jaroslav Rudiš, Olga Walló, Markéta Mališová a Monika Loderová.

Ačkoliv udivená postavička na obálce knihy, opírající se zády o neméně udiveného ledního medvěda, vypadá jako malá holčička, nenechte se mýlit. Kdepak člověk nebo zvíře, to by bylo příliš jednoduché, znejišťuje nás autorka hned na prvních stranách. Jisté však je, že tahle bytůstka oplývá nezměrnou energií a fantazií a že díky červenému provázku pozná spoustu nových přátel a překoná osamělost.